Učte mluvit andulky

Učte mluvit andulky! Ano, je to zábavné a docela jednoduché. Nevěříte? Taky mi pokus dvakrát nevyšel, to ještě v dobách mého růžového mládí.

Sovo laika

Prý to chce vybrat nedopeřeného samečka, uměle dokrmit atd., hlavně mu neustále, nejméně stokrát denně, opakovat výrazy, které se má naučit, a tak za dva měsíce už by tu mělo být první slovo. Protože jsem tenkrát byla na mateřské dovolené a bylo celkem jedno, na koho mluvím, zkusila jsem to. Avšak nic, zhola nic. Tedy ano, batole mluvilo, ale andulák ne. Stala jsem se obdivovatelem každého, kdo uměl opeřence naučit volat PEPIKU! nebo hvízdat La Palomu.

Pokus s andulkou do třetice

Nyní jsem už v důchodu, pobývám celé dny na chalupě, kde toho se psy moc nenamluvím, rozhodla jsem se tedy pokus s andulkou opakovat do třetice. Přečetla jsem si nějaké odborné texty se vztahem k dané problematice a šla jsem si sehnat andulku. Pochopitelně nedopeřené mládě právě nebylo k dispozici, vůbec nebyl žádný výběr (byl únor), vzala jsem zavděk krásně opeřeným samečkem, o kterém chovatel tvrdil, že právě vypadl z budky. Budiž.

Nechal se přemlouvat

Doma jsem zavřela ptáče do krabice, aby se nerozptylovalo, uvažila ptačí kašičku, připravila injekční stříkačku s hadičkou a začala: krmit, mluvit do krabice, krmit, mluvit atd., pořád dokola. Čtvrtého dne mě ptáček kousl a rozhodl se, že nepřijme potravu. Když to trvalo celý den, jela jsem strachující se o jeho život na poradu k chovateli. Usoudili jsme, že pták třeba nemá hlad. Posadila jsem ho tedy do misky s míchanicí a prosem, trpělivě mu ukazovala, jak se má zobat, ale papoušek trucoval. Tak si chcípni! A třetí den anduláček louskal proso, jako by to dělal odjakživa. Rošťák.

Mlucíví Andulka jménem Koko

Skončila éra krabice. Dostal jméno Koko a přestěhoval se do prostorné klece. Dopoledne jsem mu vždy u kafe předříkávala a večer jsem ho bez skrupulí vylovila z klece, zavřela se s ním na deset minut do koupelny (tam totiž nebyla rozpálená kamna) a opakovala jsem mu vybrané fráze. V koupelně se také naučil chodit mi na rameno a na prst a pozorně naslouchat, co říkám. A nastojte: přesně za čtyři týdny promluvil. Řekl první vazbu a pak ve třech dnech i další dvě. Honem jsem vymyslela další výraz a během týdne byl na světě. A pak týdně 1-2 nové fráze.

Dnes, kdy je mu 9 měsíců, opakuje slovo, které se mu zalíbilo i bezprostředně. Např. jdu věšet prádlo a řeknu: POTŘEBUJU KOLÍČKY. Vyndám je z krabice a Koko řekne: MÁŠ KOLIČEK? Ano, přesně tak. Nejenže dnes umí už přes sto slov, ale on dokonce pochopil gramatiku!

Naše "rozhovory"

Dám několik příkladů našich rozhovorů. Píšu-li teď Já, jedná se vesměs o vazby, kterým ho chci naučit. Tedy:

Já: KOKO, POŠIMRAT HLAVIČKU. VAŠIKU, KAFIČKO. MÁŠ RÁD OLINKU?
Koko: VAŠIKU, POŠIMRAT OLINKU. MÁŠ RÁD KAFE?
Já: KOKO, TY PRASE (to když udělal hovínko na stůl).
On: JÁ (J)SEM PRASE.
Já: VOPATRNĚ. PRÁCE ŠLECHTÍ. PUDEME NA TELEVIZI.
On: TELEVIZE ŠLECHTÍ. DO PRÁCE VOPATRNĚ.
Já (na psy): EZRO, CO TU BLBNETE!
On: EZROUŠKU, CO BLBNEŠ, TELEVIZRO.
Já: MAMINKA DO PRÁCE. MUSÍME VAŘIT. BUDEME LUŠTIT KŘÍŽOVKU? KDE MÁŠ TUŽTIČKU?
On: MAMINKO LUŠTIČKO, CO BUDEME VAŘIT? BUDEŠ VAŘIT KŘÍŽOVKU? CHCEŠ TUŽTIČKOVAT, VIĎ?

Náš Koko nemluví, když se to od něj čeká, ale když chce. To šumí svoje improvizace třeba součku na větvi v kleci, nebo je buší do své oblíbené tužtičky a nebo mi svoje řečnické veletoky zurčí do ucha. Přijde návštěva, aby si ho poslechla, nic. Lítá nám po ramenech, nahlíží do pusy (stejně jsem přesvědčená, že se chce něčemu přiučit), ale mlčí. Pak v 11 hodin v noci přijede pohotovost s injekcí a Koko vykřikuje na doktora: TO JE DOBRÝ, TODLETO! JÁ SE PICNU. CO TU HERGOT BLBNETE? CUKR KÁVA ČOKOLÁDA, TADY MÁŠ TEN ČAJ. JEŽIŠ TO JE POČASÍ, VOPATRNÍČKO!

S andulkou se nasměju

A tak to jde pořád, takže se hodně nasměju. A to zdaleka není všechno. Ale protože věřím, že existují i jiné nadané andulky, ráda bych se o nich prostřednictvím Fauny dozvěděla. Možná se chovatelská obec podiví, jaké máme mezi našimi andulkami poklady.