Poklady z přírody 76 – Štírovník růžkatý

Žlutě kvetoucí štírovník růžkatý (Lotus corniculatus) je vytrvalá bylina z řádu bobotvaré (Fabales), čeledi bobovité (Fabaceae),  roduštírovník (Lotus). Říká se mu také kantorovy boty, pantoflíčky, beránky, roupová bylina, kočičí pazourek, králíčky, ledenec, luštěnec, pánbíčkovy botičky, pantoflíčky Panny Marie, sluneční bylina, parožinka. Dříve byl známý také pod názvy štírovník mnohotvárný, ledenec obecný a štírovník obecný. Slovenský název je ľadenec růžkatý, německý Gewöhnliche Hornklee, anglický název Birdsfoot trefil je odvozený od tvaru lusků. 

Roste volně v přírodě, u nás bylo popsáno šest variet, které se liší různým tvarem, velikostí a barvou listů i květů i utvářením lodyhy. K varietám štírovníku růžkatého v naší přírodě patří pravý, alpský, chlupatý, Kochův, norský a setý. 

Štírovník se také pěstuje jako pícnina, vyšlechtěno je několik odrůd, např. Malenám, Lotar, Táborák či Polom. Ve světě je uznaných nejméně 25 odrůd štírovníku. Dělí se na dva typy – empírové, které jsou stření velikosti, vyznačují se vytrvalostí. Druhým typem jsou evropské, jež jsou vzpřímené, rychleji rostou, ale jsou náchylnější k poškození. 

Výskyt

V přírodě jej lze nalézt v Evropě s výjimkou Skandinávie, v západní a střední Asii, méně v severní Africe. Zavezen byl i do Severní Ameriky a Austrálie.

U nás je hojný do nadmořské výšky okolo 1 000 m. Na výše položených místech a v chladnějších oblastech roste méně. V Alpách se nachází i v nadmořských výškách kolem 2 300 m. Růst ale může až do výšek 3 500 m.

Nejvíc se mu daří na suchých loukách a pastvinách, na lesních pasekách, mezích i kamenitých stráních. Nalézt jej lze i okolo cest a vodních toků. 

Daří se mu i na půdách s malým obsahem humusu, dobře snáší sucho, místo by ale mělo být světlé. 

Charakteristika

Štírovník je trsnatě odnožující vytrvalá rostlina, růst může šest až dvanáct let, někdy se uvádí i 20. Lodyhy vyrůstají z kulovitého, i přes jeden metr dlouhého kořene s postranními kořínky. Právě díky dlouhému kořeni dokáže štírovník odolávat suchu. Kořenový krček bývá asi 2 cm pod povrchem. Rýhované, tupě hranaté lodyhy mohou být vzpřímené nebo poléhavé, duté či plné, liší se také průměrem. Od báze se větví a bývají dlouhé 10 až 60 cm. Jejich povrch může být lysý nebo brvitý. 

Jak již bylo zmíněno, listy štírovníku se liší vzhledem, a to jak tvarem, tak různým odstínem zelené barvy. Trojčetné listy doplňují velké, listům podobné palisty, které těsně přiléhají k lodyze. Listy tak na první pohled vypadají jako pětičetné.

Jednotlivé 1 až 3 cm dlouhé a 0,5 až 1,5 cm široké lístky s kratičkými řapíčky jsou obvejčité, obkopinaté nebo okrouhlé, na vrcholu špičaté či tupé. Mohou být lysé, řídce brvité nebo porostlé odstávajícími chlupy.

Různou velikost a odstín žluté barvy mohou mít také oboupohlavní cizosprašné květy. Kalich květů je zelený, zvonkovitý, 3–8 m dlouhý. Žlutá koruna bývá dlouhá 10–16 mm, může mít načervenalý nádech. Po třech až šesti se shlukují do hlávek nebo okolíků. Na jedné lodyze bývá dvě až šest květenství, vyrůstají na koncích lodyh i v úžlabí. Štírovník kvete od konce května do začátku září, květy nevoní. Opylovači bývají včely a čmeláci, kteří nacházející v květech dostatek pylu. 

Plodem je válcovitý, nahnědlý, silně pukavý lusk, který obsahuje 8‒18 semen. Je dlouhý 2 až 4 cm a ukončený zobánkem. Oválná semena jsou hladká, lesklá, velká asi 1,5 × 1,3 mm. Hmotnost tisíce semen je 1,25 g. 

Získat semena není snadné, protože lusky dozrávají  postupně a ty, které jsou zralé, praskají. Rostliny se rozmnožují i vegetativně. 

Příbuzný štírovník bažinný (L. uliginosus) má lodyhu dutou, oblou, květenství bohatší a roste na mokrých loukách.

Trocha historie

Používal se ke krmení koní již v dobách před naším letopočtem, ve viktoriánské řeči květin štírovník symbolizoval pomstu. 

Znovu se v zemědělství začal používat na přelomu 18. a 19. století. Po krmné účely se pěstuje od 30. letech 20. století. Jako pícnina se využívá zejména v dočasných i trvalých směsích, např. s  kostřavou luční, bojínkem lučnímnebo ovsíkem vyvýšeným. Na sušších místech zlepšuje výnosy, je vhodný pro často sečené porosty a extenzivní spásání. Rostliny dřevnatí jen pomalu. 

Štírovník má své využití také v lidovém léčitelství. Nálev může pomoct při bolesti v kříži a v bedrech, revmatismu, bolestech kloubů nebo artritidě. Pozitivně působí i na nespavost a deprese. Uvádí se také, že může pomoct při léčbě rakoviny. 

Květy působí spasmolyticky, kardiotonicky a sedativně. Kořeny mají regenerační a tonické účinky. Vně lze rostliny využít jako lokální protizánětlivý obklad při zánětech kůže. 

Všechny části rostliny obsahují kyanogenní glykosidy (kyanovodík), které v malém množství podporují dýchání a zlepšují trávení. Odbourání kyanidu je relativně rychlé. Ve velkém množství může způsobit respirační selhání nebo smrt. 

Na přípravu čaje postačí lžíce sušené nebo čerstvé kvetoucí natě štírovníku a 250 ml vroucí vody. Směs se louhuje 10 minut, poté se přecedí. Doporučuje se pít vlažný dvakrát denně, při nespavosti postačí jen jednou za den, před spaním. Nesmí se používat dlouhodobě, ve velkých dávkách, není vhodný pro děti a těhotné a kojící ženy.

Jsou vyšlechtěny také odrůdy určené ke zkrášlení zahrad. Štírovník bývá součástí směsí na obnovu divokých porostů, může zabránit erozi půdy, poskytnout potravu divoké zvěři. Může se ale stát, že na některých místech vytlačuje původní druhy a stává se plevelnou rostlinou.

Co rostlina obsahuje? 

Štírovník růžkatý je krmivo s vysokým obsahem bílkovin (15–28 % v sušině). Zajímavý je obsah tříslovin, z nichž jsou zastoupeny především prokyanidy. Ty redukují proteolytické bakterie v bachoru přežvýkavců, snižují vylučování dusíku močí a zabraňují nadýmání. Koncentrace tříslovin je velmi proměnlivá, pohybuje se od 2 do 55 g/kg sušiny. 

Při podání velkého množství štírovníku se pro zastoupení kyanogenních glykosidů mohou u zvířat projevit příznaky akutní otravy, např. nechutenství, paralýza končetin, ztráta rovnováhy, obtížné dýchání, zvracení a průjem. Zástava dechu může vést až k úhynu zvířete.

Pěstování

Štírovník nevymrzá, je odolný proti suchu, dobře snáší i občasný nadbytek vláhy. Daří se mu na výživných půdách, roste ale i v půdách chudých na živiny, toleruje i zasolené a zásadité půdy. Nedaří se mu ale v ulehlých půdách. Vhodný rozsah pH je 6,0 až 6,5, ale toleruje širší rozsah pH: 5,5 až 7,5.Vhodná jsou stanoviště na přímém slunci. Daří se mu zejména v oblastech, kde se roční srážky pohybují od 600 do 1 500 mm a kde jsou teploty v zimě nad -5 °C. 

Semena štírovníku se vysévají volně na určené stanoviště, ideálně po posledních jarních mrazech. Vhodné je vysévat jej současně s pomalu rostoucími travami. 

Neměla by se sít hlouběji než 1,3 cm, vyžadují dobře připravené seťové lůžko. Po vysetí je potřeba kontrolovat a omezovat výskyt plevelů. Invaze plevelů je menší v případě výsevu štírovníku společně s travinou. 

Pokud tvoří alespoň 30 % porostu, poskytuje dostatek dusíku travině a porost není potřeba dusíkem hnojit. 

Sběr

Při seči se nedoporučuje sekat rostliny pod 5–10 cm.

Zpracování

Použít se dá čerstvý, vhodný je k silážování i sušení na seno. Zkrmování velkého množství štírovníku může způsobit otravy. Sušením se jedovaté látky rozkládají minimálně, při silážování se odbourávají.

Pro sena jsou vhodné vzpřímené nebo částečně vzpřímené kultivary. Za rok se sklidí 2–3 seče. První v době, kdy je rozkvetlých 10 % rostlin, druhá v polovin srpna. Na podzim a za prvních mrazů se nedoporučuje štírovník sekat, aby se podpořilo ukládání živin v kořenech a tím i jarní růst. 

Využití pro drůbež

I u drůbeže může být štírovník použitý do travních směsí, jako alternativa jetele nebo vojtěšky na chudých půdách. Vydrží i spasení, udupání nebo sečení.

Při pastvě je dobré místa, kam se vypouští drůbež, střídat, porost nechat odpočinout 6 týdnů.

Využití pro další druhy

Štírovník růžkatý je potravou pro housenky hned několika druhů motýlů, např. modráska štírovníkového, černolemého či jehlicového, soumračníka máčkového a běláska hrachorového.

Je medonosnou rostlinou, jeho květy produkují bohatý a koncentrovaný nektar, který obsahuje až 40 % cukru. Květy rádi navštěvují čmeláci a včely. Produkují se i jednodruhové medy. 

Pro přežvýkavce je štírovník cennou součástí pastvy, i jim lze podávat seno nebo siláž. Porosty založené na luštěninách včetně štírovníku, které poskytují mírné koncentrace kondenzovaných taninů, lze použít ke zvýšení efektivity trávení bílkovin, ke zlepšení zdraví zvířat i produkci udržitelnějších systémů pastvy. Feedipedie uvádí, že u dojnic došlo při zkrmování štírovníku ke zvýšení podílu bílkovin v mléce.

U ovcí způsobilo velké zastoupení štírovníku, resp. vysoké koncentrace tříslovin (více než 5,5 % sušiny) snížení příjmu krmiva, přírůstků a růstu vlny. Při optimálních dávkách se u jehňat zvyšují přírůstky, u bahnic se zvýšila produkce mléka i obsah laktózy a mléčných bílkovin.

Také u jelenů pasoucích se na štírovníku byly zaznamenány vyšší přírůstky.

Štírovník se dlouho používal jako krmivo bohaté na bílkoviny v evropských chovech králíků. Podle Nolleta byl považován za jednu z nejchutnějších čerstvých pící nebo seno pro králíky a jeho kultura byla aktivně podporována ve Francii v 20. století. Také ve volné přírodě je často silně spásán králíky. Ingalls uvádí lepší stravitelnost než u vojtěšky. Uvádí se ale také, že králíci jsou na obsah kyanogenních glykosidů nejvnímavější. Např. Grandi uvádí nahrazení vojtěšky štírovníkem do 32 %.