Poklady z přírody 77 – Kobylky a cvrčci 

Cvrčci a kobylky jsou krmivem pro hmyzožravé ptáky, ještěry, hmyzožravce, drápkaté opičky a další druhy zvířat. Vhodným krmivem jsou také pro drůbež. Více než 80 druhů rovnokřídlého hmyzu se používá pro lidskou výživu, a to zejména v Africe, Asii a v Americe.

Ochutnali jste někdy kobylku nebo cvrčka? Možná o tom ani nevíte. Vysoká spotřeba masa má neblahý vliv na zachování rovnováhy na naší planetě, proto se zvažuje, že je jako zdroj bílkovin nahradí právě hmyz. Ve zprávě OSN se uvádí, že překoná-li svět své kulturní návyky a začne konzumovat hmyz, zmírní se hladomory i problémy s obezitou. I v některých potravinách dostupných u nás je již přidaná hmyzí mouka. Ještě nedávno prodávali pražené kobylky v jihlavské zoo. Ochutnaly je nejdřív děti, pak jsem se odvážila taky. Nebylo to vůbec špatné…

Kobylky a cvrčci v angličtině nejčastěji locusts, grasshopper, crickets, francouzsky locustes, criquets, sauterelles, grillons, španělsky saltamontes, chapulines, langostas, gríllidos, německy Wanderheuschrecken, Kurzfühlerschrecken, Echten Grillen jsou hmyzem z řádu rovnokřídlí (Orthoptera).

Výskyt

Většina z 26 tisíc popsaných druhů rovnokřídlého hmyzu je teplomilná a v nejpestřejším zastoupení obývá tropické a subtropické oblasti. Na území České republiky se vyskytuje 97 druhů, některé původně jihoevropské druhy žijí jen v blízkosti lidských příbytků.

Jednou z našich největších kobylek je kobylka zelená (Tettigonia viridissima). Většinu života tráví v korunách stromů, v červenci a v srpnu ji zajisté vpodvečer uslyšíte. V trávě žije vzácnější kobylka hnědá (Decticus verrucivorus). Hojným stromovým druhem je 2 cm dlouhá svěže zelená kobylka dubová (Meconemathalassinusm). Kobylka křídlatá (Phaneroptera falcata) se ještě v devadesátých letech minulého století vyskytovala pouze na jižní a střední Moravě, dnes se běžně vyskytuje na většině území Čech. Největší z našich kobylek je kobylka sága (Saga pedo), setkat se s ní můžete ve stepních lokalitách jižní Moravy. Tato dravá kobylka může mít až 11 cm.

Nejznámějším druhem cvrčka je cvrček polní (Gryllus campestris). Obýval celé naše území, dnes je ale na řadě míst vyhuben. Cvrčci domácí (Acheta domestica) u nás žijí jen tam, kde je dostatečná teplota a dostatek potravy – jsou to především pekárny, domácnosti a okolí teplovodního potrubí. Naším nejmenším druhem je cvrčík mravenčí (Myrmecophilus acervorum), který dorůstá délky jen 2–3 mm. Mezi cvrčky řadíme také krtonožku obecnou (Gryllotalpa gryllotalpa), která je významným druhem společenstva půdních organismů. 

Z koníků se na severu Moravy a na severozápadě Čech vyskytují jen dva druhy: koník skleníkový a koník jeskynní (Troglophilus neglectus).

Charakteristika

Rovnokřídlí mají kousací ústní ústrojí, většinou jde o dravé druhy. Například součástí potravy cvrčků jsou larvy brouků a housenky a kukly motýlů. Některé druhy jsou ale býložravé, řada z nich je schopná během svého životního cyklu páchat velké škody v zemědělství.

Křídla jsou přeměněna v kožovité krytky. Zadní nohy skákavé, samci většiny druhů vyluzují cvrčivé zvuky stridulací – třením pevných částí těla o sebe. I zde jsou ale výjimky – např. kobylka dubová nemá stridulační aparát, samečci na sebe upozorňují bubnováním (zadníma nohama klepou do středu dobře rezonujícího listu). U krtonožky obecné cvrkají samci i samičky.

Rovnokřídlí se dělí do dvou podřádů, a to na kobylky a sarančata. Zástupci kobylek (Ensifera) mají dlouhá tykadla, sluchové orgány v předních holeních, samice mají nápadné kladélko. Zvuky vytvářejí třením předního páru křídel o sebe. Sarančata (Caelifera) mají tykadla většinou krátká a kladélko nenápadné. Sluchové orgány jsou umístěny na bocích předních článků zadečku a samci stridulují třením stehen zadních nohou o křídelní žilky.

Do skupiny kobylek patří jak kobylky (Tettigonioidea), tak cvrčci (Grylloidea) a také koníci (Gryllacridoidea). Kobylky mají většinou zploštělé tělo, ploché kladélko a zpravidla zelenou barvu. Cvrčci mají tělo většinou válcovité, kladélko jehlovité, žádný z našich druhů není zelený. Koníci jsou stavbou těla podobní cvrčkům, ale kladélko mají podobné jako kobylky.

Vyvíjí se proměnou nedokonalou – z vajíček se vylíhnou nymfy, které se několikrát svléknou a stále více se podobají dospělým, po svléknutí posledního stadia nymfy se vyvine dospělý jedinec.

Trocha historie

Fosilie předků dnešních cvrčků pocházejí z karbonu, z doby před 360 miliony let. Uvádí se ale, že k velkému rozšíření rovnokřídlých došlo až v permu před 280 miliony let. V roce  2012 byl popsán druh pravěké kobylky Archaboilus musicus, která žila v období střední jury na území dnešní severozápadní Číny. Vědci rozluštili i podobu tónů, jež tyto kobylky vydávaly křídly. Použili přitom bristolskou zvukovou a fotografickou databázi 59 žijících druhů kobylek.

Kobylka hnědá se v lidovém léčitelství používala k léčbě bradavic. Při kousnutí vypouští kobylky obranný sekret plný trávicích enzymů. Ty bradavici poleptají a zabrání jejímu dalšímu růstu. 

Více než 80 druhů kobylek a cvrčků se používá pro lidskou výživu, a to zejména v Africe, Jižní Americe a Asii. Jsou součástí běžné stravy nebo je pouliční prodejci nabízejí jako lahůdky. Připravují se samostatně jako křupavé pochoutky, mouka je součástí omáček i moučníků.

Během rojení kobylky ničí nebo vážně poškozují plodiny. Tak třeba tento týden byla zveřejněna zpráva o tom, že obrovské množství kobylek pustoší italský ostrov Sardinii. Podle italských médií kobylky zničily již 2 000 hektarů zemědělské půdy. Před třemi lety zamořily kobylky jih Ruska. Během historie se pravidelně přes všechny kontinenty přehnaly invaze hmyzu, které za sebou nechaly zničené obrovské plochy a způsobily hladomor. Zejména saranče stěhovavá (Locusta migratoria) je původcem nejstrašnějších pohrom. Zpráva o nejznámější, písemně dokumentované invazi je obsažena v Bibli: osmá egyptská rána, přemnožení kobylek, které zničily všechnu vegetaci a způsobily hladomor a bídu v zemi. Od té doby uplynulo více než 2 000 let, přesto invaze hmyzu ničí dále porosty na mnoha místech. Roje obsahují až 10 miliard hmyzu a mohou mít až 30 000 tun, jsou tedy poměrně snadno dosažitelným zdrojem potravy.

Příprava pokrmu ze cvrčků je velmi jednoduchá, stačí na pánvi rozehřát máslo a přidat cvrčky, pak česnek – asi po dvou minutách, aby nezhořkl. Nakonec se dochutí solí a pepřem.

Kobylky a cvrčci jsou výživní, ale skelety mohou způsobit zácpu. Při testech na opicích pro ně byla smrtelná, u lidí si občas vyžádala operaci. Doporučuje se proto obroušení skeletu nebo odstranění nohou.

Cvrčci jsou také útočníci – záhadné zvuky v domech amerických diplomatů v Havaně, které v roce 2017 Washington označil za akustické útoky na občany USA, způsobili cvrčci. Tvrdí to v nejnovější studii dva vědci z univerzit v Kalifornii a britském Lincolnu, kteří analyzovali nahrávku pořízenou diplomaty na Kubě.

Co obsahují?

Kobylky a další druhy rovnokřídlých obsahují velké množství proteinů, uvádí se rozmezí 50–65 % v sušině, které je v čerstvém hmyzu 23–35 %. Obsah tuku se pohybuje od 5 do 20 %. Zastoupení vlákniny dosahuje u dospělého hmyzu až 22 % a 12 % u nymf (Finke, 2002).

Podle feedipedie mouka připravená ze sušených cvrčků má metabolizovatelnou energii 12,4 MJ/kg sušiny, 91 % sušiny, ve které jsou 58,3 % zastoupeny bílkoviny, v nich je 5,6 % alaninu, 3,7 % argininu, 6,3 % kyseliny asparagové, 1 % cystinu, 9,1 glutaminu, 3,6 % glycinu, 1,9 % histidinu, 3,1 % izoleucinu, 5,5 % leucinu, 4,8 % lyzinu, 1,9 % metioninu, 2,9 % fenylalaninu, 4,5 % prolinu, 3,7 %, serinu, 2,8 % treoninu, 3,9 % tyrozinu a 4,4 % alaninu. Kromě obsahu bílkovin záleží také na zastoupení aminokyselin. Aminokyseliny jsou v organismu přednostně využívány pro tvorbu peří, přírůstek živé hmotnosti, větší rozvoj prsní svaloviny a při přebytku se tvoří energie a tuk. Pro drůbež jsou limitující nejčastěji metionin nebo lysin, výrazný bývá také nedostatek treoninu nebo tryptofanu nepostradatelné aminokyseliny – lysin a treonin, které si drůbež neumí vytvořit, v nedostatečném množství si vytváří tryptofan, histidin, fenylalanin, leucin, izoleucin, metionin, valin a arginin.

Chov

Pro chov cvrčků jsou vhodné skleněné nebo plastové nádoby s víkem, které zabrání úniku chovaného hmyzu, ale také zajistí dobré větrání. 

Výhodné je chovat dospělé a mladé cvrčky odděleně. Při společném chovu mohou samičky poškodit dříve nakladená vajíčka, malí cvrčci nemohou dospělým konkurovat a potřebují snadný přístup k potravě, dalším důvodem je že dospělci vyhrabávají a požírají vajíčka. 

Na dno nádoby se nasype písek, směs hlíny a písku, lignocel nebo jejich směs s krmivem. Při odděleném chovu se do nádoby se substrátem umístí další nádoba s dospělými jedinci, ve které jsou otvory asi 1 cm. Samičky kladou vejce do substrátu dlouhým kladélkem. Když je v substrátu dost vajíček, nádoba se vyjme a nahradí novou. Nádoba se substrátem a vajíčky pak bude sloužit jako jesle. Cvrčci se začnou líhnout už po dvou týdnech. 

Substrát je potřeba udržovat vlhký a kyprý. I v případě, kdy se krmivo umístí odděleně, cvrčci je po čase smíchají se substrátem na dně nádoby. 

Krmivem mohou být granule pro psy či kočky nebo stejná směs šrotů, masokostní moučky a sušeného mléka. Hmyz si pochutná i na ovoci a zelenině, které slouží jako zdroj vody, přidat je možné i zbytky z kuchyně. Vhodné je přidávat přípravky s vápníkem. 

Jako napáječka poslouží miska nebo víčko na zavařování vyplněné molitanem nebo buničinou.

Cvrčci rádi vyhledávají úkryty, levnou variantou mohou být papírové obaly od vajíček nebo kousky kůry. 

Jedna samička cvrčka naklade až 100 vajíček. Na chov jsou poměrně nenároční hlasitý cvrček dvouskvrnný a cvrček banánový, s poměrně měkkým tělem. Menším druhem je cvrček křídlatý, který snáší výkyvy teploty i nepravidelné krmení. Také cvrček domácí (Acheta domestica) se snadno pěstuje, odchovat lze 6 až 7 generací ročně. Během růstu se 11× svléká. Je všežravý a může jíst velké množství organických materiálů. Ideální teplota je 28–30 °C. Na 1 m² může být chováno 2 000 jedinců.

Sběr

Kobylky a cvrčci se ve volné přírodě sbírají nejlépe v noci nebo brzy ráno, kdy je teplota nižší a hmyz je méně aktivní.

Zpracování

Hmyz se zkrmuje čerstvý, sušený nebo se ze sušeného připravuje mouka. Někdy se před sušením vaří.

Využití pro drůbež

Svatojánská moučka připravená ze cvrčků a kobylek byla navržena jako krmivo pro drůbež ve 30. letech 20. století. 

U kuřat chovaných ve volném výběhu byli cvrčci testováni jako zdroj potravy. Mimo jiné kuřata musela tento zdroj potravy pronásledovat a tak se více přirozeně pohybovat. Khusro a kol. z Filipín uvádí, že maso těchto kuřat má lepší chuť a z ní vyplývající vyšší tržní cenu než kuřata z běžných komerčních chovů. 

V Tibetu testovali kvalitu masa kuřat krmených cvrčky. Kuřata chovaná na pastvinách, kde je velké množství cvrčků, srovnávali s kuřaty krmenými směsí kukuřice a sóji. Zatímco kuřata z volného výběhu měla nižší hmotnost, svalovina prsou byla červenější, pevnější, měla vyšší obsah bílkovin a vyšší pH, méně tuků a vody. Při tepelné úpravě byly ztráty nižší. Sun Tao uvádí, že maso z volného chovu mělo chuť i aroma. Mělo také méně cholesterolu a více fosfolipidů. Lepší byl také antioxidační potenciál a delší trvanlivost masa. 

Sušenými kobylkami se dá nahradit část rybí moučky v krmných směsích. V Nigérii nahradili 50 % rybí moučky, tj. 1,7 % krmné směsi, krmivem z pouštních kobylek (Schistocerca gregaria). Směsí byla krmena brojlerová kuřata, u kterých byly zjištěny lepší přírůstky, vyšší příjem i využití krmiva (Adeyemo). V Číně nahradilo kobylky Acrida cinerea 20 % a 40 % rybí moučky v krmné dávce brojlerů. Růstové tempo i spotřeba krmiva byly stejné jako u testovací skupiny (Liu ChanMin). 

V Nigérii dělali pokusy také s vyšším přídavkem moučky z kobylek blíže neurčených druhů. Do krmné dávky brojlerů ve věku 1–49 dní jí zahrnuli 2,5 až 7,5 %. Tato dávka ale snížila přírůstky i využití krmiva. Zvýšil se obsah bílkovin v jatečně upraveném těle (Ojewola). 

DeFoliart uvádí, že Brojleři (1–21 dnů staří) krmení dietou 62 % kukuřičného zrna a 30 % kriketovým jídlem měli lepší tempo růstu rybí výživy a masové a kostní moučky. Doplnění aminokyselin nezlepšilo výkon. Nebyly pozorovány žádné problémy s chutností masa. 

V dalším experimentu byla strava složená z kukuřice a cvrčků, s obsahem cvrčků 28 % (1–3 týdny), 22 % (4–6 týdnů) a 18 % (7–8 týdnů) srovnána s dietou složenou z kukuřice a sóji. U brojlerů nebyly zjištěny žádné významné rozdíly v přírůstcích hmotnosti ani ve spotřebě krmiva, neprokázaly se žádné nepříznivé účinky na chuť masa (Finke). Za omezující faktory je považován metionin a arginin V Číně cvrčky polní (Teleogryllus mitratus) zahrnuli do krmné dávky 8–20denních brojlerů v množství 15 %, negativní vliv na přírůstky hmotnosti, příjem krmiva nebo využití krmiva se neprokázal (Wang Dun).

V Indii podávali cvrčky (Oxya hyla) japonským křepelkám (Coturnix japonica japonica), nahrazovali jimi rybí moučku. Nejlepších výsledků bylo dosaženo při krmné dávce, ve které bylo 50 % rybí moučky nahrazeno moučkou ze cvrčků. Oproti kontrolní skupině se výrazně zlepšila snáška (Haldar).

Pro další druhy

Cvrčci slouží jako základní potrava pro plazy, obojživelníky a hmyzožravé savce. Běžně jsou nabízeni v několika vývojových stadiích.

Ve východní Africe přidávali do krmné dávky prasat 20 % sušených červených kobylek (Nomadacris septemfasciata). Čerstvé maso a slanina měly rybí příchuť. Maso bylo rybinou cítit i v případě, že kobylky přestali podávat 3 týdny před porážkou. 

Kobylky se používají jako krmivo také pro ryby, např. v Africe a Asii jsou alternativním zdrojem bílkovin pro sumce a tilapie.