Timálie sečuánská (Liocichla omeiensis)
Čeleď timáliovití je jedna z největších skupin pěvců. Je morfologicky velmi rozmanitá. Příbuzenské vztahy k jiným čeledím jsou dosud nejasné. V minulosti se tato čeleď spojovala s lejskovitými (Muscicapidae) a drozdovitými (Turdidae). Většinou jsou to drobní ptáci s šedohnědým zbarvením peří a minimálním pohlavním dimorfismem. Mnohé druhy jsou hmyzožravé jiné plodožravé. Tvoří malá hejna od tří kusů až po několik desítek jedinců, kteří brání svou lokalitu proti jiným druhům pěvců. Budují si klenutá hnízda, některé druhy nízko nad zemí, některé druhy přímo na zemi, některé druhy staví hnízdo ve vyšších místech hustě rostoucích keřů.
Třída: Ptáci (Aves)
Řád: Pěvci (Passeriformes)
Čeleď: Timáliovití (Timaliidae)
Vzhled
Timálie sečuánská je velmi nenápadným a plachým druhem. Celkové zbarvení jedince je olivově šedé, na šedých tvářích najdeme nádech červené barvy, na křídlech a ocase se vyskytují červené, žluté a oranžové skvrny. Oči jsou tmavé, zobák a nohy jsou našedlé. Mladí ptáci jsou podobně zbarveni jako dospělí ptáci, jejich peří je však matnější, spíš se podobají samici. Jak již je zmíněno, obvykle u čeledi timáliovitých není možno zjistit pohlavní dimorfismus, nicméně timálie sečuánské tvoří výjimku. Samci jsou mnohem jasněji a výrazněji zbarveni na konci opeření ocasu a na konci opeření křídel. Hmotnost jedince je zhruba 50 – 60 gramů, délka těla okolo 20 (21) cm.
Výskyt
Timálie sečuánská je obyvatelem Asie – žije v horských lesích na malém území střední Číny, je endemitem čínského pohoří Sečuánu (obývá malé území jižního Sečuánu), kde je chráněná, od roku 1999 je zakázán vývoz z domoviny. Timálie sečuánská žije v přírodě v několika chráněných oblastech, včetně chráněné krajinné oblasti Emei Shan a přírodní rezervace Mabian Dafending, Mamize, Heizhugou a Laojun Shan Emei Shan (posvátná hora).
Přirozeným biotopem jsou smíšené nebo listnaté stále zelené lesy, křoviny a trávy, bambusové houštiny v nadmořské výšce 500 – 2 400 m, ale je schopna se i přizpůsobit sekundárním smíšeným a bambusovým porostům. Během chovné sezony se zdržují ve výšce 1 400 – 2 400 m, během zimní sezony ve výšce 500 – 1 400 m.
Život v přírodě
Živí se rostlinnou a živočišnou potravou, kterou sbírá v husté vegetaci do 4 m nad zemí. Na stavbu hnízda používá mech, tenké větvičky, stébla trávy nebo listy bambusů a jiných rostlin. Hnízdo ve tvaru misky si staví v keřích a v době rozmnožování si pár poměrně útočně obhajuje teritorium. V přírodě hnízdí od dubna do srpna. Samice snáší 2 – 4 světle modrá vejce, která jsou inkubována 14 – 15 dní samcem i samicí. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 12 – 15 dnů a jsou krmena oběma rodiči jak v hnízdě, tak po vylétnutí.
Druh je v přírodě ohrožen postupnou ztrátou přirozeného prostředí (kácení a těžba dřeva), fragmentací krajiny, odchytem jedinců pro klecové chovy a hnízdní predací. Stavy populace v přírodě klesají. V současné době je přirozená populace odhadována na 1 500 – 7000 dospělých jedinců. Timálie sečuánská je zařazena do Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN jako zranitelný druh.
Chov a odchov v Zoo Ostrava
Chov timálie sečuánské v Zoo Ostrava se vztahuje k roku 2011, kdy byl získán pár ze Zoo Praha, tito jedinci však uhynuli během roku 2015 bez jediného hnízdění. Další pár byl dovezen v roce 2017, samec vylíhlý 23.6.2016, pochází ze Zoo Whipsnade, samice vylíhlá 10.7. 2016 ze Zoo Jersay. Pár poprvé hnízdil v červenci 2018, kdy vyvedl mládě, které po měsíci odchovu uhynulo ve venkovní voliéře vlivem špatných klimatických podmínek. V roce 2019 pár nehnízdil a v roce 2020 hnízdil celkem 4 x, v červenci 2020 bylo chovným párem přirozeně odchováno jedno mládě – samec.
Pár je umístěn v klidné části zázemí. Ptáci obývají vnitřní klec o rozměrech 1,20 x 1,40 x 1,95 m v malé zděné budově s možností výletu do prostorné venkovní voliéry o rozměrech 6,20 x 2,60 x 2,20 m, hustě osázené především tújemi, borovicí a bambusem. Hnízdní sezona v roce 2020 začala koncem února, kdy chovný pár postavil několik hnízd z předkládaného a nalezeného hnízdního materiálu přímo ve venkovní voliéře. Samec vybízeli samici vyhledávat vhodná místa ke hnízdění a často přinášel materiál ke stavbě hnízd, která byla vystýlána převážně samicí.
Konečné hnízdo, ve kterém opakovaně chovný pár zahnízdil, bylo postaveno ve větvích tújeve výšce 1,5 metru nad zemí. Hnízdo mělo otevřený miskovitý tvar, bylo poměrně hluboké, vystlané dřevitou vlnou, travinami, natrhanými bambusovými listy a borovicovými jehlicemi. První hnízdění v Zoo Ostrava bylo zjištěno začátkem března, kdy pár inkuboval 3 vejce. V druhé polovině března (23. 3.) byla vylíhnuta 2 mláďata. V té době se teplota v ranních hodinách pohybovala okolo -4 °C. Na odchovu a inkubaci mláďat se podílel jak samec, tak samice. Na konci března bylo kontrolou zjištěno pouze jedno mládě, které 7. dubna opustilo hnízdo. Bohužel po vylétnutí pravděpodobně narazilo do pletiva a bylo nalezeno mrtvé ve voliéře. Pitva prokázala náraz do hlavy a vdechnutí krve. Mládě bylo ve velmi dobrém výživném stavu, což potvrdilo správnou péči chovného páru a správně sestavenou krmnou dávku. Po této nehodě došlo k úpravě voliéry, ta byla zkrácena o 2,5 metrů (3,20 x 2,60 x 2,20), zahuštěna výsadbou travin a dalších tújí. Mezi 14. dubnem a 2. květnem došlo k vybudování dalších dvou hnízd mimo první hnízdo. Nakonec si samice opět vybrala hnízdo z prvního hnízdění a dne 5. května zde byla objevena 2 vejce, později byly zjištěny odumřelé zárodky v obou vejcích. Vejce byla odebrána. Začátkem června došlo k dalšímu, třetímu hnízdění ve stejném hnízdě, v polovině června se vylíhla 2 mláďata, která byla, díky silným přívalovým dešťům, nalezena pod hnízdem uhynulá, ve věku 3–4 dnů. Čtvrté hnízdění začalo v polovině července. Samec i samice se zdržovali na obvyklém vybudovaném hnízdě, střídali se v inkubaci. Na konci července bylo podle hlasových projevů a chování chovného páru zjištěno vylíhlé mládě, které bylo úspěšně odchováno. Mládě opustilo hnízdo 8. srpna. Chovný pár o mládě pečoval až do jeho odstavu, do stáří 2,5 měsíce. V této době bylo mládě okroužkováno. K přepeření jedince do dospělého šatu dochází zhruba mezi 6–12 měsíci.
Krmná dávka v době začátku hnízdění a odchovu mláďat je složena z vařené rýže, sušené vaječné směsi, strouhaného vařeného vejce, krájeného ovoce (preferovali hroznové víno), Nutribirdu F 16 (vyvážené kompletní granulované krmivo, určeno pro hmyzožravé a ovoce žravé ptáky)a Nutrimixu (doplnění minerálních látek a vitamínů, pro zlepšení stravitelnosti krmné dávky, pro podporu zvýšení snůšky, oplozenosti a líhnivost vajec). Po celou dobu odchovu mláďat jsou chovnému páru nabízeni mikro cvrčci (Acheta domesticus) a kukly potemníka moučného (Tenebrio molitor), později i jeho larvy. První dny po vylétnutí mláděte byla celé skupině nasazena antikokcidika - Sulfacox do vody dle návodu. Mimo hnízdění je krmná dávka tvořena především ovocem, vařenou rýží, směsí pro hmyzožravé ptáky Nutribird F 16, která je nabízena pouze 2 x týdně. Hmyz je taktéž nabízen jen 2–3 x týdně.
Timálie sečuánská patří mezi velmi citlivé ptáky, kterým je v zoo Ostrava poskytován co největší klid nejen v celoročním chovu, ale především v době hnízdění. Chovatelské zařízení je vybudováno v zázemí Zoo Ostrava, protože víme, že druh je velmi citlivý na jakékoli změny. Pokud dojde k jakémukoliv vyrušení, které je přes míru tolerance jedinců, může dojít k opuštění či rozbití snůšky nebo k opuštění či vyhození mláďat z hnízda.
Čeleď timáliovití představuje jednu z největších a nejpestřejších čeledí pěvců. Její zástupci patří v zoologických zahradách České republiky a Evropy k vzácně chovaným druhům. Budoucnost timálií v evropských chovech je ohrožena a to především díky zákazu dovozu tohoto druhu do EU (od roku 2003), díky nízkého počtu chovaných a odchovávaných jedinců a tím malé chovatelské základny. Stává se, že rozmnožená mláďata jsou mnohdy odchovávána člověkem a tito jedinci jsou v mnoha případech neschopni odchovávat mláďata přirozeným způsobem. Proto každý přirozený odchov je vzácný.
V evropských chovech je timálie zastoupena ve 26 zoologických institucích v počtu 90 jedinců (43 samců, 41 samic a 6 jedinců neurčeného pohlaví). V roce 2020 tento druh odchovalo 8 evropských zoologických zahrad (ZIMS 2020). V rámci evropských zoologických zahrad je vedena Evropská plemenná kniha (ESB).
Použitá literatura:
ZIMS, celosvětová evidence zvířat držených v lidské péči – zoo, 2020, SPECIES 360 (https://zims.species360.org/, http://www.funkce.eu/vlastnosti.php)
EAZA Passerine taxon Advisory group European Studbook for Mount Omei Babbler (2014)
Prezentace: EAZA Annual Conference Valencia, 2019, Omei Shan Liocichla
BirdLife International. 2017. Liocichla omeiensis. The IUCN Red List of Threatened Species 2017: e.T22715770A117063025. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2017-.RLTS.T22715770A117063025.en.
Downloaded on 08 April 2021.
