O výchově a tréninku papoušků – 1. část
Na sociálních sítích můžeme sledovat velké množství fotografií i videí krásných pestrobarevných papoušků mazlících se se svým majitelem, dovádějících v domácnostech na speciálních ptačích stromech, či dokonce volně létajících v naší české krajině. Snad nikdy v minulosti nebyl zaznamenán takový zájem o chov papoušků v roli domácích mazlíčků, jako je tomu v posledních letech. Mnoho lidí při pohledu na tyto roztomilé příspěvky zatouží mít opeřeného kamaráda doma. Před pár lety jsme se s manželem podobně nadchli a pořídili si svého prvního papouška žako a následně pár arů araraun.
První rok byl ve znamení velkého tápání, jak k opeřeným svěřencům správně přistupovat a jak je vychovávat tak, aby spokojenost byla na obou stranách. Moderní trenéři zvířat dnes pracují s tzv. metodou tréninku pomocí pozitivního posilování bez použití síly či nátlaku, kdy dokážou naučit divoké zvíře v zoo dobrovolnému odběru krve či cvičit delfíny na otevřeném moři. Tento způsob tréninku, který využívá toho, že za požadované chování získává zvíře něco příjemného, aniž by bylo v opačném případě potrestáno, nás nadchl a ihned jsme věděli, že právě to je směr, kterým se chceme ubírat. Začali jsme studovat nejrůznější internetové stránky věnované dané problematice, číst dostupnou literaturu a navštěvovat odborné semináře. Především jsme metodu pozitivního posilování začali používat v praxi při výchově a tréninku našich papoušků. Papoušci a jejich chov se stali nejen naším největším koníčkem, ale dá se říci i životním stylem. Naše papouščí rodina se rozrostla o dvě mláďata arů zelenokřídlých a několik starších papoušků žako, o které se již původní majitelé nemohli z nějakého důvodu starat. Naše dosavadní zkušenosti s tréninkem a výchovou papoušků se vám budeme snažit předat v následujícím článku.
Proč trénovat svého papouška?
Běžného majitele papouška možná napadne, že je trénink zbytečný a patří spíše do rukou hrstky nadšenců, kteří své papoušky učí pokročilé triky jako poznávání barev či jezdění na speciálním ptačím bicyklu, nebo do rukou profesionálů provozujících různé cirkusové show a veřejná představení. Opak je pravdou. Trénink pomocí pozitivního posilování je vlastně určitým dialogem s naším zvířecím kamarádem. Tříbí naši vzájemnou komunikaci a posiluje náš vztah. Pomocí správně zvoleného postupu dokážeme naučit papouška potřebné věci jako nástup na ruku bez nepříjemného bonusu klovnutí, zapilování drápků bez použití násilí, nasazení kšírů a mnoho a mnoho dalších dovedností, které nám usnadní život s naším mazlíčkem.
Může nastat situace, že našeho papouška bude muset někdo dlouhodobě pohlídat, nebo mu dokonce budeme muset najít nového majitele. S trénovaným papouškem bude určitě jednodušší manipulace, pokud osobě, která se o papouška bude starat, předáme potřebné know–how. Před nějakým časem jsme se několik měsíců starali o samečka aratingy našemu kamarádovi, který byl v nemocnici. Chico byl výborně trénovaný a uměl spoustu různých triků. Když k nám přijel první den, byl samozřejmě vyplašený a nedůvěřivý. Když jsme ale vytáhli klikr a jeho oblíbené pamlsky, začal výborně spolupracovat a po pár dnech v naší rodině fungoval, jako kdyby s námi žil roky.
Pozitivní posilování
Abychom pochopili, jak metoda tréninku pomocí pozitivního posilování funguje, vysvětlíme si základní principy. Tato metoda stojí na vědeckém základu. Během 20. století se v USA rozvinul tzv. behaviorismus, což je vědní obor, který zkoumá vznik a zánik chování na základě jeho následků. Chování, která byla z pohledu živočicha úspěšná, se budou s dalšími opakováními objevovat častěji a upevňovat. Pokud zvíře získá něco, co chtělo, nazýváme to pozitivní posílení. Papoušek dostal svůj oblíbený pamlsek, hračku nebo podrbání na hlavičce. V případě, že je zvířeti odebráno něco, co nechtělo, říkáme tomu posílení negativní. Například deka přehozená přes klec křičícího papouška byla sundána a papoušek se opět může těšit přítomnosti svého majitele. Oproti tomu chování, která byla pro živočicha neúspěšná, se budou potlačovat. Když zvíře získalo něco, co nechtělo, říkáme tomu pozitivní trest. Zde můžeme opět použít příklad s dekou přehozenou přes klec příliš hlasitě se projevujícího papouška. Bude se ale jednat o moment, kdy byla deka přes klec přehozena. Druhou možností je, že bylo zvířeti odebráno něco, co chtěl, a to označujeme jako trest negativní. Takovým příkladem může být situace, kdy chtěl být papoušek se svým majitelem, ale ten odešel. Slovo pozitivní a negativní tedy v této terminologii neznamená dobrý, nebo zlý, ale označuje, jestli bylo do systému něco přidáno, nebo odebráno.
I když tresty snižují výskyt nežádoucího chování, nesou s sebou zároveň vysokou pravděpodobnost negativních důsledků, jakými mohou být nedůvěra v trenéra, úzkost, strach a agrese. Použitím trestu se rozhodně nebude náš vztah s papouškem nijak posilovat. Papoušek neprošel tisícem let domestikace a člověka bere jako svého přirozeného nepřítele. Dokonce je možné, že ještě rodiče nebo prarodiče vašeho papouška létali volně v divoké přírodě. Stále tedy musíme mít na paměti, že i když byl náš papoušek třeba ručně dokrmen, stále je to divoké zvíře a vztah s ním si musíme zasloužit a vybudovat na pevných základech. Každou naší reakcí bychom se měli snažit papouška utvrzovat v tom, že jsme ti, kteří mu nikdy neublíží a k nimž může mít důvěru. I když se o to budeme snažit sebevíce, pravděpodobně v našem společném soužití nastanou situace, kdy budeme muset v krajní nouzi velmi rychle zakročit a z našeho účtu důvěry vybrat část drahocenného vkladu. Když nám papoušek přistane na lustru a začne okusovat elektrický kabel nebo omylem vletí do kuchyně, kde je zapnutý plynový sporák, jedná se o chvíle bezprostředně ohrožující život a zdraví papouška. Musíme rychle jednat a nemůžeme se rozmýšlet, zda náš kvapný zákrok papoušek vyhodnotí jako námi páchané zlo na jeho nevinné duši. Snažme se proto chovat vždy tak, abychom měli na našem společném účtu důvěry nastřádáno co nejvíce a aby v případě nutnosti bylo z čeho vybírat.
Z výše zmíněného logicky vyplývá, že chceme-li papouška naučit jakékoliv žádoucí chování bez nějakého neetického jednání nebo negativního ovlivnění našeho vztahu, budeme se věnovat především tréninku pomocí pozitivního posilování. Zjednodušeně tréninku za odměny.
Klikr
Představme si situaci, kdy papouška chceme naučit například pozdravit návštěvu. Papoušek již umí pár slov a v jeho repertoáru se často objevuje slovo „ahoj“. Jak ale zařídit, aby pochopil, že zrovna to je chování, které chceme, aby nabízel častěji? Papoušek sedí na svém stromě, opakuje svá oblíbená slovíčka, a než k němu dojdeme s pamlskem, určitě si nespojí, že je zrovna odměněný za ono jedno slovíčko. Zde nám nejlépe poslouží nějaký signál, který zvířeti předá informaci – teď jsi to udělal správně a za to dostaneš odměnu. Tento signál se anglicky nazývá bridge, česky ho můžeme přeložit jako přemostění. Jako bridge se nejčastěji používá tzv. klikr. Je to obyčejná plastová krabička s plíškem uvnitř, která po zmáčknutí vydá nezaměnitelný zvuk. Jako bridge může posloužit nějaké jednoduché krátké slovo, které budeme používat jen v těchto situacích. Při tréninku mořských savců se používá píšťalka a u zvířat, které nás přes zvukovou bariéru nemohou slyšet, byla jako signál s úspěchem použita baterka. Metoda tréninku pomocí pozitivního posilování bývá někdy také nazývána klikr trénink.
Základním kamenem úspěšného tréninku je výběr odměn. Nejjednodušší je odměňovat něčím, co má papoušek přirozeně rád, aniž by se to musel učit, a zároveň něco, co mu nebudeme muset vzít, pokud ho budeme chtít odměnit znovu. Logicky se tedy jako nejlepší odměna nabízí oblíbená potrava. Zároveň si ale musíme uvědomit, že nemůžeme papouška vydírat hladem, aby s námi spolupracoval. To by bylo neetické a hraničilo by to s týráním. Místo budování vztahu bychom docílili pravého opaku. Naproti tomu ale nemůžeme pracovat s plně nasyceným papouškem, protože by pro něj již potrava nebyla motivací a ohrožovali bychom jeho zdraví vznikem obezity. Pokud si nejsme jistí, které komponenty z běžné krmné dávky má náš papoušek nejradši, čeká nás několikadenní detektivní práce. Arové většinou milují ořech, žakové zase slunečnicová semínka. Můžeme je tedy z krmné dávky vybrat a používat je jako odměny. Někteří papoušci mohou upřednostnit i ovoce. Oblíbené jsou třeba kuličky hroznového vína. Možností je opravdu hodně a záleží na každém jedinci a jeho chutích.
Dalším důležitým faktorem je velikost odměn. Dáme-li papouškovi jako odměnu celý vlašský ořech, zabaví se s ním na delší dobu, příliš brzy se nasytí a během konzumace dávno zapomene, za co odměna přišla. Odměny proto musíme dávat v takové velikosti, aby je papoušek pozřel na jedno spolknutí. Pro andulku je to třeba jedno zrníčko prosa, pro žaka jedno semínko slunečnice a pro velkého aru piniový oříšek.
Se samotným tréninkem můžeme začít ve chvíli, kdy máme vytvořenou funkční odměnu. Nejdříve musíme papouška naučit, že kliknutí znamená „odměna přichází“. Pokud jsme se rozhodli použít slovní bridge, budeme postupovat stejně, jen místo kliknutí vyslovíme ono slovíčko. K prvnímu tréninku si vybereme chvilku, kdy se o nás papoušek přirozeně zajímá a nic ho neruší. Nejdříve se ujistíme, zda má v tuto chvíli opravdu zájem o odměny. Pokud ano, zmáčkneme klikr a ihned mu odměnu nabídneme. To zopakujeme několikrát za sebou. Klidně tomu můžeme věnovat i několik málo minut, ale dáváme pozor, ať papouška příliš nezasytíme. První lekci ukončete ještě předtím, než ztratí zájem. Stejnou lekci můžeme ještě několikrát zopakovat do té doby, než jsme si jistí, že papoušek význam kliknutí pochopil. Zjistíme to jednoduše. Využijeme momentu, kdy se na nás papoušek zrovna nedívá, a klikneme. Pokud si papoušek ve své hlavě vytvořil potřebné spojení, měl by se k nám po kliknutí otočit a očekávat svůj oblíbený pamlsek.
Nyní je papoušek připravený na to, aby se naučil svou první dovednost. Teď je důležité nepodlehnout a nezačínat něčím, co budeme nutně potřebovat v každodenním životě. Vy i papoušek jste v tuto chvíli začátečníci, nemáte ještě potřebný grif a je pravděpodobné, že uděláte nějaké chyby. Pokud něco pokazíme u něčeho nepříliš důležitého, nic se neděje. Kdybychom si hned na začátku vybudovali problém u důležitého chování, mohli bychom ho v budoucnu pracně odbourávat.
Ideální je začít tzv. cílením neboli voděním za targetem. Target může být jakýkoliv předmět, kterého se má papoušek dotknout. Většinou to bývá nějaká hůlka s „bambulí“ na konci. Můžeme ale použít cokoliv podlouhlého, jako např. vařečku, lžíci nebo třeba čínskou hůlku. Dokonce se vyrábí speciální klikry s vysunovací tyčkou a s kuličkou na konci.
Papouška dáme ideálně na místo, kde jsme ho učili spojení klik – odměna, a pomalu mu kousek před zobák dáme vodicí hůlku. Opatrnost je zde namístě, protože se může papoušek nového předmětu bát. Počkáme, až se dotkne targetu zobákem, ve stejnou chvíli klikneme a odměníme. Papouška do doteku nijak nenutím. Veškerá snaha a vůle musí přijít z jeho strany. Také nechceme, aby papoušek target začal nějak okusovat a hrát si s ním, proto celou situaci nastavíme tak, aby se hůlky opravdu jen dotkl. Po několika opakováních papoušek přijde na to, že dotknutím se targetu dostane pamlsek. Nyní můžeme target mírně posunout všemi směry, aby musel vyvinout větší aktivitu a k targetu se naklonit. Když se nám daří, můžeme po jednom krůčku papouška rozpohybovat. Toto cvičení je velmi snadné a papoušek při něm pochopí, že klik znamená – teď děláš chování, za které dostaneš odměnu. Tímto ale práce s targetem nekončí. Vodicí hůlku můžeme následně využít k celé řadě nácviku dalších dovedností, jako je nástup na ruku, nástup do přepravního boxu, návrat do klece, nebo dokonce při učení nasazování kšírů. Proto doporučujeme tento trénink nepodcenit a postupovat opravdu pečlivě po malých krůčcích, aby papoušek získal potřebnou jistotu.
Příště si vysvětlíme jak k naučenému chování přidat podnět a dáme vám tipy, jak naučit papouška několik užitečných dovedností.
