Vlastní kůň, díl 22: Jak udělat z koně sportovce

V minulém díle jsme si dávali návod, jak koni vybudovat základní fyzickou kondici, díky které je schopen zvládnout bez nejmenších problémů běžnou vyjížďku (nebo i jízdárenskou práci ve stylu „opohybování“) trvající cca 60 minut a skládající se z kroku, klusu a dvou či tří cca minutových cvalů, kdy bude udržovat průměrnou rychlost asi 6‒8 km/h a jeho tepová frekvence nepřekročí 140 tepů za minutu. A nyní můžeme pokročit dále; budeme zlepšovat jeho vytrvalost a „dynamiku“ pohybu a začneme ho připravovat na skutečnou práci a zátěž.

S kyslíkem i bez kyslíku

Když budete po koni chtít náročnější práci, sportovat, popřípadě si opravdu v terénu „máknout“ nebo jen budete chtít, aby byl opravdu fit a zvládl vás bez únavy nosit na svém hřbetě dle vaší libosti, bude potřeba vybudovat mu dostatečnou kapacitu aerobní (s kyslíkem) i anaerobní (na kyslíkový dluh) kondice. Při aerobní práci se naučí pracovat v nižších rychlostech po delší dobu, takzvaně pracovat na kyslík, aby dokázal skutečně fyzicky pracovat po delší dobu. Naopak anaerobní práce ho učí hospodařit s energií a zbavit se kyselých odpadních látek i v případě, že bude pracovat velmi usilovně, „na kyslíkový dluh“, čili i ve vyšší rychlosti a s větším nasazením.

Pustíte se se svým koněm do vytrvalostního tréninku. Ten je charakteristický tím, že si „hraje u anaerobního prahu“. Zlepšuje výkonnost kardiovaskulárního a svalového systému tak, že kůň bude schopen pracovat „na kyslík“ i při těžší zátěži. Jinými slovy: kůň se natrénuje tak, že bude schopen „víc makat“, aniž by se unavil. Kromě toho se tímto tréninkem jeho organismus naučí při méně intenzivní práci „spalovat“ tuky a šetřit cukry na těžkou práci, například na zdolání náročného svahu, přeskákání parkuru, obkroužení barelů či zasprintování si při halali Hubertovy jízdy.

Pokud se budete řídit tepovými frekvencemi, pak platí zásada, že:

‒v první části vytrvalostního tréninku – aerobní fázi‒by se jeho tepová frekvence měla pohybovat v hodnotách cca 100‒150 (max. 160) tepů/min., tato práce bude delší a ne tolik intenzivní; aby se kondice a výkonnost koně zlepšovala, budete postupně prodlužovat vytrvalostní práci asi o 5 minut každý týden při stálé intenzitě čili budete pracovat stejně „těžce“, ale každý týden o 5 minut déle. Tepy by měly zůstat stále ve zmíněném rozmezí – to vám řekne, že kůň si zlepšuje svoji fyzickou kondici;

‒při pozdější anaerobní prácise bude jednat o krátké velmi intenzivní úseky s tepy pohybujícími se mezi 170‒180 tepy za minutu, přičemž každý týden trochu zvýšíte náročnost práce, ale dobu necháte stejnou (například sprint bude o něco rychlejší, svah strmější, kmih v klusu živější – ale nic z toho nebude trvat déle!). 

Vytrvalostní trénink už vyžaduje skutečně systematickou práci průběžně skoro každý den! Pokud se tedy k němu odhodláte, musíte mu věnovat svůj čas, což v jarních měsících rozhodně nemůže představovat problém. Vytrvalostní práci zařadíte do svého dosavadního tréninku asi 3× týdně obden, budete ho střídat zpočátku s uvolňováním a přiježďováním, později se do tréninkového plánu vkládá i trénink silový, o kterém si budeme povídat příště.

Intervalový trénink

Během vytrvalostního tréninku se pro zlepšování kondice, rychlosti a později při silovém tréninku i pro zvyšování síly používá trochu jiná metoda práce, než jste byli dosud zvyklí. Především v jeho druhé části se začne pracovat intervalově – takzvaným intervalovým tréninkem. Při něm se celková zátěž rozdělí na jeden či více „setů“. V každém setu se několikrát prostřídá zátěžová fáze (= ona intenzivní práce) s aktivním odpočinkem (= práce o nižší intenzitě, oddechnutí si, vyfouknutí, protažení – ale stále v pohybu!) a ukončí se aktivním odpočinkem o ještě nižší intenzitě (třeba vykrokováním na volné otěži, aby si kůň opravdu odpočinul).

1. set: zátěžová fáze > aktivní odpočinek > zátěžová fáze > aktivní odpočinek > … > aktivní odpočinek na konci setu (= set rest) >2. set: zátěžová fáze > aktivní odpočinek > zátěžová fáze > aktivní odpočinek > … > aktivní odpočinek na konci setu > … > konec práce. 

 

Intervalový trénink je v tuto chvíli totiž účinnější než kontinuální trénink; kůň udělá „více práce“, ale jeho tělo se z ní lépe zotavuje, protože intenzivní zátěž je prokládaná odpočinkem. Dochází zde k efektu superkompenzace, která dobře zvyšuje výkonnost organismu, přestože ho méně zatěžuje a poškozuje. 

 

Vždy platí, že čím vyšší je intenzita práce, tím delší musí být doba odpočinku.

Střední až lehká zátěž (aerobní čili ta, kterou budete ve vytrvalostním tréninku začínat) trvá déle a aktivní odpočinek je stejně dlouhý nebo 2× delší než zátěžová fáze. Pracuje se 3× týdně (= obden).

Velmi intenzivní zátěž (anaerobní čili ono „náhlé máknutí“)má trvat krátce a aktivní odpočinek je 5‒6krát delší. Takto lze trénovat 3‒4× během 14 dní (= cca každé 4 dny). Častěji prováděná by mohla tělo poškozovat.

 

Podívejme se přesněji, jak asi vypadá intervalový trénink při aerobní práci (onen trénink koně, aby vydržel makat déle) a při anaerobní práci (trénink koně, aby si „máknul“ krátce, ale vydal ze sebe co nejvíc). Tabulka je podle H. Clayton: Conditioning Sport Horses.

	Aerobní IT – kůň se učí makat delší dobu a neunavit se	Anaerobní IT – kůň se učí „máknout“ tak, aby ze sebe vydal co nejvíc
Rychlost v zátěžové fázi	400 m/min = svižný cval jako v rozeskakování parkuru	800 m/min  = sprint, jak nejrychleji kůň zvládne
Trvání zátěžové fáze	2 minuty (čili ucválá svižně asi 800 metrů – zpočátku to bude kratší dobu!)	1 minuta (čili z klusu vyrazí do trysku, který bude trvat minutu, ale zpočátku samozřejmě kratší dobu)
Aktivní odpočinek	Klus, 2 minuty	Klus, 5 minut
Počet zátěžových fází v setu	4 – čili bude střídat po 2 minutách cval a klus, postupně bude přidávat cval, až to bude 4× cval a 4× klus	2 – klus s tryskem vystřídá jen dvakrát, pak si dá pauzu (viz dále)
Poměr doby trvání zátěžová fáze: aktivní odpočinek	1:1 – to znamená, že stejně dlouho cválá i odpočinkově kluše	1:5 – čili vyklusávat má vždy 5× delší dobu, než kolik bude trvat trysk
Aktivní odpočinek na konci setu	Klus/krok, 10 minut – na konci je nutno aspoň takto vyklusat a vykrokovat, později můžete po těchto 10 minutách dát ještě jeden set cvalů a klusů	Klus/krok, 15 minut
Počet setů v jednom IT	2 – to celé výše popsané lze později dvakrát zopakovat	2
Celková vzdálenost	6 400 m	3 200 m
Celková doba trvání	16 minut	4 minuty

Jaká práce a cvičení budují vytrvalost koně?

Konečně jsme u toho, co vlastně máte dělat, abyste zlepšili vytrvalost svého koně. Možností je spousta a skutečně závisí na vlastních preferencích a cílech tréninku, po čem sáhnete. Uvedu zde proto obecně jen několik příkladů:

1. Průběžně budete i nadále provádět kontinuální trénink, především na začátku vytrvalostního tréninku. Navážete na to, co jste dělali dosud (viz minulý díl), a začnete prodlužovat cvalové úseky vašeho hodinového terénního tréninku. Ale postupně bude převažovat intervalový trénink, kdy se bude několikrát střídat zátěž v podobě velmi živého cvalového úseku s aktivním odpočinkem v podobě živého klusu (tzv. set) a to vše pak ukončíte důkladným vyklusáním a vykrokováním. Pracovat budete převážně na rovině a obden a cvalovou práci budete každý týden prodlužovat o 5 minut.

2. V rámci intervalového tréninku můžete po pár týdnech začít pracovat více anaerobně, abyste koně navykali na skutečně intenzivní, ale krátké pohybové „máknutí“. Posloužit mohou tyto cviky:

• Hrátky s rychlostí, kdy se ve smyslu IT střídá práce intenzivní s prací lehčí. Pracovat lze v klusu i cvalu, dle potřeby. Obvykle se jedná o krátké sprinty, přičemž je třeba, aby zrychlení do sprintu a následné zpomalení bylo pozvolné. Postupně se zvyšuje rychlost sprintu / doba trvání sprintu / zkrácení odpočinku / náhlejší zrychlení a zpomalení. Je to dobrá průprava pro dynamické sporty, například westernové rychlostní disciplíny, parkur apod.

• Postupně tak lze přejít ke cvičení zrychlení do sprintu. Podstatou je, že z nízké rychlosti (krok, pomalý klus) kůň co nejrychleji zrychlí do krátkého sprintu. Zpomalení pak je postupné. Tady už pracujete přísně podle pravidel anaerobního intervalového tréninku. Nejdříve se zrychluje pomaleji a kůň sprintuje na kratší vzdálenost, postupně se zrychluje prudčeji / sprint se prodlužuje / sprintuje se do kopce apod. Toto cvičení je dobrou přípravou na dynamické sporty plné zrychlování (parkur, reining, ale i barely), ale výborné účinky má i na oživení „líných“ koní.

• Další variantou je překonávání setrvačnosti. Jde vlastně o práci plnou změn rychlosti, směru (zpomalit, udělat prudký obrat, okamžitě zrychlit…), ale i o skákání; u toho všeho totiž kůň musí překonávat setrvačnost. Překonávání setrvačnosti je nepostradatelnou součástí tréninku koní využívaných v disciplínách plných výrazných změn tempa a směru. Postupně lze začlenit i skákání do a z vody, schody apod. – což jsou vlastně už cviky silového tréninku. A o tom si řekneme příště.

Rozvržení týdne

Jak tedy může vypadat váš tréninkový rozvrh? Například:

 

Pondělí – aerobní vytrvalost – prodlužování aktivních klusů a cvalů

Úterý – jízdárna – přiježďování, lonžování apod. 

Středa – anaerobní vytrvalost – sprinty, změny pohybu apod.

Čtvrtek – odpočinek aktivní – kroková procházka

Pátek – LSD – lehká vyjížďka s dlouhou pomalejší klusovkou

Sobota – aerobní vytrvalost – prodlužování aktivních klusů a cvalů

Neděle – jízdárna – přiježďování, lonžování apod.

 

Pondělí – anaerobní vytrvalost – sprinty, změny pohybu apod.

Úterý – LSD – lehká vyjížďka s dlouhou pomalejší klusovkou

Středa – odpočinek aktivní – kroková procházka

Čtvrtek – aerobní vytrvalost – prodlužování aktivních klusů a cvalů

Pátek – jízdárna – přiježďování, lonžování apod.

Sobota – anaerobní vytrvalost – sprinty, změny pohybu apod.

Neděle – LSD – lehká vyjížďka s dlouhou pomalejší klusovkou