Kachny starorýnské

Atraktivní, nenáročné, vitální, odolné plemeno s u kachen neobvyklou strakatou kresbou, tak by bylo možné ve zkratce popsat starorýnské kachny. I když původním záměrem bylo vyšlechtit plemeno pro výstavní účely, oblíbené jsou i jako plemeno užitkové. 

Německo: Altrheiner Elsterenten

Slovensko: Kačica starorýnska

Francouzsky: Canard pie

Původ: Velká Británie a Německo

Kroužek: průměr 16 u obou pohlaví

Vznik plemene

Jde o poměrně mladé plemeno, které vznikalo v anglickém Walesu a v německém Gimbsheimu (Falcko-Porýní) v 70. letech minulého století. 

Svou kresbou se podobají kachnám magpie (zoologicky straka), které uvádí Britský standard. Také v Německém vzorníku je za názvem Altrheiner Elsterenten uvedeno magpie. 

Kachny starorýnské vyšlechtil Paul-Erwin Oswald, 1. předseda Sdružení chovatelů kachen v Německu, z německého Gimbsheimu ve spolkové zemi Porýní-Falc. Jeho cílem bylo vyšlechtit plemeno se zvláštní strakatou, ale pravidelnou kresbou. Inspirací mu byly malby starých mistrů. Strakaté kachny s nepříliš pravidelnou kresbou se pravděpodobně v Evropě vyskytovaly poměrně běžně již v 17. století. Vyobrazeny jsou na malbách holandského malíře Melchiora de Hondecoetera (1636–1695), který nejdříve maloval moře a opustil je právě proto, aby maloval kompozice s ptáky, zejména drůbeží. Ptáky nemaloval jako lovecké trofeje, ale jako živé ptáky. Kachny zvěčnil také německý malíř Alexander Koester (1864–  1932), kterého fascinovaly natolik, že studoval jejich chování i anatomii. Dalším z německých malířů, jenž pro svá díla preferoval rolnický žánr a drůbež, byl Franz Gräßel (1861–1948). Byl dokonce nazýván „malířem kachen“. Práce těchto mistrů ukazují kromě černé také modré a občas hnědé strakaté kachny. 

Začátku šlechtění předcházelo také pátrání v historii. Šlechtění strakatého plemene – v Anglii kachen magpie – začalo kolem roku 1900. Říká se, že MC Gower Williams z Walesu vybíral zvířata s odpovídající barvou a kresbou více než deset let. Oliver Drakem Yorkshire pokračoval v jeho započaté práci. Kolem roku 1922 byla zveřejněna fotka s podobiznou strakaté kachny s vynikající černou kresbou. Modré se objevily mezi lety 1925–1926. Nový britský standard pro vodní ptactvo nyní zahrnuje tři barvy: černou, modrou a hnědou. Vyskytují se také jedinci se žlutou kresbou. U magií se uvádí hmotnost 4–5 kg a snáška 220–290 vajec ročně. Podobnou kresbu mají modrobíle skvrnité belgické kachny huttegem. Ty jsou pravděpodobně předky magpií společně s indickými běžci. 

Se šlechtěním starorýnských kachen začal Paul-Erwin Oswald v roce 1978, základem nového plemene bylo několik strakatých kříženců mezi kachnami kajutami a americkými pekingskými kachnami. V dalších letech použil také kachny selské a kampbelky. Už v první generaci se objevila zvířata s poměrně pravidelnou černou kresbou. Proces uznávání začal již v roce 1979, poprvé byly představeny na výstavě v Hannoveru, a to již jako starorýnské kachny. Název byl odvozen od řeky Rýn, která obtéká město Gimbsheim širokým obloukem. Roku 1981 byly uznány na výstavě v Kolíně nad Rýnem. V roce 1986 byla v Hannoveru předvedena zvířata s téměř dokonalou kresbou. Paul-Erwin Oswald uvádí, že pro šlechtění nikdy nepoužil strakatá zvířata z anglických nebo dánských chovů. Pět let po uznání použil pro zlepšení kachny kajugy. Jeho cílem nebylo jen používání šampionů. V chovu ponechával osvědčená zvířata, z potomků využíval ty, kteří odpovídali standardu. Používal rotační plemenitbu, a to v pětiletých cyklech. Po skončení cyklu bylo nutné použít na oživení krve jiné plemeno, jako vhodné se ukázaly kachny americké pekingské.

Odchovy se brzy rozšířily i do zahraničí, cílem jejich šlechtitele bylo také šíření plemene.

Asi deset let po uznání černě strakatých starorýnských kachen představil Zfr. Wilhelm Brandt ze Stadthagenu strakaté kachny modré a hnědé. Modře strakaté byly nejdříve šlechtěny pomocí kachen gimbsheimských, hnědě strakaté pomocí kampbelek. Tyto pokusy neměly valný výsledek, proto Z. W. Brandt použil jako základ těchto dvou barevných rázů anglické magpie. Výsledkem byly kachny s vyšší hmotností. Nekompromisními postihy na výstavách byl i tento nedostatek odstraněn ještě před rokem 2005, kdy byly v Německu kachny starorýnské vyhlášeny plemenem roku. 

Není to tak dlouho, co se tyto kachny dostaly i mezi naše chovatele. 

Plemenné znaky

Ve zkratce lze kachny starorýnské popsat jako středně velké kachny se zaobleným, středně velkým, mírně zvednutým trupem, středně vysokým postojem a pravidelnou strakatou kresbou.

Podlouhlý trup je zaoblený, dlouhá, široká záda jen mírně klenutá, plná prsa široká, břicho plné, ale ne volné. Kačeři dosahují hmotnosti 2,75 kg, kachny 2,5 kg. 

Hlava by měla být podlouhlá, s poměrně plochým čelem, líce nevýrazné. Široký, dlouhý zobák je jen velmi mírně prohnutý, u obou pohlaví oranžové barvy se zelenými nebo černými skvrnami a světlým nehtem. Oči by měly být tmavé.

Středně dlouhý krk je jen mírně zahnutý, poměrně tenký, křídla by měla být uzavřená, dobře přilehlá k trupu. Ocas se požaduje dobře vyvinutý, vodorovně nesený. Holeně jsou nevýrazné, skryté v opeření. Středně dlouhé běháky mají oranžovou barvu, často s tmavými skvrnami, drápy by měly být světlé. Opeření těsně přiléhá k tělu.

Barevné rázy

Nejčastěji chovaným barevným rázem jsou sedlové černé.

Základní barva je čistě bílá, kresba pokud možno pravidelná, sytě černá se sametovým leskem. Zvířata se zeleným leskem se klasifikují jako zvláště hodnotná. 

Černá barva je na hlavě, tvoří jakousi čepičku, ideálně v rozsahu od kořene zobáku po týl. Dále je černá na ramenou, kde tvoří tvar srdce a přesahuje až na křídla. Černá je také horní část ocasu včetně kačírka. Spodní část ocasu je bílá nebo strakatá. Všechny skvrny by měly být ostře ohraničené. 

Rozsah kresby bývá variabilní, za základní kámen je považována symetrie, kresba musí být stejná na obě strany. 

Toleruje se mírný výskyt černé kresby na holeních. Geneticky mají kačeři vždy výhodu nad kachnami. U kachen se často na tvářích a kolem očí objevují nevzhledné barevné skvrny. Černá se nesmí vyskytovat na krku, voleti, hrudi, břiše nebo v letkách. Trestají se jednostranné barevné znaky. 

Sedlové modré mají stejný charakter kresby jako černé, jen černá barva je nahrazena modrou barvou. Pera by neměla mít tmavé lemy, a pokud je mají, pak jen velmi mírné. Hlava kačera bývá tmavší. Trestá se větší příměs černé.

Sedlové hnědé mají černou barvu nahrazenou sytě hnědou barvou s měděným leskem. Hlava kačera je trochu tmavší.

Čištění, tj. vytrhávání nebo stříhání jednotlivých per, patří k povoleným úpravám před výstavou. Úprava letek a rejdováků ale dovolena není. S úpravou je potřeba začít několik dní před výstavou, doporučuje se ponechat si dostatek času na dokončení. 

Nejčastější exteriérové vady

Vyřazují se zvířata s příliš vzpřímeným postojem, nemotorným nebo hrubým vzhledem, a dále jedinci s podbřiškem nebo kýlem. Nežádoucí je zelená nebo namodralá barva zobáku i tmavá barva běháků. 

Užitkovost

Požadovaná snáška je 80 vajec s bílou až světle zelenou skořápkou. Minimální hmotnost násadových vajec by měla být 65 g. Tyto středně těžké kachny rychle rostou, jsou vhodné i pro produkci masa. Cíleným výkrmem lze dosáhnout i vyšší hmotnosti. 

Specifika chovu

Nároky na chov jsou podobné jako u jiných plemen kachen. Při chovu nemají žádné zvláštní požadavky. Vyvážená krmná dávka a navíc spousta zelené píce by měly tvořit základ. Ocení výběhy, skvěle poslouží jako „slimáčí policie“. Čistá voda ke koupání je nutností. 

Při výběru šlechtitelských linií nesmí ani ta nejlepší kresba nikdy vytlačit důležitost typu. Nejprve typ, pak kresba – to platí pro chov a hodnocení. 

Zvířata s jednostrannou nesymetrickou kresbou by v ideálním případě neměla být pro chov používána. Pokud ano, pak pouze kachny.