V současné době tráví mnoho koní většinu dne na pastvinách. Zároveň je stále populárnější i venkovní ustájení, kdy mají koně k pastvě často nonstop přístup. Je to dobře, protože pobyt v travnatém prostoru je pro koně přirozený a povětšinou i velmi zdravý, ať už z hlediska pohybu, dýchání, ale i trávení. Bohužel jen „povětšinou“ – existují totiž koně, pro které může spásání trávy znamenat vážné zdravotní komplikace v podobě laminitidy, tedy schvácení kopyt.

Kůň se může schvátit z mnoha důvodů, ať už je to z přetížení končetiny, či končetin (např. dlouhodobé stání), následkem nějakého rozsáhlého zánětu v těle (např. dělohy, střev, plic), ale i pozřením závadného krmiva nebo po aplikaci některých léků. Častou příčinou laminitidy u koní však je i větší příjem lehce stravitelných cukrů v potravě, ať už v podobě škrobů v jádru (obiloviny), nebo fruktanů v trávě. Schvátit se tak může doslova jakýkoli kůň po přežrání ovsem či ječmenem nebo vypuštěný na bohatou a vzrostlou jarní pastvu. Tyto situace ale dokáže rozumný majitel ohlídat: místnost s krmením bude dobře zavírat či zamykat, na pastvu bude koně navykat postupně, ideálně po dobu aspoň 14 dní.

Existuje ale ještě jedna možnost, kdy ke schvácení kopyt stačí skutečně minimální množství cukrů – a to je hrst jádra či trocha zelené trávy: je to v případě, že kůň je postižen metabolickým onemocněním provázeným nadbytkem či nerovnováhou určitých hormonů (obvykle kortikoidů a inzulinu). Péče o takové koně je pro majitele doslova noční můrou: musí je hlídat a od huby jim odtrhávat obrazně řečeno každé zrnko cukru!

Fruktany, hormony a schvácená kopyta

Fruktany jsou rozpustné cukry, které slouží rostlině jako zásoba energie pro život ve zhoršených podmínkách, uložené bývají v listech a zelených stoncích. Vznikají fotosyntézou, tedy v době, kdy je rostlina zelená a kdy dostatečně svítí slunce, ale přitom je pro růst rostliny příliš chladno, sucho či na ni působí nadměrné stresové faktory (nadměrné spásání, ušlapávání apod.). Z dřívějších výzkumů vyplynulo, že nadměrný příjem fruktanů může narušit fermentaci v zadním střevě a výsledkem je laminitida u jakéhokoli koně. Současné výzkumy však zjišťují něco trochu jiného: fruktany škodí především koním, kteří trpí hormonálními nemocemi, protože příliš zvyšují hladinu inzulinu (hormonu slinivky břišní) v krvi. Nadměrné množství inzulinu v krvi koní nemocných tzv. equinním metabolickým syndromem prokazatelně zvyšuje pravděpodobnost schvácení kopyt, zatímco u koní, kteří žádnou hormonální nemocí netrpí, fruktany (a tedy pobyt na pastvě) laminitidu obvykle nezpůsobí.

Jak ale poznat koně, který je metabolicky nemocný, a je tedy i ohrožen schvácením kopyt? Nejjistěji to poznáte až na základě speciálního laboratorního vyšetření krve. Avšak indicií může být například obezita, výrazný tukový hřeben, velmi dobrá krmitelnost, ale třeba i ochablejší svaly, delší srst nebo horší hojení ran. Jedná se většinou o koně různých plemen pony, ale postižen samozřejmě může být i větší kůň. Velmi náchylní jsou také jedinci, kteří si už dříve schvácením prošli.

Jak přizpůsobit pastvu a pobyt venku koním náchylným na laminitidu

Samozřejmě jednou z možností je koně zavřít do stáje a ukazovat jim jen slámu a seno. Nepovažuju však toto řešení za dobré, protože každý kůň potřebuje pobyt venku, společnost dalších koní a volný pohyb; koně trpící metabolickým onemocněním vyžadují pohybu o to více! V každém případě patří tito jedinci ven, jen je třeba jim jejich životní prostředí trochu upravit nebo pomocí změn v managementu omezit jejich přístup k trávě.

1. Absolutní nepřístup na trávu aneb paddock paradise

Jedním z řešení je vybudovat ohroženým koním speciální systém ustájení ve stylu tzv. paddock paradise. Jedná se o uzavřený systém hliněných, kamenných či štěrkem vysypaných cestiček a několika rozšířených stanovišť, kde koně najdou stín, vodu, minerální liz a seno. Díky tomu je příjem jejich potravy omezen a jsou nuceni neustále procházet cestičkami mezi jednotlivými stanovišti.

Tento systém je vhodný pro koně, kteří jsou velmi silně ohroženi laminitidou nebo nedávno prošli akutním stadiem laminitidy, takže nemohou být ani chvíli na trávě, nesmějí z trávy pozřít ani otýpku. Vyplatí se především pro koně otylé, kteří nejsou denně pořádně ježděni, a protože vybudování takového ustájení je přece jen finančně náročnější, je dobré, pokud v něm pak žije více koní.

2. Hladová pastvina

Podobnou možností je tzv. hladová pastvina. Na mysli mám spíš výběh než pastvinu, tedy plochu dostatečně velkou pro proběhnutí koně s trávou vypasenou až k zemi. Nestačí mít jen krátkou trávu se zpomaleným růstem, protože ta může naopak obsahovat dostatek nebezpečných fruktanů, opravdu to musí být vypasená plocha, kde tráva nemá šanci ani trochu vyrůst, protože je hned zase ukousnutá. Z hladové pastviny mohou mít koně volný přístup k senu, popřípadě se může seno rozhodit na hromádky přímo po pastvině.

Tento způsob je také vhodný pro koně, kteří nesmějí ani trochu cukrů, tedy pro jedince, kteří jsou silně ohroženi schvácením kopyt či se z laminitidy právě zotavují.

3. Mrtvá tráva

Tráva, která je zcela mrtvá, tedy hnědá, suchá a ideálně i odmočená deštěm, je už z hlediska obsahu fruktanů pro koně bezpečná, protože v ní neprobíhá fotosyntéza a netvoří se žádné zásobní cukry. Takovou trávu najdete většinou během zimy po poctivých zimních mrazech, v suchých obdobích a oblastech i v létě. Problém může být u travin dobře přizpůsobených chladu, popřípadě během teplých zim, kdy zůstává na pastvině i trocha zelené trávy. A hlavně pozor: mrtvá tráva není zelená tráva, která byla jen vystavena lehkým ranním mrazíkům – ta má naopak fruktanů ažaž, takže patří mezi velmi nebezpečná krmiva!

Pobyt na mrtvé trávě je vhodný i pro koně hodně ohrožené schvácením, jen je třeba se ujistit, že tráva skutečně není zelená, a tedy netvoří nové fruktany!

4. Pastevní náhubek

Náhubek, který je opatřen malým otvorem pro výrazné zpomalení příjmu pastvy, může být pro mnoho majitelů nejvhodnějším řešením. Není nutné upravovat pastvinu či budovat speciální výběhy, i ohrožení koně mohou být společně se zbytkem stáda a pást se. Kůň může nosit náhubek stále nebo jen po dobu, kdy je tráva nebezpečná.

Pozor ale na to, že někteří koně dokážou i přes malou díru hodně sežrat nebo si umí díru zvětšit či náhubek sundat. Existuje vícero typů pastevních náhubků, je třeba je vyzkoušet a najít ten, který se pro konkrétního koně nejvíce hodí. Pokud kůň nesmí žrát žádnou trávu, ale vy chcete, aby pobýval společně se svými kamarády a měl volný pohyb, lze náhubek úplně zaslepit a takto koně nechat určitou dobu se stádem na pastvině. Nezapomeňte, že kůň by neměl hladovět více než 4 hodiny, pak je třeba takového koně odvést aspoň na krátkou dobu k senu.

Pastevní náhubek je vhodný pro koně, kteří mohou trochu trávy, ale je nutné omezit její množství. Je to dobrý způsob v případech, kdy koně nelze oddělit od ostatních a/nebo není k dispozici výběh či hladová pastvina. Využít ho lze i pro koně obézní nebo náchylné na ztloustnutí.

5. Oplůtková pastva

Plochu určenou k pastvě lze omezit tím, že se ohradí jen její malá část a ta se zpřístupní koním, dokud ji nespasou. Ohradník se pak o kousek posune a koně mají ke spásání další omezené množství trávy. Kůň tak spase výrazně méně trávy, než kdyby jí měl adlibitně.

Vhodné pro koně ohrožené laminitidou, kteří smějí pouze malé množství trávy, popřípadě pro koně obézní nebo náchylné na ztloustnutí.

6. Pást pouze ve vhodnou dobu

Nejbezpečnější doba na pasení je časně zrána, konkrétně po noci, kdy minimální teplota neklesla pod 5 °C, pokud je tráva ve vegetačním stadiu lístků a není nijak stresovaná (nedostatek vody, nedostatek živin). Poměrně bezpečná je i během zataženého počasí, když je oblačno, protože si trávy méně tvoří zásoby fruktanů. Bezpečno je i tehdy, když prší nebo taje sníh a rozpustí se část uschovaných fruktanů. V tuto dobu lze nechat pást i koně, kteří jsou částečně ohrožení laminitidou.

Naopak nejnebezpečnější podmínky jsou pozdě odpoledne nebo brzy večer během slunných dní, dále tráva ve stadiu metání či kvetení nebo kdykoli během dne, pokud v noci předtím klesla teplota pod 5 °C. Nebezpečná je i tráva, která je stresovaná nedostatkem vody nebo živin, tráva nadměrně spásaná nebo příliš sečená, tráva rostoucí pozdě na podzim nebo během zimy, dokud je ještě zelená. Za všech těchto podmínek obsahuje hodně fruktanů.

7. Opatrné navykání na trávu

Jakéhokoli koně je třeba po zimě pouštět na trávu skutečně velmi pozvolně. Začínat se má 15 minutami prvních několik dní, potom se doba pastvy prodlužuje o 10 minut denně. Přitom je třeba ho sledovat, například pravidelně s ním klusat po tvrdém povrchu a sledovat, jestli kůň nekulhá nebo nechodí opatrně – mohl by to být první příznak schvácení kopyt. U ohrožených jedinců je třeba zjistit, jak dlouhou dobu na trávě který kůň zvládne bez postižení kopyt – u některého koně to může být 30 minut, u jiného i několik hodin denně. Koni lze na pastvinu přidávat seno nebo vojtěšku; tím se „naředí“ tráva bohatá na fruktany bezpečnou vlákninou.

8. Zjišťování obsahu NSC (rozpustných cukrů, kam patří i fruktany)

Pokud jste pro přesnost, můžete si nechat zjistit obsah fruktanů ve vaší trávě v určitou dobu. Podle toho pak budete menežovat své koně, tedy určovat, kdy a kam se půjdou pást a kdy je naopak necháte mimo trávu. Množství fruktanů závisí také na druhu traviny, některé jich obsahují až skoro polovinu veškeré sušiny.

Pevné nervy!

Ano, především vy jako majitel musíte mít aspoň zpočátku pevné nervy a nebát se koni odtrhnout od huby či ho odloučit na určitou dobu od jeho kamarádů. Myslete na to, že je to pro jeho zdraví a můžete mu tím doslova zachránit život! Koně jsou zvířata zvyku, a pokud se jim stane za pár týdnů rutinou, že budou žít odděleně, zvyknou si na to. Ideální je, mají-li limitovanou pastvu aspoň dva koně, kteří tak nezůstanou zcela sami. I když zůstane omezen jen kůň jeden, můžete mít například hladovou pastvinu umístěnou hned vedle pastviny s ostatními koňmi. Můžete jim dávat dostatek sena chudého na cukry, aby netloustli. Budou stále vidět své kamarády a budou moct neustále něco žrát, což je pro koně přirozené. Obecně platí, že tato situace je psychicky náročnější pro majitele než pro samotného koně.