Poklady z přírody 47 – Řimbaba obecná
Řimbaba obecná (Tanacetum parthenium nebo také starší Pyrethrum parthenium, Chrysanthemum parthenium či Matricaria parthenium) patří do řádu hvězdnicotvaré (Asterales), čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), rodu vratič (Tanacetum). Používají se i názvy jako kopretina řimbaba, vratič řimbaba, bakalářské knoflíky, letní sedmikráska, divoký heřmánek, divoký chinin, grande heřmánek nebo svatá Maria.
Anglický název feverfew pochází z latinského febrifugia znamenajícího redukce horečky. Staří Řekové nazývali rostlinu Parthenium, protože údajně pomohla zachránit život někoho, kdo přišel z Parthenonu – chrámu bohyně Atény – během jeho výstavby v 5. století před naším letopočtem.
Výskyt
Řimbaba pochází z Malé Asie a Balkánského poloostrova, dnes je rozšířená po celé Evropě, v Severní i Jižní Americe. Roste také v Číně, v Austrálii a v severní Africe. Pěstuje se v zahrádkách jako okrasná rostlina, ale také zplaňuje, na některých místech může být invazním druhem.
Charakteristika
Řimbaba je vytrvalá bylina. Keříky mohou být až 60 cm vysoké. Mělce rýhované lodyhy jsou v dolní části krátce vystoupavé až přímé a lysé, v horní části porostlé chloupky a rozvětvené. Starší rostliny jsou více větvené, ze šikmého oddenku vyrůstá lodyh několik.
Střídavé, řapíkaté, světle zelené až žlutozelené listy voní po citrusech a heřmánku. 5 až 7 cm dlouhé a 4 až 5 cm široké čepele mají vejčitý tvar a vroubkovaný okraj.
Rostlina hojně kvete od června do září. Květy připomínají sedmikrásky na keříku. Květní úbory mají průměr 1,5 až 2,5 cm. Ve středu rostou žluté, trubkovité oboupohlavní kvítky, po obvodu samičí jazykovité kvítky bílé barvy. Vyšlechtěny jsou i plnokvěté kultivary. Plodem jsou malé vejčité nažky.
Trocha historie
V lidovém léčitelství byla řimbaba v evropských zemích po celá staletí používána jako lék na bolesti hlavy i jako prostředek působící proti artritidě a ke snížení horečky. Léčila se jí zácpa, průjem, anémie, obtíže při porodu i závratě. Již v prvním století popsal řecký botanik a farmakolog Dioscorides její protizánětlivé účinky, řimbaba platila také za prostředek snižující horečku. Nazývána je středověkým aspirinem.
Jaké léčivo ji používali i američtí indiáni – na léčbu koliky, bolesti ledvin, ranní nevolnost a bolesti žaludku. Odvar měl podpořit trávení, klystýr byl zase účinný na červy. V Mexiku se používá na regulaci menstruace.
Používaly se čerstvé a sušené listy i extrakty, nejčastějším způsobem použití je nálev.
Tradovalo se také, že rostliny řimbaby vysazené v okolí obydlí čistí vzduch a chrání před onemocněním. Řimbaba se proto pěstovala jako okrasná rostlina.
I dnes je okrasnou i léčivou rostlinou. Extrakty z řimbaby se používají k léčbě migrény. Výzkumy ukazují, že řimbaba může snížit frekvenci migrén a zmírnit bolest, nevolnost, zvracení i citlivost na světlo a hluk. Účinnější bývá u lidí s častějšími záchvaty migrény. Někdy se doporučuje rozžvýkat jeden až pět listů. Při použití řimbaby je potřeba jednat opatrně. Žvýkání listů může způsobit vředy v ústech, otoky a necitlivost úst. Rostlina může způsobit alergické reakce včetně kontaktní dermatitidy. K dalším nežádoucím účinkům patří nevolnost, zvracení, bolesti břicha, průjem a nadýmání. Řimbabu by neměly užívat těhotné ženy. Může také dojít ke kontraindikaci s některými léky, proto je její použití potřeby konzultovat s lékařem. Lidé, kteří užívají řimbabu delší dobu a náhle přestanou, mohou mít potíže se spánkem, bolesti hlavy, úzkost a ztuhlé a bolestivé svaly.
Řimbaba se doporučuje i k tlumení horečky, k léčbě nepravidelné menstruace, artritidy, kožních onemocnění, zejména lupénky, alergií, astmatu. Pomoct může při zvonění v uších (tinnitus), závratích, nevolnosti a zvracení. Uvádí se, že pomáhá udržovat normální tonus cév, působí na uvolňování serotoninu a shlukování krevních destiček.
Extrakt z řimbaby údajně může pomoct s problémy s otěhotněním či plodností mužů. Uvádí se i využití při onemocnění jater, kostí, otocích nohou i ke zmírnění svalového napětí.
Extrakt aplikovaný přímo na dásně zmírňuje bolesti zubů, podávaný vnitřně ničí střevní parazity. Někdy se doporučuje také jako povzbuzující prostředek, na podrážděný žaludek či plynatost. Z drogy se připravuje i kloktadlo a mírně projímavý čaj, který také pomáhá v homeopatické formě na střevní záněty včetně Crohnovy nemoci. Použít se dá i jako obklad – čerstvá se rozdrtí válečkem, aby pustila šťávu, lehce se osmaží na slunečnicovém oleji. Horký obklad se pak přiloží na břicho při kolice, použít lze i při bolestech kloubů.
Extrakt z řimbaby potlačuje svědění kůže. Tinktura z řimbaby zmírňuje bolest a otoky způsobené štípnutím hmyzu. Nechráněná pokožka se dá také potřít roztokem ze dvou čajových lžiček tinktury s ½ litru studené vody. Působí jako repelent.
Uvádí se i možnost použití řimbaby u lidí s rakovinou. To je ale tématem vědeckých studií, možnosti se dále ověřují.
Odvar s cukrem nebo medem se doporučuje při kašli, sípání a obtížemi s dýcháním.
Uvádí se také, že řimbaba se často používá v případech, kde se všechny léky ukázaly jako neúčinné.
Jako okrasná rostliny se často vysazuje na obruby záhonů. Sušená se dá použít i do suchých vazeb.
Co rostlina obsahuje?
Nejvíce účinných látek je obsaženo v listech rostlin sbíraných na počátku květu.
Zajímavý je sekviterpen parthenolid, který je obsažen v povrchových žlázách řimbaby. Používá se k léčbě revmatismu a migrén, ale také se testuje jeho použití při léčbě leukémie.
Řimbaba obsahuje i další sekviterpenové laktony, silice s pinenem a bornylacetátem, třísloviny, pyrethrin, deriváty acetylenu, chrysanthemonin, třísloviny a další látky.
Obsahuje také železo, niacin, mangan, fosfor, draslík, selen, křemík, sodík a vitaminy A a C.
Pěstování
Řimbaba vyžaduje teplé a slunečné stanoviště, vhodné jsou propustné půdy bohaté na živiny. Důležitý je dostatek dusíku, pro přihnojení je možné použít drůbeží trus.
Rozmnožovat ji lze semeny, dělením oddenků i řízkováním. Semena se vysévají v únoru nebo v březnu, po vzejití se protrhají na vzdálenost 0,5 cm. Na stanoviště se pak vysazují na začátku června, asi 40 cm od sebe.
Dělení oddenku se provádí v březnu. Řízky z oddenků lze odebrat od října do května. Zapichují se do písčité půdy.
Řimbaba nesnáší sucho, v horkém letním počasí je potřeba ji zalévat. Na podzim je vhodné řimbabu seříznout.
Řimbaba odolává mrazu, vydrží teploty do -30 °C.
Sběr
Uvádí se, že nejkvalitnější drogu poskytují volně rostoucí rostliny. Manipulace s rostlinou mohou způsobit podráždění pokožky. Sbírá se nať a listy na začátku květu. Použít lze ale i květy.
Zpracování
Ze sušených listů řimbaby se vyrábějí kapsle, tablety i kapalné extrakty. Používá se také ve formě nálevu či čaje.
Využití pro drůbež
U drůbeže lze řimbabu použít především jako prostředek odpuzující hmyz a repelent proti vnějším parazitům. Sušené listy a květy se přidávají do podestýlky a snáškových hnízd, celé lodyhy můžeme do kurníku zavěsit. Lze z nich připravit výluh a ten pak nastříkat přímo na drůbež.
Řimbaba působí jako prostředek proti hmyzu i ve výbězích. Zasázet ji můžete v jejich okolí i přímo do výběhu. Poskytne tak okrasu i ochranu.
Uvádí se, že i pokud je řimbaba zasazená přímo ve výběhu, problémy drůbeži nepůsobí. I ze zkušenosti slepice do ní jen sem tam zobnou, ale nikdy rostlinu neozobaly celou, přednost daly jiným rostlinám. Řimbaba ale nesmí být jedinou nebo převažující rostlinou ve výběhu.
Pro další druhy
Výluh z řimbaby lze použít k odstranění blech i u koček a psů. U koček se uvádí i její použití jako alternativy aspirinu. U zvířat se používá také k léčbě dermatitid. Také v chovech koní se používá ke zmírnění artritidy a zánětů.
