Amazoňan vínorudý (Amazona vinacea) –  jeho budoucnost?

Papoušci patří k nejoblíbenějším a zároveň k nejohroženějším druhům ptáků. Více než jedna třetina papouščích druhů je řazena dle IUCN Red list mezi blízce ohrožené, ohrožené nebo kriticky ohrožené druhy, což je nejvyšší počet ohrožených taxonů vzhledem k ostatním druhům ptáků (Collar, 1997).

Amazoňan vínorudý je středně velký endemický druh papouška, který se vyskytuje pouze na třech místech Jižní Ameriky. Prvním místem je Atlantický prales jihovýchodní Brazílie, druhým místem je Atlantický prales v severovýchodní Paraguayi a třetím místem centrální provincie Misiones v Argentině (Cockle et al., 2007). Početnost celkové přirozené populace je odhadována na 1 000–2499 dospělých jedinců (BirdLife International, 2017). Populace v jihovýchodní Brazílii se pohybuje od 1 500 do 2000 jedinců (Cockle et al., 2010), ve východní Paraguayi 220–400 jedinců (Cockle et al., 2007) a v severovýchodní části Argentiny žije 262–314 jedinců (Cockle et al., 2016).

Populace amazoňana vínorudého v přírodě klesá. Jeho ohrožení je způsobeno především lidskou činností, jako je odchyt jedinců (jako mazlíčků), pytláctví, které podporuje nezákonný obchod s volně žijícími jedinci tohoto druhu na mezinárodní úrovni a zároveň i na lokální úrovni (Cockle et al., 2016). Dalším faktorem snižování populace je ničení a fragmentace přirozených stanovišť, kácení a těžba dřevin (BirdLife International, 2017). V letech 1984–1991 rozsáhlým odlesňováním, kolonizací a plantážovým zemědělstvím zmizelo 38 % Atlantických lesů v Paraguayi a v Brazílii (Huespe Fatecha et al., 1994, Dinerstein et al., 1995). Následkem selektivní těžby dřeva částečně vymizel i nyní již kriticky ohrožený domorodý jehličnan brazilské borovice Araucaria angustifolia,  který např. v oblasti Paraná v roce 1965 pokrýval 73 780 km2 lesa a byl zredukován na 15 932 km2 (Hueck, 1978). V Argentině pokrýval porost borovice okolo 210 000 ha (Cozzo, 1960) a podle Chebeze (1994) byl do roku 1990 zaznamenán jeho výskyt jen na 2 000 ha. Podle Collara (1992) je lesní porost brazilské borovice Araucaria angustifolia důležitý k přežívání tohoto ptačího druhu ve volné přírodě, je využíván k hnízdění i jako pravidelný potravinový zdroj.     

Amazoňan vínorudý je velmi konzervativní při výběru hnízdních lokalit. Bylo potvrzeno, že se každoročně vrací do stejných dutin stromů (Proyecto Selva de Pino Paraná in litt., 2007). V přirozeném prostředí hnízdí od září do ledna (Cockle et al., 2007). Během období rozmnožování se vyskytuje v párech nebo malých skupinách (pravděpodobně nereprodukčních jedinců), po období rozmnožování (únor až červenec) se tento druh shlukuje do velkých skupin (K. Cockle, A. Bodrati, N. Fariña a J. Segovia v litt., 2007).               Amazoňan vínorudý je druh chráněný národními zákony. V Brazílii je řazen do kategorie zranitelný (Urben-Filho et al., 2008, MMA, 2014), v Argentině a Paraguayi do kategorie kriticky ohrožený. Od roku 2009 je veden na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN v kategorii ohrožený, Endengered – EN (BirdLife International, 2017).  

Je to druh s vysokou pravděpodobností vyhynutí ve volné přírodě v nejbližší budoucnosti (Primack et al., 2011). Podle mezinárodní Washingtonské úmluvy CITES „Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin“ (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora) a úmluvami EU je kategorizován do přílohy CITES I/A, v tomto případě je komerční obchod s tímto druhem zakázán (Primack, 2011). 

Pro jeho vysoký stupeň ohrožení byl v Brazílii v roce 1999 založen „Projekt na ochranu amazoňana vínorudého v Národním parku Araucarias, Santa Catarina“ institutem Espaco Silvestre pod vedením Vanessy Kanaan ve spolupráci s ICMBio (Institut Chica Mendese pro ochranu biodiverzity v Brazílii). Cílem projektu bylo a je vytvořit nejlepší podmínky pro dlouhodobé založení životaschopné populace amazoňana vínorudého. 

Institut Espaco Silvestre je nevládní organizace podporující projekt reintrodukce amazoňanů vínorudých v Národním parku Araucarias v Brazílii, kde se amazoňan vínorudý historicky vyskytoval v obcích Ponte Serrada a Passos Maia v Santa Catarině. Populace zde byla pravděpodobně vyhubena. Celému projektu, který byl zahájen v roce 2011, předcházela fáze ochrany přirozeného prostředí, přírodních zdrojů, vysazování stromů, vybudování nových hnízdních dutin, monitorování celé lokality, poskytnutí sociálně environmentální podpory (vzdělávání a motivování socioekonomickými faktory) místní komunitě, která je nezbytná pro ochranu tohoto druhu (Kanaan, 2017). 

Během let 2011–2017 bylo do Národního parku vypuštěno celkem 113 jedinců, jak uvádí tabulka č. 1.

Měsíc/rok	Počet vypuštěných jedinců/ks	Pohlaví/samec, samice, mladý jedinec
Leden/2011	13	neznámo
Září/2012	30	16, 13, 1
Červen/2015	33	19, 14
Březen/2016	7	4, 3
Červen/2017	30	18, 12

 

Reintrodukovaní jedinci byli získáni několika způsoby: 95 jedinců bylo zabaveno (nelegální obchod), 16 mláďat se vylíhlo v místní zoo párům, které byly sestavené z konfiskovaných jedinců, 1 jedinec byl zachráněn přímo v NP Araucarias, 1 jedinec se vylíhl v centru institutu Espaco Silvestre (Kanaan, 2017). 

Výběr jedinců je vždy posuzován metodami genetické analýzy, která umožňuje vybrat vhodné jedince k vytvoření vhodných, geneticky variabilních párů. Jsou prováděna veterinární vyšetření navržená IBAMA a SISBIO. Jedinci splňující podmínky základního výběru jsou zařazeni do dalších přípravných fází, které trvají 4–18 měsíců. Jsou sbírána biometrická a váhová data, údaje o chování ptáků (všechny aktivity, které jedinec dělá v průběhu určitého časového úseku). Kandidáti jsou denně trénováni k vyhledávání a manipulování s přirozenou potravou, vyhýbání se člověku, souvislému letu a letovým dovednostem, musí projít celkovým aklimatizačním obdobím na vypouštěcí lokalitě. Jsou vypuštěni pouze ti jedinci, kteří splňují všechna kritéria. 

Vypuštění jedinci jsou po celou dobu projektu monitorováni prostřednictvím radiotelemetrie (po dobu trvání rádiových límečků), 4× měsíčně je prováděna vizualizační kontrola, jsou dodávány zprávy a fotografie od členů místní komunity. Z výsledků monitorování vyplývá, že v roce2015 bylo zaznamenáno páření jednoho páru, v roce 2016 bylo zaznamenáno páření u šesti párů. Během let2011–2016 bylo potvrzeno vylíhnutí 10 mláďat (Kanaan, 2017).

Mortalita jedinců z vypuštěné skupiny v jednotlivých letech 2011–2017 byla v rozmezí od 0 do 20 %, jak ukazuje tabulka č. 2.

Rok	Procento mortality	Počet vypuštěných jedinců
2011	8	13
2012	20	30
2015	9	33
2016	0	7
2017	16	30

V současné době projekt dovoluje pracovat pouze s ptáky žijícími v jižní Brazílii. Věřím však, že v budoucnu na tomto projektu bude možná i spolupráce evropských zoologických zahrad. Samozřejmě zapojení do projektu obnáší především zajištění vyšší genetické variability druhu v evropském chovu, zvýšení počtu chovných párů, zvýšení počtu odchovaných mláďat. V neposlední řadě finanční podpora celého projektu může probíhat bez přímé účasti reintrodukovaných jedinců.

Amazoňan vínorudý v soukromém chovu a chovu v zoo ČR 

V České republice je v soukromém sektoru registrováno 471 jedinců. V roce 2008 a 2017 bylo v České republice odchováno celkem 50 jedinců, v roce 2015 bylo odchováno 89 jedinců, což je nejvíce za sledované období 2008–2018. Amazoňan vínorudý patří k pěti nejčastěji chovaným druhům papoušků z příloh CITES I/A v českých chovech (CITES, 2019).

V evropských zoologických zahradách je amazoňan vínorudý zastoupen v patnácti institucích (včetně ostravské) v počtu 29 samců, 19 samic a 4 neurčených mláďat. Je rozmnožován pouze v pěti zoologických zahradách, a to v Zoo Attika (Řecko), v Zoo Parc de Beauval (Francie), v Zoo Opole (Polsko), v Zoo Ostrava (ČR), v Zoo Stuttgart (Německo). Ostravská zoologická zahrada je jediný zástupce zoologických zahrad sdružených v Unii českých a slovenských zoo, který chová a rozmnožuje amazoňany vínorudé (ZIMS, 2019). 

V ostravské zoologické zahradě je chov amazoňana vínorudého zaznamenán od roku 2006. Do roku 2018 bylo odchováno celkem 27 mláďat. V současné době jsou zde chovány dva rozmnožující se páry.

 

Použitá literatura:

BirdLife International 2017. Amazona vinacea. The IUCN Red List of Threatened Species 2017: e.T22686374A118954406. http://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2017-3.RLTS.T22686374A118954406.en. Downloaded on 07 April 2019.

CITES Registr, MŽP, květen 2019, databáze informačního systému ČR

Cockle, K.; Bodrati, A.; Capuzzi, G. 2005. San Pedro. In: Di Giacomo, A. S. (ed.), Areas de importancia para la conservación de las aves en Argentina, pp. 294-297. Aves Argentinas/AOP, Buenos Aires, Argentina

Cockle, K.; Capuzzi, G.; Bodrati, A.; Clay, R.; del Castillo, H.; Velásquez, M.; Areta, J. I.; Fariña, N.; Fariña, R. 2007. Distribution, abundance and conservation of Vinaceous Amazons (Amazona vinacea) in Argentina and Paraguay. Journal of Field Ornithology 78(1): 21-39.

Cockle, K Fariña, N.; Welter, M.;.; Bodrati, A. 2010. Abundancia del loro vinoso (Amazona vinacea) en la Argentina: resultados del conteo 2007 en el departamento San Pedro, Misiones. Nuestras Aves 54: 44-46.

Cockle. K., Bodrati. A., Fariña. N a Segovia. J., v litt. 2007, THE VINACEOUS AMAZON Amazona vinacea AT LORO PARQUE. The Avicultural Magazine 103(2). The Avicultural Society. 2007

Cockle K. L., A. Bodrati, M. Lammertink, E.B. Bonaparte, C. Ferreya, and F.G.Di Sallo (2016). Predators of bird nests in the Atlantic forest of Argentina and Paraguay. The Wilson Journal of Ornithology 128:120-131.

Collar, N. J ., Gonzaga, L.P., Krabbe, N., Madroño Nieto, A., Naranjo, L.G., Parker, T.A. and Wege, D.C. 1992. Threatened birds of the Americas: the ICBP/IUCN Red Data Book. International Council for Bird Preservation, Cambridge, U.K.

Collar, N. J., 1997. Family Psittacidae (parrots). In handbook of the birds of the world. Volume 4. Sandgrouse to cuckoos. Lynx Edicions, Barcelona, Spain.

Cozzo, D. 1960. Ubicacion y rigueza de los bosques espontaneos de pino Parana (Araucaria angustifolia) existences en Argentina. Revista Forestal Argentona 4: 46-54

Dinerstein, E.; Olson, D. M.; Graham, D. J.; Webster, A. L.; Primm, S. A.; Bookbinder, M. P.; Ledec, G. 1995. A conservation assesssment of the terrestrial ecoregions of Latin America and the Caribbean. World Bank, Washington, D. C.

Hueck, K. 1978. Los bosques de Sudamérica; ecología, composición e importancia económica. Sociedad Alemania [sic] de Cooperacion [sic] Técnica, Eschborn, Germany.

Huespe Fatecha, H.; Spinzi Mendonca, L.; Curiel, M. V.; Burgos, S.; Rodas Insfrán, O. 1994. Uso de la tierra y deforestación en la region oriental del Paraguay, periodo 1984-1991. Universidad Nacional de Asunción/Facultad Ingenieria Agronomica/Carrera de Ingenieria Forestal, San Lorenzo, Paraguay.

Chebez, J. C. 1994. Notas sobre algunas aves poco conocidas o amenazadas de Misiones (Argentina). Aprona, Boletin Cientifico 21: 12-30.

Urben – Filho, MMA, Lista Nacional Oficial de Espécies da Fauna Ameaçadas de Extinção. Portaria No 444, de 17 de dezembro de 2014. Diário Oficial da União - Seção 1. Nº 245, quinta-feira, 18 de dezembro de 2014.

PRIMACK, Richard B., Pavel KINDLMANN a Jana JERSÁKOVÁ. Úvod do biologie ochrany přírody. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-595-0

Urben-Filho, A..; Straube, F. C.; Carrano, E. 2008. Amazona vinacea. In: Machado, A. B. M.; Drummond, G. M.; Paglia, A. P. (ed.), Livro vermelho da fauna brasileira ameaçada de extinção, Volume 2, pp. 462-464. MMA and Fundação Biodiversitas, Brasília, DF and Belo Horizonte, MG, Brazil.

Vanessa Kanaan, 2007, osobní sdělení