Vlastní kůň, díl 3: Na návštěvě u prodávajícího

Máte vybráno? Zaškrtli jste si inzeráty, které vás zaujaly a ke kterým jste si případně zjistili dodatečné informace? Zapsali kontakty na chovatele a prověřili je? Skutečně víte, s kým máte co do činění a jakého koně dotyčný prodává? Pak hurá, domluvte si osobní návštěvu, nastartujte vozidlo a můžete se rozjet po světě a hledat si vašeho vysněného koně.

Protože vybraných koní byste měli mít víc, aby bylo s čím srovnávat, počítejte s tím, že nějaké kilometry projezdíte. Ano, nákupu koně byste měli obětovat svůj čas i benzín. A – jak si za chvíli řekneme – i čas někoho jiného. Pokusila jsem se sestavit seznam pár důležitých věcí, které byste při osobním výběru koně neměli dělat:

1. Nespěchejte

Čas jsou peníze. Až se to vezme z jakékoli strany. Zde ale platí jedno: domluvte si návštěvu na den, kdy máte dostatek času všichni. Nejen vy, ale i prodávající a všichni, kteří s vámi na návštěvě budou.

Když dojedete, prohlédněte si celé hospodářství, kde kůň žije, stáj, jiné koně, prohlídněte si koně ve stáji či ve výběhu, pohlaďte ho, navažte kontakt, nechejte si ho prodávajícím nebo jinou oprávněnou osobou koně předvést ve stáji/výběhu, nechejte ho před vašima očima vyčistit, nasadit ohlávku, pozvedat nohy, provést na vodítku… Nechejte si předvést vše, co považujete za důležité. Pokud se kůň má předvádět pod sedlem, nechejte si ho nasedlat a nauzdit před vašima očima, sledujte ho od začátku do konce ježdění. Popovídejte si s prodávajícím či jinými lidmi ve stáji. A to vše zabere čas.

Nenechejte se odbýt, že prodávající nemá čas. Když tak se domluvte na jindy. Pokud nemá nikdy dost času a vždy spěchá, vyškrtněte si tohoto koně (jeho prodávajícího…) ze seznamu – je to přinejmenším podezřelé.

2. Nejezděte sami

Nikdy nejezděte na „předkupní“ návštěvu sami. Vezměte si s sebou „svědka“. Mohlo by se stát, především po větším počtu návštěv u různých koní, že si některé detaily návštěvy nebudete pamatovat a prodejce může tvrdit něco jiného, než vy. Svědek vám může pomoct rozpomenout si, jak to ve skutečnosti bylo, může být důležitý v případě, že vaše tvrzení bude proti tvrzení prodávajícího.

Ale taky myslete na pořekadlo, že víc očí víc vidí. Vy si nemusíte všimnout nějaké skutečnosti, váš kamarád ano.

Když si s sebou někoho berete, je dobré, aby to byl člověk, který koním rozumí. Jste-li začátečníci nebo nemáte příliš zkušeností, pak si s sebou určitě vezměte někoho (klidně i víc lidí najednou), kdo se orientuje ve zdravotní problematice a chovu koní, kdo vyhodnotí chování i vzhled a pohyb koně, kdo dokáže posoudit prostředí, „papíry“ koně, ale je dobré mít s sebou i jezdce, který si na koně i sedne. Můžete si rovnou vzít i veterináře, ale to není pro první návštěvu nutné (viz dále).

3. Nevěřte jen slovům, chtějte i „činy“

Jinými slovy, dobře se během celé návštěvy dívejte, poslouchejte, vnímejte… Když se přijedete podívat na svého potenciálního koně, je jasné, že budete chtít vidět hlavně jeho. Důkladně si prohlédněte prostředí, ve kterém žije, ptejte se na jeho denní režim a na to, jak probíhá péče o něho.

Sledujte jeho chování a pohyb ve volnosti ve výběhu, v boxe, při manipulaci na ruce (vedení z výběhu), uvázání, čištění, ustupování, podávání a držení nohou, reakce na vás jakožto cizí lidi, reakce na „své“ lidi, nasazování ohlávky, uzdečky, sedla či jiné výstroje. Sledujte, zda je kůň klidný, přátelský, zda neklopí uši, nenaznačuje kopnutí či kousnutí – pokud ano, ptejte se, proč to tak dělá – zda neuhýbá například před udidlem či sedlem, zda se nebojí bičíku, vodítka, prudších pohybů, hlasitějšího slova, zda okolo sebe nechá chodit lidi, zda se ho lze dotýkat po celém těle. Sledujte, zda se netváří ustrašeně, překvapeně, nebo naopak agresivně, popřípadě zda lidi neignoruje, zda není netečný, spavý…

Sami si koně osahejte, sami mu nasaďte ohlávku, proveďte si ho, zkuste nasedlat, vezměte mu nohy. Zkuste si s ním udělat vše, co budete se svým budoucím koněm dělat, a sledujte, jak to přijímá, jak reaguje. Může vás zajímat, zda se nebojí vody z hadice, sprejů, deky, psů, dětí… Určitě se ptejte, jak je to s jeho přepravováním. Pokud něco nezná, nemusí to vadit, některé povely či úkony ho můžete naučit, až bude váš. Je třeba sledovat jeho celkový přístup k lidem a ochotu nechat s sebou manipulovat.

Dalším bodem bude ježdění. Většinou je dobré nechat si koně předvést pod jeho obvyklým jezdcem. Chtějte vidět vše, co po něm budete i vy požadovat – pokud chcete skákat, ať před vámi skáče, pokud chcete jezdit do terénu, možná s ním půjdete na procházku. Pak si můžete na koně sednout vy a vyzkoušet vše, co potřebujete. Můžete nechat na koni jezdit i svého kamaráda, aby vám řekl svůj názor a své postřehy. Zkušený jezdec či trenér vám řekne, zda případné jezdecké nedostatky koně budou vadit, nebo je to něco, co se kůň ve vaší péči hravě naučí a nyní to není na překážku.

Po ježdění si nechejte koně před vlastníma očima odsedlat, oduzdit, vyčistit či jinak opečovat a zase pustit do jeho normálního prostředí.

Nebojte si ho před i po ježdění prosahat, jeho hřbet a nohy, zda se nezměnily jeho reakce na váš dotyk a tlak. Sledujte, jak se po ježdění pohybuje ve volnosti, a porovnejte to s pohybem před ježděním. Stejně tak porovnejte jeho chování a ochotu nechat sebou manipulovat.

4. Nebojte se ptát a vyzvídat

Nebojte se ptát, nejen prodávajícího, ale všech, které potkáte; naopak od těch možná dostanete dost zajímavých informací. Všechny získané informace si poskládejte do jednoho obrazu – střípek po střípku. Protože ani cizí lidi nemusí mít pravdu – vždy jejich názor berte jako úhel pohledu.

5. Nekupujte koně bez platných „papírů“

Pokud se vám kůň pozdává, chtějte po prodávajícím ještě jednu věc: papíry. Pokud chcete koně kupovat, musíte ho koupit od jeho skutečného majitele, čili musíte mít jasný důkaz, kdo je jeho majitel. Tím důkazem je kupní smlouva. Kromě toho každý kůň musí mít u sebe průkaz, tzv. „modrý průkaz“ průkaz (i když barvy mohou být i jiné), a to originál, nikoli jen okopírované stránky. Je to jako občanka, dokladuje to, že kůň je zaevidovaný v Ústřední evidenci koní, což je povinné ze zákona. Nechejte si proto ukázat originál kupní smlouvy a originál tohoto průkazu. Porovnejte, zda je na obou zapsaný stejný majitel a zda jsou oba vystavené na stejného koně (stejné jméno, stejný popis či jiné určení totožnosti). 

Pokud prodávající nebo ten, kdo s vámi komunikuje, není majitel, chtějte mluvit s majitelem nebo požadujte ne příliš starou a řádně podepsanou plnou moc ve věci předvedení a prodeje koně. Nebyli byste první, kdo by nevědomky koupil kradeného koně!

Na smlouvě i průkazu si důkladně pročtěte totožnost koně a porovnejte ji s totožností předváděného zvířete. Bohužel se stále stává, že podvodníci prodávají úplně jiného koně, než mají v papírech. Totožnost lze zjistit na základě grafického a slovního popisu zvířete (tedy přesně zakreslené a popsané barevné odznaky, víry či jiné nápadné znaky na těle koně). Někteří koně mají výžehy a od roku 2016 i mikročipy. (O označování koní viz http://www.uek.cz/ch_oznacovani.htm.) Pokud se jedná o koně, který nemá čip ani výžeh a nelze ho dobře identifikovat ani na základě popisu (např. je běžné barvy bez odznaků), musíte si dát dobrý pozor, zda prodávajícímu věřit nebo ne.

Pokud se stane, že prodávající nemá k předložení smlouvy a průkaz, nevěřte žádným jeho řečem; nevěřte, že je to nutné jen pro „papírové“ koně, nevěřte, že průkaz musí být u majitele a ne u ustajovatele, nevěřte, že mu průkaz nevrátili z Ústřední evidence koní, nevěřte, že to není nutné… Nevěřte ani žádné výmluvě, že v průkazu je jiné jméno majitele než na smlouvě, popřípadě že kůň v kupní smlouvě má jiné jméno, než v průkazu. Vždy to zavání podvodem a vy se můžete dostat do velmi nepříjemné situace. Pokud nesedí cokoli v papírech, dejte od koně ruce pryč.

Pokud kupujete „koně s původem“, nebo chovného či sportovního koně, budete jistě chtít ještě více papírů: licence, různá genetická vyšetření na původ či dědičné nemoci, na barvu apod. Nejlepší bude kontaktovat příslušný chovatelský svaz nebo sportovní organizaci, abyste zjistili, co vše by vám měl prodávající ukázat; nebo mějte s sebou patřičně znalou osobu.

6. Neupněte se na jednoho koně

Projeďte si více koní, abyste mohli porovnat. Může se stát, že vás uchvátí jediný detail na jednom koni – třeba „krásný veliký vočička“ nebo vzácná barva či mazlivá povaha v boxe v podobě pokládání nebo otírání si hlavy o rameno – ale vše ostatní bude říkat, že ten kůň opravdu není pro vás to pravé ořechové. Popřípadě to bude říkat osoba, která jede jako zkušenější poradce s vámi. Poslechněte ji! Navštivte a vyzkoušejte si poctivě více koní a porovnávejte je, je možné, že i jiný kůň bude mít „krásný vočička“ a přitom bude pro vás vhodnější třeba i z jezdeckého hlediska. Hodně lidí se trápí se svým novým koněm (a on s nimi!) jen proto, že „vybírali srdcem“ a ne rozumem. Ano, když přeskočí mezi kupujícím a nabízeným koněm jiskra, je to dobré, dokonce důležité, ale samotná jiskra oheň vzájemné harmonie nezapálí, pokud nebudete přikládat správnými polínky.

7. Neberte koně hned

Pokud návštěva prodávaného koně probíhá k vaší spokojenosti a je po všech stránkách vše v pořádku, pokud jste si s koněm „sedli“, ještě chvíli nespěchejte a domluvte si další návštěvu, tentokrát ideálně i s veterinářem (a třeba už i s vozíkem na koně). Opět se nenechejte zviklat, že prodávající spěchá, že má dalšího zájemce, že má svého veterináře… To vše zase zavání možným průšvihem až podvodem. Domluvte si tedy další návštěvu, nezaujatého veterináře, přepravce a na koně přijedete podruhé. A o tom, jak má vypadat veterinární prohlídka koně a proč ji dělat, si řekneme v dalším díle.