V ČR máme nové barvy u plemen králíků Tříslový marburský

Historie: Plemeno tříslový se považuje za jedno z nejstarších plemen králíka domácího. Vzniklo v Anglii v druhé polovině 19. století. Na vzniku tohoto plemene se podílelo více plemen – nejvíce se uvádějí králíci holandští, stříbřití černí anebo zaječí či volně žijící králíci divocí.

Na základě rozdílného přístupu ke šlechtění vznikly v Anglii dva směry (derbyshirský a cheltenhamský), které později splynuly v jeden trend zevnějšku. Třísloví králíci se poprvé vystavovali v roce 1888 a získali si tam velmi velkou skupinu příznivců. Původní barevný ráz byl černý, později následovali třísloví modří a havanovití. Co se týče konkrétně tříslových marburských, jedná se také o poměrně starou situaci. První zmínky o nich se kladou do roku 1927, některé literární prameny hovoří až o roce 1929, kdy byli vystaveni ve Frankfurtu nad Mohanem. Tento zajímavý barevný ráz „třísláka“ však pak spíše upadl v zapomnění. Teprve až v posledních asi deseti letech se v blízkém zahraničí začalo zpětně hovořit o tříslovém marburském v kontextu kodifikace v rámci evropských vzorníků. V roce 2009 bylo dvěma chovatelům povoleno novošlechtění na tento barevný ráz i u nás, později se přidali další chovatelé, přičemž aktivita vycházela především z Klubu chovatelů králíků tříslových. Statut novošlechtění byl sice přidělen, avšak chovatelé pracovali s již „hotovými“ tříslovými marburskými ze zahraničí. V listopadu roku 2013 proběhlo uznávací řízení, na jehož základě Ústřední odborná komise chovatelů králíků uznala tento barevný ráz. Posuzovatelé králíků byli se standardem seznámeni na školení v březnu 2014 – od této doby se tedy může plemeno na výstavách regulérně hodnotit.

Popis zevnějšku

Tříslový králík je plemeno malého tělesného rámce s hmotností 2,50–3,25 kg. Tělo má být zavalité, spíše kratší. Hlava je také spíše kratší, kulatá s dobře vyvinutými skráněmi. Délka uší je 9,0–10,0 cm. Plemeno bylo zejména v minulosti ceněno předně pro hustou, lesklou a elastickou srst. V rámci genetického hlediska se jedná o stav, kdy sice tzv. divoké znaky zůstávají vyvinuty, avšak není zachováno zónování chlupů, resp. stínování. Celkový obrázek je takový, že sytě oranžově červené jsou oční kroužky, olemování nozder a uší, dvě menší skvrny u kořene uší, brada a mezisaničí, prsa, břicho, spodina pírka (ocasu) a vnitřní plochy hrudních i pánevních končetin. K tomuto se přiřazují takto zbarvené pesíky, které vystupují do asi dvou třetin boků. Zbytek těla je zbarven v jedné ze tří barev – černé, modré či havanovité (sytě čokoládově hnědé) a nyní i v barvě marburské. Barvu marburskou (někdy označovanou jako veveří) lze charakterizovat jako světle pastelovou modř s opravdu velmi lehkým nahnědlým závojem. Barva podsady v místech marburské barvy má být ve stejné barvě, avšak bývá poněkud matnější. Podsada na břiše (tříslové znaky) má být ohnivá.

Rozšíření

Vzhledem k poměrně nedávnému uznání barevného rázu je tříslový marburský zatím nejméně rozšířenou barvou tříslového králíka. Nicméně má poměrně solidně nakročeno k výraznějšímu rozšíření.

Kontaktní informace

V případě zájmu o chov tříslového marburského lze doporučit návštěvu klubových webových stránek www.trislaci.webnode.cz. V rámci osvěžení krve je možné provést dovoz chovných zvířat z velkých výstav v Německu či Rakousku, kde se třísloví marburští také chovají.