Chov hybridních králíků 1
V několika následujících dílech tohoto seriálu přiblížím čtenářům své poznatky a zkušenosti s chovem hybridních králíků. Konkrétně se bude jednat o brojlerového králíka s názvem Hyla, kterého chovám na své farmě již 25 let. Farma je nyní domovem pro tisíce těchto zvířat.
Králíky jsem choval již jako malý kluk s velkou zálibou a moje první králíkárny byly zhotoveny ze starých skříní. Chov se mi rozrůstal a jeho úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Po nějaké době začala základní škola, kterou jsem dříve navštěvoval, pořádat výlety spojené s exkurzemi do mého chovu, což mi dělalo velikou radost. Již tenkrát jsem věděl, že králíci budou hrát v mém životě zásadní roli, a tak se to i později stalo.
K faremnímu chovu králíků jsem se dostal v roce 1993, kdy jsem se s rodinou přestěhoval zpět na rodnou Vysočinu a začal postupně budovat farmu. V době, kdy jsem s chovem králíku začínal, nebylo králičí maso na českém trhu až tolik žádané a začátky nebyly jednoduché. Během následujících několika let v České republice ukončilo svoji činnost 90 % králičích farem. Nicméně práce s těmito zvířaty je pro mě stále velikou zálibou, a tak jsem u této podnikatelské činnosti setrval i přes tehdejší nepříznivé podmínky. Dnes obstarávám naši farmu společně se svými syny a těšíme se spolupráci například s univerzitami v České republice i na Slovensku, výzkumnými ústavy nebo předními zoologickými zahradami v ČR, kde chovají naše zvířata.
Hned na úvod je nutno uvést, že hybridních králíků byly vyšlechtěny za účelem komerčního chovu desítky druhů po celém světě a každý druh má své typické vlastnosti – povahovými rysy počínaje, odolností vůči nemocem až po samotné parametry přírůstků jatečních králíků konče. Nicméně daná pravidla pro křížení hybridů platí pro všechny stejná.
Historie
V dřívějších dobách byl králík chován jako snadný zdroj potravy především proto, že se velice dobře množil, a pro nenáročnost chovu s nízkými náklady na vykrmení zvířete. Jako první se problematikou křížení králíků začali zabývat mniši v benediktinských klášterech, kteří tato divoká zvířata chovali, za účelem zdomácnění a zdroje obživy. Cílem bylo dosáhnout početnějších vrhů a rychlejších přírůstků. Avšak zdaleka nedosahovali parametrů, jakými se může těšit chovatel hybridního králíka v dnešní době.
Co to tedy je hybridní králík?
Někteří lidé si pod tímto názvem představí králíka, který je vytvořen jakýmsi umělým způsobem, například v laboratoři. Hybridním králíkem se ve skutečnosti rozumí zvíře, které je vyšlechtěno křížením různých zástupců daného druhu za účelem dosažení co nejlepších vlastností. Tyto vlastnosti, jež můžeme pozorovat na potomcích vybraných jedinců, následně můžeme dále rozvíjet dalším křížením nebo je ustálit a vylepšit stejným způsobem, jako jsme to dokázali u této nové generace, která si je přebírá v podobě genů po svých rodičích. Máme tedy například požadavek, že králík by měl bez problémů zvládat klecový chov, a proto je zařazen jako jeden z plemenných druhů angorský králík, jehož genotyp zajistí masivnější ochlupení spodní části končetin. Nicméně jednotlivé geny spolu korespondují a vykřížení hybridního králíka je výsledek několikaleté práce šlechtitelů (která je časově i finančně velmi náročná) s použitím masných plemen, jako je např. Kal (kalifornský), Nov (novozélandský bílý), Ča (český albín), Mm (moravský modrý) dříve označovaný Mo (moravský obr), Fb (francouzský beran) a mnoha dalších plemen nacházejících se po celém světě. Je tedy nutné zmínit, že nemalý podíl na tvorbě hybridů mají samotní chovatelé klasických čistokrevných plemen, kteří chovají tyto králíky v čistokrevném rázu, díky čemuž jsou schopni šlechtitelé hybridů křížit kvalitní geny. Výsledný genetický kód potom šlechtitel používá pro tvorbu linií samčích, dále pak praprarodičovských a násldně prarodičovských, ze kterých se pak rodí chovní králíci. Takto vzniká v mém případě šestiliniový hybridní králík s názvem Hyla. Tohoto králíka mně poskytuje italská firma, u které licencuji ochrannou známku, jež slouží k ochraně samotného genetického kódu tohoto hybrida. Společnost mi prodá chovný materiál, ze kterého produkuji praprarodičovskou samičí a samčí linii, dále prarodičovskou a z této rodičovskou. Trvá dva roky, než se postupným křížením dopracuji k samotné rodičovské linii, kterou prodávám chovatelům. Někteří králíci, které mám v chovu, se dožívají i sedmi let věku. V tomto procesu navíc dochází k přísné selekci, kde jsou do chovu zařazováni pouze nejodolnější jedinci, čímž vzniká kvalitní chovné stádo. Díky tomu, že jsou králíci odchováváni v několika liniích v našich klimatických podmínkách, vynikají vyšší odolností než např. hybrid, který je přivezen z jiného klimatického pásma a putuje přímo k danému chovateli.
Následné křížení nedoporučuji z důvodu 20 % ztráty genetických vlastností hybrida v každé další generaci. Jsem si však vědom toho, že ve většině českých chovů k tomuto jevu dochází, majitel si dále kříží své králíky do dalších generací a nelpí až tolik na parametrech králíka, které uvádím. Pro mě je tato skutečnost jakýmsi ovocem mojí dlouholeté práce a těším se z ní, stejně jako majitelé králíků, kteří si ode mě hybrida do svého chovu zařadili.
(Pokračování příště)
text a foto: Jiří Kočár,
www.kralici-hyla.cz
