Poklady z přírody 75 –Trávy

Trávy slouží jako pícniny ke krmení většiny druhů domácích zvířat, v tomto ohledu jsou nezastupitelné. Trávy by neměly chybět ani v krmné dávce drůbeže. Ideální jsou zatravněné výběhy.

Na Wikipedii je uvedeno, že tráva je pojmenování pro rostliny, které pokrývají povrch jako zelený koberec. Při příliš chladném nebo suchém počasí trávník hnědne. Ne vždycky je to ale pravda. Trav je celá řada a zahrnují i skupinu okrasných trav různých tvarů, barev a struktur.

Jako pícniny, tedy objemná krmiva, se pěstují jak samotné, tak ve směsích např. s jetelovinami. Většina trav, které se používají jako pícnina pro zvířata, je z čeledi lipnicovitých (Poaceae), řádu lipnicotvaré (Poales), třídy jednoděložné (Liliopsida). V rámci čeledi je popsáno 668 rodů a 10 035 druhů. Patří tedy k nejpočetnějším čeledím krytosemenných rostlin. V tabulce jsou uvedeny některé druhy vhodné ke krmení.

Výskyt

Trávy jsou rozšířeny po celém světě, nevyskytují se jen v zaledněných oblastech.

Charakteristika

Kořenový systém trav tvoří primární kořeny s krátkodobou funkcí a sekundární kořeny – systém jemných bohatě rozvětvených kořenů. Většina trav koření v hloubce do 15–20 cm pod povrchem, jen málo jich zasahuje hlouběji. Podle hloubky zakořeňování lze trávy rozdělit na plytce a hluboko kořenící.

Stébla trav z čeledi lipnicovité jsou na průřezu okrouhlá nebo mírně smáčknutá a člení se na plná kolénka (nodi) a dutá internodia. Listy se skládají z pochvy, která obepíná stéblo a čepele. Mezi listovou pochvou a čepelí jsou ouška a jazýček, které jsou důležitým znakem pro určování trav. Listy vyrůstají na protilehlých stranách vždy od kolénka. Nad kolénky se nachází dělivá tkáň.

Plodem trav je obilka, oplodí pevně srůstá s osemením. Obilky jsou většinou obaleny pluchami. Některé trávy mají nahé obilky, které rychleji ztrácejí klíčivost.

Trávy se rozmnožují jak generativně – semeny, tak vegetativně – odnožemi. Trávy odnožují v průběhu celého roku, množství odnoží závisí na zastoupení živin a vody, ale i na množství světla a na teplotě. Podle vzhledu a způsobu odnožování lze trávy rozdělit na trsnaté a výběžkaté.

Trsnaté trávy se dále dělí na hustě a řídce trsnaté. Nahloučené odnože hustě trsnatých trav tvoří vystoupavé, kompaktní, pružné a odolné trsy, které půdu chrání před erozí. Zástupci této skupiny jsou např. smilka tuhá, bezkolenec modrý, metlice trsnatá. Zástupci řídce trsnatých trav, ke kterým patří např. jílek mnohokvětý, kostřava luční, ovsík vyvýšený, srha říznačka, bojínek luční, trojštět žlutavý, jsou důležitými kvalitními pícninami s vysokými výnosy.

Výběžkaté trávy tvoří na povrhu půdy nebo pod ním hustou síť výběžků, díky tomu se velmi rychle vegetativně rozmnožují. Zatímco výběžky lipnice obecné a psárky kolénkaté rostou nad zemí, psárka luční, kostřava červená, lipnice luční, psineček výběžkatý nebo sveřep bezbranný vytvářejí výběžky pod zemí. Tyto trávy se uplatní při zakládání luk a pastvin.

Aby skupin nebylo málo, lze trávy roztřídit i podle hospodářského významu, a to na základní, doplňkové a nekulturní. Základní trávy se vyznačují kvalitou a výnosy, doplňkové jsou výnosy nižší.

Mezi nekulturní luční trávy patří např. lipnice obecná (Poa trivialis), l. roční (P. annua), l. hajní (P. nemoralis) a l. smáčknutá (P. compressa), pýr plazivý (Elytrigia repens), medyněk vlnatý (Holcus lanatus) a měkký (H. mollis), psineček tenký (Agrostis tenuis), sveřep vzpřímený (Bromus erectus), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), třeslice prostřední (Briza media), zblochan vodní (Glyceria aquatica), bezkolenec modrý (Molinia coerulea), kostřava ovčí (Festuca ovina), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa), smilka tuhá (Nardus stricta), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) a křovištní (C. epigeios), bojínek cibulkatý (Phleum pratense), poháňka hřebenitá (Cynosurus cristatus).

Trocha historie

Nejstarší nález rostliny, která by mohla patřit k trávám, je z období před 100–110 miliony let, z období křídy. Odhaduje se, že první předchůdci dnešních trav a obilnin se objevili před 90 miliony let. Z doby třetihor před 55 miliony let byly nalezeny zkamenělé klásky trav. Nyní jsou trávy dominantní skupinou, která roste na 20 % souše. 

Lidé začali trávy využívat před 3,5 milionu lety. Vědci to zjistili analýzou zubů, vlastně vsadili na staré přísloví „Jsi, co jíš“. Podle metody fotosyntézy lze rostliny rozdělit do tří skupin – C3, C4 a CAM. Rostliny C3, ke kterým patří stromy, keře i byliny, mohou být od rostlin C4 a CAM, které zastupují právě trávy, ostřice a sukulenty, odlišeny, protože obsahují více těžšího izotopu uhlíku-13. Při konzumaci těchto rostlin se uhlík-13 začlení do tkání člověka nebo zvířete a je i ve sklovině zubů. U koní a opic vědci tyto změny nezaznamenali. Musely tedy znamenat změnu jídelníčku lidí. A údajně to začalo v Africe. 

Využití trav bylo pro lidskou populaci zcela zásadní. Postupně se z nich vyvinuly obilniny, jako pícniny se používají pro hospodářská zvířata, mají i technické využití. 

V Čechách a na Moravě se pícniny začaly využívat ve 14. století, jejich význam vzrostl až od 18. století.

V ČR jsou trvalé travní porosty na 1 milionu hektarů, což představuje 23 % zemědělského půdního fondu. 

V současnosti se trávy využívají mnoha způsoby. Kromě luk a pastvin pokrývají také plochy pro sport a odpočinek. Pěstují se jako zdroje píce pro hospodářská zvířata. Trávy zlepšují úrodnost půdy, díky svému hustému kořenovému systému chrání pudu před erozí, vyplavováním živin, obohacují půdu o humus, zadržují vodu, jsou zdrojem biodiverzity. Trávy se používají také k dočasné „konzervaci“ půdy, později se půda využije intenzivněji, pro jiné plodiny. Slouží i k ozdravení krajiny, ozeleňování výsypek, popílkovišť atd. Mohou se použít také jako podsev, většinou do obilniny. Plánuje se i využití pícnin k energetickým účelům. 

Na zahradách a v parcích se uplatní i jako okrasné rostliny, jako solitérní rostliny se vysazují do kosených trávníků nebo porostu nízkých trvalek, hezky vypadají poblíž teras a cest.

Květenství trav je po usušení možné použít do různých vazeb i jako dekorace do vázy.

Co rostlina obsahuje

Obsah živin záleží na botanickém složení porostu, listnatější rostliny obsahují větší množství bílkovin, fosforu a karotenu, rostliny s vyšším podílem stébel a stonků mají vyšší obsah vlákniny a nižší podíl ostatních živin. 

Výživná hodnota pícnin se během vegetace rychle mění, mladé rostliny mají více živin, rostliny starší mají vyšší zastoupení stébel a stonků a jejich hodnota klesá. Obsah sušiny je 15–25 %. 

Pěstování

Pěstování zahrnuje řadu operací od přípravy půdy přes setí, vláčení, kosení, sušení až po sběr sena a následné hnojení. 

Sběr

Nejvíce živin obsahují travní porosty na začátku metání nebo butonizace. Je vhodné je sklidit do začátku kvetení. 

Zpracování

Tráva se zkrmuje v zeleném stavu nebo ji zvířata přímo spásají. Konzervuje se sušením na seno nebo se ze zavadlé píce připraví senáž. Trávy je možné přidat i do siláží.

Využití pro drůbež

Pro drůbež jsou ideální zatravněné dostatečně velké výběhy, může si nasbírat část potravy, pobyt ve výběhu má příznivý vliv i na kondici. Pro husy a pižmovky je přístup k zatravněné ploše, nebo alespoň přísun čerstvé píce, nezbytností. 

U menších ploch je možné pokrýt plochu výběhu rošty, slepice tam nebudou moct trávu zničit. Výhodným řešením je také použití pojízdných odchoven nebo kurníků. Zajímavým řešením, které skýtá i ochranu před predátory, je použití sítě s elektrickým ohradníkem. 

Do směsi pro výběhy pro drůbež se doporučuje:

30 % hybrid Ryegrass (lolium × bouchaenum)

20 % kostřava ovčí (Festuca ovina)

20 % kostřava niťolistá (Festuca trachyphylla)

15 % kostřava červená (Festuca rubra)

2 % lupina úzkolistá (Lupinus angustifolius)

2 % vojtěška setá (Medicago sativa)

2 % štírovník růžkatý (Lotus corniculatus)

2 % jetel plazivý (Trifolium repens)

2 % jetel luční (Trifolium pratense)

2 % hořčice sareptská (Brassica juncea)

Zbývající část by měla tvořit směs bylin. 

V zimě se pro husy a pižmovky dá využít seno, pro ostatní druhy senné drolky. 

Využití pro další druhy

Trávy jsou nezastupitelné jako potrava pro skot, ovce, kozy a koně. Pro pastvu dojnic se jako velmi kvalitní doporučuje směs jílku vytrvalého, lipnice luční a jetele plazivého. Porost se udržuje ve výšce 6,5–8 cm, přerůstající porost se seče. Bez trav a sena se neobejdou ani chovatelé králíků. 

Tráva je nezbytná také pro kočky, slouží jim k odstranění bezoárů ze žaludku a střev. Pro kočky se prodávají trávníky vyseté v miskách, v tabletách, tráva se přidává i do jejich granulí.