Popraskaná kopyta
Proč kopyta praskají?
Kopyta praskají, protože došlo k poškození rohoviny kopytní stěny (většinou mezirourkové) a ta už nedrží pohromadě. Aby došlo k jejímu poškození, musela na ni působit poměrně velká mechanická síla. Kde se ale vzala? Obvykle přímo v koni, jednotlivé rourky rohové kopytní stěny totiž od sebe páčí samotné došlapování kopytem na zem, samozřejmě především na tvrdou zem. Je jasné, že nepopraská každé kopyto a v jakémkoli místě. Hlavní příčinou vzniku prasklin je nejčastěji přerostlá kopytní stěna, jinými slovy příliš dlouhé, nesprávně upravované kopyto. Přitom nehraje roli, zda je bosé, nebo podkované. Nadměrně dlouhá kopytní stěna už totiž není pevně spojená s lístkovou škárou na kopytní kosti ani s chodidlovou rohovinou, přerůstá chodidlo a začíná uhýbat tlaku povrchu země při každém došlápnutí. V místech, kde je stěna šikmější, má tendenci se prohýbat ven (dělat tzv. sukni), v místech, kde je strmější, se spíš začne vytlačovat nahoru do korunky. Praskliny pak obvykle vznikají na třech místech:
1. na nosném okraji prohnuté stěny, kde se s každým došlápnutím kopyta od sebe konce rourek rozevřou, mezirourková rohovina to nevydrží a praskne;
2. v místě vytlačené korunky, kde se s každým došlápnutím kopyta rourky vytlačí nahoru přes kopytní chrupavku a ta je vypáčí od sebe směrem ven;
3. v místě, kde šikmější část stěny (její rourky jsou tlačené ven) sousedí se strmější částí (její rourky jsou tlačené nahoru) a kde se tedy při každém došlápnutí kopyta sousedící rourky páčí jiným směrem, až se od sebe oddělí.
Ve všech třech případech se rozvolní mezirourková rohovina, rourky se od sebe doslova roztrhnou působením hrubé síly došlápnutí kopyta pod váhou několika set kilogramů živé hmotnosti.
Samozřejmě existují i jiné praskliny, které mají většinou vodorovný průběh. Jejich příčinou mohou být různá zranění korunky či třeba stěnové kopytní abscesy nebo i schvácení kopyt.
Praskliny kopytní stěny někdy nemusejí představovat žádný vážný problém, ale často jsou ukazatelem nerovnováhy kopyta, která může končit vážným poškozením vnitřních struktur. Praskliny, pokud se prohloubí a zvětší, mohou zasáhnout citlivé tkáně kopytní škáry a způsobit bolest, tedy kulhání, a dokonce i zánět škáry končící až velmi bolestivým kopytním abscesem.
Co dělat, když na kopytech svého koně uvidím prasklinu?
Pokud se na kopytě objeví prasklina, je to pro majitele koně jasná zpráva, že je kopytní stěna přerostlá, kopyto je příliš dlouhé a/nebo nevyvážené, tedy nemá správný tvar – jinými slovy někde je stěna normální a jinde je dlouhá. Z toho vyplývá, že jediným účinným řešením je kopyto upravit tak, aby mělo po celém obvodu optimální délku stěny a bylo takzvaně vyvážené. Pouze pak budou na jednotlivé rohové rourky působit při došlapování stejnoměrné mechanické síly a rourky se tak nebudou od sebe páčit, a tedy praskat. Obecně platí že:
1. praskliny na okrajích prohnuté stěny lze odstranit tím, že se stěna zkrátí a zaoblí tak, aby byla při pohledu zepředu i z boku rovná, nikoli prohnutá, a tak se bude i udržovat, až praskliny odrostou;
2. praskliny jdoucí od korunky se obvykle odstraní až po delší době (také musí odrůst a trvá to déle) a také zde platí, že je nutné zkrátit přerostlou stěnu a upravit rovnováhu kopyta; ukazatelem dostatečného a rovnoměrného zkrácení stěny je to, že korunka kopyta má být z pohledu zepředu i ze strany rovná, nesmí mít nikde vyklenutí nahoru ani dolů;
3. praskliny procházející celou stěnou od korunky až po nosný okraj nacházející se v místě změny úhlu kopytní stěny se odstraní podobně: stěnu je třeba zkrátit, aby se korunka narovnala, a místa, kde je stěna šikmá, se musí obrousit i ze strany, aby byla rovná, aby netvořila sukni.
Tato obecná pravidla platí pro bosou úpravu kopyt i pro kopyta připravovaná pod podkovu.
V případě skutečně velkých a hlubokých prasklin, které jsou třeba i bolestivé, je nutné řešit situaci vždy individuálně se spolehlivým podkovářem či veterinářem.
Vodorovné praskliny někdy jen odrostou, především pokud jejich příčinou bylo zranění korunky, které se již zhojilo. V případě podezření na schvácení kopyt je však třeba kopyto odborně vyšetřit, ideálně i zrentgenovat, aby se zjistilo, v jaké poloze se v něm nachází kopytní kost.
Pomůže zacelit praskliny mazáním, máčením či vitaminy?
Nepomůže. Jednou vzniklá prasklina musí vždy odrůst – už se nikdy nezacelí. Je jen třeba se o kopyto postarat tak, aby se dále nezvětšovala a aby skutečně odrostla a netvořila se prasklina nová. Samozřejmě někdy tomu „vitaminy“ pomohou – je zjištěné, že dostatek vitaminu H (biotin) zlepšuje kvalitu kůže, srsti i kopyt, jedná se však o dlouhodobé podávání (několik měsíců) a rozhodně to nenahradí správnou úpravu kopyt!
Mazání kopyt, ať už kopytní stěny, nebo korunky, je věc naprosto zbytečná. Žádný tuk nijak rohovinu nezvláční, nezpružní, nezacelí. Naopak se po namazání téměř hned z kopyt setře. Většina mazání na kopyta má pouze estetický účel.
S namáčením kopyt je to však jiné. Přestože si mnozí myslí, že hlavní příčina praskání kopyt je sucho – a proto v suchém období kopyta koním namáčejí – má sucho a vlhko na kopytní rohovinu úplně jiný účinek. Rohová stěna je pro vodu nepropustná, bez ohledu na to, jak sucho či mokro je venku, její rohovina má stále stejný obsah vody. Pouze asi 2 mm od spodního nosného okraje dokážou vodu nasáknout rourky, protože zde mají otevřené konce. Podobně je tomu v místech okolo prasklin: je zde narušená nepropustná vrstva a prasklina dokáže do jisté míry nasáknout vodu ve vlhkém prostředí a zase ji vydat v prostředí suchém. Když je rohovina nasáklá vodou, zvětší se a roztáhne, když vodu ztratí, zmenší se, scvrkne. Pokud se okraje praskliny střídavě zmenšují, zvětšují a zmenšují, jak je kopyto přes den v suchu a pak se namočí na nějakou chvíli do vody a pak zase stojí v suchu, rohovina se vlastně „hýbe“ a prasklina se zvětšuje a prohlubuje. Namáčení kopyt během suchých dní má proto přesně opačný efekt, než jaký bychom chtěli: místo aby prasklinu zacelilo, ji ještě zvětší.
Jedinou skutečně účinnou zbraní proti prasklinám kopyt je správná péče o kopyta ve smyslu korektních úprav, řádného zkracování a odstraňování všech začínajících deformit a nerovnovah.
