Kachny kampbelky německé

Kampbelky jsou relativně lehké, živé, temperamentní kachny nosného typu. Jde o jedno z prvních a zároveň nejúspěšnějších plemen 20. století, kachny jsou výbornými nosnicemi. K jejich dalším kladným vlastnostem patří rychlý růst, ranost, dobrá zmasilost.

Slovensky: Kačica Kampbelka

Německy: Campbellenten

Francouzsky: Canard Campbell

Anglicky: Campbell

Zkratka: k KN

Zařazení: B 2

Původ: Anglie

Kroužek: kačer i kachna průměr kroužku 15 mm

Vznik plemene

Vznikaly v Uley v anglickém hrabství Gloucestershire na přelomu 19. a 20. století, veřejnosti byly představeny v roce 1898. Nejdříve byly vyšlechtěny bílé, poté khaki zbarvení, které vzniklo v roce 1901.

O vznik kampbelek se zasloužila žena, anglická chovatelka Adele Campbellová. S chovem drůbeže začala v roce 1887, mimo jiné si koupila i kachnu typu indického běžce, která vynikala snáškou. V knize Domestic ducks and Geese se uvádí, že za 197 dní snesla 195 vajec. Tato kachna byla údajně základem šlechtění kampbelek. Pro šlechtění použila kromě kachen indických běžců bílých a hnědých sedlatých (srnčích) také kačery ruánské. První křížence nazvala Khaki Campbell, podle nové barvy uniforem vojáků bojujících v Jižní Africe. A. Campbellová nikdy neplánovala, že kampbelky budou výstavním plemenem. Kampbelky se vyznačovaly vysokou snáškou.

Veřejnosti byly kampbelky představeny v roce 1898. Při pokusech o vytvoření barevně přitažlivějších kachen se paní Campbellová uchýlila k dalšímu křížení. Nové zbarvení kachen mělo připomínat barvu uniformy britské armády, tento ráz byl pojmenován khaki (Khaki Campbell Duck). Veřejnost je směla spatřit v roce 1901.

Klub chovatelů Khaki Campbell Duck byl založen v roce 1923, jeho prezidentem byl zvolen manžel paní Campbellové dr. Arthur Campbell. V následujícím roce byly kampbelky zařazeny do standardu ve Velké Británii, USA je do svého standardu zařadily v roce 1941. 

Vyhrály nejednu soutěž ve snášce, např. kachna Rodiny Kortlangových z Kentu snesla za 52 týdnů 363 vajec. 

Z barevných rázů, kromě bílých a khaki, byly vyšlechtěny i tmavé a stříbrné, ty byly později vyčleněny jako samostatné plemeno – welští harlekýni. 

Podle Knihy o drůbeži z roku 1956 kampbelky byly jedním ze dvou u nás chovaných plemen kachen. Chovaly se ale jen zřídka, protože produkcí masa se kachnám pekingským nemohly rovnat a vysokou snášku vajec naši chovatelé neocenili, kachní vejce nebyla u konzumentů oblíbená.

Plemenné znaky

Jde o plemeno středního tělesného rámce. Výše nesený trup je podlouhlý, dobře osvalený, zaoblený, ne štíhlý. Horní i dolní linie trupu probíhají téměř souběžně. Záda jsou dlouhá, téměř rovná, prsa plná, dobře vyvinutá, poněkud výše nesená, břicho se požaduje plné, nesmí být ale volné.

Dobře zaoblená hlava má jen mírně klenuté čelo a suché líce. Středně dlouhý, rovný zobák není příliš široký, plynule přechází do linie čela. Zbarvení je rozdílné podle barevného rázu, stejně jako barva očí.

Středně dlouhý, mírně zahnutý, v horní části jemný krk směrem dolů postupně sílí a plynule přechází do trupu.

Pevně přilehlá, poměrně dlouhá křídla pevně přiléhají k trupu.

Ocas navazuje na linii zad, případně je jen mírně zvednutý. Holeně musí být plně překryté peřím, barva středně dlouhých běháků jemných kostí je závislá na barevném rázu. Kačer má vyšší postoj než kachna.

Opeření musí být hladké, přilehlé.

Barevné rázy

Nejčastěji chovaným barevným rázem jsou hnědé tmavě divoké, známé také jako khaki, ve Vzorníku popsané pod číslem KA 09. Základní barva kačera je tmavá khaki s načervenalým nádechem, měla by být vyrovnaná, celistvá. Tmavě hnědou hlavu zdobí matný zelený lesk, ten přechází i do zbarvení krku. Zrcadlo na křídlech je sametově hnědé, čím matnější, tím je zvíře kvalitnější, nesmí se vyskytovat ocelově modrý ani zelený lesk. Kryt ocasu a podocasník mají stejnou barvu jako hlava. Podsada je krémově zbarvená.

Přípustné jsou světlejší špičky letek prvního řádu, tmavší klín na ramenou, slabá stříbrošedá skvrnitost v oblasti kloaky a po stranách trupu. Běháky kačerů jsou oranžové.

Základní barva kachny je rovnoměrně rozložená khaki, se slabě naznačenou hnědou divokou kresbou. Barva a kresba v průběhu snášky světlají. Zrcadlo na křídlech je nevýrazné.

Běháky kachen mají špinavě hnědou barvu.

Oči obou pohlaví by měly být výrazné, jasné, oříškově až tmavě hnědé barvy, čím tmavší, tím lépe. Zobák mají khaki kachny i kačeři zelený, cennější je tmavá barva. Nehet se požaduje černý.

Nežádoucí je příměs bílého peří v opeření, krční proužek nebo pruhy v okolí očí, příliš světlá nebo bíle lemovaná zrcadla na křídlech. Kačeří nesmí mít rezavou barvu krku, žlutý nebo olivově zbarvený zobák.

Dalším, méně častým barevným rázem jsou bílé. Peří musí být čistě bílé, bílá je také kůže. Běháky mohou mít oranžovou až světle růžovou barvu, oči jsou zbarveny tmavě šedomodře. 

Vadou je příměs jiné barvy v opeření.

Nejčastější exteriérové vady

Vadou je hrubá hlava, hrubý či jinak zbarvený zobák, krátký a nesprávně nesený trup, vyvinutý kýl nebo podbřišek, příliš nízký nebo vysoký postoj, krátká, silně klenutá hlava, světlé oči, řídké, odstávající opeření.

Užitkovost

Vzorník požaduje 140 vajec s hmotností 65 g s bílou až nazelenalou skořápkou. Snáška bývá mnohdy mnohem vyšší, údaje o ní se různí. Pohybuje se od 180 do 360 vajec. Anglické stránky uvádějí průměrnou snášku 300 vajec.

Hmotnost do 1 roku: kačer 2,0–2,4 kg, kachna 1,6–2,0 kg, nad 1 rok: kačer2,2–2,9 kg, kachna 1,8–2,5 kg.

Specifika chovu

Kampbelky jsou otužilým plemenem odolným vůči povětrnostním vlivům. Plemeno vyniká shánlivostí a živým temperamentem, velmi dobře využije velké plochy. Přístup k vodní ploše není nutností, ale výhodou. Pokud nemají možnost si potravu samy nasbírat, je potřeba upravit krmnou dávku tak, aby dostaly všechny potřebné živiny. 

Zvláštností tohoto plemene je, že kachny jsou velmi tiché, a proto nemusí nutně rušit okolí.

Pud sezení na vejcích není zachovaný, je potřeba líhnout v líhni nebo pod náhradní kvočnou. Kachny dospívají v 7 měsících věku.