Čich, chuť a hmat koček
Čich
Utváření a barva nosu – nosního zrcátka – je různá podle plemene a barevné variety koček. Při nadměrném lízání a čištění dochází k zarudnutí nosu, případně až k jeho odření nebo mokvání. Obdobné je to při rýmě nebo problémech v dutině ústní provázených zvýšeným sliněním. Tyto změny ustoupí většinou bez speciální terapie po odstranění příčiny. Při dlouhotrvajícím procesu mohou vzniknout i hluboké praskliny, které se hojí zdlouhavě. Mohou zůstat následky v odlišném vybarvení nebo zjizvení až deformaci nosního zrcátka. Tmavé, tečkovité i mapovité pigmentace v jinak světlejší barvě nosního zrcátka nebo světlé skvrny v tmavé pigmentaci nejsou chorobou, ale mohou být u některých plemen a variet posuzovány jako vada krásy. Případné odstraňování je zbytečné a je nedovoleným zásahem do exteriéru.
Krvácení z nosu následuje obvykle po pádech a úrazech, při některých otravách, také při déletrvajícím kataru horních cest dýchacích. Cizí těleso v nose (třeba stéblo trávy) a tím i možné krvácení lze obtížně vyloučit. Vzhledem k anatomickým poměrům dutiny nosní se vyskytuje velmi vzácně. Spíše se může do nosní dutiny dostat drobek z krmiva z hrtanu a hltanu při špatném polknutí, ale i to je ojedinělé. První pomoc při krvácení je v přiložení studených obkladů na nos a hlavu a omezení pohybu kočky. Pokud nemá krvácení tendenci k zastavení, je nutný kontakt se zvěrolékařem.
Katar horních cest dýchacích – rýma – se projevuje výtokem z nosu, který smáčí okolí, případně je roznášen a roztírán tlapkami na hlavu. Původcem onemocnění může být průvan při cestování, prašné prostředí, nachlazení, alergie, bakteriální, virové nebo plísňové infekce. Při nedostatečném léčení může onemocnění přejít v chronický proces. Chronická rýma se také objevuje po poškození sliznice působením některého z činitelů komplexu infekční kočičí rýmy. Pokud rýma neustoupí do druhého dne, mění-li se vodnatý výtok v hlenovitý nebo hnisavý, zvláště při zvýšené teplotě, je nutné lékařské vyšetření.
Vkapávání nosních kapek kočce je problematické a v podstatě bezpředmětné. Některé kapky používané pro člověka mohou mít pro kočku nepříznivé důsledky. Lze doporučit omývání nosu odvarem z heřmánku, řepíku nebo fenyklu, odstraňování zasychajících sekretů a případné potření tukem (olej, máslo, sádlo). V prostředí je vhodné zvlhčit vzduch, nejlépe odpařováním vody s několika kapkami octa. Inhalace slanou vodou nebo vincentkou uvolňuje hleny. Inhalaci je možno provést v přenosce s otvory překrytými plenou a zavedením páry zvenku tak, aby se kočka nemohla opařit.
Zánět vedlejších nosních dutin vzniká jako následek chronické rýmy nebo při novotvarech v dutinách. Také při onemocnění zubů, zvláště po neodborné extrakci, může dojít k hromadění hnisu v dutinách obličejových kostí. Nemusí se projevovat výtokem z nosu, častěji zjišťujeme nechutenství, obtížné, případně hlasité dýchání a bolestivost při dotyku obličeje. Následkem tlaku obsahu dutiny dochází ke změknutí kosti a provalení obsahu navenek. Bez ošetření a chirurgického zákroku může dojít i k úhynu kočky.
Parazité v dutině nosní se v našich krajinách prakticky nevyskytují.
Chuť
Samozřejmě kočka si vybírá krmivo, které voní jí, a pozná i nepatrnou odchylku ve vůni, která se nám zdá být příjemná. Chovatelé by mohli vyprávět historky o tom, jak kočka opovrhla dle jejich mínění zcela čerstvým kvalitním masem, které jí patřičně nevonělo. S čichem souvisí i chuť. Kočka nepřijme krmivo, pokud ho nemá možnost dokonale očichat. Chutě koček se liší nejen individuálně, ale také podle životního cyklu kočky (věk, říje, gravidita, kojení). Kočky pečlivě rozlišují i komerčně vyráběná krmiva, nejenže preferují určitou značku, ale často poznají rozdíl u jedné značky, ale vyráběné v jiné zemi, než kterou upřednostňují. Odborná literatura tvrdí, že kočky nemají rády sladkou chuť a že sladké krmení nerozeznají a odmítají. Z praxe chovatelů je známo, že kočky se sladkostem nevyhýbají, rády olizují pocukrované pečivo, med, také jedí oslazený tvaroh a jiné sladkosti. Cukr není pro kočku, tak jako pro všechny masožravce, optimální, ale občas malé množství není škodlivé. Nechutenství je u koček velmi často vyvoláno nemožností podané krmivo řádně očichat.
Hmat
Jak dalece kočky vnímají – hmatají – povrchy tlapkami, lze jen obtížně zjistit. Je ale jisté, že kočky se nerady pohybují po určitém povrchu, venku se vyhýbají kamenitým cestám, v bytě nemívají rády drsné koberce a mnohým vadí i hladké linoleum nebo plovoucí podlaha asi nejen v důsledku klouzání. Nejdůležitějším hmatovým orgánem koček jsou vousy. Kudy projdou široce rozevřené vousy v obličeji, tudy projde celá kočka. Proto kočky – matky okusují koťatům vousy nakrátko, aby se hůře orientovala a neutíkala od matky. Otázkou je, jak dalece vadí kočkám nevhodná výstavní úprava, při které jsou ostříhány vousy i hmatové vousky v obočí za účelem vytvoření kulatého a plochého dojmu hlavy. Stále se také diskutuje o tom, že bezsrsté kočky nemají vousy a zda to není týrání chovem. Tato plemena koček se chovají pouze v bytě, kde nejsou vousy pro orientaci tak důležité jako ve volné přírodě. Také při podrobném pohledu jsou prakticky u všech jedinců zjistitelné jemné krátké vousky nebo kratičké, milimetrové, vyrůstající z vousových cibulek.
Dlouhé tuhé vousy se občas vyměňují, vypadnou a narostou nové. Záněty vousových cibulek mohou doprovázet jiné kožní problémy.
