Koupíme si opičku?

V poslední době se velice rozmnožily inzeráty typu - prodám opičku, nenáročná, veselá a hravá... Lidi neblázněte a nenechte se nalákat vidinou zábavného a hravého společníka pro vaše dětičky. Opička by měla patřit do rukou odborníků, kteří ji mohou zajistit vše potřebné a věřte, že je to náročné zvířátko, ať již na teplo, ubytování, stravu či společnost. Zkrátka není to pes, nebo kočka!!! Zakrátko vám nový společník poleze na nervy a nastane otázka - kam s ním. A tak se prodá jiným dychtivým lidem po senzaci, aby měli něco, co jiný nemá a může to tak jít do nekonečna, až se z milé opičky stane nezvladatelný a někdy i nebezpečný tvor.

Nechci vás zatěžovat odbornostmi

Samozřejmě existují mezi námi chovatelé, kteří toto všechno ví - ale tento článek je určen pro laiky, kteří se pouze nechají zlákat vidinou, že budou mít doma opičku. A věřte, že vím, o čem mluvím - pracovala jsem v ZOO právě u opic.

Budu mluvit všeobecně, protože si myslím, že dostupnost opiček není tak velká a tak se dají naštěstí pořídit pouze některé druhy. Jak by to vypadalo, kdyby si bohatí, ale nezodpovědní „podnikatelé“ začali pořizovat třeba i lidoopy?! To co napíši se některého druhu týkat nebude, ale něco jiného mají společné všechny. Proto prosím odborníky, aby tento článek brali jako všeobecné povídání lidem, kteří o tom nic moc nevědí. Nechci je zatěžovat odbornostmi jako čím se liší například kotul veverovitý od kotula bolivijského a tak podobně.

Co byste měli vědět, než se doopravdy rozhodnete, že si přes všechna varování opičku pořídíte? Pokud si myslíte, že opička bude spinkat v noci v nějaké krajkové postýlce, že bude spořádaně chodit na WC, že si s vámi bude hrát kdykoliv budete chtít, že jí dáte obojek a budete s ní chodit ven, nebo vaše holčička ji bude vozit v kočárku na panenky - velice a velice se mýlíte!!!

Co vás čeká?

Opička potřebuje vhodné ubytování - asi nikdo z vás nemá pokoj navíc, který by vykachličkoval, doprostřed pokoje by zabudoval parkos - strom na šplhání a denně by ho uklízel - nejlépe hadicí s horkou vodou. Opičky se totiž nikdy nenaučí čistotě!!! Mnohé z nich mají ve zvyku si potřísnit tlapky močí a tou pak vše značkují. Jestliže tedy opičku necháte volné pobíhat po bytě - musíte s tímto počítat a to není všechno. Opičky nejsou zrovna moc vychované u stolování - proč taky - žijí většinou na stromech a to co zahodí, nebo rozpatlají na jednom stromu - nevadí, přesunou se na jiný. Ony nejsou zvyklé být dlouho na jednom místě a proto nemají potřebu si tam udržovat čistotu. Představte si 1-2leté dítě, kterému dáte na talíř nějaké jídlo - třeba tvaroh, pudink, meloun, pomeranč a necháte ho. Bude to jídlo roznášet po celém bytě a patlat se v tom - to samé udělá opička a pokud nebude v kleci - roznese to všechno i do výšky - na skříně, záclony... Ono stačí i to, co z té klece vyhodí. Opičky mají i velký odpad co se týká jídla - jsou schopné si jednou kousnout třeba do jablka a zbytek vyhodit. Jsou také dost vybíravé a vyžadují velice pestrou stravu. Člověk by měl vědět, čím krmit, neboť v případě nevhodného krmení nastanou průjmy a to ohrožuje zdraví opičky a vlastně i naše, neboť nás z uklízení a zápachu „klepne pepka“.

Pozornost

Opičky žijí většinou v tlupách od několika kusů až po velkou tlupu a tím je jasné, že vyžadují naši pozornost. Musíme nahradit tlupu - můžete opičce věnovat celodenní péči??? Izolace opičky může vést až k různým duševním poruchám, může být smutná a netečná, může steskem i uhynout, nebo se stane útočnou a nevypočitatelnou. Je to opět jako první příklad s dítětem - nechali byste doma samotné - například dvouleté dítě? To také vyžaduje naší celodenní péči. A když něco opička chce - chová se jako rozpustilé dítě v krámu, kterému odmítneme koupit hračku - dokáže se také válet po zemi a křičet a křičet. Je jako v transu a pokud s ní budeme chtít v tuto chvíli manipulovat - dokáže nás i pěkně pokousat! A to v případě dítěte je zvlášť nebezpečné, neboť opička se pudově snaží vydobýt hodnostní postavení v tlupě a tím odsunout děti na nižší hodnostní postavení v tlupě. Ani dospělý člověk si nemůže myslet, že malá opička ho bude na slovo poslouchat a že když přijde návštěva a on se bude chtít pochlubit, že má doma opičku a chce ji vytáhnout z klece, když ona nechce - může být problém a dojít k vážnému pokousání.

Náchylné k lidským nemocem

Nakonec ještě to, že opičky jsou náchylné k různých i lidským nemocem jako je chřipka a rýma. Jenže u nich je průběh onemocnění daleko vážnější, neboť neumí smrkat a tyto onemocnění mohou končit i smrtí opičky! Ponechejme je proto v rukách odborníků a tam, kde jim je dobře. V normální domácnosti opička určitě spokojená nebude! Proto vám doporučuji - spokojte se raději s návštěvou v ZOO, kde můžete opičky pozorovat. Pokud jsem vás nepřesvědčila já, zeptejte se například některého ošetřovatele v ZOO, který má na starosti opičky a uvidíte, co vám řekne. Že sice opičky miluje, je s nimi zábava, ale také práce a domů, domů by je nechtěl!!!

Jaký druh zvolit?

Jestliže vás opravdu láká tato „exotika“ - vhodnější jsou poloopice např. outloň váhavý, který je velký asi 25-30 cm a váží kolem 1-1,5 kilogramu (nebo outloň malý) - ne, že by jejich chov byl jednodušší, ale nevyžadují takový stálý kontakt s chovatelem. Jsou to totiž převážně noční tvorové a přes den spí - tudíž můžeme s klidem odejít do zaměstnání a až přijdeme večer - můžeme si s nimi pohrát. Nejsou ani tak temperamentí jako opičky a tak se tolik nemusíme bát o zařízení bytu. Tím nechci říct, že je necháme volně v bytě, ale zhotovíme jim odpovídající příbytek - terárium ve kterém budeme udržovat stálou teplotu - kolem 27 st. C a vyšší vlhkost vzduchu. Terárium by mělo být pro outloně váhavého alespoň 1,5 x 1 x 1,5 m velké a dáme mu tam budku na spaní a větve na lezení. Nezapomeneme na napájecí misku s vodou a jako potravu dáváme různé druhy ovoce, zeleniny, kompoty, vejce, vařenou rýži, piškoty, různý hmyz a také narozené mláďata myší - holátka. Krmíme 1x denně a to navečer.

Dalším chovancem se může stát komba ušatá, která měří kolem 17-20 cm + cca 25 cm ocas (komba malá měří asi 12-16 cm + 20 cm ocas, komba velká měří 30-40 cm + ocas 50 cm - ostatní druhy jsou zatím nedostupné, nebo jsou velmi náročné a proto se o nich nebudu zmiňovat). Komby mají podobné nároky jako outloni, jenom jsou oproti outloňům pohyblivější a jelikož mají zadní nohy delší než přední, umožňuje jim to i dlouhé skoky. Jako získaná mláďata velice rychle zkrotnou a rádi se mazlí se svým majitelem a pečují a čistí jeho tváře hřebínkem spodních řezáků. Velmi rády se nechají nosit v kapse nebo rukávu. I starší jedinec časem zkrotne. Mají jen jednu nepříjemnou vlastnost jako před tím zmíněné opičky a to, že si značkují svou ubikaci močí.

Dalším zajímavým chovancem se může stát tana (o té byla zmínka ve Fauně č. 7) a různé druhy drápkatých opiček, u kterých je ovšem pořizovací cena značně vysoká. Nezapomeňte na to, že chov jakéhokoliv „exota“ vyžaduje cites.

Doufám, že jsem vám rozmluvila vaše rozhodnutí pořídit si opičku, ať se již jedná o kotula, malpu, různé kočkodany. Pořízení každého zvířete vyžaduje velkou zodpovědnost a tím spíš se to týká opiček.