Vlastní kůň – díl 1.
Vítám všechny čtenáře u prvního dílu nového seriálu o vlastním koni. A opravdu vítám VŠECHNY čtenáře, nejen ty, kteří mají svého vlastního koně. Protože i ti ostatní se možná – jednou – dostanou na životní křižovatku, kdy se budou rozhodovat, zda si náhodou nepořídí svého vlastního koně. Ale seriál je i pro ty, kteří vlastního koně nechtějí, ať už je to z jakéhokoli důvodu, popřípadě váhají a hledají jakákoli pro a proti koupi vlastního koně. Všechny tyto čtenáře bych ráda provedla problematikou vlastnictví koně z hlediska zdravotního, chovatelského, ekonomického, částečně právního i lidského, dala jim praktické rady, jak vyřešit některé situace spojené s vlastnictvím tohoto velkého a náročného živého tvora. Nebudu nikoho odrazovat od koupě vlastního koně, ale ani nebudu nikoho k tomuto úkonu nabádat; mít vlastního koně není ani správné, ani špatné. Prostě to JE. A když už to JE (nebo to zanedlouho bude), tak ať je to co nejlépe pro koně, ale i pro jeho majitele a jeho okolí!
Chci si koupit vlastního koně (?) aneb první tři kroky ke startovní čáře
První věc je rozhodnutí. Rozhodnutí, že vlastního koně chci. A k tomuto rozhodnutí musí člověk nějak dospět. Může se rozhodnout na základě emocí (prostě MILUJU ta krásná zvířata a jedno chci vlastnit), může ho k tomu dohnat zoufalství (stále jezdím na cizích koních a nikdy se jejich majiteli nezavděčím), může k tomu přispět zkreslený pohled (než abych platit hodiny jezdectví nebo pronájem cizího koně, raději si koupím vlastního, vyjde to levněji), může ho přimět naivní představa (mám tak velkou zahradu, sem by se jeden koník hodil), ale může k tomu prostě dozrát (konečně mám snad podmínky na to, abych měl svého vlastního koně, tedy peníze/čas/jezdecké zkušenosti/ustájení/motivaci…). Ať tak, či jinak, než se skutečně rozhodnete, vezměte si papír a splňte první tři úkoly – udělejte první tři kroky, které vám řeknou, jestli do toho máte skutečně jít, nebo ještě třeba nějakou chvíli čekat a připravovat se. Je to proto, aby se z vás stali skutečně ZNALÍ a zodpovědní majitelé!
1.
Prvním krokem je uvědomění si, jaký tvor kůň vlastně je. Musíte ho poznat, musíte vědět, jak funguje jeho tělo, jeho mysl, jeho emoce, musíte znát jeho potřeby vycházející z jeho přirozené podstaty, způsoby jeho chování i základy komunikace s ním. Každému, kdo si chce pořídit vlastního koně, proto doporučuji nastudovat si teorii o anatomii a fyziologii koně, o nemocech a zdravotních problémech, o využití koní, o předcích koní, plemenech a typech, jejich chovu, ustájení a šlechtění, o etologii a teorii učení (výcviku/výchovy). Možná si budete říkat, že je zbytečné studovat tolik témat, když chcete koně „jen vlastnit“, ale není to pravda. Právě díky tomu, že se na toto zvíře podíváte z různých stran, mohou vám „docvaknout“ jednotlivé dílky stavebnice a vy můžete pochopit podstatu koní jako takových. A dospět k tomu, jestli takové zvíře opravdu chcete či můžete vlastnit.
Kde studovat?
• V první řadě vás pošlu do knihovny nebo spíš do knihkupectví. Dá se říct, že každá kniha o koních vám něco důležitého řekne, ale samozřejmě jsou tady takové, které řeknou víc a lépe. Osobně doporučuji prostudovat knihy vydavatelství Brázda, Metafora nebo Arcaro, klidně ale zalistujte i staršími odbornějšími knihami z dob před revolucí; většina odborných informací v nich je stále platná.
• Studovat z internetu může být trochu těžší oříšek, protože zde najdete spoustu neověřených, či dokonce zavádějících a nesprávných informací. Studnicí informací je například Equichannel.cz nebo iFauna.cz. Na těchto webech můžete najít i odkazy na spoustu zajímavých a kvalitních knih či jiných webových stránek.
• Zajímavé informace lze najít i v časopisech; u nás například Koně a hříbata, V sedle či Jezdectví.
Ale teorie většinou nestačí! S koněm je třeba se naučit manipulovat i prakticky, zvyknout si na jeho reakce, uvědomovat si jeho chování, dodržovat pravidla bezpečnosti a sám se naučit správně chovat. Než si pořídíte vlastního koně, měli byste proto mít dostatečně praktické zkušenosti získané například
– v jezdeckém oddíle,
– v komerční jezdecké škole,
– na koňském táboře,
– na některém ze vzdělávacích/jezdeckých seminářů a kurzů,
– při pomoci jinému majiteli koní.
Díky tomu můžete také zjistit, zda jste skutečně ochotni vložit do svého nového koníčka (a to doslova) potřebné množství úsilí, času i peněz. Vhodné stáje, lidi nebo kurzy/akce můžete najít například na výše uvedených webových stránkách.
2.
Ale pojďme ke druhému kroku:
Mít vlastního koně je velká odpovědnost. Nerada přirovnávám koně ke křečkovi nebo hadovi, ale udělám to: kůň je velké zvíře, silné, rychlé, lekavé, vyžadující – aspoň tedy v podmínkách střední Evropy – individuální péči a kontakt s člověkem. Když se ho začnete bát, nestačí vzít si tlustou rukavici (jako v případě kousavého křečka). Ani ho nelze prostě jen tak nechat být a zazimovat jako hada v teráriu. Když se ho budete bát, když na něj nebudete mít čas, když si budete chtít od něho odpočinout, bude všechnu péči za vás muset udělat někdo jiný. Takže: než se rozhodnete koupit si vlastního koně, je třeba, abyste odpověděli ANO na následující otázky:
• Máte na 100 % domluveného někoho, kdo se o koně postará v případě, že nebudete mít čas, chuť nebo odvahu se o něho starat vy?
• Máte na 100 % po ruce někoho, kdo bude s koněm fyzicky manipulovat (vodit, poklízet, čistit, jezdit, pomáhat při provádění veterinárních a podkovářských úkonů apod.) v případě, že nebudete z jakéhokoli důvodu moct vy?
• Máte zajištěné místo, kde ho budete mít vhodně ustájeného (viz dále)?
• Máte dostatek peněz, abyste zaplatili někoho zkušeného, kdo bude potřebnou péči a manipulaci s koněm provádět místo vás, když vy u koně nebudete a zrovna vás nebude moct zastoupit nikdo zadarmo?
• Jste připraveni na to, že budete muset kdykoli, opakuji KDYKOLI, tedy i o dovolené, v noci, během vaší nemoci, po svatbě, během těhotenství, s malým dítětem, po rozvodu či po úmrtí v rodině, prostě kdykoli rozhodovat o tom, co s koněm dále dělat, budete muset rozhodovat, jak řešit jeho případné zdravotní problémy, škodné události, neshody s ustajovatelem, finanční otázky?
• Jste připraveni na to, že všechny odborné otázky budete muset řešit za peníze s odborníky (veterinář, trenér, podkovář, výživář, sedlář apod.), a nikoli zadarmo s anonymními uživateli (často jen náctiletými holčičkami) na Facebooku?
Pokud na některou z těchto otázek odpovíte NE, začněte pracovat na tom, abyste to napravili dřív, než budete koně vlastnit.
Pokud jste odpověděli ANO, je to skvělé a udělali jste druhý důležitý krok k vlastnictví koně. A nakonec:
3.
Podívejte se na sebe jako na budoucího majitele koně. Nevěřte pohádkám a stůjte nohama pevně na zemi: pořiďte si koně, který se k vám bude hodit – a ke kterému se budete hodit vy. Pouze tak budete moct tvořit spokojenou dvojici, jež se má ráda a čas strávený spolu si užívá. Je to jako při výběru partnera – přestože nemůžete být stoprocentně stejní, v něčem je dobré, když se budete navzájem doplňovat a vyrovnávat, ale jako celek si musíte vyhovovat. Takže si taky poctivě napište:
• Jací jste? Prchliví, nebo klidní? Odvážní, nebo spíš neprůbojní? Hlasití, nebo tiší? Podle toho je dobré si vybrat koně s povahou, která vás „doplní do rovnováhy“. Pruďas by neměl mít vznětlivého a nervózního plnokrevného koně, naopak s neprůbojným flegmatikem si bude tvrdohlavý hucul dělat, co chce… Nebo snad chcete jednoho koně pro celou rodinu? Jací jsou členové rodiny? Může skutečně být jeden kůň vhodný pro více lidí, kteří jsou tak rozdílní? Nebo snad bude lepší mít koně dva?
• jak vypadáte? Jste těžcí, malí, dlouzí, hubení, slabí, svalnatí, šikovní, nemehla? Kůň by měl odpovídat vašim tělesným proporcím a vlohám, těžký jezdec nemůže mít jemného koně, dlouhán koně malého, slabý a útlý člověk koně svéhlavého a tvrdého. Slevte ze své představy určitého plemene či vzhledu koně, pokud se k vám fyzicky a svým temperamentem či povahou nehodí!
• Máte s koňmi dostatek zkušeností, nebo začínáte? Pamatujte, že k nezkušenému člověku náleží starší, klidný, zkušený kůň, který mu bude učitelem. Mladého temperamentního koně by měl vlastnit ten, kdo už to s koňmi umí.
• Máte po ruce spolehlivého zkušeného pomocníka, který by vám s koněm pomohl, kdybyste to vy nezvládli? Který vám bude radit? Pokud ano, můžete si „troufnout“ i na náročnějšího koně. Jestliže ne, nechoďte do toho. Opět varuju – nespoléhejte se na Facebook!
• Jaké jsou vaše ambice? K čemu vlastně chcete koně mít? Chcete sportovat? V jaké disciplíně? Chcete jezdit do přírody? Nebo raději budete pracovat ze země? Nevěřte, že existují úplně univerzální koně nebo plemena! Každý kůň má určitou stavbu těla a povahu, každý je vhodnější pro něco jiného. Vybírejte takového koně, takové plemeno, které bylo „stvořeno“ k účelu, který vy chcete. Velmi si tím usnadníte život (a ten koňův taky).
• A v neposlední řadě si poctivě přiznejte, zda budete schopni ke svému koni chodit pravidelně a pravidelně se mu věnovat; pokud ne, nepočítejte se sportováním, výcvikem či závoděním, dokonce možná není od věci od koupě vlastního koně odstoupit a raději dál docházet na jednotlivé jezdecké hodiny, koňské tábory nebo kurzy či vypomáhat jinému majiteli s jeho koněm.
První tři kroky máte za sebou, víte už toho o koních dost, umíte s nimi manipulovat a chovat se v jejich přítomnosti, rozhodli jste se, jak budete svého koně využívat a máte předběžně zajištěná „zadní vrátka“, kdyby se cokoli s vámi stalo a nemohli byste se o něho osobně starat. Takže můžete… ne, kupovat koně ještě ne! Ještě bude třeba připravit si pro koně výbavičku, najít mu nový domov a umět si koně vybrat! A na toto téma budou četné rady příště.
