Vlastní kůň, díl 10: Příprava na hmyzí léto

Přichází květen a s ním se v prohřáté přírodě objevuje stále více obtížného hmyzu. Koně, kteří by měli co nejvíce času trávit venku, mohou začít mít těžké časy. Je proto třeba připravit na hmyzí sezonu i svého nového koně. Na co všechno byste měli myslet, ať máte koně doma, nebo v komerční stáji?

Jaký hmyz lze očekávat?

Pro koně bývá v letním období největším neštěstím krev sající hmyz – od ovádů přes komáry až po muchničky či jiné bodavé mouchy. Svým bodavým ústrojím pronikají skrz citlivou koňskou kůži a kromě nepříjemného pocitu píchání, svědění či pálení mohou představovat i nebezpečí vstupu infekce do takto otevřené ranky. Patogenní organismy mohou být obsažené přímo ve slinách hmyzu, ale mohou se do vzniklé rány dostat také z prostředí. Protisrážlivé látky ve slinách hmyzu vyvolávají svědění, u některých jedinců dokonce alergické reakce, na které kůň reaguje intenzivním škrábáním či zuřivým rozdíráním svědícího místa; a to je další vstupní brána infekce. O vydřené srsti, hřívě či ocasu ani nemluvě. Koně jsou navíc nervózní, hůř se pasou, mohou hubnout a být nepříjemní i na manipulaci. Především muchničky velmi rády sají krev na spodině břicha, vemínku klisen a předkožce valachů a hřebců. Vemínka a předkožky mohou otéct, hřát a bolet, může v nich dokonce vzniknout zánět. Ten pak vyžaduje poctivou léčbu. 

Ale i „obyčejné nekousavé“ mouchy mohou být nepříjemné až nebezpečné: velmi rády sedají koním na oči a svými „špinavými“ nožkami rychle způsobí záněty spojivek, či dokonce rohovky. Výsledkem bývají bolestivé stavy, oteklá víčka neschopná se otevřít, silný výtok z oka a v případech zánětu rohovky i zakalené oko a ohrožený zrak. Koně se místo pasení otírají hlavou o cokoli a mohou si oko zranit. 

Postrach: klíšťata

Klíšťata nejsou hmyz, ale roztoči, kteří podobně jako hmyz obtěžují koně a způsobují jim zdravotní újmy. Žijí dva roky a během té doby projdou třemi fázemi: larva – nymfa – dospělec. Každé stadium saje krev – a díky tomu jedno jediné klíště může od nějakého nemocného zvířete vypít společně s krví i různé patogenní organismy (bakterie, viry, prvoky či jiné parazity) a přenést je na vašeho koně. Asi největší postrach je nakažení lymskou boreliózou nebo zánětem mozku. Koně naštěstí těmito nemocemi příliš netrpí a z praktického hlediska klíšťata u nich bývají spíše zdrojem místních problémů: tím, že jsou zabořená do kůže několik dní, velmi snadno vyvolají svědivé a bolestivé záněty kůže provázené otokem či tvorbou uzlů.

Jak chránit koně před hmyzem?

Jako majitel můžete pro pohodlí svého koně udělat opravdu dost; záleží na vašich možnostech, ale i na tom, jaké opatření bude vyhovovat právě vašemu koni nejlépe. 

V první řadě zajistěte koním možnost pobývat ve stínu – ideálně v hlubokém stínu chladnějšího přístřešku. Nejlepší bývá zděná stáj, dobře větraná, s vysokým stropem. Bývá v ní příjemně i ve vedrech, do přítmí hmyz nerad létá a koně jsou zde před ním poměrně dobře chráněni. Nejlepší je, když si do takového prostoru mohou vejít kdykoli, kdy se jim zachce, a zase se odtud kdykoli vrátit na pastvinu. V přístřešku není nutné mít krmení, ale bývá vhodné do něho umístit vodu – především proto, aby se tak rychle neohřála. Pokud svému koni nemůžete zajistit volný přístup z pastviny do stáje, lze mu jednoduše změnit režim: ve dne bude zavřený v dobře větraném a chladném boxu, na noc se může jít pást.

Dobrou volbou bývá také stín, který poskytují košaté stromy nebo malý lesík. Přesto zde už může být hmyzu víc než v hluboké stáji. Ochranu před hmyzem rozhodně neposkytne pouhá zástěna a často ani jednoduchý dřevěný nebo plachtový přístřešek. 

V době, kdy kůň pobývá mimo stáj – ve výběhu nebo na pastvině – ho mohou před hmyzem ochránit síťované letní deky. Ty jsou dobře prodyšné, ale hmyz jimi neprojde. Zakryjí i hrudník a břicho koně a tím znemožní hmyzu dostat se koni na kůži. Bývají často s UV filtry a reflexní barvou, takže odrážejí sluneční paprsky a koni v nich není horko. Velkou úlevu skýtají především jedincům alergickým na hmyz nebo citlivým na sluneční záření. Některým koním stačí chránit oči či uši; zde pomohou buď speciální masky, nebo se na ohlávku připne čelenka s třásněmi. 

Kdo nechce své koně z jakéhokoli důvodu „oblékat“, může se pokusit chránit je před hmyzem repelenty. Jsou to přípravky, které mají za úkol odpuzovat hmyz z povrchu těla. Současný trh jich nabízí celou řadu a každý si mezi nimi vybere ten, který bude účinkovat na jeho koni, v jeho podmínkách a za jeho péče. Můžete vybírat mezi spreji či gely, mezi látkami přírodními nebo čistě syntetickými. Myslete i na to, že různé druhy hmyzu reagují různě na různé repelenty! Co zabere na komáry, nemusí odradit ovády nebo klíšťata.

Naopak výborným „přitahovačem“ hmyzu je koňský pot. Koně jsou tak cítit na dálku a spolehlivě lákají tyto malé obtěžovatele. Zde doporučím zpoceného koně osprchovat nebo umýt, nejlépe čistou vodou bez dalších chemikálií, které mohou narušit zdraví přecitlivělé kůže. Nechejte ho pak mokrého vyválet se v prachu nebo písku; není to sice estetické, ale tato vrstva chrání kůži koně před hmyzem poměrně spolehlivě. 

Velmi účinné – a přitom to nejpřirozenější! – řešení ochrany před hmyzem je nemít koně samotného. Koně se venku velmi často staví „do dvojičky“, aby si navzájem hmyz odháněli z hlav svými ocasy: postaví se vedle sebe „hlava – ocas“ a máváním žíní si odhánějí mouchy z mezinoží a kamarádovi z obličeje. Podmínkou samozřejmě je dostatečně dlouhý a nezapletený ocas, ideálně i dlouhá kštice. 

Důležité je ale udržovat prostředí koně čisté, aby se v něm hmyz nedržel a nemnožil. To znamená zbavit se v okolí koní veškeré stojaté vody a tekoucí udržovat čistou, prostou bohatých rostlin na březích. Poctivě a často uklízet výběhy, protože hmyz se zdržuje i ve výkalech. Klíšťata zase „číhají“ na své hostitele ve vysoké trávě a v keřích; pokud budeme udržovat pastvinu a výběhy rovnoměrně spasené nebo posečené, bez vysokého býlí a plevele, bude kůň těmito parazity méně ohrožen. Posečené zbytky je třeba ihned uklidit na kompost či hnůj, které mají daleko od míst, kde se koně zdržují. Samozřejmostí má být udržování čistých žlabů, napáječek a jiných nádob s krmivem a jeho zbytky, které jsou výbornou živnou půdou pro hmyzí škůdce.