­Psi proti zločinu IV – ­Urbi našel muže vyhrožujícího vraždami

Jedné listopadové noci volala policii nešťastná žena z malé obce pod Orlickými horami, že se její přítel opil, vzal si velký nůž a prohlásil, že jde ven a zabije každého, koho potká. 

Zda se v opilosti zhlédl v amerických filmech, či ve zprávách o hromadných vrazích ze stejné země, nebo se chtěl mstít po hádce s družkou na nevinných lidech, nebylo v tu chvíli jasné a ani důležité. Policisté museli nebezpečného muže co nejdříve nalézt a zadržet.

A jak ho v noci najít? Nejlépe s využitím psa. Muži zákona jméno opilce zaznamenali už mnohokrát, neboť to byl notorický vykradač rekreačních chat a chalup. Tentokrát ale šlo o víc než o vyloupený objekt. Během osmnácti minut byla v místě bydliště oznamovatelky policejní hlídka s psovodem a sedmiletým německým ovčákem jménem Urbi. Že to nebude snadné pátrání, vyplynulo i z povahy horského terénu, kde se pastviny střídají s lesním porostem. Byla už tma a nepříjemné sychravé počasí s teplotou 3,5 °C. Mlha snižovala dohlednost na pár metrů, ale naštěstí nebylo blátivo ani nefoukal vítr.

Urbi tápal, a správně

Jen co žena popsala, kterým směrem se její druh vydal, nadpraporčík Radek Pospíšil v uvedeném prostoru začal se psem hledat stopu. Jak zaznamenal služební mobil se satelitní navigací GPS, bylo to v 16.46 hodin. Urbi však stále tápal a naznačeným směrem se nehodlal vydat. Asi věděl proč, na žádnou stopu nenarazil. A protože další ženina informace zněla, že její parťák se obvykle v opilosti vydával do dvou vzdálených remízků, odebral se psovod s Urbim tímto směrem.

 V prvním rozlehlém remízku začal vysílat ovčáka na průzkum terénu. Když po několika desítkách minut revírování prohledali celý prostor, přešli k dalšímu remízku. Když ani tam pes nehlásil nález osoby, psovod se rozhodl vrátit se k domu, odkud měl potenciální vražedník vyjít. To už uplynulo téměř padesát minut pátrání. „Urbi je spolehlivý, proto mně bylo divné, že nezachytil stopu muže ve směru, který žena naznačovala, a nález osoby nehlásil ani v jednom remízku. Jelikož oznamovatelka byla rovněž pod vlivem alkoholu, nabyl jsem dojmu, že mohla být dezorientovaná a směr odchodu partnera popletla. Proto jsem začal hledat stopu poblíž domku v mnohem širším okruhu, a to asi ve výseči devadesát stupňů na každou stranu od udaného směru,“ říká psovod. 

Kličky

Nakonec pes stopu zachytil, ale téměř na opačné straně, než uvedla žena. Že jde o stopu opilce, bylo policistovi hned jasné, neboť takové kličky střízlivý člověk nedělá. Celkem bylo na stopě osm ostrých lomů, o těch mírnějších nemluvě. „Urbi prošel kolem blízkého domu, asi půl kilometru po frekventované ulici, pak po cestičce přes lávku. Dál kličkoval na louce, až došel k remízku, ale úplně jinému a na opačné straně, než uvedla žena. Tam Urbi zalehl a mně bylo i ve tmě jasné, že něco nebo někoho našel. A opravdu, opilec ležel na zemi a spal, velký nůž měl zapíchnutý před sebou,“ vybavuje si psovod. Pak doprovázející policisté nasadili potenciálnímu vrahovi pouta. Teprve potom se muž probudil. 

Co vypověděl po vystřízlivění a zda si vůbec pamatoval, čím v opilosti vyhrožoval, už psovoda nezajímalo. On si jen při zadržení podezřelého uvědomil, že ho už několikrát spatřil ‒ právě v souvislosti s loupežemi v rekreačních oblastech. A to mu také připomnělo, kolikrát už Urbi pomohl při pátrání po podobných lumpech páchajících trestnou činnost. A v čem bylo toto pátrání s Urbim pro psovoda zvláště důležité? „Opět jsem si uvědomil, jak důležité je věřit svému dobře vycvičenému psovi. Tentokrát dokonce třikrát. Nejprve to bylo, když mně zpočátku po svém způsobu dával najevo, že tady žádná stopa není. Podruhé, když propátral první a druhý remízek, a já věřil, že v nich opravdu nikdo není, přestože partnerka hledaného říkala, že na sto procent je právě tam. Potřetí, když se vydal po stopě téměř opačným směrem, než popisovala odchod muže jeho partnerka,“ shrnul policejní psovod Radek Pospíšil.

Zkušený stopař              

Policista Radek Pospíšil patřil k nejzkušenějším policejním kynologům a on sám se nejvíce se svými služebními psy věnoval stopování. Před několika roky, když policie uvažovala o využití bloodhoundů, byl jedním z šesti kynologů, kteří si osobně chtěli vyzkoušet možnosti těchto psů a jejich zvláštního způsobu stopování – mantrailingu. A také chtěl porovnat stopařskou výkonnost tohoto plemena s německými ovčáky, které považoval za nejvhodnější pro stopování. Srovnával praktické stopování obou plemen, což byl tehdy jeho služební dosluhující německý ovčák Emon a jeho nástupce Urbi a bloodhound Jack, a došel k závěru, že pokud jde o pouhé nalezení osoby, není u obou plemen žádný velký rozdíl. „Musím však brát v úvahu jejich odlišnosti v pojetí stopování. Po tříleté zkušenosti s bloodhoundem vím, že by mě také zavedl k hledané osobě. Při tréninkových stopách až šest hodin starých a několik kilometrů dlouhých chodil přes strniště, oranice, pastviny a remízky bez jakýchkoliv problémů, jak jsem mohl detailně kontrolovat na obrazovce kladečova mobilu. Dokonce narazil i na pole čerstvě pokropené močůvkou, a on šel dál se svým mantrailingovým vysokým nosem jakoby nic. Právě díky mantrailingovému výcviku nepracuje na stopě s nízkým nosem, a tudíž nereaguje na žádné předměty, které by hledaná osoba mohla ztratit. A to je při pronásledování pachatelů velmi důležité, neboť to může kriminalistům pomoct při dalším vyšetřování nebo usvědčování podezřelých osob,“ dodává závěrem ke svým stopařským zkušenostem se psy policista Radek Pospíšil, který už neslouží jako psovod, neboť je zařazený na jiné funkci.