Kachny ruánské francouzské

Kachny ruánské francouzské patří k nejtěžším plemenům kachen a i přes to, že mají dlouhý a široký trup, působí elegantně. Vynikají velmi dobrou zmasilostí a jsou proslulé výtečnou chutí masa, považují se za jedno z nejlepších komerčních plemen kachen. Nesmí se zaměňovat s kachnami ruánskými anglickými, jde o samostatné plemeno. Na rozdíl od kachen ruánských anglických nesmí mít kýl a jsou světlejší.

Slovensky: kačice ruánska francúzska, německy: Rouen Clair-enten, francouzsky: Canard Rouen clair, anglicky: Rouen Clair Duck

Zkratka: k RF

Zařazení: skupina:B1

Původ: Francie

Kroužek: obě pohlaví průměr 18

Vznik plemene

Menší kachny divokého zbarvení se v okolí města Rouen na severozápadě Francie, v Normandii, na dolním toku řeky Seiny chovaly po staletí. Také kachny ruánské francouzské pochází stejně jako kachny ruánské anglické z těchto kachen. Na konci 19. století byly z původních divokých kachen vybírány ty větší. Výsledkem byly kachny vážící okolo 3,5 kg. Pojmenovány byly Rouen clair, říkalo se jim také Duclair – Rouen. Slečna May Arnold v roce 1880 napsala, že Duclair duck byla zbytkem kachny normanské uchované díky výjimečným podmínkám. Kachny mají divoké zbarvení a jsou o něco lehčí a vzpřímenější než kachny ruánské anglické. Popisuje je jako dlouhé kachny, které měří od špičky zobáku po konec ocasu 90 cm. Tyto velké, divoce zbarvené kachny na pařížských trzích znamenaly totéž co kachny elsberské v Londýně. Poměrně rychle je ale nahradila jiná plemena. 

V časopise Feathered World z roku 1933 uvádí van Gink, že na podnět chovatele Reného Garryho byly kachny z Pikardie znovu kříženy s divokými kachnami, byla získána zvířata o hmotnosti až 4,5 kg. R. Garry vybíral světlejší kachny. Na farmách se začaly objevovat v letech 1910–1920. Šlechtitelé chtěli vytvořit plemeno s krásným peřím, aby byly vhodné pro výstavy, ale také  kachny s dobrou snáškou a zejména vynikajícími jatečnými vlastnostmi. Van Ging také uvádí, s ohledem na tvar hlavy kachen z jeho doby, použití kachen pekingských. 

Standard ve Francii byl přijat roku 1923, ve Velké Británii až v roce 1982, v USA uznány nejsou. 

V knize Plemenitba drůbeže z roku 1960 jsou u nás pojmenovány jako Duclair.

Plemenné znaky

Jde o kachny s dlouhým, širokým, mírně zvednutým trupem, jehož spodní linie je hladká, bez kýlu nebo podbřišku. 

Dlouhý válcovitý trup musí být velmi dobře zaoblený a zmasilý. Dlouhá, dozadu mírně klesající záda jsou jen mírně klenutá, ze stran zaoblená. Prsa musí být plná, široká, dobře zaoblená, břicho plné, prostorné, ale ne volné. 

Hlava je protáhlá, líce málo vyvinuté, nevýrazné, linie čela je jen mírně stoupající, dole přechází plynule v zobák. Ten musí být dlouhý a široký, plochý, s mírně dolů prohnutou horní linií. U kačera by měl být žlutý s jemným nazelenalým nádechem a tmavým nehtem. U kachny je zobák žlutý s nahnědlým nádechem, popřípadě s jemnými tmavšími skvrnami. Oči by měly být tmavě hnědé. 

Krk se požaduje středně dlouhý, lehce zahnutý ale ne příliš silný. Křídla by měla pevně přiléhat k trupu, jsou poměrně velká, vzadu se nesmí křížit. Uzavřený ocas je nesený v prodloužené ose trupu, popřípadě je jen mírně zvednutý. 

Holeně mírně vystupují z opeření, středně dlouhé běháky jemných kostí jsou umístěné ve středu trupu. Požadují se oranžové, bez příměsi jiných barev a skvrn. U kachen mívají běháky tmavší nádech. Opeření musí být přilehlé, uzavřené.

Nejčastější exteriérové vady

K výlukovým vadám patří malý rámec, drobný, krátký nebo vodorovně nesený trup. Nepovolené jsou volné partie břicha, podbřišek, nebo dokonce kýl. Ocas nesmí být zvednutý. Nežádoucí je hrubá, zakulacená nebo příliš široká hlava, černý pruh či skvrny na zobáku kačera nebo tmavá zelená barva. U kachny je nežádoucí zelený nebo tmavý zobák, velmi tmavé běháky. Některá zvířata mají světlé oči. Vadou je také úzký nebo špičatý ocas.

Barevné rázy

Chovají se světle divoké. Tento barevný ráz je podobný zbarvení divokých kachen, ale je světlejší. 

Kačer má hlavu a horní část krku černou s výrazným zeleným leskem, krční kroužek je stejně jako u divokých bílý, vzadu neuzavřený. Červenohnědá pera na prsou mají úzké bílé lemy. Tmavá prsa ostře kontrastují se stříbrně šedým zbarvením s tmavším perlením na bocích, břiše a holeních. Zadní část trupu mezi holeněmi a podocasníkem je čistě bílá, záda by měla být tmavě šedá, kostřec a kačírek jsou černé se zeleným leskem. Podocasník je také černý. 

Peří krytu křídel je stříbřitě šedé, ruční letky hnědošedé, loketní letky vytváří na křídlech lesklé modrozelené, po obou stranách černě a poté bíle lemované zrcátko. Spodní strana křídel je krémově bílá, rejdováky jsou uprostřed tmavě šedé a po stranách světlejší šedé. 

U kačera se trestá zahnědlá hlava, nepravidelný nebo vzadu uzavřený krční proužek, prsa bez jemného bílého lemování nebo naopak příliš hodně bílé na prsou, u některých zvířat se vyskytuje i bílá náprsenka. Nežádoucí je také rez na hřbetě a po stranách trupu či bílé letky. Postihuje se chybějící perlení na bocích nebo nevýrazná bílá partie v zadní části trupu. 

Peří kachny má základní barvu velmi světle hnědou, po celém trupu je odstín téměř stejný. Hlava je světle krémově hnědá, v okolí očí, temene a v oblasti čela bývá tmavší, po stranách hlavy probíhají dva souběžné proužky bílé až světle krémové barvy. Oba proužky začínají u kořene zobáku, horní probíhá až na oko, spodní končí pod okem. Světlejší barva hrdla a přední části krku nesmí zasahovat příliš hluboko do zbarvení prsou. 

Krycí peří na těle s výjimkou hlavy a horní části krku má převážně jednoduchou sytě hnědou podkovovitou nebo ostřeji zakončenou kresbu. Ruční letky se požadují hnědé, loketní vytvářejí lesklá modrozelená zrcátka. Lem zrcátka je tvořený černý pásem, u kterého se povoluje světlejší předlem, následuje bílý pruh. 

Spodina křídel je krémově bílá, velmi světle hnědé rejdováky zdobí tmavší kresba. 

U kachny jsou nepřípustné chybějící oční pásky, bílá na krku, prsou nebo v letkách. Nežádoucí je silně nevyrovnaná či příliš tmavá základní barva. Nežádoucí je také silně rozmazaná kresba.

Užitkovost

Náš vzorník uvádí snášku 50 vajec s bílou, krémovou nebo nazelenalou skořápkou. Slovenský a evropský vzorník uvádí snášku až 80 vajec, některé stránky popisující toto plemeno uvádějí snášku ještě vyšší, a to 100–200 vajec.

Hmotnost: kačer do jednoho roku 3,3–3,9 kg, nad 1 rok 3,5–4,4 kg, kachna do 1 roku 2,7–3,3 kg, nad 1 rok 2,9–3,8 kg.

Kachny ruánské francouzské jsou považovány za produktivnější než kachny ruánské anglické.

Specifika chovu

Kachny ruánské francouzské jsou klidní, učenliví ptáci s nepříliš dobrými letovými vlastnostmi. Kachny potřebují prostor, kde by mohly sbírat potravu. Volný pohyb je nutný také proto, aby kachny nebyly příliš těžké a netloustly. Mají větší nároky na množství a kvalitu krmiva. Rybník není nezbytný, ale je vhodný. Kachny, které mají přístup k vodní ploše, se snáze rozmnožují. Většina kachen nemá zachovaný pud sezení na vejcích.