Dovolená se psem na jachtě

Běžné dovolené u moře mnohým lidem zevšední a hledají aktivní odpočinek spojený se slanou vodou. Mnozí tak nachází zalíbení v jachtingu nebo volí méně náročný pobyt na motorové jachtě. Ale co s domácím mazlíčkem – psem?

Ti, kteří si vyzkoušeli třeba splouvání řek se psem nebo s ním jezdili k moři, tuší, že není problém vzít si čtyřnohého miláčka i na jachtu. Asi to nebude na dlouhé a náročné jachtařské putování přes oceány, ale na příbřežní plavby podél Evropy to může vyhovovat pejskovi i jeho páníčkovi. Množství marin, tedy přístavů pro jachty, dává možnost posádce i čtyřnohému kamarádovi dostat se na pevnou zem a spojit to s poznáváním okolní krajiny, pamětihodností či soudobé architektury. Vhodné je zmínit, že tento způsob trávení dovolené od poloviny jara do poloviny podzimu, mimo hlavní letní sezonu, je nejen příjemný, ale i finančně dostupný pro většinu milovníků moře a psů. Běžná sportovní či rekreační jachta bývá pro šest až deset osob, takže přátelé nebo dvě rodiny se na její vypůjčení snadno složí.

Oprávnění
Výše poplatku za půjčení jachty bude také záležet na tom, zda půjde o loď, kterou si bude zájemce kormidlovat sám, nebo to bude jachta s kapitánem. Obojí má své výhody, ale chce-li někdo sám vést na moři větší plavidlo, musí mít přinejmenším kapitánský průkaz základního stupně (oprávnění C). Pokud takové oprávnění nemá, není složité ho získat. Je však třeba nejprve absolvovat týdenní nebo jinak organizovaný kurz a po složení zkoušek může čerstvý kapitán vyrazit s přáteli či s rodinou a pejskem a volit si pohodový program, jak to vyhovuje posádce i pejskovi. Zkoušky pro kapitánský průkaz C nejsou příliš náročné. Ty teoretické obsahují základy námořního práva, plavební nauku, námořní navigaci, meteorologii, základy angličtiny (jednoduché fráze potřebné pro pomoc či pro vplouvání do přístavu) a základy poskytování první pomoci, což zná dnes snad každý. Potom následuje složení praktické části zkoušky na moři a doložení praxe v délce jednoho sta námořních mil pod vedením kvalifikovaného kapitána. Takovou vzdálenost lze absolvovat i během týdenního výcvikového kurzu. Zdá se toho moc pro romantickou dovolenou s blízkými a psem na moři? Možná na první pohled. Ve skutečnosti i samotný kurz je zábavou spojenou s plavbou pod plachtami a s teoretickou přípravou večer v podpalubí. Kurzy nabízí řada českých kvalifikovaných jachtařů a konají se především v Chor­vatsku. Nutno dodat, že potřebný je také průkaz k ovládání rádiových zařízení na jachtě, který lze získat po vykonání zkoušky u Českého telekomunikačního úřadu.

Náskok z domova
Pro toho, kdo se zhlédl v romantice námořního jachtingu a s plachetnicemi nemá žádné zkušenosti, je lepší vyhledat nějakého tuzemského jachtaře a s jeho pomocí si doma nejprve osvojit základy plavby pod plachtami. Stačí k tomu jeden víkend nebo několik chvilek třeba po práci. Pochopit plavbu proti větru, po větru či na boční vítr lze i na prkně (windsurfingu), ten však nemá přední plachtu zvanou kosatka a spinakr. Spinakr je plachta, která se využívá při zadním a bočním větru a plachetnici tak výrazně urychluje. Také zintenzivňuje požitek z plavby, ale manipulaci se spinakrem na moři je třeba se naučit předem. Tato plachta (připomíná půlbalon) se totiž snadno dostane pod loď a nezřídka se roztrhá. Není-li spinakr zvlášť pojištěný, dovolená se prodraží. Proto zkoušet ovládat kosatku, hlavní plachtu a spinakr až na velké námořní jachtě a bez zkušeného jachtaře je zbytečně rizikové. Plachetnice se totiž dokáže už za středního větru velmi rychle rozjet a při nesprávném manévru, třeba v okolí přístavu, hrozí srážka s jiným plavidlem. Neméně nebezpečné je samovolné přehození ráhna (drží spodní lem hlavní plachty) z jedné strany lodě na druhou. I slabý vítr dokáže přehodit ráhno tak rychle, že nepřipravenému členu posádky může způsobit nepříjemné zranění. Psovi takové riziko nehrozí, neboť ráhno je výš než běžně velký pes. Tomu všemu lze předejít právě s návyky získanými doma na malé dvouposádkové plachetnici. Nic z výše uvedeného však nemá za cíl znejistit pejskaře – zájemce o jeden z nejkrásnějších sportů. Jde jen o vysvětlení, proč je lepší si vyzkoušet ovládání plachetnice právě na domácí vodě. Na dvouposádkovou plachetnici se (natěsno) vejde i pes, takže si zároveň můžeme vyzkoušet či připravit pro plavbu pod plachtami i svého čtyřnožce.

Nezbytná vesta 
Se základním kapitánským průkazem se můžeme vydat na moře s jachtou až šestnáct metrů dlouhou, což je plavidlo, kam se v pohodě vejde desetičlenná parta. Plavit se lze do vzdálenosti dvaceti námořních mil od pobřeží. Pokud se budeme plavit mimo země EU a nevíme, jaká pravidla platí pro pobyt psů, poradí nám každá krajská veterinární správa. Každý, kdo už cestoval se psem za hranice, ví, co si vzít s sebou. Obdobně se vybavíme i na jachtu a k tomu přidáme správnou psí plovací vestu. Pes sice umí plavat, avšak při možném pádu z paluby do moře mu vesta může zachránit život. Plovací vesta s podkrčníkem totiž drží psovi hlavu nad hladinou, i když mu dochází síly nebo když si lokne ve větší vlně. Důležitá je také svítivá barva plovací vesty, neboť díky ní se nám pes ve vlnách jen tak neztratí. To samozřejmě záleží i na posádce. Není-li pes upoutaný na jistící šňůře nebo na dlouhém vodítku uchyceném na palubě, nechtěný plavec se rychle vzdálí a ztratí z dohledu. Na otevřeném moři nejsou žádné orientační body, a tak je obtížné udělat obrátku a vrátit se k čtyřnohému trosečníkovi. Na motorové jachtě je sice možné rychlé zastavení nebo včasná obrátka, ale na plachetnici jsou podobné manévry pod plnými plachtami nemožné. Proto při pádu člena posádky, ať už dvou-, nebo čtyřnohého, musí další člověk na palubě bez přestání pozorovat nešťastníka ve vodě, aby ostatní mohli vyvíjet správné záchranné úsilí. To je samozřejmě krajní případ, který se přihodil jen málokterému jachtaři, přesto toto bezpečnostní pravidlo připomíná posádce každý kapitán.

Nepodceňujme psy
Někteří milovníci psů se bojí brát si miláčky na dovolenou k moři, neboť se obávají, že by polykali slanou vodu a mohli by tak mít vážné zdravotní problémy. Je to pravda, jak upozorňují zvěrolékaři, ale jen za určitých okolností. Pes je příliš inteligentní na to, aby hasil žízeň slanou vodou. Může se však stát, že se na palubu lodě nebo k pláži přižene nečekaná vlna a pes si nechtěně lokne. Mohou z toho být střevní potíže, a pokud byste pozorovali i další dny zažívací potíže a projevy únavy, je lepší vyhledat zvěrolékaře, neboť nelze vyloučit vdechnutí mořské vody a následný edém plic, jejichž funkčnost se tak snižuje. Jinak ale psi už po krátké době získají zkušenosti s mořskou vodou, takže se dokážou vyhnout jejímu polykání, přestože aportují z vody nejrůznější předměty nebo se snaží u břehu chytat vlny. Nemusíme se ani bát, že by mořská sůl poškozovala pokožku či srst psa. Ať už tedy jsme s pejskem na sportovní, či rekreační lodi nebo na pláži, kde nejsou mořští ježci, nemusíme se při zmíněné minimální péči obávat nějakých zvláštních rizik. Bát se o psa nemusíme ani při běžné plavbě za větru, který plachetnici příliš nenaklání a vlny se nevalí přes palubu. „Za silného větru mám psa v kajutě, a je-li moře rozbouřené delší dobu, venčím ho na přední palubě a oba jsme samozřejmě jištěni proti pádu do vody. Zvláště v noci jsou nebezpečné nečekané vlny, které by mohly psa smést do vody,“ říká jeden z chorvatských milovníků pejsků a jachtingu. „Pro psa je vhodná patřičně drsná paluba. Ta moje je plastovou imitací dřeva s výrazným drážkováním, které odvádí vodu a tím snižuje riziko uklouznutí. Můj pes se po ní dokáže s jistotou pohybovat i za deště nebo při větších vlnách, kdy je omývána vodou. Taková podlaha je náročnější na údržbu, ale výhodná pro psa,“ konstatuje na závěr zkušený jachtař.