Chov koní Vrchovany
Krušné začátky
Pro náš rozhovor jsem si poněkud nevhodně zvolila čas, kdy jsou Studničkovi v jednom kole, přesto se mi Martina Studničková věnovala, sotva sesedla z koně po odjeté drezurní úloze – ve Vrchovanech totiž právě probíhaly závody. „Jsme tady od roku 1991, kdy jsme zdědili statek po prarodičích, což byli zemědělci, kteří chovali krávy a ovce. My jsme si po roce 1992 zřídili živnost jako soukromí zemědělci a pořídili jsme si několik poníků, se kterými jsme v sezoně vozili děti u Máchova jezera. Tak jsme si vydělali na prvního českého teplokrevníka a s ním jezdil Pavel s bryčkou a vozil turisty, zatímco já jsem pokračovala ve vození dětí s poníky. V roce 1997 jsme už měli víc koní, začali se věnovat turistickému ježdění a následně i chovu koní.“
Turistické ježdění a letní tábor
„Abychom mohli nějak fungovat a věnovat se chovu, začali jsme provozovat turistickou jízdárnu – a to trvá dodnes. U nás si mohou zajezdit děti od tří let (na ponících různých výšek) i důchodci (na haflinzích a ČT). Nabízíme výcvikovou nebo skokovou hodinu, procházku na vodítku či vyjížďku. Čas máme o víkendech, se zákazníky obvykle jedeme my nebo synové s přítelkyněmi. Od roku 1995 pořádáme letní tábory pro děti, bez problému naplníme 6-8 turnusů, a děti (dnes už dospělé) se k nám často vracejí jako instruktoři na tábory či pomocníci, když pořádáme závody. Od roku 1998 se věnujeme i chovu, a to sportovních teplokrevných koní a haflingů.
Distanční závody
Paní Martina pokračuje: „Asi ve třiceti letech jsem přestala jezdit parkury a začala se zabývat distančními závody (endurancí). Do té doby jsem jezdila jen na vyjížďky s turisty a už mě to moc nebavilo. Nejprve jsem závodila s českým teplokrevníkem, ale časem jsem přešla na Shagya-araby a měla jsem vychozenou výkonnost stupně S (80 km). Chytlo to i Pavla, který začal jezdit Dhaba (odchovance pana Ječmínka ze Slavošova) a šli spolu i endurance stupně ST (120 km). Na mezinárodních závodech v Polsku spolu vyhráli a vzápětí dostal nabídku od bahrajnského krále na odkoupení koně. Taková nabídka se neodmítá, takže Dhab putoval do zahraničí a o rok později (2012) s bahrajnským princem, šejkem Nasserem Bin Hamadem Al Khalifou vyhrál v Bábolně mistrovství Evropy sedmiletých koní. Protože nás toto jezdecké odvětví hodně oslovilo, uspořádali jsme dokonce 2× vytrvalostní závody, byly však hodně náročné na organizaci a my se chtěli posunout dál a trochu jinam.
Láska na první pohled
Samozřejmě mě zajímá, jak se Studničkovi dostali právě k haflingům. „Když jsme byli kdysi na dovolené v Rakousku, viděli jsme je v Alpách a moc se nám líbili. Začali jsme se o toto plemeno zajímat a brzy nám bylo jasné, že ti nejkvalitnější koně pocházejí z Tyrolska, své domoviny. Postupně jsme se seznámili s dobrými chovateli a začali jezdit na aukce hříbat, které se v Tyrolsku konají pravidelně. Těchto dražeb se účastníme už 11 let a snažíme se v nabízených hříbatech objevit to nejlepší. Obvykle jich kupujeme deset, ale samozřejmě na top hříbata naše finanční možnosti nestačí. U nás je necháme na pastvině do tří let, pak je obsedneme a po výkonnostních zkouškách se rozhodneme, zda půjdou do sportu, provozu, či budou na prodej. Pokud jsou to klisny a jsou kvalitní, necháme si je do chovu. Naše klisny jsme připouštěli hřebcem námi zakoupeným z Tyrolska – Avalonem (Amadeus – Lonella), který u nás působil pět let a nyní je na Slovensku. Jako náhradu máme zapůjčeného na sezonu 2018 (opět z Tyrolska) hřebce 2475 Newcomera (Novembernebel – Libelle). Do chovu přináší světovou krev linie N přes hřebce Novembernebel, Nordtirol a Nabucco. Z matčiny strany zase top hřebce linie A – Amadea.“
Úspěchy s haflingy
Z různých médií vím, že „blonďáci z Vrchovan“ byli výstavně i sportovně úspěšní. Jak tyto úspěchy získali? Paní Martina pokračuje: „V Rakousku jsme viděli, že haflingové nejsou žádní malí tlustí koně, ale ušlechtilí sportovci, kteří se účastní všech sportovních disciplin a směle konkurují ‘velkým’ koním. To se nám velmi zalíbilo a začali jsme to také zkoušet. Naši koně absolvují ve třech letech výkonnostní zkoušky a pak s nimi jezdíme drezuru i parkury. Naším velkým úspěchem je účast v tyrolském Ebbsu v roce 2015, kde je centrum chovu haflingů a jednou za pět let se zde koná Světová výstava haflingů. Naše klisna Bahar tu získala ve velké konkurenci vynikající páté místo ve své třídě a stejně úspěšný byl i hřebec Avalon, který taktéž obdržel páté místo. V roce 2015 se v italském Vermezzu konal evropský sportovní šampionát speciálně pro haflingy. Této akce se účastnilo přibližně 250 koní z devíti evropských zemí, v drezuře jsem mezi dvaceti dvojicemi s Wunjou obsadila 8. místo. Ve všestrannosti pak k naší velké radosti zvítězil Pavel s klisnou Atlantis a třetí místo ještě získala pro naši stáj Šárka Futschiková s klisnou Unadonnou. Atlantis měla tehdy vynikající sezonu, protože zvítězila v šampionátu mladých klisen a získala i titul mistra ČR ve sportovních disciplínách. Několikrát jsme pořádali i Šampionát haflingů a za dobu pořádání se nám ho povedlo 4× vyhrát v kategorii 3–6letých klisen a pokaždé s jinou klisnou. Mezi šampionky patřila Emmeli, pak Sun Flower, Atlantis a Bahar. Ani letos nezahálíme a v srpnu se chystáme s našimi koňmi do Stadl–Paura na mistrovství Evropy, kde by ve všestrannosti měla startovat Fiola s Pavlem, v drezuře Arcana se mnou a dále s sebou bereme i Sagara do všestrannosti, kterého bude sedlat Michal Špalek a Sinu v drezuře pojede Petra Svobodová.“
Areál vzkvétá
Je mi jasné, že pro sportovní přípravu je potřeba také adekvátní zázemí… „To máte pravdu, náš areál se snažíme stále vylepšovat, nyní máme opracoviště a kolbiště, na kterém pořádáme různé závody. První parkurové závody jsme uspořádali v roce 2000, protože jsme chtěli navázat na tradici parkurů dříve pořádaných v Oknech, kde jsme v oddílu oba vyrostli a poznali se. V květnu a červenci u nás probíhají drezurní závody, v červnu parkury a na přelomu června a července pořádáme třídenní soutěž ve všestrannosti, kvalifikaci pro Zlatou podkovu. Navíc jsme letos uspořádali i šampionát haflingů ve všech jezdeckých disciplínách. V areálu ale stále máme co vylepšovat, nyní jsme nově opravili stáje, kde máme 13 boxů a dále bychom rádi zrekonstruovali nedaleký bývalý chlév, kde by mělo v budoucnu být až 54 boxů. Pustili jsme se i do opravy statku přiléhajícího ke stájím, který předěláváme na penzion se sedmi apartmány. Obhospodařujeme přibližně 200 ha a máme tu asi 100 koní (z toho je přibližně třicet na ustájení). A abychom měli ještě něco jiného než jen koně, chováme masný skot a ve dvoře prodáváme biomaso.“ Žasnu a ptám se, v kolika lidech lze takto velké pozemky a tolik zvířat zvládnout. Paní Martina se jen pousměje: „Je to rodinný podnik, takže my s Pavlem a synové s přítelkyněmi, se zaměstnanci jsme neudělali nejlepší zkušenost. Sice se od rána do večera nezastavíme, ale nás to naplňuje a baví!“ Všestranní manželé Studničkovi letos oba oslaví padesátiny, ale v jejich případě je to pouze číslo – stále jsou plni optimismu a energie, takže do dalších let hodně zdraví a úspěchů v chovu haflingů i na kolbištích!
