Papoušek zpěvavý (Psephotus haematonotus) 7 – Příprava ptáků na chovnou sezonu

Na jaře, když se dny prodlužují, s postupně se zvyšující teplotou k sobě ptáci většinou začínají projevovat větší náklonnost. Samci se dvoří samicím, neustále je pronásledují a vytrvale se je snaží nakrmit kašovitou hmotou z volete. Pokud se jedná o mladé jedince, vždy je potřeba dopřát jim delší čas, než začnou s hnízděním.

Mezi důležité faktory signalizující, že naši ptáci jsou připraveni k zahájení hnízdění, patří nejenom dobrý zdravotní stav, projevující se mnohdy zvyšující se intenzitou hlasových projevů, ale i celkový stav opeření. Je potřeba si uvědomit, že peří plní mnoho důležitých funkcí. Předně umožňuje ptákům okamžitě vzlétnout, např. při úniku před nepřítelem nebo při hledání nového partnera v době toku. Je nezpochybnitelné, že peří má rovněž termoregulační funkci a pomáhá udržovat rychlejší metabolismus v těle ptáka, který rovněž hraje svoji roli v době přípravy na rozmnožování. Vzhledem k tomu, že při výměně peří dochází ke značné zátěži ptačího organismu, je důležité, aby všichni ptáci, kterým chceme umožnit, aby hnízdili, měli řádně ukončenou jeho výměnu.

Sestavování chovných párů

V případě, že sestavujeme pár z jedinců, kteří již v minulosti úspěšně hnízdili, pak bývá průběh námluv kratší a ptáci snáz i rychleji začnou s hnízděním. Jedince, kteří nevykazují takovéto známky chování, jsme zpravidla nuceni rozdělit. 

Existuje možnost pokusit se opětovně o složení stejného páru, který neměl o společné hnízdění v minulosti zájem, s odstupem času, nejlépe v jiném prostředí. Jsou-li oba partneři dostatečně hormonálně připravení, tj. jsou v toku, pak může takové „opravné“ sestavení páru skončit úspěšně. 

U chovatelů, kteří se cíleně zaobírají chovem barevných mutací a kombinací, je situace při sestavování chovných párů o poznání složitější. Velkou výhodou je, pokud máme dostatek geneticky identických jedinců obojího pohlaví a máme tak možnost nahradit některého z partnerů v zamýšleném páru. Nemáme-li možnost prosté substituce za adekvátního jedince, je nasnadě zvážit, zda sestavit původně geneticky zamýšlený pár s pomocí jiného chovatele, nebo upustit od našeho záměru a vytvořit pár jiný.

První signály začátku hnízdění

Obvyklou dobou pro začátek hnízdění papoušků zpěvavých v našich klimatických podmínkách je období dubna až června. Vše do značné míry ovlivňuje mnoho faktorů, jako jsou světelný režim, vhodná teplota, vlhkost a samozřejmě složení krmné diety. Pokud chováme ptáky ve vnitřních ubikacích, kde jsme schopni dodržet minimální teplotu po celou dobu hnízdění na úrovni 14 °C, zpravidla nic nebrání tomu, aby hnízdění proběhlo i v jiných měsících. Jarní měsíce jsou vhodné pro hnízdění především u ptáků z venkovních voliér. Ti mají možnost přepeřovat dle aktuálního stavu počasí v daném roce, a tak bývají nejlépe připraveni zahnízdit. Samice mají mít jenom malé množství vnitřního prachového peří. To by jim jinak ztěžovalo sezení na vajíčkách. Má-li samice větší množství zimního prachového peří, může sedět na snůšce nespolehlivě, protože její organismus se v hnízdní budce přehřívá, a proto ji častěji z důvodu ochlazení opouští. Může tím ohrozit úspěšný vývoj embryí. Navíc s příchodem jara jsou papoušci zpěvaví z venkovních voliér motivováni k hnízdění nesčetnými slyšitelnými hlasovými projevy našeho evropského ptactva. Tahle hlasová komunikace vyvolává snahu odpovídat jim svým hlasem. Postupně se zapojují do tohoto „koncertu“ i ostatní papoušci v přilehlých klecích a voliérách a u samců obvykle dochází k prvním projevům zájmu o samice. Zvýšená hlasová a pohybová aktivita, neklid, snaha o krmení a vzrůstající agresivita vůči jiným papouškům ve vedlejších voliérách – to vše jsou první příznaky začátku hnízdění. 

Všichni ptáci jsou gonochoristi, tj. jsou jednopohlavní a každé z pohlaví vytváří jenom jeden typ gamet (zvlášť samčí a zvlášť samičí). Samčí varlata jsou párovým orgánem. Obvykle jsou fazolovitého tvaru. Pokud se jedná např. o zraněného jedince, mohou vykazovat i jiný (defektní) tvar. V období pohlavního klidu jsou varlata papoušků zmenšená a jsou šedě zabarvená. V době toku, hlavně pak v období těsně před pářením se objemově zvětšují a mění barvu ze šedé do bělavé. Samotné páření probíhá poměrně pevným přitisknutím okrajů kloak obou pohlaví. Samičky mají funkční pouze levý vaječník. Zralé vajíčko vstupuje do nálevkovitého ústí vejcovodu, v němž je oplozeno spermiemi. V jeho středním oddíle se obalují bílkem, papírovou hmotou, postupně tuhnoucí a měnící se ve skořápku. V závěrečné fázi opouští vajíčko vejcovod špičkou napřed. Nedojde-li k úspěšnému oplození, lze v tomto neúspěchu spatřovat hned několik příčin. Nejčastější příčinou nízké či žádné oplozenosti snůšek bývá výrazná disharmonie rodičovského páru. Za příčinu tohoto stavu se zpravidla označuje stav, kdy jsou chovatelem nedobrovolně sestavení dva jedinci do pozice budoucího chovného páru. Pakliže nejeví o sebe žádný, případně jenom minimální zájem, nemusí být snůšky z tohoto důvodu zcela ani většinově oplozené. Jiným problémem je, když se jedná o zdravotní poruchy plodnosti. Ty mohou být podstaty anatomické, nebo patologické (kdy např. chybí samci varle nebo samici vaječník, případně může být přerušen chámovod nebo vejcovod). Druhým typem poruch jsou poruchy fyziologické či funkční – různé záněty varlat, poruchy spermiogeneze, cysty na vaječníku, perzistující folikul apod. Poslední častou skupinou jsou poruchy karenční. Ty vznikají zpravidla z nedostatku některých živin a biologicky aktivních látek. Mimoto může dojít k onemocnění pohlavních orgánů – bakteriální či virová infekce, protozoální invaze, plísně a jejich toxiny apod. Při takovýchto onemocněních je již třeba odborné veterinární léčby. 

Inkubace a líhnutí

Vývoj ptačího embrya začíná již před snesením vajíčka samicí. K procesu samotného oplození vajíčka dochází zpravidla do několika hodin po úspěšném páření. V časovém úseku asi do pěti hodin po splynutí samčí a samičízárodečné buňky,uvnitř vejcovodu samice, vznikázygota. Zygota, tj. oplozené vajíčko, je výsledkem interakce nikoliv dvou, ale tří samostatných struktur: kromě obou jader obsahujících mj. genetický materiál rodičů (tj. z vaječné buňky samice a druhého ze spermie samce), se plnohodnotnou součástí zygoty stává navíc i tělo původní vaječné buňky – oocytu. Na tomto místě je vhodné připomenout, že tělo spermie do vajíčka nevniká. Spermie do vajíčka pouze injikuje své jádro a následně zaniká (tohle tvrzení platí pouze u obratlovců, tj. i ptáků). Bezprostředně po oplození dochází k rozsáhlé přestavbě struktury obou jader – vzniknou z nich tzv. prvojádra (pronuklei). Samčí a samičí prvojádra posléze splynou v jediné diploidní jádro zygoty a postupně vzniká nový jedinečný tvor.

Uvnitř zygoty, jejím postupným buněčným dělením s probíhající geometrickou řadou (rýhováním), vznikají nové buňky, které se kontinuálně tvoří až do stavu, kdy definitivně vznikne plný a kompaktní kulovitý shluk těchto buněk. Následně uvnitř vajíčka pokračuje další vývojová fáze, kdy tyto buňky intenzivně pokračují v překotném dělení oplodněného vajíčka. Rozestoupením takto vzniklého shluku buněk se vytvoří dutinka vyplněná tekutinou a vzniká útvar, který má dutý kulovitý tvar. V jedné ze závěrečných fází vývoje embrya dochází k důležitému procesu vchlípení části stěny buněčného shluku hluboko dovnitř takto vzniklé koule. Tím jsou všechny hlavní prvotní fáze vzniku života v podstatě završeny. Poté se všechny biochemické procesy postupně ukončují a samovolně přecházejí do fáze, kdy již můžeme konstatovat, že pozorujeme celkem dva zárodečné listy – vnější a vnitřní. Tyto listy budou tvořit hlavní části nově vznikajícího ptačího organismu.