Vlastní kůň, díl 25: Zdravý kůň? 

K zodpovědnému vlastnictví koně patří i schopnost posoudit jeho zdravotní stav a v případě, že není dobrý, vyhledat odbornou pomoc. Toto je zakotveno i v zákoně na ochranu zvířat proti týrání. Majitel proto musí vědět, jaké ukazatele zdraví sledovat a jak u zdravého koně vypadají, aby mohl podchytit jejich odchylky.

Pojem „zdraví“ a „nemoc“ lze definovat různě. „Zdravé“ zvíře je obvykle takové, které je ve fyzické a psychické pohodě, všechny jeho tělesné funkce pracují normálně a vnitřní ani vnější prostředí je nijak abnormálně nenarušuje. Obecně lze zdravé zvíře charakterizovat takto:

• přiměřeně reaguje na prostředí – na teplo, chlad (zdravá termoregulace), světlo (např. při normálním osvětlení nepřivírá oči), hluk (otočí se za zvukem, napřímí uši, zavětří apod.);

• má normální držení těla v klidu a při pohybu;

• zvíře si zachovává svoji výkonnost, užitkovost;

• podle přirozených biorytmů daného živočišného druhu je v určitou část dne aktivní a naopak v jinou část dne odpočívá. U odpočinku může zaujímat různé pozice těla, odpočinek trvá různě dlouho;

• jeho srst je rovnoměrně lesklá a přiléhavá (pokud není v zimní srsti nebo nemá pastevní odchov, popřípadě v závislosti na plemenných znacích);

• sliznice jsou světle růžové, hladké a vlhké, oko jasné, živé, bez zákalu nebo výtoku, nemá ani výtok z nosu nebo jiných tělních otvorů;

• má chuť žrát i pít, nehubne, normálně močí i kálí;

• jeho dechová frekvence, pulz i teplota jsou normální.

 

Naopak „nemocné“ zvíře bude mít některou z tělesných funkcí poškozenou či pracující mimo rozsah normálu, došlo u něho k poruše vzájemných regulací jednotlivých funkcí, popřípadě došlo v jeho těle už k některým morfologickým změnám. Nebo jeho životní prostředí má natolik nepříznivé působení, že vyvolává abnormální změny fyzické a psychické činnosti jeho organismu. Pokud už „máme v oku“ vzhled a chování zdravého zvířete, projevy případného onemocnění lze shrnout do těchto bodů:

1. změněné chování

• snížená výkonnost a užitkovost, horší poslušnost při práci a manipulaci;

• změněné reakce na okolní podněty: apatie (stojí se svěšenou hlavou nebo polehává, má roztažené uši a nereaguje na podněty, nemá chuť se pohybovat, hodně spí);

• nebo naopak neklid, nervozita, přehnané reakce na běžné podněty, „zlobení“, zvýšená agresivita nebo naopak ustrašenost;

2. změněný vzhled

• v první řadě celková změna výživného stavu a fyzické kondice, kdy zvíře hubne, někdy je viditelný úbytek svalů, propadá se mu hřbet, roste břicho, vylézají žebra, páteř a kyčelní hrboly;

• na těle můžeme vidět otoky, rány, boule, lysá místa, změny na kůži jako lupy, hyperemie a jiné léze;

• neobvyklé pocení či neupravená, zježená, mastná nebo suchá srst, šupiny, vnější parazité, opožděné línání;

• změny na očích (přivření víček, šilhání), uších (změny polohy, pohybu), koncových orgánech prstu;

• může mít výtok z očí, nosu, dutiny ústní aj. tělesných otvorů, změny barvy sliznic;

• zvíře kašle, nefyziologicky dýchá, chrčí či vydává různé pískavé zvuky;

3. nefyziologické postoje a změněný pohyb

• příznakem různých onemocnění jsou i tzv. nefyziologické postoje, kdy si zvíře ulevuje na některou končetinu nebo ji má nepřirozeně vytočenou, stojí zakročené nebo stále leží, protože se nemůže postavit;

• stojí nahrbeně nebo naopak s prohnutým hřbetem, stočené do strany;

• má končetiny a ocas ztuhlé a napnuté, v křeči, nebo ochablé;

• nefyziologické držení hlavy a krku, naklonění na jednu stranu, ztuhle ohnutý nebo vyvrácený krk;

• také můžeme pozorovat změny v pohybu, jako je například kulhání, strnulé chody, celková slabost, ochrnutí některé končetiny nebo jen některých svalů, poruchy koordinace, nadměrné pohyby, třes apod.;

4. změna příjmu potravy a tekutin a jejich vylučování

• snížený či zvýšený zájem o žrádlo a pití;

• problémy při příjmu potravy, žvýkání, polykání;

• zvracení, regurgitace, reflux;

• poruchy kálení: průjem či zácpa;

• problémy s močením: bolestivé močení, časté močení, nemočení apod.;

• změněná barva, konzistence, množství moči/trusu, příměsi krve apod.

Jak vyšetřit koně

Abyste výše zmíněné změny skutečně zachytili a abyste je zachytili všechny, je třeba koně dobře vyšetřit. Během toho je vhodné dodržovat daný postup: případné změny je vhodné zapsat včetně důkladné identifikace zvířete a data a času vyšetření. Vyšetřují se většinou následující ukazatele:

• celkový vzhled a chování, pohybové projevy, případný příjem potravy,

• TRIAS (dech, tep, teplota),

• tělní otvory, výtoky z nich,

• sliznice,

• srst a kůže, kožní deriváty,

• střevní peristaltika,

• stav hydratace (CRT, kožní elasticita),

• v případě možnosti i trus/moč nebo kálení/močení.

Vyšetření dechu

V první řadě zjistíme dechovou frekvenci, což je počet dechových cyklů (dechový cyklus = nádech + výdech) za minutu. Není nutné ji měřit celou minutu, ale stačí počítat po dobu 30 sekund a zjištěnou hodnotu vynásobit dvěma, popřípadě u velmi neklidných zvířat za 20 sekund a vynásobit třemi.

Dechová frekvence velice rychle reaguje na jakékoli vzrušení zvířete – ihned stoupne. Proto bychom ji měli měřit, aniž bychom se ke zvířeti přiblížili nebo se ho dotkli, čili sledováním pohybu slabiny/břicha, zvedání hrudníku. Další běžnou metodou je poslouchání proudění vzduchu fonendoskopem v místě přechodu hrtanu v průdušnici.

Zdravá dechová frekvence dospělého koně v klidu je 8‒16 dechů za minutu.

Kromě dechové frekvence je dobré sledovat i pravidelnost a hloubku dýchání. 

Přitom se také snažíme zachytit případné ztížené dýchání, takzvanou dyspnoe (nesprávně dušnost). Ta se může projevit následovně: 

• mírný stupeň: prodloužená doba vdechu (délka vdechu = délka výdechu), prohloubené dýchání s mírným zvýšením dechové frekvence; prodloužení výdechu, výdech může mít dvě fáze, kůň si trochu pomáhá břišními svaly;

• středně těžká dyspnoe: vpadávání mezižeberních prostor, rozevírání nozder při nádechu, a to i v klidu; očividné zapojení břišního lisu (břišních svalů) do výdechu, objevuje se dýchavičná stružka (prohlubeň za posledním žebrem s každým výdechem);

• těžká dyspnoe: velké úsilí při nádechu = třese se po celém těle, odplecený postoj (hrudní končetiny široko od sebe s nataženou hlavou a krkem), lapá po dechu = dýchá ústy, při nádechu se mu vtahuje řiť; pumpování břicha při výdechu, zvíře z plic vytlačuje vzduch „celým tělem“.

Vyšetření tepu

Tep je vlastně projev činnosti srdce a ta je pro život i zdraví zvířete nejdůležitější. Jakákoli jeho změna má obvykle velký význam pro celé tělo. Zjišťujeme v první řadě tepovou frekvenci. Jednou z možností je poslouchat srdce pomocí fonendoskopu většinou z levé strany hrudníku na úrovni lokte. Při poslechu lze slyšet dva údery, systolický a diastolický, které tvoří jeden srdeční cyklus. Tepová frekvence je pak počet srdečních cyklů za minutu. Druhá možnost je hmatat pulz na tepně, konkrétně na lícní tepně z vnitřní strany dolní hrany dolní čelisti v oblasti žuchvy. 

Tepová frekvence zdravého dospělého koně v klidu je 28‒42 tepů za minutu.

Kromě tepové frekvence je dobré vnímat i pravidelnost tepu a jeho zřetelnost.

Vyšetření tělesné teploty

U koní měříme tělesnou teplotu nejčastěji v řitním otvoru (rektu, odtud odborně rektální teplota). Přitom přistoupíme k zádi z boku, nadzvedneme ocas, trochu ho stočíme na stranu, aby nepřekážel, a do řitního otvoru vsuneme konec teploměru. Teploměr po celou dobu měření držíme v ruce.

Rektální tělesná teplota zdravého dospělého koně v klidu je 37‒38 °C.

Vyšetření kůže a srsti

Celého koně je potřeba důkladně prohlédnout a prohmátnout dlaněmi, skutečně od hlavy až po kopyta, včetně břicha, vemínka nebo předkožky, hřívy, ocasu a uší. Sledujeme přitom případné změny:

• boule, pupínky, poranění, mozoly, strupy, odřeniny,

• depigmentovaná místa,

• matná, rozježená, nerovnoměrná, odstávající, polámaná srst,

• lysá místa,

• svědění,

• přítomnost vnějších parazitů, jejich trusu, lupů,

• pocení, zvýšená mastnota nebo naopak suchost kůže a srsti,

• zesílená kůže,

• příliš teplá nebo studená kůže na různých částech těla,

• snížená elasticita kůže především nad lopatkou,

• bolestivá místa.

Vyšetření tělesných otvorů

Tělesné otvory jsou místa, kde na povrch těla ústí některé vnitřní soustavy a kde se stýká kůže se sliznicí. Konkrétně se jedná o nozdry, dutinu ústní, oči, uši, řitní otvor, poševní vchod/předkožku penisu. Na těchto místech obvykle hledáme možné zduření, poranění či změnu přilehlé kůže a srsti a výtok. Výtok z různých tělních otvorů má různé příčiny a vaším úkolem je všímat si jeho vlastností:

• množství,

• kontinuita (kdy vytéká),

• charakter (vodnatý a průhledný; vazký, hlenovitý; bílý a hustější čili hnisavý; obsahující různé chuchvalce či povlaky; krvavý či obsahující krev).

Vyšetření sliznic

Běžně můžeme prohlédnout pouze sliznici dutiny ústní, malý kousek sliznice dutiny nosní, sliznici spojivek (očí), ve zvláštních případech (především při podezření na onemocnění) i sliznice pochvy nebo penisu a předkožky. Každé vyšetření sliznice i kůže by mělo probíhat za dobrého osvětlení. Nejlepší je denní světlo, ale lze použít i obyčejnou baterku. Hodnotíme barvu sliznice (zdravá je sytě růžová, nezdravá pak buď zarudlá, nebo naopak bledá, namodralá či nažloutlá), povrch sliznice (zdravá sliznice má být hladká, vlhká), na sliznici dutiny ústní zjistíme i CRT (viz dále). 

Vyšetření střevní peristaltiky

Střevní činnost je pro zdraví koně velmi důležitá a my ji můžeme vyšetřit poslechem břicha (uchem nebo fonendoskopem). Uslyšíme peristaltické šelesty, jejichž síla a charakter závisí na obsahu střev, síle peristaltiky a na místě, které posloucháme. Protože v každé části břicha se nachází jiný „kus střeva“, je dobré poslouchat břicho aspoň na čtyřech místech (vlevo pod kyčelním hrbolem a ve slabině, vpravo pod kyčelním hrbolem a ve slabině). Zdravá peristaltika (na jeden křížek) je dobře slyšitelná, žbluňkavá nebo kručivá, s krátkou pauzou. Zpomalená peristaltika je špatně slyšitelná, slabá, s dlouhou pauzou, může být v daném místě úplně zastavená. Zrychlená peristaltika je velmi hlasitá a s minimální pauzou. 

Vyšetření stavu hydratace

Hydratace znamená zavodnění těla. Dostatek tekutin je velmi důležitým faktorem pro zdraví a naopak jejich nedostatek (dehydratace) je třeba co nejdříve řešit. Dehydrataci poznáte tak, že vyšetříte CRT (zmáčknete prstem dáseň koně nad řezákem, pustíte prst a počítáte, za jak dlouhou dobu zrůžoví vzniklý bílý flíček po vašem prstu) a kožní elasticitu (nad lopatkou vytáhnete prsty kožní řasu, pustíte a sledujete, jak rychle se vyhladí).

U zdravého koně má CRT trvat méně než 3 sekundy a kožní řasa se okamžitě vyrovná.

A k čemu toto vyšetření použijeme?

Získané údaje mohou posloužit například během telefonátu veterináři, když s ním budete chtít konzultovat zdravotní stav svého koně. Zorientuje se pomocí nich mnohem lépe, než když mu nahlásíte, že „koník je smutný a divně funí“. Velmi důležité jsou i pro monitoring vývoje stavu koně během čekání na příjezd veterináře (například můžete sledovat, zda se kolika koně zhoršuje, nebo ne) či po zhodnocení rekonvalescence během léčby nebo po ní (veterinář ošetří koliku, odjede, ale vy stále budete koně sledovat, zda se náhodou problém nevrátil). V takových případech si opravdu všechny zjištěné údaje zapisujte i s datem a hodinou měření, aby se daly i zpětně vyhodnotit.

 

Příště u vyšetření zdraví koně zůstaneme a podíváme se ještě, jak posoudit jeho pohybový aparát.