Kočky a paraziti

Mnohé kočky žijí jen v bytě, a proto se jejich majitelé domnívají, že nemohou mít žádné parazity. Je zapotřebí vědět, proč a jak se může kočka s parazity setkat, jak se může nakazit a jaké to může mít následky. Parazit, cizopasník, je organismus, který určitou část života nebo celý život žije na úkor svého hostitele – jiného organismu. Většina parazitů je specifikována na určitý druh živočichů (zvířat nebo člověka) a u jiných se neuplatňuje. Někteří parazité potřebují ke svému vývoji mezihostitele, ve kterém probíhá část vývoje, v definitivním hostiteli parazit dospívá a množí se. Uvnitř těla hostitele žijí vnitřní cizopasníci čili endoparazité, na povrchu těla zevní neboli ektoparazité.

Mezihostitelé

Pro každý živočišný druh jsou mezihostitelé parazitů takoví, s nimiž se zvíře nejvíce setkává, kteří slouží za potravu nebo jsou ve velmi blízkém kontaktu. Pro kočky je nejčastějším mezihostitelem myš, potkan, králík, žába. V mezihostiteli probíhá jen část vývoje parazita, v kočce, jako definitivním hostiteli, parazit dospívá a množí se. Parazitózy mohou probíhat akutně nebo chronicky. Při malém množství parazitů a jinak dobrém zdravotním stavu kočky s dostatečnou výživou může být průběh latentní. Kočka nemusí příliš trpět, svými obrannými mechanismy může do značné míry působení parazita omezovat. U některých parazitóz se uplatňuje také věková rezistence.

Diagnostika

Při podezření, že by kočka mohla mít parazity, by v ideálním případě měla předcházet přesná diagnostika a určení druhu parazita. Protože se nejčastěji vyskytují parazité v zažívacím ústrojí, je vhodné provést koprologické vyšetření. Parazité ani jejich vajíčka neodcházejí trvale, každý den, proto je nutné dodat k vyšetření několik vzorků trusu, nejčastěji sbíraných ob den. Pokud nemá kočka parazitů mnoho, nemusí být vyšetření pozitivní. Proto v chovech koček upřednostňujeme preventivní odčervení tam, kde je pravděpodobnost nakažení.

Nejvhodnější preparát

Hlavní zásadou je podávání odpovídajícího preparátu a plné léčebné dávky, protože nedostatečnými dávkami není parazit likvidován a vznikají rezistentní kmeny, na něž potom terapie nepůsobí. Doporučení vhodného odčervovacího prostředku spadá do kompetence veterinárního lékaře, který určí ten nejvhodnější pro danou věkovou kategorii i podle zdravotního stavu kočky a podle způsobu podání. Jsou i preparáty na odčervení ve formě spot on, které po nakapání na kůži působí až jeden měsíc. Tím odpadá „přesvědčování“ kočky, že tu tabletku nebo pastu musí spolknout.

Někteří parazité jsou rozšířeni po celém světě, jiní jen v určitých lokalitách. Při cestování s kočkami do pro nás exotických krajin nebo při nákupu koček je možnost dovozu pro nás neobvyklých parazitů. Pak je laboratorní vyšetření nezbytné pro určení parazita a nejvhodnějšího preparátu k odčervení.

Škrkavky

U koťat, ale i u dospělých koček parazituje škrkavka kočičí a škrkavka šelmí. Oba druhy jsou rozšířeny po celém světě. Škrkavky jsou oblé hlístice bělavé až žlutavé barvy, v dospělosti dlouhé 6–10 cm. Tvar těla a jeho zkroucení nejlépe vystihuje starý název drátovec.

Vajíčka škrkavek jsou vylučována s trusem do vnějšího prostředí, kde prodělávají vývoj. Vajíčka dozrávají podle teploty prostředí za 2–4 týdny. V zevním prostředí přežívají tři roky i déle. Kočka se nakazí spolknutím zralých vajíček nejen při jejich spolykání s potravou, ale i při olizování znečištěného kožichu. V trávicím traktu se z vajíček uvolní larvy, které přes střevní stěnu pronikají do krevních kapilár a migrují tělem kočky. Dostanou se do plic, vykašláním a polknutím se dostanou zpět do střeva. Tam dospívají a produkují další vajíčka.

Některé larvy se mohou při putování tělem uchytit v orgánech nebo svalech. Nepůsobí obvykle výrazné potíže, ale lze na ně působit jen některými antiparazitiky. U březích koček se v souvislosti s hormonálními změnami mohou aktivizovat, uvolnit se a mlékem nakazit sající koťata. U koček není znám přenos škrkavek v době březosti přes dělohu tak jako u psů – štěňata se mohou rodit již se škrkavkami, koťata se nakazí až mateřským mlékem nebo ze zevního prostředí.

Příznaky onemocnění jsou výraznější u koťat než u dospělých zvířat. Pozorujeme vyhublost, matnou a zježenou srst, často zvětšené břicho. Dostavuje se zvracení, střídavé průjmy, zvýšená plynatost střev a bouřlivá peristaltika. Putování larev dýchacím aparátem vyvolává kašel.

Škrkavky můžeme nacházet v trusu i ve zvratcích. Terapie spočívá v podání vhodných antiparazitik, a to v tabletkách, pastě, injekčně nebo formou spot on. Je nutno použít preparáty určené výhradně pro kočky. Léčba zvířat, která projevují příznaky onemocnění, patří vždy do rukou zvěrolékaře. Škrkavky produkují toxiny, jež se rychle uvolňují z těl odumřelých červů, vyvolávají nervové poruchy a mohou způsobit křeče až smrt postiženého zvířete.

Vzhledem k tomu, že vývojový cyklus škrkavky do dospělosti a produkce dalších vajíček trvá v těle kočky 14 dní, je nutno při léčbě i prevenci podání preparátu opakovat po 14 dnech. V případě většího zamoření nebo možnosti opakovaného nakažení znovu po dalších 14 dnech, aby preparát postihl dospělé červy ve střevě, kteří ale ještě neprodukují další vajíčka.

Preventivní odčervení jinak bezpříznakových koťat provádíme ve třech týdnech života, potom za 14 dní a případně opakovaně po 14 dnech do stáří alespoň tří měsíců podle způsobu chovu a pravděpodobnosti nakažení. Další parazitologické kontroly jsou vhodné každých šest měsíců. V chovech koček je důležité odčervení matky před připuštěním. Kočky chované volným a polovolným způsobem by měly být odčervovány pravidelně alespoň každé tři měsíce, minimálně každého půl roku. I kočka chovaná pouze v bytě se může infikovat. Vajíčka škrkavek můžete s sebou přinést domů se zeminou na květiny, s blátem na botách nebo s pískem.

Důležité upozornění

Škrkavky koček, ale i psů představují určité zdravotní riziko pro člověka. Člověk se může nakazit zralými vajíčky škrkavek z kontaminovaného prostředí. Larvy mohou cestovat do orgánů a vyvolávat onemocnění larvální toxokaróza – larva Migrans visceralis. Další vývoj tyto škrkavky u lidí neprodělávají, a proto se nevyskytují v zaživadlech člověka, člověk není definitivním hostitelem kočičích škrkavek. Vajíčka škrkavek v půdě přežívají tři roky i déle. Toulavé kočky představují nebezpečný zdroj vajíček škrkavek pro lidskou populaci. Kočky zahrabávají trus do sypkého materiálu a tím kontaminují prostředí (pískoviště, záhony), případně suroviny a potraviny v místech, kde se uchovávají a zpracovávají. Promoření prostředí souvisí také s nízkou věkovou rezistencí koček k těmto parazitům a s vylučováním vajíček i u dospělých zvířat bez příznaků onemocnění. Nejčastěji se mohou nakazit malé děti, jež ještě nemají dostatečné hygienické návyky, nebo lidé, kteří hygienu opomíjejí. Ani kočka, ani člověk se nemůžou nakazit přímo od kočky, vajíčka musí prodělat vývoj v zevním prostředí.

Ke snížení promoření zevního prostředí přispíváme pravidelným odčervováním volně chovaných koček, také důslednou kontrolou rozsáhlé populace bezprizorních koček (kastrace) a zakrýváním dětských pískovišť na noc lze výrazně ovlivnit tuto nepříjemnou, ale ne příliš častou zoonózu.

Včasná terapie nemocných koček má velmi dobrou prognózu. Pravidelná prevence správným preparátem ve správný čas je pro kočky naprosto neškodná.

Tasemnice

Tasemnice jsou častými parazity, nakazit se mohou kočky všech věkových kategorií, zvláště kočky s volným pohybem venku. Vývojový cyklus tasemnic je složitý a probíhá přes jednoho nebo více mezihostitelů. Bez mezihostitelů není možný vývoj tasemnic, tedy ani nakažení dalšího jedince přímo od kočky.

Dospělá tasemnice ve střevě kočky produkuje články naplněné zralými vajíčky, ty odcházejí s trusem nebo i samovolně z konečníku. V zevním prostředí mohou mechanicky roznášet vajíčka dešťovky, ptáci, ale i prudký déšť a vítr. Vajíčka se dostávají do větších vzdáleností a v závislosti na teplotě a vlhku přežívají až několik měsíců. Vajíčky se nakazí mezihostitelé – blechy, všenky, králíci, myši, potkani, žáby, ryby – a v jejich těle se vytváří boubel. Po pozření mezihostitele ve střevě definitivního hostitele (kočky) začne vývoj tasemnice až do dospělosti. Ve střevě může být větší množství tasemnic, dráždí střevní stěnu, odebírají důležité živiny. Negativně působí také jejich toxické zplodiny a ve velkém množství mohou i ucpávat střevo. Kočka hubne, má zježenou srst, případně kolikové bolesti. Při velkém množství tasemnic ve střevě může dojít i k úhynu kočky. Nakazit se mohou už malá koťata v nehygienickém prostředí spolknutím mezihostitele – blechy.

Včasná terapie je nenáročná a úspěšná. Tasemnicí se kočky nemohou nakazit vzájemně, aniž by pozřely infikovaného mezihostitele. Vzhledem k pravděpodobnosti opakovaného nakažení volně držených koček je optimální je odčervovat pravidelně alespoň každé tři měsíce. U koček chovaných v bytě je malá pravděpodobnost styku s mezihostiteli (ale blechu může přinést majitel i na kabátě!).

Měchovci

V tenkém střevě parazitují měchovci, rozrušují krevní kapiláry a sají krev. Kočky mají krvavý průjem, následkem ztrát krve dochází k anémii až smrti. Vajíčka měchovců jsou vylučována trusem, v zevním prostředí se z nich vylíhnou mikroskopicky malé larvy. Kočka se nakazí pozřením larev buď přímo, nebo přes pasivního přenašeče (ulovená myš). Larva také může proniknout aktivně přes kůži do těla, krví je zanesena do plic, vykašlána, spolknuta a dále parazituje ve střevě. U koček chovaných pouze v bytě je invaze měchovců nepravděpodobná.

Dospělí měchovci neodchází s trusem, nemůžeme je zjistit pouhým okem, ale jen parazitologickým vyšetřením trusu. Běžně používaná antiparazitika jsou obvykle účinné i proti měchovcům.

Tenkohlavec liščí

Běžnou parazitózou volně chovaných koček je invaze tenkohlavcem liščím. Častější je u psů. Jsou to geohelminti, jejich vývoj z vajíček probíhá v zevním prostředí. K invazi dochází pozřením zralého vajíčka mikroskopické velikosti. Z něj se ve žlázkách tenkého střeva vyvíjí larva a vrací se do střeva. Dospělí jedinci měří 4,5–7,5 cm. Kočka hubne, má střídavě průjmy s příměsí krve. V trusu odchází zralá vajíčka, v zevním prostředí, zvláště ve vlhku, zůstávají infekční i několik let. Také na tenkohlavce působí většina běžně používaných antiparazitik.

Plicní

Plicní červivost se ve střední Evropě nevyskytuje příliš často. Mezihostiteli jsou suchozemští plži, kočka se může nakazit i pozřením pasivního přenašeče – plazů, obojživelníků, ptáků, drobných savců. V zaživadlech se uvolní larva, putuje lymfou do plic. Infikovaná kočka hubne, má rýmu, kýchá a kašle. Při kašli a kýchání kočka spolyká hleny s larvami a ty vyjdou s trusem ven. Larvy lze prokázat vyšetřením trusu nebo vykašlávaného hlenu. Mnohé z běžných antiparazitik působí i na plicní červy, kočky žijící v bytě nebo bez možnosti lovu přenašečů nemají problémy.

Srdeční červi

Srdeční červi se nevyskytují jen v teplých klimatických pásmech a v jižních oblastech Evropy, ale i ve střední Evropě. Přenašeči jsou komáři. Kočky trpí srdeční nedostatečností, dušností, odmítají se pohybovat a hynou. Diagnostika parazitů již uhnízděných v srdci a terapie je dosti problematická. Antiparazitika nepůsobí na dospělé červy, ale usmrcují pouze larvy. Proto je vhodné před cestováním s kočkou na jih a v ohrožených místech s výskytem většího množství komárů – přenašečů – preventivně aplikovat léky odpuzující komáry a preventivně působící proti červům. Jsou v lékové formě spot on.

Kokcidie

Kokcidie jsou nitrobuněční parazité. Postihují především koťata, mladé a oslabené kočky. Nakažené kočky trpí průjmy, apatií, nechutenstvím, bez léčby dochází k úhynům. Protože kokcidie jsou vylučovány trusem a ve venkovním prostředí mohou velmi dlouho zůstávat schopné nákazy, je nutno udržovat v chovech a útulcích pečlivou čistotu. Další možností nakažení je krmení koček čerstvým, tepelně neopracovaným masem kteréhokoliv zvířete, nakazí se i kočky lovící myši. Ve svalovině prakticky všech zvířat se mohou kokcidie vyskytovat. Pouze u koček dochází k množení parazita ve střevě a s trusem k vylučování do zevního prostředí. Kočičí trus se rozpadá, kokcidie se s krmivem dostávají do trávicího traktu býložravců a odtud do svaloviny zvířat. Syrovým nebo nedostatečně tepelně opracovaným masem se infikují nejen kočky a masožravci, ale i člověk (toxoplazmóza).

Prevencí je čistota a krmení koček přemraženým masem nebo komerčními krmivy.

Důležité upozornění

Člověk se obvykle nakazí pojídáním syrového masa (tatarský biftek, ochutnávání syrové sekané), rukama nedostatečně umytýma od syrového masa může přenést kokcidie i na jiné potraviny. Malé děti se nejčastěji infikují při hraní na pískovištích, kam chodí v noci toulavé kočky zahrabávat trus. Proto je nezbytné dětská pískoviště na noc zakrývat sítí. U člověka může taková infekce proběhnout zcela bez příznaků a vyvolat imunitu. U oslabených lidí nebo u těhotných žen, které se nakazí v těhotenství, může být toxoplazmóza problémem. Dodržováním běžných hygienických podmínek, mytím rukou po práci s hlínou, pískem nebo při odstraňování kočičího trusu, konzumováním jen tepelně opracovaného masa však lze možnost této infekce omezit.

Není nutno se obávat, že pokud člověk pohladí kočku nebo s ní žije v domácnosti i při polovolném chovu, nakazí se od ní parazity. Preventivně je zapotřebí kočky pravidelně odčervovat, i když nevidíte, že by v trusu byli nějací parazité. U koček chovaných v bytě je vhodné odčervení minimálně dvakrát ročně, u „venkovních“ podle použitého preparátu, alespoň každé tři měsíce.

Lékárníci a prodejci v zoopotřebách nemohou znát parazitologickou situaci v dané oblasti a zdravotní stav kočky, proto těžko mohou doporučit odčervení vhodným preparátem. Zvěrolékař nejlépe poradí, případně udělá vyšetření trusu a aplikuje nejvhodnější antiparazitikum v optimální formě a dávce.

Nejen zvířata, ale i člověk může mít své parazity. Většina parazitů je specifikována jen na určitý živočišný druh. Také mezihostitelé jsou pro daný druh takoví, kteří patří do jeho potravního řetězce. Proto zvířata a jejich parazité nejsou pohromou pro člověka.