Králíci v zimě – základní chovatelská opatření

Králíci náleží mezi tradiční domácí zvířata v České republice. Vzhledem k jejich poměrně dobré adaptační schopnosti k zejména nižším teplotám nevykazuje běžný chov králíků v zimním období výrazné problémy. Přesto však existují základní chovatelské zásady či doporučení, které je vhodné respektovat, obzvláště udeří-li opravdu silné mrazy.

Mikroklimatické požadavky domácího chovu králíků

Z historického pohledu je králík poměrně navyklý na výskyt chladnějších ročních období. Přestože k nám byl králík divoký importován v novověku jakožto nová lovná zvěř, postupně se dobře adaptoval na naši geografii. Mikroklimatické požadavky králíka domácího na jeho chov zejména v minulosti umožnily poměrně velké zakládání chovů králíků na našem území. Podle rozličných literárních zdro­jů tzv. termoneutrální zóna pro králíka je přibližně 15–17 °C s tím, že dále relativně bezproblémově snáší oscilaci teplot prostředí k přibližně 5 °C a opačným směrem k asi 22 °C. Z tohoto pohledu naše běžné zimní období snášejí králíci bez větších problémů, zatímco nepoměrně větší prostor je věnován úpravě mikroklimatu v letním období, které je pro králíky daleko více diskomfortním obdobím.

V praktických chovatelských podmínkách v České republice se setkáváme s třemi základními typy ustájení králíků. 

• Celoroční vnitřní (indoorový) chov – výhodou je možnost zabezpečení korektní teploty po celý rok, a především světelného režimu (výhodné pro reprodukci); nevýhodou je nutnost korektní ventilace, což bývá častým problémem. Zvláštním typem jsou tzv. klasické pet chovy s převážně 1–2 zakrslými králíky, kteří jsou zpravidla rovněž celoročně ustájeni interiérově.

• Celoroční venkovní (outdoorový) chov – králíci jsou v průběhu roku vystaveni extrémním teplotám (léto/zima) s tím, že se chovatel snaží vytvořit opatření, aby zejména teplota a vlhkost vzduchu v kotcích vykazovaly co nej­menší výkyvy.

• Kombinovaný typ – tzv. králičinec, jenž je technologicky uzpůsoben tak, že se jedná o sofistikovanější venkovní králíkárnu, kterou lze v případě potřeby proměnit ve více či méně uzavřený systém, čímž se eliminují zejména výkyvy teplot (hlavně v zimním období).

Z tohoto pohledu je následující opatření v silných mrazech realizováno především v druhém výše uvedeném typu ustájení.

Relativní vlhkost vzduchu se má, podle různých literárních zdrojů, pohybovat v rozmezí 50–70 % s tím, že králíci poměrně dobře reagují na vlhkost nižší k cca 30 %, nebo naopak vyšší k cca 75–80 %. Požadavky a tolerance k teplotě vzduchu a relativní vlhkosti vzduchu se různí i v závislosti na fyzickém vývoji králíků (mladší vs. starší jedinci), fyzickém zatížení (gravidita, laktace aj.), stresu, rekonvalescenci po onemocnění a dalších faktorech, což znamená, že všechny tyto aspekty musí být brány v potaz při zabezpečení optimálních mikroklimatických podmínek. Důležitým aspektem je souběžné hodnocení komplexu teploty vzduchu – relativní vlhkosti, rychlosti proudění vzduchu. Obecně vzato, králíci musí být ustájeni v suchu a v prostředí bez průvanu. Pokud jde o hodnocení rychlosti proudění vzduchu, je nezbytně nutné to vždy vztahovat k aktuální teplotě vzduchu a relativní vlhkosti. Například v případě teplejšího ročního období je rychlost proudění vzduchu cca 0,3 m/s pocitově vnímána zcela jinak (příjemněji – žádoucí) než totéž proudění v zimě či ve vlhku, kde to má nežádoucí výrazný ochlazovací efekt.

Ustájovací zařízení před zimou v zimě

Úspěšnost zvládnutí chovu králíků v mnohdy nevyzpytatelném zimním období z velké části závisí na kvalitě provedení prací v podzimním období. V podzimním období je vhodné provést celkovou revizi králíkárny (mezery v dřevě mezi kotci, kvalita dvířek a pletiva apod.) a případné opravy v ještě relativně teplejším období. U ryze venkovních králíkáren bez externího nadstřešení je nutné provést kontrolu těsnosti střechy králíkárny. Z praxe chovu se osvědčuje vyplnění prostoru mezi stropem králíkárny a její střechou izolačním materiálem (skelná vata, polystyren v dostatečně efektivní vrstvě – cca 10 cm). Jsou-li v kotci používána tzv. odpočívadla (vyvýšené plošiny), je vhodné je na zimu odstranit – zejména u králic, aby nebránily stavbě hnízda při realizaci brzkých vrhů.

V průběhu vlastního zimního období ve venkovní králíkárně lze realizovat reprodukci jen omezeně. Nicméně však zejména pro velká a vybraná střední plemena je to zcela klíčový moment, aby tato „zimní“ mláďata korektně vyspěla do období září–listopad příštího roku, kdy se s nimi počítá pro hlavní výstavnickou sezonu. Mladší mláďata (březen a mladší) již do této sezony jdou začlenit pouze omezeně či vůbec. Proto ve většině těchto chovů (které využívají většinou jen venkovní králíkárny, omezeně králičince) je tématem číslo jedna, jak zabezpečit v zimě vhodnější teplotu pro porody a odchov králíčat.

Jednou z možností je využití koticí budky (tzv. kotiště), které udržují větší teplo pro hnízdo s mláďaty. Kotiště mohou být z různých materiálů a rozličných tvarů s tím, že jsou do kotce vkládány asi 3 dny před plánovaným porodem, aby si na ně králice zvykla. Kotiště může být zaizolované, nicméně v takovém případě je nutné, aby izolační materiál stěn kotiště (převážně polystyren) nikde nepřesahoval, neboť králíci mají v oblibě ho likvidovat, navíc případné pozření může vyústit ve zdravotní problémy. Lepším technologickým řešením (nové králíkárny) je instalace kotiště integrovaného pevně do kotce s uzavíratelným vstupem – – zá­roveň tak lze první tři týdny po porodu realizovat tzv. řízené kojení.

V rámci zabezpečení vyšší teploty v kotci v zimním období je poměrně oblíbenou praktikou vyplnění dvířek kotce izolačním materiálem (především polystyren, silný karton). Toto řešení lze použít a má i dobré výsledky, avšak dvířka kotce musí být zakrytá pouze v silných mrazech a jen zčásti (cca 1/2 dvířek), převážně jen na noc, kdy jsou nejnižší teploty. Vyšší zakrytí dvířek vykazuje spíše jen negativa v podobě vyšší vzdušné vlhkosti v kotci (což více odnímá teplo z povrchu těla) a rovněž v obtížnosti reprodukce (tmavší prostředí kotce). Další možností (rozšířenou a zřejmě v praxi drobných chovů nejlepší), kterou lze s úspěchem realizovat, je překrytí celé přední části králíkárny v nočním období starou, volněji upnutou dekou. Tím se zabrání průvanu a omezí se i tepelné ztráty králíkárny přes různé malé netěsnosti v přední části. Naopak za vysloveně nevhodné lze považovat použití igelitů na dvířka kotců – rychle se zvyšuje vlhkost v kotci a prakticky to nemá izolační funkci.

Technologie a technika krmení a napájení

Zimní období se výrazně podepisuje na technologii a také technice napájení ve venkovní králíkárně. Při teplotách do asi 5 °C lze používat napáječky bez výrazných problémů. Při nižších teplotách (asi od konce října až do poloviny listopadu s ohledem na konkrétní rok) se ve venkovní králíkárně musí provést výměna napájecího systému za misky (ideálně těžké, ne plastové). Na­páječky je vhodné při této příležitosti kompletní rozebrat, vyčistit, vydezinfikovat (při teplotě ne nižší než cca 15 °C – účinnost dezinfekční látky – neprovádět venku) a po osušení uskladnit na suchém místě. Pokud jde o použití misek na vodu v zimním období, je vhodné každodenně dávkovat napájecí vodu tak, aby ji králík měl v tekutém stavu co nejdéle. Mláďata je vhodné napájet častěji než dospělé králíky. Není vhodné zbytečně přeplňovat misky vodou, ideální je dávkovat do cca 1/2 objemu – králík stejně většinu vody vypije hned po předložení. Je vhodné, je-li teplota podávané vody asi 20–25 °C, neboť vydrží o něco déle než studená voda z kohoutku. V silných déletrvajících mrazech dochází přes den k zamrznutí vody v miskách, a proto je nutné jednou za přibližně 2–3 dny misku s ledem ponořit do horké vody z kohoutku asi na 5 minut, čímž dojde k vypadnutí ledu. Tímto se i miska hygienizuje, neboť během dne si misku se zamrzající vodou králíci pravidelně znečišťují podestýlkou apod. Je vhodné utřít misku zvenku před zpětným vložením do kotce.

Stále častěji se v praxi setkávám s otázkou, zejména začátečníků, ohledně využití sněhu pro králíky. „Napájení“ sněhem lze považovat za přežitek z minulé chovatelské éry, protože v současné době je vody pro zvířata stále dostatek i v zimním období. Navíc studená voda ze sněhu může zvířatům způsobit trávicí potíže (hlavně u vnímavých mláďat králíků), existuje riziko vyšší vlhkosti v kotci (vyhrabání sněhu z misky). Také s ohledem na aktuální stav ovzduší v ČR (exhalace, prachový spad atd.) nelze dnešní sníh už většinou považovat za zdravotně nezávadný zdroj vody.