Poklady z přírody 34 – Jeřabiny
Rod jeřáb (Sorbus) se řadí do řádu růžotvaré (Rosales), čeledi růžovité (Rosaceae) a zahrnuje asi 150 druhů rostoucích v mírném pásmu severní polokoule. Nejznámější je jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia L.), jinak také jeřáb obecný nebo jen jeřabina. Anglické pojmenování jeřábu „rowan“ vzniklo pravděpodobně ze starého skandinávského slova runa, což znamená kouzlo.
Poddruhy jsou například jeřáb ptačí pravý a olysalý. Jejich plody milují ptáci, pro nás jsou ale příliš trpké. Kultivarem je jeřáb sladkoplodý moravský (Sorbus aucuparia subsp. moravica) pocházející z okolí severomoravské obce Ostružná. Ten plodí chutné sladkokyselé, jen málo trpké jeřabiny. Pěstuje se i v zámoří.
Výskyt
Jeřáby jsou rozšířené po celé Evropě, s výjimkou nejižnějších oblastí, rostou v Asii, najdete je i v Americe. Jeřáb ptačí u nás roste hojně, téměř ve všech oblastech. Jsou velmi tolerantní a tak je najdete na vlhkých i suchých místech, obvykle chudších a kyselých půdách. Daří se jim na slunci i polostínu.
Charakteristika
Jeřáb ptačí dorůstá výšky až 15 metrů. Kůra tohoto opadavého stromu je šedá, hladká, jen u starších stromů mírně rozbrázděná.
Střídavé, řapíkaté, lichozpeřené listy se skládají z devíti až dvaceti přisedlých, podlouhle kopinatých lístků. Ty jsou lysé, na okraji pilovité a při bázi asymetrické. Jeřáb sladkoplodý moravský se od původního jeřábu ptačího liší také zoubkováním listů – listy původního druhu jsou celokrajově zoubkované, u sladkoplodého jeřábu dosahuje zoubkování jen do poloviny listu.
Oboupohlavní květy vyrůstají v bohatých vrcholících. Smetanově bílá květenství jeřábu se objevují v květnu až červnu a sladce voní.
Plody jeřábu jsou malvice. Vyrůstají ve velkých svazcích, u jeřábu ptačího mají oranžově červenou barvu a od konce srpna krásně kontrastují s tmavě zelenou barvou listí.
Trocha historie
Jeřáb byl posvátnou rostlinou pro mnoho kultur. Byl zaslíben keltskému bohu světla Lughovi, velšské Ceridwen, norskému bohu hromu, deště, nebe a plodnosti nebe Thorovi či starogermánskému bohu hromu Donarovi. Druidové získávali z kůry jeřábu červenou barvu pro svá obřadní roucha. Ze dřeva jeřábu se vyráběly čarodějnické hůlky, z lisů a bobulí zase kadidlo, které otevíralo mysl.
V mnoha částech Evropy se jeřáby vyskytují v okolí míst středověkého osídlení. Přisuzovala se jim magická moc, chránily před škodlivými vlivy. Z plodů se dělaly náhrdelníky či amulety, malé kousky se všívaly do oděvu nebo vkládaly do kapes. Větvičky upevněné do uzdy nebo zapletené v biči měly udržet v klidu neklidné koně, zastrčené za obojky psů měly zase zajistit, aby psi běželi rychleji. Stromy jeřábu zasázené v kruzích měly chránit dobytek před čarodějnicemi, ale také stavení před bleskem a ohněm.
Jeřáb byl využíván také jako léčivá rostlina. V herbáři Johna Geparda z roku 1597 se uvádí: Listy vařené ve víně jsou dobré na bolesti v bocích a problémy s nadýmáním a vodnatelností. J. Evans v Tour of North Wales (Cesta po severním Walesu) z roku 1798 uvádí výrobu kvašeného nápoje z plodů jeřábu ptačího. Keltové jeřabiny sušili na slunci, plody se používaly k lovu ptáků nebo se z nich pálila kořalka a vyráběl ocet.
Co se týče jeřábu sladkoplodého moravského, byl objeven vlastně náhodou. Pravděpodobně v roce 1820, v oblasti obce Ostružná na severní Moravě z nouze utrhli hladoví pastevci ovcí pár zralých jeřabin. Nebyly trpké jako ty, co znali předtím, ale lahodné, jen mírně natrpklé, a tak se začaly pěstovat.
V současném léčitelství se plodům jeřábu přisuzují projímavé a močopudné účinky, podporují vylučování žluče a činnost střev, používají se jako antirevmatikum, dále jako prevence osteoporózy. Uvádí se, že se osvědčily při zánětech horních cest dýchacích. Mohou být užitečné při poruchách činnosti štítné žlázy i při potížích s krevním tlakem. Dokážou ztlumit horečku i čistit krev. Používají se ve formě macerátu, odvaru nebo sirupu. Samotné plody zase snižují hladinu cholesterolu v krvi.
Květy jeřábu údajně pomáhají při některých druzích ekzémů či při nedostatku ženských pohlavních hormonů. Podobně tinktura z pupenů může pomoct při potížích s menstruací, neplodností nebo při problémech v klimakteriu. Jeřáb ptačí obsahuje přírodní látky podobné ženským pohlavním hormonům.
Jeřabiny nalezly uplatnění i v kuchyni – používají se k přípravě sirupů, kompotů, džemů, marmelád, želé, moštu, likérů i vína. V kompotech i marmeládách se jeřabiny hodí do směsi s hruškami i jablky nebo s bezinkami. Plody jsou výborné i kandované, ze sušených můžete připravit čaj.
Jeřabiny jsou vhodné k dochucení pečeného hovězího masa nebo zvěřiny, zejména pernaté, a králíka. Používají se i do omáček. Čerstvé plody jeřábu se zpravidla konzumovat nedoporučuje. Ve velkém množství mohou jeřabiny vyvolat průjem nebo zvracení.
Umělé sladidlo sorbit je extrahované z plodů jeřábu.
Dřevo jeřábu je poměrně tvrdé a ohebné, užívá se například k výrobě holí, násad, dýhy nebo hudebních nástrojů. Používají je řezbáři.
Pokud máte malé děti, jistě si rády z červených jeřabin navlečou korálky. Ty mé to dělávaly.
Pěstování
Jeřáb je nenáročný, preferuje vlhké půdy, dobře poroste i v chudších, písčitých nebo kamenitých, mírně kyselých půdách. Rozmnožuje se semeny. Zralá semena se na podzim vysévají přímo na venkovní stanoviště. Kultivary jeřábu lze roubovat nebo očkovat na původní druh.
Co rostlina obsahuje?
Plody jsou bohaté na vitamin C, obsahují také karoteny, cukry, organické kyseliny (např. kyselinu parasorbinovou, sorbovou, jablečnou, vinnou a citronovou), pektinové látky, třísloviny, antokyany i flavonoidy. V květech je obsažena také sloučenina podobná ženským hormonům.
Sběr
Zralé plody se sbírají koncem srpna a v září. Malvičky musí být opravdu vyzrálé, poznat to můžeme podle toho, že začnou měknout. Odkládaný sběr ale může znamenat, že místo nás sklidí jeřabiny ptáci. Sbíráme jen zdravé plody, často bývají napadeny plísní. Květy sbíráme v květnu.
Zpracování
Plody se suší nejdříve ve stínu a na závěr se dosuší na plném slunci. Lze je i zmrazit.
Využití pro drůbež
Jeřabiny chutnají zejména slepicím. Trpká chuť jim nevadí a nevybírají si mezi trpkými plody jeřábu ptačího a jeřábu sladkoplodého. Jeřabiny sezobou celé, čerstvé i sušené, drcené se dají přidat i do míchanice.
Zpestřením krmné dávky mohou být na podzim, v zimních měsících jsou vítaným zdrojem vitaminů. V zimních měsících můžou být jeřabiny zavěšené na pletivo zdrojem „zábavy“. Stromy zasázené do výběhu vypadají hezky, poskytnou stín i nějakou tu bobuli k sezobnutí.
Pamatujte ale – jeřabiny mohou být jen doplněním krmné dávky. S jejich množstvím to nepřehánějte. I do výběhů je dobré zasázet stromy a keře různých druhů. Jeřáb není uvedený na seznamu pro drůbež jedovatých druhů, přesto ale obsahuje některé látky, které by ve větším množství mohly škodit.
Pro další druhy
Plody jeřábu jsou potravou lesní zvěře a ptáků. Květy mají v oblibě včely.
