Když se rozhodnete vystavovat

Organizace ČSCH pořádají výstavy a přehlídky, které dávají prostor pro soutěžení, ale jsou také přehledem současného chovatelství a příležitostí pro zhodnocení výsledků chovatelské práce. Zvláštní kapitolou jsou speciální výstavy, kde se naskýtá jedinečná možnost porovnat stav značné části chované populace. Ocenění na výstavě může pomoct s výběrem zvířat pro další chov. Nedílnou součástí všech výstav jsou také soutěže. Je přirozenou lidskou vlastností (a tedy i dobrou motivací, pokud jde o zdravou soutěž) pyšnit se dosaženými výsledky a získanou trofejí. Všechny chovatelské akce by měly sloužit k setkávání se, k diskusím a povídání mezi námi chovateli.

Bohužel se na výstavách stále častěji objevují zvířata, která na výstavu nepatří – neodpovídající standardu, nepřipravená, či dokonce zahmyzená nebo nemocná.

Pokud se věnujete chovu čistokrevné drůbeže a chcete na výstavách uspět, předvést svá zvířata v plné kráse, nestačí drůbež jen úspěšně vylíhnout a odchovat. Zvíře na výstavě by mělo jednak odpovídat standardu plemene a barevnému rázu, jednak být ve výstavní kondici.

Výstavy plánujeme už na začátku chovatelské sezony, řada kvalit se dá ovlivnit odchovem, další před výstavou.

Základem je kvalitní chovné hejno, dále je potřeba načasovat líhnutí. Začínáme už na jaře. Pokud je to možné, načasujeme líhnutí podle termínu vybraných výstav tak, aby zvířata, která chcete vystavit, byla v termínu konání výstavy ve výstavní kondici, to znamená:

• Aby byla „hotová“ – tzn. dopeřená a dorostlá. Nehotová zvířata (např. nedospělá s nižší hmotností, nedopeřená, s kuřecím okem, kohouti s dosud nevyvinutými ostruhami) se hodnotí predikátem (slovním hodnocením bez přidělení známek v jednotlivých pozicích oceňovacího lístku) a nemohou získat více než třídu „VD“. Ale i predikátem se hodnotí jen do určitého data, u většiny plemen do 31. 10., pouze u velkých plemen hus (emdenské, tuluské), pižmovek, krůt, těžkých (orpingtonky, německé langšanky, kočinky, brahmánky) a typických bojových plemen kura (asilky, bojovnice tuzo, šamo, staroanglické, novoanglické, madraské, jamato, indické, malajky) do 31. 1. následujícího roku. U pozdních líhnutí riskujeme, že „nevyspělá“ zvířata utrpí bodovou srážku nebo budou neoceněna.

• Aby nebyla přestárlá – především dříve líhnutá zdrobnělá a zakrslá plemena mají tendenci přerůstat. Také pokud se slepičky dostanou do plné snášky, zdaleka pak nevypadají jako „mladí krasavci“, ale jako starší drůbež s vybledlými běháky a peřím ne zrovna nejhezčího vzhledu.

V průběhu odchovu

Kondice

V průběhu odchovu a chovu by zvířata měla být v chovné kondici, v optimálním výživném stavu, výživná kondice by neměla být ani vyhublá, ani ztučnělá. Dosáhneme jí správným krmením, ustájením a ošetřováním zvířat.

Mnohé o kondici vypovídá hmotnost. Ve Vzorníku plemen drůbeže jsou pro jednotlivá plemena stanoveny optimální i minimální a maximální hranice hmotnosti, u starších zvířat jsou vyšší. Odchylky v hmotnosti mohou být způsobeny jak výživným stavem, tak odlišností v plemenném typu nebo konstitucí.

Nejen hmotnost, ale také některé exteriérové znaky můžeme ovlivnit výživou, např. zbarvení běháků žlutonohých plemen, částečně délku trupu, tělesný rámec, u plemen s krahujcovým a žíhaným zbarvením kresbu apod. Kondici můžeme podpořit i různými přípravky, kterých je dnes na trhu velké množství.

Zvíře, které dáváme na výstavu, by mělo být ve výstavní kondici. Znaky jsou jako u chovné kondice, ale zvířata jsou připravena na výstavu. Výživný stav bývá oproti chovné kondici lehce nadprůměrný. Kontrolujeme především zdravotní stav, hmotnost, aktuální stav opeření, případný výskyt ektoparazitů.

Důležitá je zde i příprava bezprostředně před výstavou, o té ale později.

Kvalita a barva peří

Peří vystavovaných zvířat by mělo být lesklé, toho dosáhneme přidáním olejnatých semen, např. slunečnice nebo vařeného lněného semene do krmné dávky. Pozor, ne ve velkém množství, aby zvířata neztučněla. Mám ale zkušenosti, že po přidání máku či konopného semínka se objevila fialka. Co se barvy týče, např. u modře zbarvených plemen vystavených slunci hrozí objevení se rzi v opeření, u žlutě nebo zlatě zbarvených plemen zase na přímém slunci barva vybledne. Pomůže zastínění výběhu. U bílých hrozí zažloutnutí peří – chováme je proto v čistotě, zažloutnutí může způsobit i větší množství kukuřice nebo mrkve v krmné dávce.

Větší nároky na péči a prostředí mají zejména plemena s pernatými ozdobami. U chocholatých plemen musíme dbát na to, aby chocholka nebyla zakrmená a smáčená (takto poškozený chochol přímo vybízí k ozobávání, také se těžko uvede do odpovídajícího stavu). Také udržování rousů je mnohdy problematické. Hřady pro rousná plemena by měly být širší, výběhy ne tvrdé. Pokud jsou rousy zalámané, můžeme je alespoň šest týdnů před výstavou vytrhat, aby narostly nové. U barevných rousů se ale může stát, že nově narostlé peří bude mít záběly.

Označení

Vystavují se jen zvířata řádně okroužkovaná platnými registračními kroužky. Kroužek se navléká na pravý běhák, základnou čísel k tělu, u většiny plemen mezi 10.–12. týdnem, u rousných plemen o něco dříve, u vodní drůbeže už od 5. týdne.

Drezura

Často se stává, že zejména temperamentní zvířata chovaná ve velkých výbězích při umístění do malé výstavní klece nevědí kudy kam. Skáčou do pletiva nebo se krčí v koutě. Je problém s předvedením, jak vlastně vypadají. Proto je dobré zvykat zvířata na přítomnost člověka, chodit mezi ně, hovořit s nimi. Osvědčilo se mi také nechat v kurníku zapnuté rádio – slepice jsou zvyklé na lidské hlasy a nejsou tak plaché. Pokud máme výstavní klec i doma, můžeme zvířata připravovaná na výstavu na ni zvykat – neznamená to zavírat je do klece natrvalo, četnost a délka „navykání“ je individuální. Drezura ve výstavní kleci je žádoucí taky u plemen, která by měla zaujmout specifický postoj pro předvedení ideálního typu. Jde především o původní zakrslá plemena (sebritky, bantamky, rousné zakrslé a další).

Zdravotní stav

Průběžně kontrolujeme, zda jsou všechna zvířata vitální a zda nejsou napadena vnějšími parazity (pokud ano, pak zejména v okolí kloaky a pod křídly, u chocholatých plemen v chocholu). V tom případě použijeme vhodný přípravek k hubení parazitů, vyčistit a ošetřit je třeba i chovatelské zařízení.

Výběr pro výstavy

Proto, abychom zvířata mohli pro výstavu (ale i do dalšího chovu) vybrat, musíme znát dobře standard plemene. Přednost mají zvířata odpovídajícího plemenného typu a rámce, a to i při zjištění drobných nedostatků. Preferujeme dospělá zvířata. Při sestavování kolekcí se snažíme vybrat zvířata co nejpodobnější velikosti, zbarvení apod.

Než vyplníme přihlášku

Při sestavování výstavního kalendáře pamatujte, že pokud dáme zvíře na výstavu, znamená to pro ně zátěž (změna prostředí, výživy, kolem chodící lidé), zkrátka způsobujeme mu stres. Proto bychom mu měli po každé výstavě dát možnost si odpočinout, zregenerovat. I nejhezčí slepice bude po několika po sobě následujících výstavách vypadat nehezky, její hodnocení může klesnout i o několik tříd, a můžeme o ni i dokonce přijít.

Pro výstavy vybíráme zvířata bez zjevných vad – měli bychom znát standard plemene i všechny obecně platné vady. Drůbež se většinou vystavuje ve voliérách. Do jedné voliéry se počítá s vystavením 1,2 (1 kohout a 2 slepice) u hrabavé drůbeže a 1,1 nebo 1,2 u drůbeže vodní. Na celostátních výstavách a některých speciálkách se drůbež vystavuje i jednotlivě v klecích.

Každá výstava něco stojí – kromě času, který věnujeme přípravě zvířat, je nutné uhradit i různé poplatky spojené se zasláním přihlášky, klecné, katalog, u větších výstav správní poplatky, náklady na dopravu.

Přejímku zvířat na výstavách dělá veterinární lékař. Veterinární podmínky se mohou lišit podle krajů a jsou vždy uvedeny ve výstavních podmínkách každé výstavy.

Doprava zvířat na výstavu je, alespoň pro mne, největším problémem a taky důvodem, proč na mnoha výstavách nemohu vystavovat. Cesta většinou ve čtvrtek nebo v pátek se zvířaty tam a v neděli zase zpátky je časově hodně náročná. Nejlepší je, pokud se domluví více chovatelů a dovoz zorganizují společně. Někteří pořadatelé organizují svoz zvířat – i ta naše, která bude v Bohdalově první říjnový víkend. Je to pro vystavovatele pohodlnější, a kdyby takové byly všechny výstavy, pravděpodobně by odpadly problémy s malým počtem vystavených zvířat.

Těsně před výstavou

• U vybraných zvířat zhodnotíme výstavní kondici, zejména stav opeření (zvířata, která silně pelichají, se neoceňují), hmotnost, zdravotní stav, přítomnost vnějších parazitů.
• Před převozem na výstavu zvířata očistíme – především kroužky a běháky, pokud je znečištěné peří, tak i to (na peří je lepší pamatovat, a pokud je to nutné, čistit je několik dní před výstavou). Nesmíme používat žádné agresivní čisticí prostředky, ideální je vlažná voda, popř. dětské neparfemované mýdlo. Stalo se, že jeden kolega chovatel vykoupal rodajlendky v roztoku prostředku na nádobí a ony pak měly barvu podobnou spíše hempšírkám. Špinavé zvíře tedy vykoupeme v mýdlové vodě a pak pořádně opláchneme a necháme je oschnout (použít lze i fén – studený vzduch). Po oschnutí přetřeme běháky i zobák, laloky a hřeben tenkou vrstvou tuku (stolním olejem, vazelínou, indulonou), aby se hezky leskly. Pozor, aby se tuk nedostal do peří a neslepil je.
• Povoleny jsou úpravy, které zvyšují estetický dojem zvířat, aniž by předstíraly vyšší kvalitu upravených znaků. Jde o vytrhání jednotlivých jinobarevných per z krycího opeření, např. ojedinělých černých pírek z opeření žíhaně a krahujcově zbarvených slepic. Pokud jsou zobák nebo drápy přerostlé, můžeme je zastřihnout. Povoleny jsou i drobné tvarové úpravy chocholů a rousů vytržením nebo zastřižením per, vytrhání jemných per v meziprstí.

Holé části hlavy a běháky namažeme nejlépe stolním olejem, který zvýrazní barvu. U krůt je někdy třeba protrhat peří na čele a temeni lebky z důvodů lepšího vyniknutí bradavičnatosti.

• Nepovolené úpravy jsou proviněním proti výstavnímu řádu a zvířata jsou pak neoceněna. Vystavovaná zvířata nesmějí mít zastřižené, zalámané či vytržené, letky ani rejdováky a nesmějí chybět srpy (důvod k neocenění). K nedovoleným úpravám uvedeným ve Vzorníku patří také barvení peří, vytrhávání podušek, vytrhávání peří na bocích běháků, vytrhávání jinobarevných per v rozsahu narušujícím celistvost opeření, odstranění nežádoucích prvků kresby. Dále chirurgické úpravy hřebene, prstů a ostruh, barvení běháků a ušnic, změny na registračních kroužcích.
• Připravená zvířata (nakrmená a napojená) umístíme do vhodných přepravek – nesmí se v nich tísnit a musí mít dostatek vzduchu. Např. pro kohouta a slepici středně těžkého plemene počítáme podlahovou plochu 50 × 60 cm, výšku 60 cm. Krůty by měly mít možnost se v přepravce postavit. J. Kalaš doporučuje přepravu na volno v zaplachtovaném vozíku, který je vystlaný pilinami a slámou. Ideální je, jsou-li zvířata oddělena, usnadní nám to i manipulaci na výstavě. Do přepravky dáme vhodnou podestýlku (hobliny, řezanou slámu nebo seno). Přepravku bychom si měli označit, obzvlášť pokud ji z výstavy nepovezeme osobně.