Poklady z přírody 50 – Petržel zahradní
Výskyt
Petržel pochází ze Středozemí, uvádí se jižní Itálie, Řecko, Portugalsko, Španělsko, Malta, Maroko, Alžírsko a Tunisko. Rozšířila se do všech oblastí mírného pásma.
Charakteristika
Petržel je v mírném podnebí dvouletou bylinou, v prvním roce vytváří přízemní růžici několikanásobně zpeřených listů dlouhých 10–25 cm a shromažďuje zásoby v dužnatém vřetenovitém kořeni, ve druhém roce kvete. Okoličnatá květenství vyrůstají ve druhém roce na konci mohutné lodyhy, dlouhé až 75 cm. Květy mají žlutou až žlutozelenou barvu. Plodem je zploštělá dvounažka, která se snadno rozpadá na dvě části. 2–3 mm dlouhá semena vejčitého tvaru obsahují furokumariny, látky, které omezují klíčení plevelů.
V subtropických a tropických oblastech je jednoletá.
Nejčastěji se pěstuje petržel zahradní (Petroselinum crispum) a petržel zahradní italská (Petroselinum crispum neapolitanum). Ta se zpravidla uvádí jako poddruh petržele zahradní, někdy je ale považovaná za samostatný druh.
Na našich zahradách zpravidla roste jeden ze dvou kultivarů:
Petroselinum crispum forma radicosum – petržel obecná kořenová, s aromatickým, na povrchu žlutavě bílým kořenem.
Petroselinum crispum forma vulgare nebo také foliosum – petržel obecná naťová, která má slabé, tenké kořeny a pěstuje se pro nať.
Podobné listy jako petržel má jedovatá tetlucha kozí pysk (Aethusa cynapium), která často roste právě v neudržovaných záhonech petržele. Oba druhy je možné spolehlivě rozeznat podle nápadné vůně petržele.
Trocha historie
Petržel se používala již ve starověku, znali ji staří Řekové i Římané, kteří ji při svých válečných taženích rozšířili po Evropě. Přisuzovány jí byly léčivé i magické účinky. Staří Řekové petržel spojovali se smrtí. Vítězové atletických soutěží, které se konaly na počest nedávno zesnulého člověka, byli korunováni právě petrželí. Pořekadlo „být v případě potřeby petrželkou“ bývalo způsobem, jak vyjádřit, že je někdo vážně nemocný a neočekává se, že přežije.
Řecký básník Homér ale vypráví, že koně krmení petrželí budou mít rychlejší a pevnější nohy.
Římané petržel údajně nejdříve nejedli, ale v průběhu některých svátků nosili girlandy s petrželí na hlavách. Petržel zakazovali kojícím matkám v domnění, že způsobuje u dětí epileptické záchvaty. Na římských svatbách sloužily věnce petržele pro ochranu před zlými duchy. Římský válečník a filozof Plinius Starší (23–79) již zmínil petržel jako populární ochucovadlo vývarů a omáček.
V Anglii bývala petržel spojována se smrtí, ale také s láskou. Říkalo se, že důvodem pro pomalé a nespolehlivé klíčení petržele je, že semeno jde devětkrát k ďáblu a zpátky. Také se šířilo tvrzení, že semena vyklíčí jen v domácnosti, kde je pánem žena.
Petržel byla považována za lék na plešatost. Používala se také jako protijed i jako neutralizátor chuti česneku. Šťáva z petržele byla podávána pro stimulaci děložních stahů během porodu nebo pro zlepšení pleti a struktury vlasů.
Botanik John Gepard popsal ve svém díle Herball – historie rostlin (1597) odrůdy petržele s různými tvary listů. Lékař a astrolog Nicholas Culpepper (1616–1654) o ní řekl: „Přináší moč a mírní ženské prokletí.“ Myslel tím diuretický účinek petržele a to, že může zmírnit nepohodlí spojené s měsíčním cyklem ženy. Zahradník Phillip Miller v roce 1805 označil petržel za fatální pro malé ptáky, uvedl také, že petržel může poškodit zrak. Na druhou stranu, dávní zemědělci věřili, že petržel může zabránit mnoha onemocněním ovcí.
Naštěstí, i přes její spojení se smrtí a utrpením, někdo přišel na to, že petržel je chutná a dobře roste. Většina národů dnes petržel používá pouze jako bylinku, využívají jen nať, popř. semena petržele. Využití kořene je záležitostí střední Evropy.
Petržel má díky obsahu silic močopudné a dezinfekční účinky, uvolňuje křeče, působí na rozšíření tepen, snižuje krevní tlak, zvyšuje produkci trávicích enzymů. Použít ji lze při problémech s nadýmáním, podporuje chuť k jídlu, doporučuje se jako prostředek proti střevním parazitům i při nepravidelné menstruaci. Je považována za afrodiziakum. Uvádí se také, že podporuje vykašlávání.
Používá se při zánětech močových cest, je součástí diuretických a urologických čajů i čajů určených ke snížení váhy. Redukuje záněty a vytváření hlenů v těle, doporučuje se při astmatu, alergiích nebo bronchitidě.
Těhotné ženy by petržel neměly konzumovat ve větším množství, může způsobit stahy dělohy, krvácení a předčasný porod.
Uvádí se také vysoký obsah kyseliny šťavelové. Pravidelná konzumace velkých dávek petržele může zapříčinit artritidu, ledvinové kameny nebo zvýšenou fotosenzitivitu, poruchy pigmentace a svědění.
Listová petržel je často používán jako ozdoba, mnohé pokrmy jsou podávány posypané čerstvou zelenou nasekanou petrželkou. Kořen se používá jako zelenina do polévek, pod dušená masa a do omáček.
Ve francouzské kuchyni je známá směs nasekaného česneku a petrželky persillade, v Itálii je petržel hlavní složkou salsy verde, což je kořenicí směs petržele, kaparů, ančoviček a česneku. Gremolata je směs petrželky, česneku a citronové kůry, která je tradičním doplňkem k dušenému telecímu – ossobuco alla milanese. V Anglii se připravuje petrželová omáčka se základem z jíšky, podává se k rybám nebo šunce. V Brazílii je nejčastějším zeleným kořením petrželka a pórek, směs těchto bylin se prodává na trzích jako chýro verde a používá se na dochucení masa, ryb, rýže, fazolí, polévek, zeleniny, salátů i omáček.
Šťáva z čerstvé nati je údajně výborným prostředkem k odpuzování hmyzu, při štípnutí se doporučuje místo potřít touto šťávou.
Odvar z petrželové nati působí jako vlasové tonikum, které může oživit lesk vlasů.
Esenciální olej eugenol zastoupený v petrželi lze v zubním lékařství použít jako lokální anestetikum a antiseptikum pro zuby a při onemocnění dásní.
Co rostlina obsahuje?
Petržel je zdrojem flavonoidů a antioxidantů, obsahuje apiin, apigenin, crisoeriol a luteolin. Zastoupena je kyselina listová, vitamin K, vitamin C a vitamin A. Půl lžíce sušené petržele obsahuje asi 6,0 ug lykopenu a 10,7 ug alfa-karotenu, 82,9 ug luteinu a zeaxanthinu a 80,7 ug beta-karotenu.
Ve 100 g petržele se uvádí (USDA databáze živin): energie 151 kJ, sacharidy 6,33 g, vláknina 3,3 g, tuk 0,79 g, bílkoviny 2,97 g. Obsahuje také karoten, vitaminy skupiny B (B1, B2, B3, B5, B6 a B9), vitamin C, E i K. Z minerálů vápník (138 mg), železo (6,2 mg), hořčík (50 mg), mangan (0,16 mg), fosfor (58 mg), draslík (554 mg), sodík (56 mg), zinek (1,07 mg).
Pěstování
Rané odrůdy mající význam pro pěstování v zahrádkách, se vysévají již na podzim (říjen až listopad), pozdní odrůdy pěstované ve velkém na poli se vysévají co nejdříve zjara. Klíčí v závislosti na teplotě měsíc až šest týdnů.
Daří se jí na propracované půdě s vyšším obsahem manganu a s dostatkem vlhkosti. Vyžaduje půdu hluboko zrytou, aby mohl kořen do spodních vrstev dobře vrůstat. Nesnáší čerstvý hnůj, ale průmyslová hnojiva jí prospívají. Vhodná jsou částečně zastíněná stanoviště.
Vysévá se do řádků vzdálených od sebe cca 30 cm, a to řídce, aby narostly mohutné kořeny. Potřebné je okopávání a závlaha.
Kadeřavá listová petržel se vysévá v srpnu nebo září. Listy pak v zimě můžete sklízet. Pěstovat se dá i v nádobách.
Rostliny s plochými listy jsou vůči mrazu odolnější než kadeřavé odrůdy.
Sběr
Semena se sbírají těsně předtím, než dozrají, zpravidla v srpnu. Stříhají se celá květenství, ze kterých se pak semena vymlátí nebo vydrolí na sítech.
Kořeny se vyrývají na podzim prvního roku zpravidla v říjnu a v listopadu nebo na jaře druhého roku v březnu.
Zpracování
Doporučená denní dávka je zápar připravený z jednoho gramu semen (čtyř čajových lžiček) na šálek vody. Nálev připravený z kořene má slabší účinek než nálev ze semen.
Kořeny je možné skladovat v písku nebo se dají sušit – po sběru se omyjí, podélně rozkrojí a suší co nejrychleji při teplotě do 40 °C. Sušené kořeny by měly být světlé. Je potřeba je skladovat na suchém místě, snadno vlhnou a bývají napadány hmyzem.
Čerstvá petrželka by měla být uchovávána v chladničce zabalená v zip sáčku nebo v navlhčeném papírovém ubrousku. Sušené listy vydrží i několik měsíců, pokud se skladují v pevně uzavřené skleněné nádobě umístěné na chladném, tmavém místě.
Využití pro drůbež
Podporuje oběhový systém, uvádí se, že zlepšuje snášku. Pro drůbež je zdrojem vitaminů i dalších cenných látek. Všem druhům a věkovým kategoriím lze podávat čerstvou i sušenou nať, využít se dají i kořeny – vařené je lze přidat do míchanice.
Pro další druhy
Jako hostitelskou rostlinu používají petržel někteří motýli z čeledi otakárkovitých. Květy petržele lákají včely a další hmyz živící se nektarem. Semena jsou zas potravou pro některé ptáky, např. stehlíka. Petržel mají v oblibě i králíci a zajíci. Vítaným zpestřením krmné dávky bude i pro přežvýkavce a koně. Přidává se do pamlsků pro králíky a jiné hlodavce.
