Aratinga hnědohrdlý (Eupsittula pertinax)

Aratinga hnědohrdlý se vyskytuje na rozsáhlém území, a to více než 20 000 km2. Předpokládá se, že populace aratingů hnědohrdlých se zvyšuje a aktuální rozsah výskytu je více než 4 300 000 km2. Velikost populace nebyla kvantifikována, ale nepředpokládá se, že by se přiblížila prahovým hodnotám pro zranitelnost podle kritéria velikosti populace (méně než 10 000 dospělých jedinců s následným poklesem odhadovaným na více než 10 % za deset let nebo tři generace). Z těchto důvodů je druh hodnocen jako neohrožený.

V přírodě

Aratinga hnědohrdlý je papoušek obývající severní část Jižní Ameriky a Panamu. V přírodě se vyskytují ve vyšším křovinatém porostu, vlhkých lesích, na okrajích lesů, v otevřených krajinách, suchých porostech, savanách, palmových plantážích, mangrovových lesích a kultivovaných krajinách.

Živí se různými semeny (hlavně semeny akácií a kaktusů), bobulemi, různými plody, ovocem, ořechy, květy, nektarem, pupeny, zemědělskými rostlinami a jinou rostlinnou potravou. Občas je můžeme vidět, jak se krmí i hmyzem.

Období hnízdění záleží na výskytu tohoto druhu, některé poddruhy hnízdí jen pár měsíců v roce, u jiných poddruhů můžeme snůšku najít po celý rok. Snůšku inkubuje pouze samička. Hnízdní dutiny si staví v aktivních termitištích, stromových dutinách, které jsou často vytvořené například zlomením větve nebo ztrouchnivěním, a v norách ve vápencových a pískovcových útesech. Snůška obsahuje 3–7 vajíček. Samička inkubuje vajíčka 23–25 dní. Mláďata opouští budku v 50 dnech. Poté aratingové hnědohrdlí tvoří malé rodinné skupinky a vylétlá mláďata se drží u rodičů, dokud nezahnízdí znovu. Samec krmí mláďata i po vylítnutí z hnízda, zatímco samice už staví hnízdo druhé.

U tohoto druhu není znatelný pohlavní dimorfismus, a proto pohlaví určí spolehlivě testy DNA nebo endoskopie.

Papoušek dorůstá délky 23–28 cm a váhy 76–102 g.

Aratingové jsou velmi společenští ptáci, kteří se vyskytují ve větších hejnech a žijí v monogamních párech. Jde o hlučnější papoušky, kteří mají ve zvyku křičet i při letu. Jsou to destrukční ptáci, a proto by měli pravidelně dostávat čerstvé větve na okus. Tento druh aratingů patří mezi jedny z mála, kteří celoročně nenocují v hnízdní dutině a používají ji pouze po dobu hnízdění. Jde o neotropické papoušky, měli bychom jim tedy během zimního období přitápět alespoň na 15 °C.

Během dne se obvykle tito papoušci přemisťují v párech nebo v malých skupinách a společně hledají potravu. Zatímco se hejno krmí, někteří ptáci sledují nebezpečí a upozorňují zbytek skupiny, spatří-li nějakého predátora.

Dělí se na 14 poddruhů (Vašíček 2001)

Eupsittula pertinax pertinax – samec i samice jsou celkově zelení, zelená a žlutá barva bledší, čelo, strany hlavy a uzdička jsou oranžové. Hrdlo a prsa jsou světle olivově hnědé, na břichu se objevují oranžová pírka. Spodní krovky křídel jsou žlutavě zelené, vnější letky jsou tmavě modré. Ocas je modrozelený. Zobák má šedočerný, okruží kolem oka je holé a bělavé, oční duhovka žlutá a nohy šedé. Mláďata mají oproti dospělým ptákům líce více hnědé s občasnými oranžovými pírky, čelo je zbarvené do hněda a zelena, prsa jsou zelenější. Oči jsou šedé a zobák má rohovou barvu. Výskyt – Curaçao.

Eupsittula pertinax xanthogenia– je podobný poddruhu E. p. pertinax, ale oranžovožlutá část je na hlavě protažená až na temeno. Výskyt – Bonaire.

Eupsittula pertinax arubensis – tento poddruh má oranžové zbarvení pouze po oblast očí a na krku, temeno je tmavě modré, líce a strany hlavy jsou světle oranžovožluté, oblast uší je zlatá a prsa hnědožlutá. Výskyt – Aruba.

Eupsittula pertinax aeruginosa – poddruh je podobný jako E. p. arubensis, ale čelo je bledší, prsa a strany hlavy jsou tmavší a více do hněda, temeno zelenomodré. Výskyt – od severu Kolumbie po severozápad Venezuely.

Eupsittula pertinax griseipecta – je podobný jako E. p. aeruginosa, líce, prsa a hrdlo jsou olivově šedé, oblast uší je bez žlutého proužkování, temeno bledě modré až nazelenalé. Výskyt – severovýchod Kolumbie.

Eupsittula pertinax lehmanni – opět podobný jako E. p. aeruginosa, oranžovožlutá oblast očí je rozšířenější a zelenomodré temeno je v menším rozsahu a protáhlé až po týl. Špice středních ocasních per jsou světle modré, hrdlo je světlejší než u poddruhu E. p. chrysophrys a vnější letky jsou zelenější. Výskyt – Llanos ve východní Kolumbii.

Eupsittula pertinax tortugensis – podobný jako E. p. aeruginosa, po stranách hlavy je více oranžovožlutý, hrdlo a líce bledší, spodní strana křídel je více žlutě zelená. Tento poddruh je o něco větší. Výskyt – Isla la Tortuga.

Eupsittula pertinax margaritensis – čelo je bělavé, přední část temene tmavě zelenomodrá, líce a oblast uší jsou olivově hnědé, oblast očí oranžovožlutá a ve spodní části rozsáhlejší, hrdlo a prsa jsou bledě olivové. Výskyt – Isla Margarita a Islas Los Frailes.

Eupsittula pertinax venezuelae – podobný jako E. p. margaritensis, ale horní část těla je bledší až do žluta, vnitřní ocasní pera jsou žlutější a břicho je méně oranžové než E. p. chrysophrys. Výskyt – Venezuela.

Eupsittula pertinax chrysophrys – podobný E. p. margaritensis, hrdlo a líce jsou tmavěji hnědé, čelo bledě žlutohnědé, nahá oblast oka je širší. Výskyt – jihovýchod Venezuely a k ní přilehlá oblast Brazílie.

Eupsittula pertinax surinama – podobný jako E. p. chrysophrys, oranžovožluté zbarvení je rozšířené od spodních očí na líce a ke kořeni zobáku. Čelní proužek je užší, hrdlo a prsa bledě žlutozelená. Výskyt – severovýchodní Venezuela a Guyana.

Eupsittula pertinax chrysogenys – je tmavší než ostatní poddruhy, nemá bledý čelní proužek, temeno je tmavě zelenomodré, letky jsou tmavě modré, hrdlo a prsa jsou tmavě hnědé, střed břicha je tmavě oranžový. Výskyt – severozápad Brazílie.

Eupsittula pertinax paraensis – čelo a temeno je modrozelené, zadní část krku je tmavě zelená. Horní část těla je tmavě zelená, letky jsou tmavě modré, hrdlo, prsa a strany hlavy hnědé, tmavší nad očima a v oblasti uší. Oční oblast je oranžovožlutá, horní část břicha hnědá a zelená. Boky, peří na nohách a ocas jsou zelené, spodní strana ocasu je zelenožlutá, duhovka červená. Výskyt – sever Brazílie.

Eupsittula pertinax ocularis – čelo a temeno jsou zelené, u některých jedinců s tmavě modrým nádechem, líce a oblast pod okem oranžovožluté, výrazněji zbarvené ve spodní části. Uzdička a strany hlavy jsou tmavě žlutohnědé, hrdlo a horní část prsou hnědé, spodní část těla je žlutavě zelená a břicho žlutější. Mláďata nemají oranžovožluté zbarvení na lících a pod očima, hrdlo je méně hnědé, nazelenalé. Výskyt – nížiny severozápadní Kostariky a Panama.