Připouštění králíků 1

Zimní či předjarní období je v domácím chovu králíků věnováno především přípravám a vlastní realizaci připouštění. Lze to označit za důležitý moment, jehož průběh výrazně ovlivňuje následující „králíkářský rok“ chovatele.

Každý chovatel králíků se postupně učí vlastní techniku připařování králíků s tím, že existuje množství individuálních tipů a rad. Zásadní situací před realizací vlastního připouštění by měla být prohlídka zevních pohlavních orgánů. Tuto by měl chovatel však realizovat již při koupi nových králíků. Bohužel, řada zejména začínajících chovatelů králíků (ať již chovy „pro výstavy“ či chovy „na maso“) tento návyk nemá, což může vést k pozdějšímu zklamání před připouštěcí sezónou a nepříjemné situaci shánění náhradního samce, což není v tomto období jednoduché. Králíci jsou vůbec zajímavá zvířata v ohledu jejich reprodukčního systému, a to u samců i samic, a je nezbytné respektovat základní návyky s cílem úspěšného připouštění.

Samec králíka a jeho reprodukční zvláštnosti

U samců králíka jsou vyvinuty dva šourky. Šourky by měly být schopny reagovat na výraznější změny okolní teploty přitažením či uvolněním od těla. Zvláště u vybraných velkých plemen či starších samců však může snázeji docházet k trvalému povolení struktur šourků, a tak k odřeninám a zánětům kůže, někdy i hnisavým. V praxi výstav a chovu králíků však může k tomuto nežádoucímu stavu dojít u i některých mladých samců, kde je předpoklad zvýraznění problému s přibývajícím věkem. Proto je i tomuto znaku věnována pozornost při posuzování exteriéru samců králíků na výstavách.

Další zvláštností samců králíků je možnost retrakce (zpětného zatažení) varlat do dutiny břišní. Samci tak mohou činit zejména ve stresu. Častou chybou začátečníka je, že když při prohlídce samce vidí pouze „prázdný“ šourek, nazná, že dotyčný samec nemá varle. Většinou postačí pouze několik minut klidu a králík spustí varle zpět do šourku. Obecně lze tvrdit, že pokud má samec králíka vyvinuté oba šourky, má i obě varlata, byť dočasně zatažená v dutině břišní či tříselném kanále, není nutné je nějak dále palpovat. V případě, že není vyvinutý šourek, je sice také dobrý předpoklad, že konkrétní varle je vyvinuto, avšak nemůže sestoupit, poněvadž není šourek vyvinutý. Tento stav (tzv. kryptorchizmus) je závažnou reprodukční morfologickou anomálií a může být jednostranný, výjimečně i oboustranný. Při oboustranné formě je samec zcela neplodný a často navenek vykazuje samičí znaky, zejména jemnější tělesnou stavbu. Při jednostranné formě je sice plodný (přes druhé – sestouplé varle), avšak předává tuto vadu dál na další generace. Proto je obecně kryptorchizmus hodnocen jako nepřípustná vada.

Co se týče pyje králíka, ten je lokalizován vepředu před šourky. Ústí močové trubice na konci pyje je fyziologicky mírně protažené. Vadou je, když je toto ústí příliš protažené směrem ke kořeni pyje a vlastně dochází k tzv. rozštěpu pyje, kdy je spodní strana pyje nekompletní a otevřená. V případě výrazného rozštěpu pyje je samec neplodný, poněvadž není schopen zavést pyj do pochvy králice a navíc při ejakulaci semeno vytéká mimo pochvu. Proto je i tento stav nepřípustnou vadou, poměrně velmi dědičnou.

Mimoto, pyj králíka prodělává určité morfologické změny během poporodního vývoje. U mláďat do věku přibližně 2 – 3 měsíců má tvar rourky, později dojde k poměrně rychlé přeměně na finální tvar, zejména koncové části pyje. V případě, že i dospělému samci zůstane juvenilní pyj, není vhodné jej zařazovat do chovu – takoví samci jsou často neplodní. Závažnou vadou je i delší, přirostlá uzdička pyje, která deformuje celý pyj, a tak brání jeho zavedení do pochvy králice.

Samice králíka a její reprodukční zvláštnosti

U samice králíka (králice, ramlice) je rovněž několik anatomických specifik. Asi nejčastěji skloňovaným fenoménem je tzv. dvojitá děloha. Často diskutovaným tématem mezi zejména odbornou veřejností je možný výskyt tzv. superfetace, tzn. souběžného vývoje plodů dvojího stáří. K tomu může dojít, když již březí králice znovu zabřezne – na druhý děložní roh. Lze konstatovat, že je to reálně možné, ale vyskytuje se to skutečně pouze výjimečně. Králice sice druhý vrh porodí, avšak úspěšnost odchovu je minimální. A obecně je to považováno za formu určité anomálie, patologie březosti; rozhodně to není u králíka běžný stav. 

Co se týče fyziologických zvláštností králic, tak ty se vztahují především k říji. Říjový cyklus králic se opakuje v nepravidelných intervalech. Jejich projevem je zejména změna chování králice a někdy až extrémní tendence k přehrabávání podestýlky. V podmínkách drobného domácího chovu králíků jsou tyto říjové cykly nejvíce zřetelné v předjarním a jarním období, tehdy je i nejvyšší úroveň zabřezávání. Naopak v letním či zejména zimním období jsou výskyty říje u králíků slabší, eventuálně žádné. V podmínkách faremního chovu králíků lze úpravou mikroklimatu, zejména délky světelného dne a intenzitou osvětlení, docílit až frekventovaného nástupu říje. 

Významnou roli v zapouštění králic, a tak úspěšnosti chovu, hraje typ jejich ovulace. Králice mají tzv. provokovanou ovulaci, kdy k ní dochází až několik hodin po koitu. Významnou roli v tom hrají mechanoreceptory ve stěně pochvy a vnější prostředí vůbec (např. fyzická přítomnost samce, jeho pach, množství ustájených králíků, apod.).