Rozhodnutí pro kočku
- Mám takový prostor, aby v něm bylo místo i pro kočku?
- Budu mít na péči o kočku čas?
- Mám jasno, kdo se bude o kočku starat v době mé delší nepřítomnosti?
- Jsem ochotný vynakládat peníze za krmení, chovatelské pomůcky, veterinární úkony?
- Souhlasí s tím, že u nás bude žít kočka, ostatní členové domácnosti či majitel domu?
- Vím, že někteří lidé mohou být na kočky alergičtí?
- Uvědomuji si, že kočka může něco zničit, znečistit, poškrábat?
- Uvědomuji si, že kočka se mnou může žít i déle než 20 let, a že se tedy jedná z mé strany o dlouhodobý závazek?
Pokud na všechny otázky odpovíte kladně, jste ten správný člověk pro kočku. Pak je nutno rozhodnout jakou. Existuje více než 40 plemen koček se spoustou barevných variet, jsou i kočky domácí, kterým nelze říkat jen obyčejné. Různá plemena se liší nejen vzhledem, ale také povahou. Záleží na vkusu i finančních možnostech, kterou zvolíte. Návštěvou výstavy koček a pročtením literatury se můžeme nadchnout pro určité plemeno. V kočičím útulku také čekají pěkné a šikovné kočky na nového majitele.
Pozor na takzvané „čistokrevné kočky bez průkazu původu“. Mohou být nakoupeny za poněkud nižší částku než s rodokmenem (průkazem původu), ale často danému plemeni vůbec neodpovídají a nesou si do života mnohé zdravotní i jiné problémy. Všechna koťata potřebují stejnou základní péči. Není optimální nechat kočku venku u domu a jen občas ji nakrmit.
Ve městech je vhodný pouze chov v bytě. Tak si nejlépe, bez problémů užijeme svého domácího mazlíčka. Základním vybavením pro kočku v domácnosti jsou misky na krmení a vodu, kočičí záchod a klidné místo na spaní. Kočičí záchodek umístíme do klidného koutku, kde nebude překážet provozu, bude možno jej lehce brát k čištění a s jeho umístěním bude spokojen i uživatel-kočka. Také misky na krmivo a vodu umístíme na vhodné místo, kde nepřekáží a kde má kočka klid k pomalému příjmu krmiva.
Kočka je tvor od přírody velmi čistotný, a má-li vytvořeny vhodné podmínky, absolutně není v bytě cítit. Koťata získaná od solidních chovatelů jsou čistotě naučena a v novém prostředí rychle najdou místo určené k vyměšování. Ani většina koťat z volného nebo polovolného držení nemá s čistotou problémy. Problém může být s dospělými zvířaty nebo s mláďaty pocházejícími z nečistého a nevyhovujícího prostředí, kde byly okolnostmi přinuceny neudržovat svou přirozenou čistotnost. Toto se stává u zvířat z klecových chovů nebo z prostředí, kde bylo příliš mnoho koček v omezeném prostoru, v malém bytě. Má-li kočka možnost volně se pohybovat po celém bytě, je praktické mít ve všech místnostech kočičí záchodek. Když zapomeneme a zavřeme dveře a kočka se nemůže dostat ke své toaletě v době, kdy je to nutné, nemůžeme se zlobit, že udělá svou potřebu kdekoliv v místnosti.
Místo k odpočinku a spaní si obvykle vyberou samy. Je známo, že psi neradi lehají na negativní geopatogenní zóny nebo jejich křížení, zatímco kočky tato místa přímo vyhledávají. Není to pravidlem, často si vyberou pes i kočka pelech společný. Na místo, které kočka ke spaní preferuje, a může jich být v bytě víc, je vhodné umístit košíček nebo krabici vystlané měkkou dekou nebo jiným vhodným materiálem se snadno vyměnitelným potahem. Také je možno koupit již hotové kočičí pelíšky z měkkého materiálu, které se snadno udržují vypráním. V obchodech a zvláště na výstavách koček najdete takovýchto „kočičích zařízení“ nepřeberné množství.
Kočka chovaná v bytě venkovní výběh nepotřebuje. Dokonce někteří jedinci, kteří byli původně bezdomovci, naprosto odmítají i třeba jen překročit práh domu, kde jim byl poskytnut domov. Pokud máme možnost, je dobré postavit na zahradě voliéru a kočku do ní čas od času na určitou dobu umísťovat. Není vhodný trvalý chov koček ve voliérách, venkovních nebo bytových, protože se kočka člověku odcizuje a pak plní jen funkci producenta koťat, a ne domácího přítele. Vhodnější je mít voliéru spojenou s bytem, s možností pohybu kočky sem a tam.
V městských bytech, kde to jde, umožňujeme kočkám pobyt na balkoně. Musíme ale počítat s tím, že kočka uvidí padající list nebo letícího ptáka a lehce z balkonu spadne. Proto je lépe zajistit balkon vhodným pletivem – sítí. Na oknech se kočka také ráda vyhřívá. Plechové venkovní parapety jsou hladké a kočka po nich může lehce sklouznout. Proto je vhodnější mít na okně, kam kočka chodí, okenní zahrádku, přes kterou kočka tak lehce nepřejde, zvláště pokud je v zahrádce truhlík s květinami. Kde je více koček v domácnosti nebo se odchovávají koťata a hry mohou být poněkud divoké, je lépe otevřené okno zajistit sítí nebo pletivem.
Kočky se rády pohybují po bytě ve všech prostorách, kde běžně pobýváte i vy. Protože jsou velmi zvídavé a zvědavé, pohybují se nejen po zemi, ale lezou a skáčou po skříních, nahlížejí do zásuvek, krabic, do ledničky. Zajímají se o bytové květiny, šplhají po záclonách. Nejčilejší v tomto ohledu jsou koťata a kočky, které nově přijdou do domácnosti. Později se poněkud zklidní a pohybují se po trasách, které jim nejlépe vyhovují. Z toho důvodu je zapotřebí se před příchodem kočky do bytu na zařízení podívat „kočičíma“ očima a zajistit, aby se kočka nemohla poranit a aby nemohla ničit zařízení bytu. Znamená to odstranit vázy, sošky, dečky, prověřit, jestli doma pěstované květiny nejsou pro kočku nebezpečné. Dospělá kočka zvyklá v určitém prostředí se dokáže velmi elegantně vyhýbat předmětům překážejícím jí v cestě a většinou vázy nebo nádobí na stole neshazuje. Také s přibývající hmotností přestává šplhat po záclonách a závěsech.
Kočka nemusí mít v prostředí trvale teplo. Potřebuje takové místo, kde se může zahřát a udržovat si příjemnou teplotu. Jsou to různé kočičí domky, boudičky a kukaně, stačí i vystlaná krabice uzavřená ze všech stran a opatřená přiměřeným vchodem.
Pro kočku žijící jen v domácnosti je velmi důležitý vztah k životním partnerům, v tomto případě k domácím lidem, případně dalším zvířatům chovaným v domácnosti. I kočka občas vyžaduje pozornost a potřebuje čas ke společným hrám a zábavě.
Hravost koček je přirozená. Zajímají se o všechno, co se pohybuje – a co ne, tomu k pohybu pomohou. Kočky většinou netrhají hračky a nepolykají nestravitelná tělesa jako psi, přesto je vhodnější nenechávat v dosahu zvláště koťat drobné předměty menší než pět centimetrů, jako jsou kancelářské sponky, gumičky, mince, špendlíky nebo hřebíky. Zvláště nebezpečně jsou nitě, provázky a klubka vlny, koťata je ráda koušou a spolknou, a ne vždy je to bez závažných následků. Zavěšené míčky, hadrové myšky, míčky, které kočky kutálí, to vše jim vyplňuje jejich přirozenou touhu lovit. Nejširší spektrum těchto hraček najdete u prodejců na výstavách koček. Některé hračky jsou tak zajímavé, že pohled na kočku hrající si s nimi předčí i televizi.
Kočky si potřebují obrušovat a upravovat drápky. K tomu velmi rády používají čalouněná křesla a gauče. Abychom jim zabránili v ničení nábytku, umožníme jim škrábání na vhodném materiálu. Přírodní větve a kmeny mohou velmi vhodně doplňovat interiér. Pro tento účel jsou vyráběny různé rohože k zavěšení, k překrytí rohu stěny nebo stojany ovinuté drsným motouzem nebo kobercem. Na stojanu bývají umístěny v různých výškách plochy pro ležení nebo boudičky sloužící jako úkryt pro kočky.
Pokud chováme kočku polovolně v místech, kde to přírodní podmínky dovolují (venkov), umožníme jí po návyku na domov vycházení do zahrady. Nutná je možnost návratu kočky domů podle jejích potřeb. Nejlépe je k tomu vytvořit „kočičí dveře“ (možno koupit hotové), tj. u vchodových dveří je výřez minimálně 25 × 25 cm, v němž je umístěna ve svislém směru pohyblivá destička, kterou se kočka rychle naučí odsunovat, a tím bez problémů vychází ven a vrací se zpět. Ve venkovním prostředí na kočku číhá mnoho nebezpečí: auta, jedy, zlí lidé – a pak se nemusí z výletu vrátit. Samozřejmě ven je vhodné (spíše nutné) pouštět jen kastrované kočky i kocoury, aby nepřispívali k rozmnožování bezprizorních zvířat.
Mimo canisterapie existuje i felinoterapie. Je to léčba kočkou, nejen její přítomností, kontaktem a hrou. Příznivě působí její kožíšek a předávané teplo. Hlazení kočky a její předení velice uklidňuje nejen nemocné, ale i zdravé lidi, děti i dospělé.
