Kachny čárkované

Živé, temperamentní a přizpůsobivé kachny čárkované nabízí všestranné využití, lahodí oku, velmi zajímavá je jejich kresba, právě díky ní patří k velmi oblíbeným plemenům kachen. Vhodné jsou i na pekáč, vynikají rychlým růstem i zmasilostí. A navíc díky své shánlivosti dokáží perfektně vyčistit zahradu od slimáků i hmyzu.

Německo: Streicherenten (silber – wildfarbig)

Slovensko: Kačica čiarkovaná

Anglie: Abacot Ranger

Francouzsky: Le Canard Streicher

Původ: Anglie

Kroužek: průměr 15 u obou pohlaví

Vznik plemene

Vznikaly v Anglii z kachen kampbelek a indických běžců s cílem vyšlechtit kachnu s dobrou produkcí vajec i masa.

Mezi lety 1917 a 1920 provedl první křížení Oscar Grey - použil kachnu kampbelku ve zbarvení khaki a kačera indického běžce bílé barvy. První kříženci byli většinou bílí. Postupem času vznikly kachny s názvem Hooded Ranger Duck, hooded díky odlišnému zbarvení hlavy u obou pohlaví. Záhy bylo nové plemeno přejmenováno na Abacot Ranger – Abacot podle názvu vesnice, kde Oscar Grey žil a Ranger proto, že šlo o velmi živé, shánlivé plemeno. Nové plemeno bylo považováno za ideální kachnu s vysokou snáškou a hmotností vyšší než kachny kampbelky. Také po oškubání byl díky světlému peří jatečně opracovaný trup čistý, připomínal lehkou verzi elsberských kachen. Díky tomu, že se kachny dokázaly pást, náklady na chov byly nižší než u jiných plemen.

V letech 1922 - 1923 byly nejlepší ve své kategorii v soutěži ve snášce., čtyři testované kachny tehdy dosáhly průměrné snášky 233,75 vajec.

Časem se ale i přes své kvality z Essexu Abacot Ranger vytratily. Dříve se, naštěstí, tyto kachny dostaly do Německa,  kde jej chovatelé podrobili intenzivnímu výběru. Tak vznikly kachny čárkované ve stříbrně divokém zbarvení, jak je známe dnes. Na vzniku současných kachen čárkovaných se podílel německý chovatel H. Lieker, který v roce 1926 přivezl skupinu kachen čárkovaných do Německa. Právě díky H. Liekerovi se ustálila barva a kresba, kachny čárkované se vrátily do světa drůbeže. Plemeno bylo nejdříve přejmenováno na Liekers Streifere, později v roce 1934 na Streifere Eten a nekonec na Streicher. V 70 až 80- letech 20. stol. byly kachny přivezeny zpět do Velké Británie a v roce 1987 se kachny čárkované vrátily do britského standardu jako Abacot Ranger. Některé prameny uvádějí, že do britského standardu byly zapsány už v roce 1983.

Anglické Abacot Denver jsou o něco těžší než evropské linie Streicherente, u kachen se požaduje hmotnost okolo 2,5 kg, u kačerů okolo 3 kg.

Mnoho původních britských linií se považovalo za zkažené díky křížení s Whalesburskými hybridy, které vytvořil Leslie Bonnet. Whalesburské kachny vypadaly podobně jako Abacot, takže mohlo snadno dojít k záměně. Díky tomuto křížení se objevují vady v kresbě dodnes.

Dnes jsou rozšířeny po celé Evropě, chovají se i v Asii a v Americe.

Plemenné znaky

Jde o plemeno středního tělesného rámce, kačer do 1 roku dosahuje hmotnosti 2,0 – 2,4 kg, kachna 1,6 – 2,0 kg, u starších zvířat se požaduje hmotnost: kačer 2,2 – 2,9 kg, kachna 1,8 – 2,5 kg. 

Protáhlý, dobře zaoblený trup je jen velmi mírně zvednutý, linie zad a spodní strana trupu jsou souběžné. Trup kačerů je o něco více zvednutý než trup kachen.

Dlouhá, téměř rovná záda nejsou příliš široká, ramena musí být zaoblená. Ne příliš plná prsa by měla být dobře osvalená.  Břicho by mělo být méně vyvinuté, pevné, ne volné. 

Mírně protáhlá hlava má zaoblenou horní linii, jen mírně stoupající při přechodu do téměř plochého čela, líce jsou suché, nevýrazné. Hlava se směrem k zobáku zužuje. 

Středně dlouhý zobák v horní linii lehce stoupá a plynule přechází v čelo. Oči se požadují tmavé. Zobák kačera je sytě vrbově zelný, u kachny šedozelený.

Středně dlouhý krk je jen lehce zahnutý, ve spodní části je silnější a plynule přechází do trupu.

Uzavřený ocas navazuje na linii zad, případně je jen mírně zvednutý.

Holeně téměř nevystupují z opeření, oranžové běháky jsou středně dlouhé, ne příliš silné, umístěné mírně vzad od středu trupu. Postoj kačera je o trochu vyšší než postoj kachny. Běháky kachny mají oranžovohnědou barvu se silným kouřovým nádechem. 

Opeření těsně přiléhá k tělu, nemělo by být příliš měkké.

Barevné rázy

Čárkovaná nebo také stříbrně divoká kresba je nejsvětlejší formou divoké kresby. Kachny čárkované jsou uznané pouze v tomto zbarvení.  Stejně jako u všech divokých rázů, kačer má jiné zbarvení než kachna.

Základní barva kačera je stříbřitě smetanově bílá. Hlava a krk mají černou barvu s výrazným zeleným leskem, toto výrazné zbarvení je zakončeno bílým uzavřeným krčním proužkem.

Peří ve spodní části krku, na prsou, na ramenou, v krytu křídel a v horní části boků je červenohnědé se stříbřitě bílými lemy. Kostřec a kačírek jsou hnědočerné, jednotlivá pera jsou bíle lemovaná. Spodní část boků a břicho jsou stříbřitě smetanově bílé, dolní část zad je stříbřitě šedá s tmavými tečkami a bílými lemy. Podocasník je hnědočerný. Ruční letky jsou bílé s nepříliš velkou příměsí šedé barvy, loketní letky vytvářejí na křídlech lesklé modrozelené, vpředu a vzadu černě a bíle lemované zrcátko, rejdováky jsou žlutošedé se světlými lemy na vnější straně.

Výše popsaný svatební šat nosí kačeři jen část roku. 

U kačera se trestají  bílé letky a kryt křídel, chybějící lem zrcátka, neuzavřený krční proužek, bílá náprsenka. 

Kachna má základní barvu bílou s nažloutlým nádechem, ostře je oddělena hlava a horní část krku, které jsou hnědožluté. V oblasti čela a temene je tmavé čárkování. Spodní část krku, v oblasti čela a temene je tmavé čárkování. Lehká čárkovaná kresba zdobí spodní část krku, horní část prsou a horní část zad.  Boky jsou smetanově bílé, tmavé čárkování nebo alespoň tmavé ostny per jsou předností. Kryt křídel by měl být smetanově bílý s výrazným tmavým čárkováním. Pera s čárkovanou kresbou mají základní barvu smetanově bílou podél ostnu se táhne hnědočerné podlouhlé pole, olemované okrovou barvou. Dolní část zad je žlutošedá s tmavým stříkáním a bílým lemováním jednotlivých per. Dolní část prsou a břicho by měly být smetanově bílé, s malou příměsí šedé barvy. Loketní letky tvoří lesklé modré, vpředu a vzadu černě a bíle lemované zrcátko, rejdováky jsou světle hnědé. 

Stářím se barva hlavy kachen zesvětluje, barva opeření pláště je naopak u starších kachen intenzivnější. Kresba ocasu bývá u starších zvířat intenzivnější.

U kachny je nepřípustná bílá hlava , chybějící nebo silně rozmazané čárkování absence čárkování, šedé zrcadlo bez lesku. 

Nejčastější exteriérové vady

Výlukovou vadou je chybné utváření trupu, vyskytují se zvířata s krátkými, zavalitými trupy, nežádoucí je volné břicho, nepřípustná přítomnost kýlu. Vyskytují se také zvířata typem připomínající indické běžce. 

Hlava nesmí být hrubá nebo široká, čelo klenuté, hranaté ani vysoké.Některá zvířata mají hnědou nebo žlutou barvu zobáku. Nežádoucí je zvednutý ocas, nízký postoj, krátké běháky, zřetelně vystupující holeně, nebo měkké odstávající opeření. 

Užitkovost

Požaduje se snáška 60 – 80 vajec, vejce mají bílou skořápku a minimální hmotnost 65 g. Některé stránky uvádějí 180 až 200 vajec.

Specifika chovu

Kachny čárkované jsou schopné dohledat a využít všechno, co je použitelné jako krmivo. Pokud nemají k dispozici dostatečně velký výběh, měly by zelené krmení dostávat, např. do jeslí.

Chovné hejno je vhodné sestavit z jednoho kačera a 3 – 4 kachen, vejce jsou oplozená i při zařazení 5 kachen. Ne všechny kachny sedí na vejcích, když ale zasednou, kachňata spolehlivě vysedí i vodí. Kachňata jsou odolná, nenáročná. Kachničky mají po vylíhnutí černý zobák, kačírci žlutý s černým nehtem. 

Krmná dávka by měla být vyvážená, nemají speciální požadavky. Důležitý je přístup k vodní ploše nebo alespoň k větší nádobě s čistou vodou. Pojímají se nejčastěji právě na vodě, dostupnost vodní plochy tak ovlivňuje oplozenost vajec.

K oplocení výběhu stačí plot o výšce jednoho metru, nelétají.