Infekční choroby koček FeLV – virová leukemie koček
Nákaza
Nemoc se častěji vyskytuje u koček chovaných volným nebo polovolným způsobem a u koček chovaných v domácnosti ve velkém společenství, kam přicházejí nové kočky bez předchozího vyšetření a karantény, a v kočičích útulcích. K nákaze dochází přenosem z kočky na kočku slinami při náhodném přímém kontaktu, prskáním, pokousáním, případně ze společných misek na krmení. Protože virus je v zevním prostředí velmi labilní, není znám pasivní přenos člověkem nebo jiným zvířetem než infikovanou kočkou. Nemocné matky předávají infekci přežívajícím potomkům přímo placentárně i mlékem. Onemocnění je diagnostikováno častěji u kocourů vzhledem k jejich většímu kontaktu s kočkami.
Vzhledem k pomalému a ne vždy typickému nástupu klinických příznaků onemocnění lze v některých případech těžko zjistit zdroj nákazy. Inkubační doba je velmi proměnlivá, může být v týdnech i déle. Po prvotní infekci nemusí kočka vykazovat onemocnění, ale virus se již množí v mandlích, mízních uzlinách a kostní dřeni. Již v době 4–8 týdnů po kontaktu s infikovaným jedincem může kočka vylučovat virus slinami a močí a infikovat další kočky.
Příznaky
Příznaky nemusejí být příliš specifické, kočka celkově chřadne, mohou se jí zvětšovat mízní uzliny, zjišťuje se zánět sliznice dutiny ústní, stálý průjem komplikovaný bakteriemi, plísněmi nebo parazity, nehojitelné a stále se vracející záněty zevního zvukovodu, dásní nebo kůže. V pozdějším stadiu se připojuje nádorové bujení různých orgánů, rozvíjí se leukemie – nádorové bujení bílých krvinek, také různé neuropatie. Virus zasahuje všechny systémy těla, vyvolává ztrátu imunity s následnou druhotnou infekcí a novotvary.
Matky infikované virem, i když dosud neprojevují příznaky onemocnění, až v 80 % předčasně porodí mrtvé plody nebo donošená koťata ihned po porodu hynou. Živě narozená mláďata jsou infikovaná již při narození a dále se infikují mlékem matky.
Vzhledem k tomu, že klinické příznaky, zvláště v počátku onemocnění, nejsou zcela specifické, diagnostika se opírá o pozitivitu rychlého testu. Jsou běžně dostupné testy, které z kapky krve během několika minut ukážou, zda je kočka nakažená virem FeLV, nebo ne. Test detekuje přítomnost viru a jeho součástí v krvi, ne protilátky. Proto test provedený u vakcinovaných (imunních) koček je negativní. V počátku onemocnění nebo v době, kdy je virus ještě v latentní fázi, nemusí být test zcela jednoznačný, proto při podezření z nakažení a negativního testu je účelné jej za 4–6 týdnů zopakovat. Průkaz viru v kostní dřeni jednoznačný je.
Léčba
Dosud není známa účinná terapie. Již při podezření z onemocnění FeLV je nutno kočky striktně separovat, a to nejen jedince podezřelé z nakažení, ale všechny kočky, se kterými přišly do styku. Je nutno zabránit dalšímu rozšiřování infekce. Léčit je možno podle projevovaných příznaků, ale terapie není úspěšná, jen může kočce prodloužit život (i o několik let) a hlavně zmírnit utrpení.
Každá pozitivní kočka nemusí rychle uhynout. Ve své praxi jsem se setkala se dvěma kočkami, které čas od času projevovaly dechové nebo zažívací problémy, také trpěly trvale záněty zevního zvukovodu a dásní. Obě měly pozitivní test na FeLV. Byly kastrované, průběžná onemocnění byla léčena podle příznaků. Infekce byla prvotně diagnostikována v jejich dvou a třech letech, přesto jedna kočka se dožila 16, druhá 14 let.
Vakcinace
Prevencí je zabránění kontaktu koček s těmi, které mohou být infikované. Karanténa a krevní test nově příchozích koček do domácnosti je obligátní. Nejdůležitější je vakcinace. V součastné době jsou u nás registrovány čtyři vakcíny jen proti virové leukemii a čtyři kombinované s jinými virózami. Očkují se zdravé kočky, kterým byl bezprostředně před vakcinací proveden krevní test s negativním výsledkem. Kočky pozitivní na FeLV nesmějí být vakcinovány proti tomuto nebo jiným onemocněním vzhledem k imunosupresi a malé schopnosti až neschopnosti tvorby jakýchkoli protilátek. Revakcinace se provádí podle návodu výrobce, obvykle po první vakcinaci následuje do 3–4 týdnů revakcinace, v dalších letech je vakcinace jednorázová (bez předchozího testu). Pokud majitel kočky žádá provedení vakcinace bez testu (finanční náklady), musí si být vědom, že kočka může být již infikovaná, a pak vakcinace nejenže nemá smysl, ale může vést k velmi rychlému rozvoji onemocnění. Solidní zvěrolékař nikdy na takovýto nátlak ze strany majitele nepřistoupí. Výjimku mohou mít jen malá koťata pocházející od negativních nebo vakcinovaných rodičů, která nikdy nepřišla do styku s jinými kočkami.
Vakcinace proti FeLV dosud není obligátně povinná při přesunech koček do zahraničí nebo na výstavy. Solidní a zodpovědní majitelé krycích kocourů přijímají ke krytí jen kočky řádně vakcinované, někdo navíc žádá potvrzení o negativním testu těsně před krytím. Stejně tak majitel kočky neriskuje krytí nevakcinovaným nebo neprověřeným kocourem.
Zodpovědnost
O možnosti, že kočka je nakažena FeLV, musíme uvažovat, pokud kočka po úspěšném krytí neporodí, případně potratí nebo rodí mrtvá koťata. Také celkové chátrání kočky a chronické zdravotní problémy nereagující na léčbu, případně špatný vývin nebo zakrslost přežívajících koťat jsou indikací k provedení krevního testu. V pozitivním případě je nutno uvážit celkový zdravotní stav zvířete s možností jeho přežívání s co nejmenším utrpením a možnosti majitele kočku trvale izolovat, případně léčit. Náklady časové, prostorové, společenské i finanční jsou značné. Je velmi nezodpovědné infikované kočky chovat polovolně a tím vědomě rozšiřovat onemocnění v daném distriktu. Ve veterinární praxi lze předpokládat u volně a polovolně chovaných koček z určitých lokalit (přímo ulic) onemocnění virovou leukemií. U koček chovaných jen v bytě i u výstavních koček bez přímého styku s nemocnými kočkami se infekce prakticky nevyskytuje.
