Vlastní kůň, díl 17: Bláto, déšť a tma

Podzim nám nekompromisně vtrhnul do životů. Sluncem zalitá krajina, zelené pastviny a pevné výběhy zmizely v mlhách, dešti, blátě a věčném šeru. Dnešní díl bych proto ráda věnovala několika radám, jak přežít se svým koněm toto sychravé období zimního času. Ať už je to u vás doma, v komerční stáji nebo při ježdění.

Vadí koním déšť?

Na jednoduchou otázku není tak jasná odpověď; vadí i nevadí, jak kdy. Zdraví koně jsou vůči dešti poměrně odolní a nevyhýbají se mu. V létě se rádi nechávají osprchovat po dlouhých horkých a zaprášených dnech, ale na podzim či v zimě postávají na dešti a nechávají padat kapky na kožich, zatímco se popásají nebo dokonce jen tak podřimují. Mají na sobě totiž docela kvalitní přírodní pláštěnky.

Pesíky v jejich srsti jsou hladké a mastné, po namočení vytvoří jakési „střešní tašky“ orientované špičkou dolů, z nichž kapka skápne na zem, aniž by se dostala do podsady nebo nedej bože přímo na kůži. Rostou po těle tak, že odvádějí jako drenážní strouhy dešťovou vodu ze hřbetu dolů tak, aby se vyhýbala citlivým oblastem těla, tedy slabinám, podpaží, očím či mezinoží. Před deštěm chrání i žíně, protože hříva spadá dolů a zakrývá a chrání část krku, ocas zase zezadu zakryje řídce osrstěné mezinoží a vnitřní strany stehen. Pokud při dešti fouká vítr, koně se k němu natočí zádí a žíně ocasu je doslova zakryjí jako nepromokavé deka.

Aby toto vše fungovalo, je třeba nejít proti přírodě. Pokud bude váš kůň pobývat v dešti venku (protože koně mají být venku co nejdéle bez ohledu na počasí), pak myslete na to, že:

- nebudete jeho srst odmašťovat žádnými šampony nebo podobnými přípravky. Pokud ho chcete umýt, prostě použijte obyčejnou vodu.

- mu nebudete stříhat či jinak zkracovat kštici, hřívu a ocas, aby ho dlouhé žíně mohly chránit na choulostivých místech.

Možnost volby

Pojďme se podívat ještě trochu blíž na péči a ustájení vašeho koně. Víte, že kůň, aby byl zdravý a spokojený, potřebuje pobývat co nejvíce venku. To platí i v deštivém a sychravém období. Pamatujte si, že dobře nasrstění a adaptovaní koně zvládají bez dodatečného zapojení termoregulace i teploty pod nulou. Pokud však prší nebo dokonce i fouká, musí si začít přitápět už při teplotách kousek nad nulou. Pokud nechcete, aby strádali – ať už podchlazením, nebo hubnutím či naopak nuceným pobytem v malém boxe mezi čtyřmi zdmi, trochu jim pomozte, a to na dvou frontách: přidejte jim krmení a poskytněte jim „suché závětří“.

Koně jsou zvířata velice dobře vybavená na život v chladném klimatu. Průběžným příjmem píce i celodenním pohybem si vyrobí dostatek tělesného tepla, aby se zahřáli, ale i vysušili. V tomto ročním období by proto měli mít možnost kdykoli si zakousnout seno, trávu, v případě obézních koní například krmnou slámu. Bakterie fermentující vlákninu v jejich tlustém střevě vyrábějí jako vedlejší produkt svého metabolismu teplo. To koně zahřeje „zevnitř“. Přestože jim bude pršet na kožich, při dostatečném příjmu píce bude jejich podsada a kůže překvapivě suchá, protože díky teplu unikajícímu z povrchu těla se bude vlhkost v horních vrstvách srsti průběžně odpařovat a hlouběji ke kůži se nedostane. 

Někdy se však stane, především v silním dešti a větru, že to nebude stačit. Proto je dobré dát jim k dispozici přístřešek nebo jiné spolehlivé závětří, kam nebude pršet ani foukat a kde budou moct oschnout. Protože je však pro koně hlavní motivací žrádlo, stává se, že upřednostní postávání na dešti u balíku sena, a to i přesto, že se klepou zimou. Během chladného a mokrého přechodného období by měli mít zastřešené a v závětří krmiště s trochou sena, nebo jim seno dávejte i do přístřešku. Není nutné, aby tak měli celý balík, protože se naopak může stát, že celý den nevystrčí nos od sena a nebudou se hýbat. Ideální kombinace je trocha píce venku, trocha pod střechou. Nebo vybudovat více míst se senem, z nichž některá budou chráněná před deštěm a větrem, a koně se budou mezi nimi pohybovat. 

Přístřešek a možnost se schovat, je třeba koni nabídnout i v případě, že ho dáváte ven „jen“ na několik hodin. 

Když volba přece jen není

Samozřejmě ne vždy můžete koním tuto volbu nabídnout. Především v komerčních stájích se musí někdy majitel koně omezit ve svých požadavcích – aspoň do té doby, než najde stáj, která bude na koně myslet víc a lépe. Pokud chcete mít koně venku a stáj jim nezajistí možnost kdykoli se schovat před deštěm pod „střechu“, můžete koňskou srst posílit vhodnou nepromokavou dekou - pláštěnkou. Ta by měla být opravdu nepromokavá, z kvalitní a pevné látky opatřenou membránou nebo nátěrem (podívejte se, co uvádí a garantuje výrobce!). Nanesení nějaké univerzální impregnace většinou nestačí, pokud má deka koně chránit ve skutečném dešti po dobu několika hodin. Pláštěnka by dále měla být bez švů, kterými by mohla voda zatéct na kůži, má být správně velká a dobře na těle držet. Měla bych sahat před kohoutek (některé pláštěnky chrání i krk), přes ocas a dostatečně chránit i boky a břicho. Kromě toho má být co nejlehčí. Pokud je totiž těžká, „připlácne“ srst k tělu, která tak nemůže v sobě udržet potřebnou tepelně izolující vrstvu vzduchu a koni bude zima. Nejde vám o to, aby byla teplá, ale aby nepromokla. Pláštěnky se totiž často mohou navrstvit, čili ve větší zimě dát na zateplenou deku, jako kdybyste si vy oblékli pláštěnku na teplý svetr. 

Boj s bahnem

Výsledkem deště u koní je vždy bahno, hodně bahna.  Bohužel v některých ustájeních není v tuto dobu nic jiného, než bahno. A tomu je třeba předejít. Samozřejmě bahnu se u koní nikdy zcela nevyhneme, dokonce je prospěšné v rámci navykání na různé povrchy a terény ponechat koním kusy rozšlapané a promokřené půdy, rozhodně by se však koně měli mít možnost kdykoli postavit nebo projít po pevném povrchu. Dlouhodobý pobyt v bahně je pro ně nepříjemný až zdraví škodlivý; koně se jen omezené pohybují, čímž budou náchylnější na artrózu, rychleji se zadýchají a budou zahlenění, mohou mít trávicí poruchy. Při pohybu v bahně mohou uklouznout, snadno si natáhnou šlachu či zvrtnou kloub, v mrazech se z rozšlapaného bahna stane životu nebezpečný tankodrom. 

V mokrém období je proto dobré zajistit koním suchý výběh, jak jsme o něm psali v  minulém díle o přípravě na bláto.

Aby vlhko nezpůsobovalo nemoce

Nemusí přímo pršet, stačí, kdy je dlouhodobé vlhko. Pokud se k tomu přidá hustá zimní srst, mohou se objevit některé kožní problémy, například dermatofilóza, což je bakteriální infekce končetin (především u koní s rousy pobývajících v blátě či mokru) nebo trupu (především u mladších koní v zimní srsti žijících ve vlhkém prostředí), nebo plísňové onemocnění kůže zvané dermatofytóza. Tyto nemoci mohou postihovat i koně, kteří žijí delší dobu pod dekami. Mezi dekou a kůží je totiž krásně teplé a lehce vlhké prostředí, kde se těmto patogenům velmi dobře žije.

 Ať už dekované nebo nedekované koně je třeba pravidelně kontrolovat a ideálně aspoň zběžně vyčistit jejich srst a končetiny. Přitom si včas všimnete kožních problémů, které můžete vyřešit, než vám – i přirozené obranyschopnosti koně – přerostou přes hlavu. Průběžně je třeba také ze srsti odstraňovat bláto, protože slepením srsti může znemožnit postavení chlupů, takže kůň se nebude moct účinně zahřát. Mokré bláto může dokonce působit jako tepelný vodič; koně chladí a způsobí, že jim bude zima.

Rozmočená kopyta mohou zase trpět na kopytní abscesy, hnilobu střelu či nemoc bílé čáry. Tomu lze kromě pravidelné kontroly kopyt zabránit i vhodnými úpravami. Udržujte kopyta koní nepřerostlá a otužujte je i tím, že jim zajistíte dostatečný pohyb po různých površích, včetně zpevněných ploch nebo míst s kameny a štěrkem. Znovu se vrátím k tomu, že aspoň část prostoru, po němž se koně pohybují, by měla být drénovaná a zpevněná – například cestičky mezi hromádkami sena nebo prostor okolo hlavního krmelce.

Lidé v dešti a mokru

Mokro a déšť ještě neznamená, že s koněm přestanete pracovat. Nejste z cukru! Ani váš kůň není! Přesto je dobré se na toto poněkud méně příjemné období připravit:

Pokud se s koněm vrátíte z vyjížďky promočení, zvolte následující postup: nejdříve ho postavte do závětří a snažte se mu co nejdůkladněji vytřít srst na krku, hřbetě a zádi suchou slámou. Pak na koně můžete dát odporovací deku, a pokud máte možnost, trochu ho povodit. Není-li stále suchý, naložte mu na hřbet a záď hromadu slámy a nechejte v klidu v boxe ozobávat přiložené seno, nebo aspoň použijte fleesovou deku na dopocení. V každém případě, než odjedete od koně pryč, ho zkontrolujte a v případě potřeby ještě dosušte slámou a aspoň zevrubně mu „učísněte“ pocuchanou srst.

I kůň obalený v bahně může pracovat pod sedlem. Můžete koním dávat do výběhu lehké deky, které i s bahnem před ježděním sundáte. Pokud nechcete nebo nemůžete dekovat, pak myslete na to, abyste důkladně vyčistili aspoň místo pod sedlem, podbřišníkem a uzdečkou, abyste koně neodřeli. Zbytek může zůstat špinavý.

Při ježdění v dešti a vlhku se osvědčila výstroj vyrobená z umělých materiálů, například uzdečky a otěže z biothanu, kamaše z neoprenu, sedla z „umělé kůže“. Takový výstroj nebude tvrdnout a praskat, jako kůže, a není nutné se o ni nijak zvlášť starat, jen ji opláchnete od bláta a osušíte hadříkem. Pokud přece jen používáte koženou výstroj, pak by měla být řádně promazaná. Po příjezdu domů ji umyjte od bláta mýdlem na kůži, nechejte vyschnout při pokojové teplotě a promažte. Stejně se postarejte i o své kožené jezdecké boty.

Podobně pečujte i o textilní části výstroje, například podsedlové dečky, bandáže, deky, případně i o svoje oblečení; na koně je pokládejte vždy suché, po příjezdu je nechejte důkladně osušit a suché bahno vykartáčujte. Pokud jsou hodně znečištěné, vyperte je. Na sušení textilních výrobků je dobré použít sušáky na prádlo, které postavíte či pověsíte do větrané místnosti temperované na pokojovou teplotu. Vlhká výstroj velmi snadno chytne plíseň a znehodnotí se. Koni také bude velmi nepříjemná.

Z tohoto důvodu je dobré mít k dispozici suchou, temperovanou a větranou místnost, kde budete uskladňovat veškerou výstroj koní a možná i své koňské oblečení. Výrazně tak všemu prodloužíte životnost.

Vy sami si pomůžete tím, že budete na ježdění i na práci okolo koní nosit nepromokavé a funkční oblečení. Myslete na to, že důležité jsou nohy v sucho a teple, proto klaďte velký důraz na výběr dobrých bot. V tomto sychravém počasí velmi pomůže i kvalitní šátek nebo šál na krk, popřípadě nákrčník. Během Covidu ho můžete rovnou použít i jako ochranu úst a nosu, pokud byste se s někým potkali. 

Pro sbírání bobků po mokrých a blátivých výbězích, vyvážení hnoje přes mokrý dvůr či rozvážení sena a slámy vám mohou velmi výrazně pomoct motorová kolečka. Nebudete muset tlačit, pouze je budete nadzvedávat. A pokud nechcete ani to, pořiďte si i přídatná kolečka, takže z obyčejného kolečka budete mít motorový vozík. Ostatně toto zařízení vám usnadní práci i v případě, že nasněží.

Zimní čas – aneb šero, šero, tma

A protože podzim není jen o mokru a blátě, ale i o šeru a tmě, ráda bych vás upozornila na jednu důležitou věc při ježdění za snížené viditelnosti.

V první řadě je třeba myslet na ježdění v brzkých večerních, ale později v roce i během odpoledních hodin. Začíná se brzy smrákat a jezdci mohou být v ohrožení, hlavně na silnicích. Ostatně dle zákona máte povinnost být vybaveni reflexními prvky a dokonce i světly! „Za snížené viditelnosti musí být jezdec na zvířeti označen na levé straně neoslňujícím bílým světlem viditelným zepředu a červeným neoslňujícím světlem viditelným zezadu. Průvodce vedených a hnaných zvířat musí být za snížené viditelnosti označen neoslňujícím bílým světlem. Od soumraku do svítání je zakázáno užívat k jízdě na zvířatech a k vedení zvířat silnice I. nebo II. třídy.“ Není problém pořídit si červené LED světýlko a připevnit ho zezadu na sedlo, na záda jezdce či koni na kořen ocasu. Jako bílé světlo poslouží čelovka, kterou můžete využit i pro zviditelnění terénu. Reflexní vesta a na koně bederka by měly být samozřejmostí i v případě, že nebudete jezdit po silnicích.

 

Mnozí z vás jistě budou mít problém v brzké tmě a věčném mokru pořádně jezdit; na vyjížďky za světla to stihnou jen o víkendu, halu nemají, jízdárna je promočená a výběhy kloužou… V příštím díle vám dám pár tipů, jak s koněm pracovat i za takových podmínek.