Seriál: Psi proti zločinu

Je úžasné, že už třetí tisíciletí psi dokážou pomáhat lidem. V každé epoše to bylo poněkud jinak, ale milovníkům psů lichotí, že úloha těchto čtyřnožců při ochraně společnosti je důležitá i dnes. 

Kriminalisté už dávno používají obecně poznávací metody, jako je pozorování, měření, srovnávání, analogie generalizace, indukce, dedukce, analýza, syntéza, ale za velký skok pomáhající kriminalistice při objasňování trestných činů se považuje uplatňování metod převzatých z různých vědních disciplín. Kriminalistická věda tak vykazuje dynamický rozvoj matematických a kybernetických metod, fyzikálních, fyzikálně chemických, chemických, biologických, antropologických a psychologických metod a to vše umožňuje vypátrat podezřelé osoby jako nikdy v minulosti. Sofistikované metody vyšetřování a objasňování trestné činnosti však nadále počítají s policejními psy. Proč tomu tak je, to se dozvíme v příbězích seriálu Psi proti zločinu, jehož části se budou čas od času objevovat na stránkách iFauny. 

Pestré úlohy policejních psů 

Zájemci se v jednotlivých dílech mohou přesvědčit, že nebýt psa, vyšetřující policisté by to měli složité. Zločinci a skupiny organizovaného zločinu už mnoho desetiletí pracují i s tou nejmodernější technikou, pomocí které se snaží zahladit stopy, ale daří se jim to jen zcela výjimečně. Přesněji řečeno, daří se jim to většinou jen načas, neboť některé trestné činy se odhalí po řadě roků. Dávno pryč je doba, kdy pes dovedl policejního psovoda od vykradeného kurníku či králíkárny až k domku zloděje. To byly spíše doby rádo by se řeklo romantického stopování, za první československé republiky. Dnes je situace výrazně jiná. Zloději často odjíždí od vyloupeného místa autem. V takovém případě je úloha psa nasměrovat vyšetřující policisty od vykradeného objektu do místa, odkud dál prchal ve vozidle. Ale i automobil zanechává nějaké stopy, stejně jako se občas podél pachové stopy nachází doličné předměty, které pomáhají zloděje dopadnout a usvědčit. A podobně pes pomáhá při vyšetřování násilných trestných činů. Mnohdy stopuje ve městě, byť na frekventovaných místech to bývá velmi složité. 

Fenomenální psí čich však pomáhá při vyšetřování i jinak. Na místě zločinu lze totiž odebrat pachové vzorky, které pak speciálně vycvičení psi dokážou ztotožnit s podezřelou osobou. Tím se kriminalistům zúží rozsah vyšetřování a mohou se rychleji dopracovat k usvědčení pachatele. Odorologická (pachová) stopa je využívána také v soudní praxi, byť je považována za nepřímý důkaz. Posuzuje se a využívá s přihlédnutím k ostatním opatřeným důkazům.   

Milovníci psů se v příbězích přesvědčí, jak moc jsou psi stále důležitými hráči na poli ochrany společnosti i jedinců před nenechavci a tyrany. Někdy to budou příběhy dojemné, ale ne vždy to bude příjemné čtení, neboť v příbězích se nelze nezmínit o krutosti zločinců, o tom, jak zacházeli se svými oběťmi a jak se vše podařilo odhalit pomocí psů a zabránit tak v pokračování trestné činnosti. 

Stranou nezůstanou ani příběhy spojené se psími specialisty, kteří dokážou najít místo, kde byl pomocí hořlaviny založený požár, nebo vyhledat výbušniny, zbraně, drogy, cigarety a další komodity, jež jsou středem zájmu zločinců. A protože policie si dala do vínku slogan Pomáhat a chránit, nemůžeme opomenout ani příběhy policejních psů, kteří pátrali po lidech, co se chtěli zbavit života nebo se zatoulali a hrozila jim újma na zdraví či ještě horší tragédie. Ale ať už bude popisovaný jakýkoliv záslužný čin čtyřnohého pomocníka, vždy z toho bude vyznívat i nezbytná připravenost a zkušenost policejního psovoda.

Stopa historickým centrem

Začněme příběhem, který se díky psovi podařilo objasnit velmi rychle. A to přesto, že se jednalo o pátrání po lupiči uprostřed jihočeského Jindřichova Hradce. Krásné a rozlehlé historické jádro města láká k prohlídkám ve dne i v noci, a možná i s tím kalkuloval zloděj. Rozhodl se vykrást tetovací salon a věřil, že se s lupem snadno ztratí mezi skupinkami turistů a ve spleti jejich pachových stop. To ale netušil, jak dobrý stopař bude po něm pátrat. 

Akce začala ve chvíli, kdy majitele tetovacího salonu bydlícího nad provozovnou probudily nezvyklé zvuky. Po chvíli si uvědomil, že v přízemí jeho domu se pohybuje cizí osoba, a tak požádal o pomoc policii. Psovod nadpraporčík Ladislav Košler se k tetovacímu salonu dostavil kolem půlnoci. Místo vyloupení bylo sice narušeno pachovými stopami osob provádějících kontrolu objektu, ale protože majitel salonu upozornil na neznámou vestu ležící na podlaze, dalo se předpokládat, že patří pachateli loupeže. Psovod dal německému ovčákovi Timovi načichat pach z oděvu a ten díky tomu našel stopu na chodníku u domu. Pak už dvojice pokračovala historickou zástavbou města a po necelém kilometru ovčák označil muže u vchodu jednoho z domů. Ten zvonil a byl nešťastný, že se nikdo neozývá. „Zabloudil jsem a snažím se někoho dovolat, aby mně poradil,“ zazněla asi ta nejhloupější mladíkova odpověď, jaká ho mohla napadnout na policistův dotaz, co zde dělá. Psovod mladíka požádal, aby se nehýbal, a upozornil ho, že v případě pokusu o útěk bude použitý služební pes. Pes i bez povelu pochopil, o jakou situaci se jedná. Vleže s mírným pobrukováním ukazoval, jak se v noci vyjímají jeho bělostné zuby. Policejní uniforma ani služební zbraň zlodějovi zjevně nenaháněly takový strach jako signály, které vysílal krásný německý ovčák. Jinak to samozřejmě byl ve společnosti vlídný pes. Na psovodovo telefonické oznámení se během několika minut objevila na místě policejní hlídka. Možná i díky přítomnosti psa se už po několika dotazech dočkala přiznání mladíka k loupeži v tetovacím salonu.

Jen dobrý pes nestačí

Že policejnímu psovodovi nestačí pouze dobrý pes, ale že musí prokázat své kynologické zkušenosti i jinak, svědčí případ, který se odehrál v jednom městečku jihočeského kraje. Tam byl psovod Ladislav Košler součástí policejního týmu, který se zabýval hledáním pachatele násilného trestného činu. Když se policisté ocitli u domu hledaného, doneslo se k jejich sluchu, že by se doma pachatel mohl pro velké výčitky svědomí pokusit o sebevraždu. Jenomže na zahradě kolem domu pobíhal mohutný pes cane corso a na policisty se rozhodně netvářil přívětivě. O nějakém zastrašení psa nemohla být ani řeč, a tak velitel zásahu dal pokyn psovodovi, aby se postaral o sedmdesátikilového zuřivce. Policisty tlačil čas, a tak bylo jasné, že pokud psovod neuspěje, čeká psího obra kulka z policejní pistole. 

Ladislavu Košlerovi bylo krásného psa líto, a tak se rozhodl pro řešení, které nebylo bez rizika. Nejprve si vyzkoušel, zda by pes mohl reagovat na aport, a když už se mu zdálo, že ano, rozhodl se pro akci: buď, anebo. Tyčí si přes plot přitáhl od zádveří botu paní domu, pak otevřel dvířka zahrady a hodil botu paničky coby aport. Pes se vrhl za předmětem, policisté vběhli do zahrady, zavřeli dvířka, a pak už to byla jen otázka zlomku času, aby vběhli do domu a odřízli ze šňůry visícího muže. Psovod zatím poutal pozornost psího obra dalším aportem. Policisté po poskytnutí první pomoci chlapíka vynášeli na ulici a chtěli předat právě dorazivší posádce zdravotnické záchranky, když se opět ohlásil cane corso. Aporty ho už nezajímaly, chtěl bránit páníčka a vyběhl za nosítky ven. Byl však zmatený vším tím neobvyklým děním. Alespoň tak se to zdálo psovodovi Ladislavu Košlerovi a podruhé se rozhodl pro řešení buď, anebo. Když pes běžel kolem policejní octavie, psovod náhle otevřel dveře proti zvířeti a nečekaný náraz psa natolik ochromil, že se pak nechal zahnat do zahrady a tam dál strašil už za zavřenými vrátky. A to byla vlastně tečka za neobvyklým zásahem policejního psovoda.