Zevní parazité koček – 3.díl: svrab, prašivina

Svrab, prašivina, je jedno z nejčastějších onemocnění volně žijících koček. Tato parazitóza je velmi sdělná a v některých obdobích a lokalitách má charakter hromadného onemocnění. U koček parazituje svrabovka kočičí (Notoedres cati), která může infikovat psa, lišku, králíka a myšovité hlodavce. Tento roztoč je velký až 0,3 mm. Vyvrtává chodbičky v povrchové vrstvě kůže, do těchto kanálků klade vajíčka a zanechává v nich trus. Vylíhlé larvy vylézají na povrch, kde hledají potravu.

Svrab, prašivina

První kožní změny jsou na okrajích ušních boltců, dále se šíří na hlavu a krk. Při čištění si kočky roznášejí parazita i na končetiny a tělo. Projevuje se velmi silné svědění. Na kůži se nadměrně vytvářejí šupiny a silné strupy šedavé barvy, vypadává srst. Zesílená kůže se skládá do záhybů, které mohou překrývat oči a omezují vidění a orientaci kočky. Onemocnění je nepřehlédnutelné, má velmi dobrou prognózu a i pokročilá stadia lze úspěšně léčit. Dříve k léčbě užívané koupele antiparazitárními prostředky se již nepoužívají pro obtížnou aplikaci a toxicitu preparátů. Léčba je možná opakovanými injekcemi nebo aplikací příslušných léků ve formě spot on.

Problém je v tom, že kočka, jež se volně pohybuje venku, přichází do styku s dalšími nemocnými, případně neléčenými kočkami a dochází k novému onemocnění. Proto je nutno v kočičích koloniích najít nemocné jedince, kteří jsou zdrojem parazitů, a léčit současně celé osazenstvo. Také asanace pelechů a shromaždišť urychlí eliminaci onemocnění.

Svrab koček je počítán k zoonózám. K přenosu parazita dochází v teple a při velmi blízkém kontaktu nemocné kočky s člověkem (v posteli). U člověka se svrab projevuje jako drobné pupínky červené barvy, které jsou lokalizovány kolem pupku, na hýždích a jiných místech s jemnou kůží. Onemocnění má pouze přechodný charakter a po vyléčení kočky nebo zabránění kontaktu s nemocnou kočkou dochází k samouzdravení.

Lidský svrab je působen zákožkou svrabovou (Sarcoptes scabiei), která na kočkách neparazituje.

Ušní prašivina

Svrab uší je velmi časté onemocnění zevního zvukovodu koček, které působí strupovka ušní (Otodecttes cynotis). Je to parazit rozšířený po celém světě, který se může vyskytovat u psů a ostatních masožravců. Tato zákožka žije na povrchu kůže zvukovodu, a protože může být až 0,5 mm veliká, lze ji občas rozeznat i pouhým okem jako bělavé tečky.

U koček vzniká dráždivým působením parazita v zevním zvukovodu zánět s nadměrnou tvorbou ušního mazu. Ten bývá tmavě hnědý a připomíná kávovou sedlinu. Ušní boltce jsou bolestivé, často rudé a kočka se intenzivně škrábe.

Onemocnění je velmi sdělné a šíří se při větší koncentraci koček, zvláště v horších hygienických podmínkách. Onemocnění velmi dobře reaguje na terapii, ale je nutno dodržet dostatečně dlouhou dobu léčby. Mimo vkapávání antiparazitárních kapek do uší, což kočky snášejí jen nelibě, je možno k léčbě použít i injekční aplikaci léků nebo formu spot on s dlouhotrvajícím účinkem.

Vzhledem k tomu, že otodektový svrab je přítomen u více než 50 % koček se zánětem zevního zvukovodu, jsou na výstavách kočky, které mají jakkoliv znečištěný zevní zvukovod, diskvalifikovány.

Mnohdy při nákupu kotěte nebo i u dospělého zvířete je zjištěn zcela čistý zvukovod, ale po několika měsících, aniž by kočka měla kontakt s jinými zvířaty, se projeví ušní svrab. Při nedostatečné léčbě u předchozího držitele může zůstat v hloubce zvukovodu několik parazitů a ti se množí relativně pomalu (tři týdny). Při výborné celkové péči o zvíře a jeho dobré zdravotní kondici se nemusí svědivost výrazně projevit a na povrchu ušního boltce se černý maz objeví až za delší dobu.

U koček chovaných v bytě nebo v uzavřeném prostředí v dobrých hygienických podmínkách bez možnosti přímého kontaktu s postiženými zvířaty nejsou s touto parazitózou problémy. U koček chovaných volně nebo polovolně lze omezovat, případně likvidovat ušní svrab pravidelným kapáním vhodných léčiv do uší nebo aplikací léku ve formě spot on.

Tato zákožka není přenosná na člověka.

Čmelíci

Čmelíci parazitují u drůbeže, holubů, divokého i okrasného ptactva a vzácně napadají člověka, psa nebo kočky. Čmelík kuří je rozšířen po celém světě a kočky se mohou nakazit nejen pohybem v blízkosti chovu drůbeže, ale i od městských holubů na balkoně bytu. Přítomnost čmelíků lze lehce prokázat, protože při velikosti 0,6 mm, po nasátí až 1,1 mm, jsou viditelní pouhým okem nebo lupou.

U koček se projeví výrazné svědění, zarudnutí kůže, až puchýře a stroupky. V srsti nacházíme čile se pohybující parazity. Důležitá je eliminace parazita z prostředí, mechanická očista a použití preparátů běžných při ostatních zevních parazitózách.