Služební výcvik psa pro všechny
„Zájem o novou organizaci se rychle rozrůstal a do jejího ustavujícího sjezdu ji řídil JUDr. Jiří Mrázek, který se pak stal také jejím prvním předsedou. Za nejvýznamnější však považuji fakt, že TART jako jediné kynologické sdružení spojil kynology Policie ČR, Armády ČR, Vězeňské služby, Celní správy, městských policií, civilních bezpečnostních agentur a velké množství ostatních pejskařů, kteří měli zájem o služební výcvik psů. Členové TARTu se sdružili v regionech po celé ČR, kde prováděli výcvik. V čele regionu je vedoucí, a tato struktura platí dodnes,“ říká Jan Dubový, mistr sportu, který byl zvolený v roce 1995 za prezidenta TARTu a se čtyřletou přestávkou ji vykonává dodnes. K nejagilnějším zakladatelům TARTu patří Miroslav Zábranský, který spolu s dalšími kynology v roce 2001 zaregistroval region Mělník jako samostatnou organizaci, která nese název TART CZ.
Zkoušky a soutěže
Zkušební řád SKS TART obsahuje zkoušky od základního minima (ZMT) přes třístupňové všestranné (T 1–3) až po specialisty obranáře (OPT 1–3) a stopaře (SPT 1–3). V duchu těchto zkoušek se pak organizují soutěže a od roku 2001 se na jaře koná mistrovství obranářů, na podzim šampionát stopařů. Na základě výsledků obou mistrovství se pak oceňují nejlepší tři všestranní psi. TART CZ navázal v roce 2001 na pořádání Velké ceny obranářů a na podzim 2014 se uskutečnil už její 21. ročník (v jednom roce se konaly dvě VC). Zároveň organizuje Mezinárodní mistrovství služebních psů, které se koná každoročně na jaře. K tradici patří i to, že posledně zmíněné soutěže se konají v Mělníku a v jeho okolí. Zkoušky, soutěže i šampionáty TART se liší od běžných kynologických závodů především požadavky na psy, které se co nejvíce blíží praktickému využití psa ve službě, a tedy i k obraně psovoda, jeho rodiny a majetku. A to je také důvod, proč je TART i po dvaceti letech stále vyhledávaný nejen příslušníky ozbrojených složek, ale i sportovními kynology, kteří chtějí mít psa především pro posílení vlastní bezpečnosti a k ochraně svých blízkých.
Společné i rozdílné
Výchova a počáteční výcvik v duchu TARTu jsou téměř stejné, jako se běžně praktikují při přípravě sportovních psů. Aktivně obranná reakce a enormní zájem psa o kořist (postupně hadr, pešek, rukáv) jsou nepostradatelné jak ve sportu, tak u psů se služebním výcvikem. Avšak u sportovního psa spolupracuje figurant se psem i psovodem, takže pro psa se figurant stává jakýmsi spoluhráčem. V konečné fázi budou oba předvádět zkušebním řádem dané úkony. Při výcviku psa podle TARTu je však figurant od určité fáze přípravy pouze cizí osobou a čtyřnožec se učí reagovat na různé formy jeho chování tak, jak by se asi chovali různí útočníci. Ještě rozdílnější je příprava psů pro průzkum terénu – revír. U sportovních psů se provádí na jasně vymezeném prostoru, se stejnými šesti zástěnami a umístěním figuranta u té poslední, u psů cvičených podle TARTu se vše provádí naopak. Tedy revír je v různých místech (les, budovy, výrobní či skladové areály apod.), s různou rozlohou, figurant může být za překážkou nebo za dveřmi, ležící, sedící či stojící na zemi, nad zemí i v úkrytu pod zemí. Figurant nemá ochranný rukáv, ale celotělový ochranný oděv. To proto, že rukáv je pro psa silným podnětem a jasným signálem pro zadržení osoby, avšak lupič nebo agresivní jedinec nic takového asi mít nebude. V praktickém pojetí se liší také stopování. U sportovních psů se stopa pokládá na standardní terén, který musí být pro všechny psy stejný, kdežto stopa u vyšších soutěží podle TARTu může být v různém terénu, povrch se může měnit a stáří stopy může být až 4 hodiny. „Odlišnosti jsou i v hodnocení psů. Při poslušnosti se od sportovních psů vyžaduje naprosto dokonalé provedení cviků a také na stopě je nejlépe hodnocený pes, který jde prakticky od šlápoty k šlápotě. Takové detaily ve výkonu psů nemají při jejich praktickém využití žádný význam, zato se od nich požaduje samostatnost a schopnost aktivního průzkumu na zemi i ve výškách, neboť když vyhledává figuranta ve stodolách, v domě, průmyslovém či zemědělském objektu, nemá podporu psovoda – ten je mimo prohledávaný areál,“ objasňuje další rozdíl předseda výcvikové komise SKS TART Jan Komárek. Společných i rozdílných prvků při výcviku psů se sportovním a praktickým (služebním) zaměřením je celá řada, stejně jako rozdílů v posuzování jejich výkonů.
Univerzál není
Někteří zkušení psovodi se mnohokrát pokoušeli prosadit se svými psy jak na poli sportovním, tak na soutěžích TARTu či podobných blízkým služebním zaměřením. Zkoušel to i psovod AČR Pavel Petr, vítěz mnoha celostátních soutěží psů se služebním zaměřením doma i v zahraničí, ale stejně dobře si vedl rovněž při sportovních závodech podle zkušebního řádu IPO. „Přeorientovat psa ze služebně zaměřeného výcviku, který je složitější v rozmanitosti disciplín, na sportovní je možné. Ovšem to stačí tak na regionální závody, nikoliv na mistrovské soutěže IPO. I tak to předpokládá, že již dříve pes ovládal cviky jak služební, tak podle IPO. V rámci několikadenního nácviku pak stačí psovi připomenout provedení cviků IPO, upevnit se musí i zákusy na sportovní rukávy. U mých psů nebyl problém s přesností a rychlostí v poslušnosti, jaká se vyžaduje podle IPO, neboť jsem se o to snažil i ve služebním výcviku,“ říká armádní kynolog. Podobných snah o univerzální využití psa ve sportu i v soutěžích TARTu či podobně zaměřených šampionátů ozbrojených složek bychom našli více, ale v zásadě jde o problém, jak ho vystihl Petr Pavel: „Je to, asi jako když si koupíte auto na silnici i do terénu. V obou případech plní svou funkci, ale ani v jednom nebude stoprocentní.“ Kdo se zajímá o výcvik psa s praktickým zaměřením, může se více dozvědět na stránkách SKS TART, stačí zadat www.sks-tart.cz nebo www.vycvikpsa.cz.
