Problémy v chovu drůbeže 7 – Když se rozhodnete vystavovat – vady, které vadí…

Pro výstavy vybíráme zvířata bez zjevných vad, zejména těch, které vedou k neocenění zvířete nebo k ohodnocení třídou V – výluka.

Neposoudí se zvířata, která:

1. 1. Nejsou řádně označena

Zvíře musí mít platný registrační kroužek některé ze zemí EU. Kroužek musí být Vzorníkem předepsaného průměru. Tolerují se kroužky o jedno číslo větší nebo menší, ty ale nesmějí být snímatelné nebo poškozovat běhák. Důvodem k neposouzení je i snímatelný kroužek u mladých zvířat.

Letopočet musí odpovídat ročníku líhnutí, tolerují se kroužky z minulého roku. Porušený registrační kroužek už je důvodem k výluce.

1. 2. Mají nevýstavní kondici

Pokud je zvíře silně rozpeřené, není možné předpokládat, jak bude vypadat, ani posoudit barvu a kresbu. Důvodem k neocenění jsou i zastřižené nebo zalámané letky, nedorostlé srpy a rejdováky či záda slepic vydřená od kohouta. Nelze posoudit velmi mladá zvířata s nevýraznými plemennými znaky, a to ani predikátem, nebo nedospělá zvířata po skončení doby platnosti hodnocení predikátem (u většiny plemen do 31. 10.).

Neposuzují se ani zvířata zjevně nemocná nebo napadená vnějšími parazity, silně zašpiněná, nemocná, s poškozeným opeřením, poraněná nebo křídlovaná ani ta, která utrpěla nějaký úraz. K častým vadám patří poškození hřebene, laloků nebo ušnic.

1. 3. Nesou prokazatelné známky onemocnění

Poměrně často se vyskytují výtoky z nosu či problémy s dýcháním. Neoceňují se ani zvířata se silnou vápenkou či zaplísněným obličejem. Důvodem k neposouzení může být i silná stresová reakce.

1. 4. Mají neodpovídající hmotnost

Zmíněna je i u výlukových vad. Kdy je tedy zvíře neoceněno a kdy vyloučeno? Zvíře s hmotností, která neodpovídá rozmezí uvedenému u plemenného standardu, bude neoceněno, pokud posuzovatel předpokládá, že se hmotnost v budoucnu upraví. Například pokud jde o pozdě líhnutého jedince nebo takového, který není v odpovídající kondici.

1. 5. Nemají v ČR schválený platný standard

Na výstavách, které nejsou označeny jako mezinárodní, nemusí posuzovatel posoudit zvířata, u nichž není ČSCH schválený standard. Posoudit je ale může, jestliže má k dispozici standard země původu, standard Evropského svazu (EE) nebo některé členské země EE.

Výlukové nebo také nepřípustné vady

Jde o závažné vady, které můžeme rozdělit na obecně platné vady u všech plemen a dále na vady, kdy zvíře neodpovídá standardu, nemá požadované exteriérové vlastnosti plemene, zejména jeho hlavní plemenné znaky. Na první pohled by mělo být jasné, že jde právě o dané plemeno. Podívejme se nejdříve na vady platné u všech plemen:

Zvířata s nepovolenými úpravami

Nepovolené úpravy zevnějšku jsou považovány za provinění se vůči výstavnímu řádu. Zmíněny byly v minulém čísle Fauny, jen si připomeňme, že jde o jakékoli chirurgické úpravy hřebene, např. tvarování řezání zubů, třeba odstranění dvojzubů, postranních výrůstků nebo zkrácení či odstranění zubů na praporku. Nepovoleny jsou také zákroky na běhácích – odstranění ostruh u slepic nebo vícenásobných ostruh kohoutů, rozřezání či amputování dalších prstů. K nepovoleným úpravám patří také barvení ušnic, běháků a peří.

Zakázáno je také vytrhávání peří z vnější strany běháků u hladkonohých plemen nebo zastřihávání a vytrhávání více vyvinutého opeření běháků, než vyžaduje standard. Například u marasek jsou požadovány jen punčošky, někdy se vyskytnou i vyvinuté rousy.

Zastřihávat, vytrhávat a zalamovat se nesmějí ani letky, srpy a rejdováky. Nepovolenou úpravou je vytrhání peří v takovém rozsahu, že je narušena celistvost opeření. Nesmějí se také protrhávat podušky nebo rozrušovat struktura u plemen s hedvábnou strukturou peří.

Hmotnost

Vzorník plemen drůbeže udává jak optimální rozmezí hmotnosti u jednotlivých plemen, tak její nejnižší a nejvyšší povolenou hranici. Pokud dospělé zvíře tyto hranice přesáhne nebo nedosahuje ani nejnižší hmotnosti a nepředpokládá se, že by se hmotnost v budoucnu upravila, zvíře bude ohodnoceno výlukou. Příkladem mohou být zdrobnělá plemena s velkým tělesným rámcem nebo naopak drobní zástupci velkých plemen.

Neodpovídající hmotnost je zpravidla spojena s nesprávným tělesným rámcem, velikostí trupu, neodpovídající kondicí a konstitucí, osvalením a množstvím tuku.

Konstituce

Slabá konstituce je vždy výlukovou vadou, jemná a hrubá konstituce jsou u většin plemen nežádoucí, silná konstituce se hodnotí vždy jako přednost.

Konstituční typ můžeme tedy posoudit podle vzhledu, zdraví a užitkovosti. I v případě, že je zvíře trvale zdravé a má odpovídající užitkovost, je konstitučně pevné, musíme mu vytvořit odpovídající podmínky prostředí.

Slovo konstituce vzniklo z latinského slova constitutio, což v překladu znamená celek sestavený a složený z jednotlivých částí.

Určením konstituce se zabývali např. již starověcí řečtí a římští lékaři v 5. století př. n. l. (např. Hippokrates, Xenofon), také v Asii (např. Čína) byly popisovány různé konstituční typy. Do chovatelské praxe se tento pojem dostal až v 19. století.

Konstitucí rozumíme vztah stavby a funkcí jednotlivých orgánů k fungování organismu jako celku. Určuje ji tedy celková stavba a životní funkce, na nich závisí nejen vzhled, ale také chování a odolnost zvířete, jeho užitkovost. Různé konstituční typy reagují na okolí různě, mají různou dráždivost nervové soustavy, různý temperament, různě fungující metabolismy (látkové výměny). Určují to, jak se daný jedinec přizpůsobí podmínkám vnějšího prostředí, a ovlivňuje i stupeň zdraví.

Konstituce se utváří v průběhu prenatálního vývoje i po narození. Je typická pro určitá plemena, ale především je to záležitost jednotlivců.

Požadovaná je silná konstituce, dále u drůbeže rozlišujeme konstituci hrubou, jemnou a slabou. Často se vyskytují kombinace jednotlivých typů konstituce.

Silná (pevná, tvrdá)

Pro zvířata je charakteristická dobře vyvinutá kostra, správná funkčnost vnitřních orgánů, harmonická tělesná stavba. Jedinci působí zdravě, dobře zužitkovávají krmiva. Tyto vlastnosti doprovází odolnost proti nemocem, plodnost a vysoká užitkovost. Temperament je vyrovnaný, přiměřený plemeni.

Silná konstituce je požadovaná u většiny plemen drůbeže.

U zvířat, která ještě nejsou dospělá, která ještě dorůstají, jsou většinou jednotlivé tělesné proporce nesouměrné, bývají vždycky nohatější.

Jemná (přejemnělá)

Zvířata mají jemnější kostru, nižší hmotnost, užší trup, kohouti často nedostatek pohlavního výrazu. S jemnou konstitucí se pojí také nižší odolnost. Například zjemnění hlavy signalizuje snížení přirozené odolnosti zvířete. Zvířata jsou citlivější na okolní podněty.

Jemná konstituce je charakteristická pro plemena prošlechtěná na vysokou užitkovost, která mají vysoké nároky na krmení a ošetřování. Vyžadují ji i standardy některých dalších plemen, např. některých původních zakrslých plemen.

Hrubá

Pro tato zvířata je typická hrubá kostra, mohutně vyvinuté klouby, hranaté tělesné tvary a vyšší hmotnost, signalizuje ji i hrubá hlava. U samičího pohlaví bývá nedostatek pohlavního výrazu. Temperament bývá flegmatický, zvířata méně reagují na podněty vnějšího prostředí. Jedinci tohoto typu hůře využívají krmiva, snáška je většinou nižší.

Znaky hrubší konstituce nalezneme u některých bojových plemen, taktéž se může vyskytnout u méně prošlechtěných plemen.

Za stupeň hrubé konstituce můžeme označit konstituci lymfatickou. Jedinci se vyznačují ukládáním tuku, látková výměna je pomalá, temperament flegmatický, až apatický. Kostra bývá slabší, užitkovost nižší. Tato konstituce je typická pro masná plemena (brojlery).

Slabá

Slabá konstituce se může u zvířat vyvinout jako důsledek prošlechtění, počátek degenerace. Zvířata mají nižší hmotnost, slabě vyvinutou kostru, nedostatečné osvalení. Časté jsou vady kostry a její deformace, vadné postoje, odchylky v utváření opeření. Znakem slabé konstituce může být i protáhlá, úzká nebo nízká hlava s dlouhým zobákem, pobledlý hřeben a obličej, vpadlá prsa.

Se slabou konstitucí se pojí nízká užitkovost, špatná odolnost, plachost, zvířata reagují velmi citlivě na stresové situace. Tato konstituce není žádoucí, zvířata z chovu vyřazujeme. Zvíře se slabou konstitucí se na výstavách hodnotí třídou Výluka.

Vady kostry

Jde o různé anomálie a deformace kostry. K nejčastějším patří deformace zobáku, prstů a prsní kosti. Vyskytují se i deformace krku, hřbetu či odchylky ve stavbě ostruh.

Výlukovou vadou je také nepohyblivý, dopředu směřující zadní prst u kohouta, zvaný kachní běhák, nebo chybějící dráp nebo drápy. Pozor je také potřeba dát na správný počet prstů.

Vady se vyskytují i v utváření ostruh – nepřípustnou vadou jsou chybějící ostruhy u kohoutů velkých plemen, ostruhy větší než ½ hrachu u slepic nebo zmnožené ostruhy s výjimkou některých plemen.

Mezery v letkách

Nežádoucí je nepřiměřeně velká vzdálenost mezi loketními a ručními letkami. Důvodem může být nesprávný počet letek, chybějící axiální pero nebo nesprávné utváření zápěstního kloubu. Podrobněji se na ni podíváme v příštích číslech časopisu.

Mezi všeobecné výlukové vady paří také porušená struktura peří, pokud se vyskytne ve velké míře. Zejména u letek je potřeba rozlišovat, zda je peří nevyzrálé a je v piscích, nebo je již vyzrálé a chybně utvářené. Další nepřípustnou vadou je nevyvinutý ocas, samozřejmě není-li to zapříčiněno pelicháním nebo tím, že je zvíře mladé a ocas je nedorostlý. Nepřípustnou vadou jsou i opeřené běháky u hladkonohých plemen lehkého typu.

K poměrně často se vyskytujícím patří vady v utváření hlavy – dlouhá vraní hlava – nebo jejích částí. Ať už zobáků – dravčí nebo papouščí zobák, nebo hřebenů – u listových dvojzuby, trojzuby a mezizuby, postranní výrůstky, výrazně klopený hřeben u kohoutů, zmnožené trny nebo vpadlý trn i chybějící trn u růžicových. Vady se vyskytují i v utváření a barvě očí. Jde o asymetrickou zornici, kdy je zornice netypického tvaru. Výlukovou vadou je také každé oko jiné barvy, jiné barva očí, než vyžaduje standard, i rybí oko – oči zelené barvy, nejde-li o mladá, nedospělá zvířata.

Zvířata neodpovídající plemennému typu

Plemenný typ je dán celou řadou znaků, na konkrétní příklady se podíváme příště.