Dobře cvičitelní medvídci
Tato medvídkovitá šelma se těší oblibě především pro svůj krásný a sympatický vzhled. Charakteristická je hustá šedohnědá srst, černobílá obličejová maska a tmavě pruhovaný ocas. Váha se pohybuje mezi 5 a 10 kilogramy a délka bývá 40–70 centimetrů. V lidském držení se dožívá až dvaceti let.
Pohladit si roztomilého mývala nebo se s ním pomazlit láká, ale tak snadné to není. K domestikované šelmě má daleko, proto je nutné se smířit s tím, že z mývala nikdy nebude domácí zvířátko jako pes nebo kočka. A to ani v případech jedinců odkojených lahví, kteří si přitom člověka vtisknou jako příslušníka svého druhu. Stále to budou jen ochočení jedinci s projevy svého přirozeného chování, které jim naprogramovala příroda.
S mývaly mají chovatelé různé zkušenosti, zoologa Mgr. Ivana Ringela však zajímalo především to, jak je možné s nimi navázat kontakt a zda je lze cvičit. Při výcviku poznal nejrůznější domácí i exotická zvířata, ale mývalové ho lákali proto, že z dostupných pramenů věděl, že jsou velmi přizpůsobiví a jejich způsob života, včetně krkolomného lovu ve větvích stromů, je přímo předurčuje k akrobatickým kouskům.
Všude jako doma
V době, kdy si chtěl pořídit mývaly, byli k dispozici jen čtyři devítitýdenní sourozenci. Dva samci a dvě samičky. Rozhodl se pro ně. „Už sami žrali piškoty s mlékem, pribináčky i psí granule. Nedozvěděl jsem se, zda je kojila matka, či chovatel pomocí lahve. V druhém případě bych předpokládal, že budou všichni kontaktní a že si na mne, jako novou osobu, brzy zvyknou. To se ovšem nestalo. Po několika týdnech jsem si dokonale získal jen samičku Majdu a o něco slabší byl kontakt s Maxem. Druhá samička Julča byla zvědavá, avšak nebezpečně útočná, Ben zase neváhal použít svých zoubků z bázlivosti. Druhý párek byl tedy přes veškerou snahu pro výcvik nepoužitelný,“ shrnul zoolog svoje první zkušenosti. Pokud však byla čtveřice pohromadě, všude se chovala bezprostředně, jako doma. Nebála se a vše podrobovala svému nekonečnému zkoumání. Po několika měsících Tomáš Ringel už mohl na základě svých zkušeností potvrdit známá fakta o mývalech. „Jako nedomestikovaná šelma reaguje na neobvyklý podnět nebo leknutí bleskově a přitom neváhá použít zoubky, kterým nemusí odolat ani lidský prst. Zranit umí i ostrými drápy, které jim v přírodě pomáhají překonávat mnohé překážky. Doma běžné ploty přelezou nebo podhrabou, dokážou nalézt a využít ty nejmenší skulinky. Jsou stejně důmyslní a houževnatí jako medvědi,“ konstatoval.
Rozdílné pohledy
Tomáš Ringel často pracovně pobývá v Německu a tam se setkal s rozdílnými pohledy na tyto líbivé medvídkovité šelmy. „Lidé jsou nadšení, když vidí skupinku mývalů, které připravila jedna tamní cvičitelka pro potřeby filmového průmyslu. Dokonce je mohla vodit ve skupince na volno. Na druhou stranu se lidem nelíbí, jak rychle se v Německu rozšířili. Byli tam dovezeni původně pro kožešinový průmysl, ale ve třicátých letech minulého století bylo několik jedinců vypuštěno do přírody. Přemnožili se tak, že páchají značné škody na zvěři i zemědělcům. Už nejsou jen v přírodě, ale žijí také v příměstských lokalitách. Zatímco v přírodě se jejich potrava skládá z drobných živočichů a rostlin, u lidských obydlí rádi vyhledávají zbytky na skládkách a v kontejnerech. Na našem kontinentu nejsou původním druhem a chybí jim přirozený predátor, kterým je v jejich americké domovině puma, rys a kojot. Proto byl v Německu povolený jejich odstřel,“ uvedl.
Nezklamali
Přestože zoolog nemohl s jednou dvojící cvičit pro nevypočitatelnost jejich reakcí a ostrost, na Majdě a Maxovi se přesvědčil, že to jsou učenlivá zvířátka. V přírodě se dokážou dostat k ptačím hnízdům až na koncích korun stromů, a právě na jejich lezeckých schopnostech a mlsném jazýčku postavil jejich trénink. „Naučili se na povel předvádět své umění na rekvizitách tak, jak to běžně dělají v přírodě. Důležité bylo, že učení je bavilo a byli vytrvalí. K tomu přispívala jejich přirozená hravost a motivace pamlskem. Jak byli dobří, svědčí i fakt, že během prvního roku se naučili deset cviků. Uměli se i sami zabavit. Když jsem se jim chvíli náhodou nevěnoval a oni měli volno, sami si našli zábavu – rozvazovali mně tkaničky u bot. I na této jejich přirozené zábavě jsem pak postavil jeden ze cviků. Mají ohromný cit v prstech předních tlapek. Ty využívají také při krmení. Nežerou z misky jako naši domácí mazlíčci, ale potravu uchopí do tlapek a pak konzumují,“ naznačil magistr jejich další přirozenou vlastnost využitelnou při cvičení.
O mazlení nestojí
Přestože Tomáš Ringel se sžíval s mývaly dva roky, nemohl potvrdit, že by roztomilí medvídci stáli o mazlení. „Ani přítulná Majda kontakt nevyhledávala, na rozdíl od lvic a tygřic, které si často chodí pro pohlazení. Pohladit od cizích lidí se nechala, jen když jsem ji měl v náručí,“ dodal. Jeho záměrem bylo zpestřit těmito medvídkovitými šelmami program rodinného parku Ringelland v Habrkovicích na Kutnohorsku, kde se předvádějí lvi, tygři a další zvířata s poučným i zábavným komentářem pro děti i dospělé. Nakonec si pro nedostatek času nechal mývaly jen po dva roky pro své poučení a pak je přenechal chovatelům. Přestože se jejich chovem nezabýval, mnohé ze známých zkušeností může potvrdit. „Mývalové nevyžadují zvláštní péči, ale rozhodně by měli být alespoň v páru. Občasný kontakt s člověkem jim nenahradí neustálou potřebu ke hrám. V prostorné ubikaci by měli mít také kmeny a větve, na kterých se vyřádí, vodu na koupání a spací boxy. Jako všežravci milují pestrou stravu, ale nejraději měli psí granule s příměsí ryb,“ dodal Tomáš Ringel ke svým zkušenostem.
