Posuzování králíků v obrazech I.
Co je to standard a kde jej nalezneme?
Standard v drobnochovatelském pojetí je detailní popis zevnějšku daného plemene, přičemž je zde charakterizován typický – ideální zástupce plemene, a dále je uveden výčet nedostatků – odchylek od ideálu. Samotný standard konkrétního plemene je často doprovázen fotografií či kresbou ukázkového zástupce plemene. Nedostatky se dělí podle závažnosti na přípustné a nepřípustné vady. Podle standardu je vyškolenými posuzovateli na výstavní akci hodnoceno čistokrevné zvíře a jsou porovnávány jeho aktuální znaky s požadavkem (ideálem). Hodnocení slouží jako „vodítko“ pro vystavovatele zvířete v rámci další selekce. Soupis všech standardů nalezneme v publikaci, která je tradičně nazývána vzorník (např. Vzorník plemen králíků). Vzorníky daných odborností jsou pod záštitou Českého svazu chovatelů, jsou vypracovávány odborníky v dané odbornosti a také průběžně aktualizovány, resp. nově vydávány.
Posuzování králíků u nás „včera“…
Hodnocení králíků za účelem stanovení jejich chovatelské hodnoty bylo vždy velkou a obsáhlou problematikou. Málokdy se však ví, že jde i o záležitost poměrně starou. V rámci zahraničí proběhla první „relevantní“ výstava králíků v roce 1885 v německém městě Chemnitz, kde se již tehdy hodnotilo podle stobodového systému. V tomto směru se za vůdčí osobnost považuje německý chovatel a posuzovatel Julius Lohr. K nám se koncem 19. století začali masivněji dovážet čistokrevní králíci, především z tehdejší Francie či právě Německa. To pochopitelně vyústilo v nutnost konkrétního nástroje pro jejich hodnocení na výstavách. Kolem přelomu 19. a 20. století se tedy u nás posuzovalo spíše distančním způsobem, přičemž hodnocení bylo nejednotné a do role posuzovatelů (tehdy tzv. jurorů) byli postaveni zkušení chovatelé. Takové posouzení bylo mnohdy jádrem sporů, protože neexistoval daný standard pro konkrétní plemeno. To se změnilo o několik let později. V roce 1906 byla ustavena komise pro vypracování jednotného a především závazného vzorníku standardů pro tehdy chovaná plemena králíku u nás. Tato komise v čele s chovatelem Gabrielem Novotným z Hostouně vydala v roce 1907 stručný popis 11 tehdy rozšířených plemen králíků, prostřednictvím článku v časopise Králikář českoslovanský. V roce 1908 byl tento soupis poopraven a uznával již 13 plemen. Slibně se rozvíjející situaci zastavila první světová válka, kdy se králíci chovali především na užitek a chov na „krásu“ byl v pozadí. Až v roce 1922 byl tehdejším odborníkem Stanislavem Komzákem z Pardubic publikován vzorník standardů plemen králíků v časopise Zvířena. Po dlouhých přípravách byl 6. 12. 1925 ustaven Sbor posuzovatelů králíků v rámci tehdejší jednotné králíkářské organizace. Pro naše posuzování králíků je rozhodující rok 1927. V tomto roce vydal S. Komzák první vzorník standardů jako samostatnou publikaci, tudíž od tohoto roku jsou počítány pořadí vydaných vzorníků (tj. rok 1937, 1941, 1946, 1952, 1953, 1959, 1966, 1973, 1986, 1992 a 2003). V rámci pořadí se dále diskutuje o existenci tzv. říšského vzorníku z roku 1945, který v době končícího Protektorátu Čechy a Morava měl platit i na našem okupovaném území. Současné vydání z roku 2003 je již 12. vydáním v řadě a zahrnuje všeobecnou část a speciální část (standardy 68 plemen králíků).
… a dnes
Výčet všech 68 uznaných plemen králíků v České republice je publikován ve Vzorníku plemen králíků. Poslední (platné) vydání je z roku 2003, přičemž jej tehdy sestavil uznávaný králíkářský odborník Ing. Josef Zadina. Od této doby proběhlo sice několik menších novelizací či aktualizací (s nimiž jsou posuzovatelé králíků vždy na každoročních školeních seznámeni a většinou se poté vydá i dodatek), nicméně forma a princip vzorníku jsou stále závazné jak pro pořadatele výstav, tak vystavovatele a pochopitelně posuzovatele králíků. Do všeobecné části je velmi vhodně vložen Registrační řád králíků, Směrnice pro pořadatele výstav, vystavovatele a především posuzovatele. Hlavní situací je obecné ustanovení 7 pozic (tj. „oblastí“), ve kterých se zevnějšek plemene detailně hodnotí. Každá pozice je dotována určitým počtem maximálních bodů. Při sečtení těchto maximálních bodových dotací v rámci 7 pozic se dostaneme k hodnotě 100 bodů, tedy k standardově ideálnímu zvířeti. Praxe je ale samozřejmě taková, že 100bodové zvíře neexistuje a v každé z pozic se odečítají body dle závažnosti exteriérové odchylky od ideálu. Většina králíků se na našich výstavách pohybuje v rozmezí asi 93,0–95,0 bodů, přičemž jsou samozřejmě prakticky možná i vyšší či naopak nižší ocenění. Princip je takový, že čím cennější zvíře, tím více má bodů. Stobodový systém s půlbodovými odečty je obecně uznávaný i v zahraničí. Ve speciální části vzorníku jsou uvedeny jednotlivé standardy daných plemen. U každého plemene je jeho název v češtině i zahraničních jazycích, dále vzorová fotografie, genotyp pro zbarvení, typ srsti či velikost a nakonec detailní popis požadavků v daných 7 pozicích, včetně uvedení vad. Odchylky (vady) mohou být přípustné (srážka bodů), či nepřípustné (vyloučení zvířete z chovu pro předpokládaně vrozenou a dědičnou vadu). Speciálním výrokem při posuzování je neklasifikování králíka, především z důvodů vady předpokládaně získaného charakteru (např. onemocnění, silné znečištění srsti apod.).
Posuzovatelé
Posuzování provádějí na výstavách ČSCH speciálně vyškolení odborníci – posuzovatelé. Každá odbornost v rámci Českého svazu chovatelů má vlastní sbor posuzovatelů, který hierarchicky spadá pod vedení dané odbornosti, přičemž každá konkrétní odbornost má vlastní systém výchovy a vzdělávání posuzovatelů. Být posuzovatelem pro více odborností v rámci ČSCH se nevylučuje, avšak daný člověk musí projít školením a úspěšně složit závěrečnou zkoušku z každé zvolené odbornosti. Není to obvyklé. Drtivá většina posuzovatelů se specializuje na jednu danou odbornost. Uchazeči o kurz se mají rekrutovat z řad především praktických chovatelů a po úspěšném složení přijímací zkoušky se stávají adepty na posuzovatele. Posuzovatelem králíků se stávají po úspěšném složení závěrečné zkoušky, která má několik částí. Posuzovatel je osobou, která nepřímo, ale velkým vlivem může rozhodovat o směřování chovů vystavovatelů, a proto by to vždy měl být člověk především nestranný, vybavený jak teoretickými znalostmi, tak zejména praktickými dovednostmi, schopný celoživotního sebevzdělávání v dané odbornosti. Posuzovatelé králíků hodnotí na výstavních akcích králíky podle platného standardu, pomáhají jejich vystavovatelům směřovat chovy a navrhují nejlepším králíkům udělovat významné ocenění – čestné ceny či poháry.
Bez zajímavosti jistě není informace, že v rámci „chovatelské Evropy“ má Česká republika poměrně velmi dobré postavení a zvuk. I to je zásluhou členů ČSCH, kteří se po generace cílevědomě věnují této krásné, ale časově a někdy i finančně náročné činnosti. Cílem následujícího seriálu bude popsat systém hodnocení králíků na výstavách v rámci jednotlivých pozic. Každý díl seriálu bude tematicky zaměřen na danou pozici s uvedením základních informací, včetně fotografické přílohy.
