Vlastní kůň, díl 26: Infekce a jak se jim vyhnout

Infekce – nákaza – je stav, zjednodušeně (avšak ne vždy nutně) nemoc, kterou způsobí vniknutí mikroorganismu do těla nebo na tělo takzvaného hostitele. Tento mikroorganismus tam nejen pronikne, ale začne se v hostiteli i živit, množit, vylučovat odpadní produkty svého metabolismu, časem začne i on sám (již namnožený) odcházet z těla, aby si našel jiného hostitele jako svůj nový domov. Může tak hostiteli do různé míry škodit, narušovat jeho tkáně a orgány, ovlivňovat životní pochody a projevy.

Co je to vlastně infekce

Původcem infekce, tedy mikroorganismem, který napadne tělo hostitele, jsou viry, bakterie, plísně a kvasinky, ale i živočichové (kterým souhrnně říkáme paraziti). Aby však mohli u hostitele nemoc vyvolat, musí jim v tom něco pomoct. Mluvíme o třech skupinách faktorů, které se podílejí na vzniku nemoci:

1. vlastní patogen musí být dostatečně silný (virulentní), musí ho být dostatečně množství (infekční dávka) a/nebo musí působit dostatečně dlouho;

2. tělo hostitele se také dokáže bránit a ubránit, záleží na jeho genetickém vybavení, kvalitě metabolismu, celkové zdatnosti, věku, výživném stavu, způsobu života, ale také na jeho imunitním stavu – ať už nespecifickém (obecně odolnost proti nemocem), nebo specifickém (schopnost odolávat konkrétnímu typu mikroorganismu);

3. prostředí a vnější okolnosti pak ovlivní, zda bude „posílen“ patogen, nebo naopak hostitel. Například mnoho virových infekcí dýchacích cest se snáze šíří v chladnějším a vlhkém počasí, protože virus vydrží trochu déle v prostředí „čekat na svého hostitele“. Naopak infekce přenášené členovci budou častější v počasí teplém a v místech, kde je například porost vhodný pro úkryt členovců (vysoká tráva – klíšťata – borelióza) nebo kde jsou podmínky pro vývoj krev sajícího hmyzu (teplo a stojatá voda – prostředí pro vývoj larev hmyzu – hmyz přenášející například infekční anémie koní).

Abychom dokázali předejít u koní infekcím, nestačí jen „zabíjet“ mikroorganismy, ale také posilovat hostitele (koně) a uzpůsobit prostředí k tomu, že patogen bude oslaben a kůň posílen. Jak se tedy postaráte o to, aby nebyl váš kůň poškozen patogenními mikroorganismy?

Omezit patogena

U koní se v našich podmínkách setkáváme především s virovými infekcemi dýchacích cest. Viry nelze jen tak zabít ani je „oslabit“. Můžeme však „naředit“ jejich koncentraci v prostředí a snížit pravděpodobnost, že se s nimi kůň setká. Proto se postarejte, aby váš kůň byl v takovém zařízení (stáji…), kde budou dodržovat následující opatření:

– Co nejvíce čerstvého vzduchu, aby se virus „rozlétl do všech světových stran“ velikého prostoru. Mějte koně co nejvíce venku, ve výbězích, na pastvinách. Pokud musí být v boxech, raději voltě otevřené venkovní boxy, vnitřní boxy a stáje dobře a neustále větrejte.

– Sluneční záření je nepřítelem plísní, celé řady bakterií a larev vnitřních parazitů, proto je dobré, aby koně pobývali hodně venku.

– Málo koní pohromadě, což znamená, že není dobré stáje „přeplňovat“. Čím více koní dýchá společný vzduch ve společném omezené prostoru, tím snadněji se virus bude mezi nimi stěhovat a množit. Každá stáj má svoji kapacitu a vůbec není dobré například předělit boxy, aby se tam vešel ještě jeden kůň, byť by to vyšlo finančně levněji.

– Karanténa nového koně nebo koně, který by mohl být nemocný. Karanténa znamená, že kůň by měl být nějakou dobu (většinou jeden až dva týdny) oddělen od ostatních koní, tedy v jiné stáji, v jiném výběhu, měl by mít své vlastní kolečko, lopatu, vidle, čištění, kyblíky, výstroj a ideálně i ošetřovatele. Je-li ošetřovatel jen jeden, koně v karanténě musí opatřit až poté, co opařil ostatní koně. Když se přechází od koně v karanténě, je třeba se převléknout, přezout, umýt ruce. Koně v karanténě denně sledujte, měřte tepotu, kontrolujte dýchání, tepy, případné výtoky z očí, nosu, pohlavních otvorů, hlídejte případný vznik otoků, kašel, ochotu žrát a vzhled trusu.

– Oddělení jednotlivých kategorií čili taková organizace ustájení, kde budou pokud možno zvlášť koně chovní, sportovní, mladí, hubení… Na infekční nemoci jsou nejcitlivější mladí koně, tak do dvou tří let věku, protože ještě stále se jim formuje imunita. Naopak největšími „přinašeči“ patogenů jsou koně závodní či takoví, kteří hodně cestují a setkávají se s cizími koňmi. Celá řada infekcí postihuje březí klisny a způsobuje zmetání nebo těžké vady jejich nenarozených hříbat. Každý rozumný majitel si proto zorganizuje ustájení tak, aby se tyto kategorie koní příliš nemíchaly, a tak si ochrání vnímavější jedince.

– Návštěvy cizích stájí nebo vaší stáje cizími koňáky omezujte, jak se dá. Hrozí riziko, že si na sobě domů přitáhnete patogenní mikroorganismy odjinud. Když přece jen chcete někam jet, jednoduše se po příjezdu převlékněte, přezujte, umyjte si ruce a až pak jděte ke svým koním. Stejně tak chtějte po „koňácké“ návštěvě, aby k vám nechodila v oblečení a obutí, v němž se pohybuje okolo svých koní.

Posílit koňský organismus

Někdy nedokážete zabránit tomu, aby se váš kůň dostal do kontaktu s patogenním mikroorganismem. Nezvládnete dodržet výše zmíněné body, ani kdybyste se rozkrájeli. Nebo jste je dokázali zajistit a chcete ještě víc a lépe svého koně chránit, protože „co kdyby náhodou“. Anebo vám to přikazuje zákon či jiná psaná pravidla… Prostě můžete určitými způsoby ovlivnit organismus svého koně, aby se dokázal lépe bránit případné infekci, popřípadě – pokud už onemocní – aby byly škody způsobené patogenem co nejmenší. 

Co vše můžete dělat:

– vakcinovat

 svého koně, lépe řečeno nechat ho navakcinovat veterinářem. Vakcinace vlastně znamená, že do těla koně vpravíte usmrceného nebo oslabeného či upraveného (a tedy neškodného) patogena, tělo koně ho rozpozná a vyrobí si proti němu imunitu (specifická imunita). Díky tomu, až se jednou setká se stejným, ale skutečně silným patogenem, bude mít okamžitě k dispozici účinnou obranu, která ho ochrání před nemocí. V ČR je ze zákona povinná vakcinace koní pouze 

proti chřipce

, a to jen těch koní, kteří se účastní svodů (tj. závodů, výstav, veřejných tréninků a jiných hromadných akcí) nebo kteří cestují přes hranice kraje. Kůň musí být očkovaný řádně podle schématu, jež uvádí výrobce dané vakcíny. To znamená, že nejdříve dostane dvě injekce v intervalu asi 4 týdnů (= primovakcinace čili navození imunity) a pak se musí revakcinovat (tedy udržovat v imunitě) obvykle vždy po roce. Záznam o provedené vakcinaci včetně nalepení samolepky z lahvičky musí být zapsán veterinářem na příslušném místě průkazu koně, včetně data a razítka a podpisu veterináře. Proti chřipce doporučuji vakcinovat všechny koně, tedy i ty, u kterých to není povinné ze zákona. Jedná se o velmi nakažlivou nemoc, jež dokáže dokonale zničit výstelku dýchacích cest koně a silně je zahlenit, u mladých či starých koní může dokonce poškodit srdce a způsobit smrt! Vakcinace buď úplně zabrání nakažení koně, nebo aspoň výrazně zmírní působení viru v těle koně.

Rozhodně doporučuji současně s chřipkou očkovat koně proti tetanu. Jedná se o bakteriální onemocnění, kdy do těla prostřednictvím drobné, většinou malé a hluboké ranky proniknou bakterie Clostridium tetani a začnou se ve tkáni bez přístupu kyslíku množit. Přitom tvoří jed – tetanotoxin – poškozující nervovou soustavu a vyvolávající těžké křeče kosterních svalů. Kůň za velmi silných bolestí hyne po mnoha dnech žízní a hlady, protože nejenže se nedokáže hýbat, ale ani přijímat potravu a polykat. Koně jsou na toto onemocnění velmi citliví a vakcinace je velmi účinně před touto krutou a téměř stoprocentně smrtelnou nemocí chrání.

Pokud se rozhodnete připustit svoji klisnu a odchovat hříbě, doporučuji navakcinovat ji proti herpesvirovému zmetání (této infekci se taky říká RPK – rhinopneumonie koní). V tomto případě je třeba se poradit s veterinářem a očkovat ji během březosti, aby se chránilo její vyvíjející se hříbě.

– Nepodceňujte příznaky nemocí nebo zranění svého koně – může se jednat o vstupní bránu infekcí! Nemocného nebo zraněného koně je nutné léčit, a to co nejdříve a co nejodborněji.

– Pravidelně (denně) koně kontrolujte, sledujte jejich zdravotní stav, chování, příjem potravy, pití i vylučování; v případě nejmenších pochybností vše řešte s veterinářem.

– Udržujte svého koně v optimálním výživném stavu a dobré fyzické kondici. Tehdy bývá nejsilnější také imunita.

V případě očkování si zaveďte kalendář, kam si zaznamenáte i příští termín vakcinace. Asi měsíc před tímto termínem kontaktujte svého veterináře a domluvte se na vakcinaci. Tento předstih je dobrý pro případ, že by veterinář jinak nemohl nebo že by zrovna v den plánované vakcinace byl váš kůň nemocný. Očkovat se totiž smějí pouze zdraví jedinci!

Zajistit koni vhodné životní prostředí

Z hlediska možného nakažení patogenními mikroorganismy má životní prostředí velmi významnou roli. A navíc – je to faktor, který je plně v kompetenci majitele koně nebo jeho ustajovatele! Čili velkou roli zde hraje lidský faktor. Podívejme se, co můžete udělat, aby se váš kůň nenakazil nějakou infekční nemocí:

– držte koně v prostředí, kde je dostatek čerstvého venkovního vzduchu, protože tam bude méně patogenů, méně škodlivin dráždících a oslabujících nejen jeho dýchací cesty, ale i celkově imunitu;

– zajistěte co nejmenší prašnost v okolí koně čili nezametejte v přítomnosti koní, kropte prašné povrchy, pravidelně uklízejte ve stájích, zajistěte osetí výběhů trávou, aby nebyl jen prašným hliněným pláckem, kropte jízdárnu a halu, krmte jen kvalitní neprašné seno, stelte neprašnou slámou nebo jinou podestýlkou;

– udržujte hygienu stájí a výběhů, tedy pravidelně je vyklízejte, čistěte, smetejte pavučiny, myjte kyblíky a žlaby, napáječky, čisticí pomůcky, perte deky, podsedlovky, aspoň jednou ročně prostory dezinfikujte, například natírejte stěny i podlahy vápnem, obměňujte staré dřevěné součásti, především jsou-li vystavené vlhku, odstraňujte plesnivé, nahnilé nebo jinak zkažené předměty nebo krmiva, dobře větrejte;

– podávejte koním jen zdravotně nezávadnou potravu a vodu, voda má být pitná, seno neprašné a bez jakýchkoli známek plísně či jiného zkažení (nestačí se dívat, ale i čichnout si, osahat – vlhké seno je špatné seno!), jádro dostatečně čerstvé, všechna balená krmiva včetně doplňků musí být skladovaná tak, jak uvádí výrobce, nezkrmujte je po uvedené době použitelnosti;

– zajistěte koni každý den dostatek volného pohybu, protože pohyb pomáhá nejen udržovat zdravé tkáně pohybového aparátu, ale podporuje i zdravé dýchací cesty a trávení, posiluje imunitu;

– omezte stres čili koně nenuťte žít o samotě, nebo naopak s koňmi, které nemá rád či ho šikanují, zajistěte koni dostatečný prostor, kdyby chtěl mít na chvíli „svůj klid“, dostatek klidu a prostoru na krmení a odpočinek, chovejte se ke koni v klidu, nekřičte v jeho okolí (i kdyby to nebylo na koně), nepouštějte hlasitou hudbu, nemějte na koně nepřiměřené požadavky, chovejte se k němu důsledně, ale čitelně a předvídatelně, dodržujte určitý denní režim, na který si kůň zvykne;

– držte koně v optimální teplotě čili komfortní teplotní zóně s co nejmenšími výkyvy. Koně prosperují nejlépe v teplotách prostředí okolo 10 °C, přičemž se postupně dokážou aklimatizovat i na teploty kus pod nulou nebo přes 20 °C. O ideální teplotě životního prostředí koní si řekneme v jednom z příštích dílů. Koni vždy zajistěte možnost stínu, závětří a ochrany před deštěm či hmyzem.

Možná se budete divit, ale když budete dodržovat výše uvedená doporučení, nemocnost vašeho koně se výrazně sníží, s ní i vaše finanční výdaje a stres, a pro koně se naopak zlepší spokojenost se sebou samým a jeho životem, což se projeví jeho příjemnější „povahou“ a lepší ochotou pracovat či vyšší výkonností, například na závodech!

Příště se ještě zmíníme o boji proti parazitům, což úzce souvisí s infekcemi u koní.