Kachny velšští harlekýni

Elegantní, klidné, shánlivé kachny vzdáleně připomínající kachny čárkované, to jsou velšští harlekýni. Velmi zajímavá je jejich krémově divoká kresba i jejich užitkovost.

Německo: Welsh-Harlekin-Enten

Slovensko: Kačica waleský harlekýn

Anglie: Welsh Harlekin

Francouzsky: Canard arlequin du pays des Galles

Původ: Velká Británie

Kroužek: průměr 15 u obou pohlaví

Vznik plemene

V literatuře se uvádí, že kachny velšské harlekýny vyšlechtil plukovník Leslie Bonnet, který se narodil v roce 1902 ve Waltfordu v Anglii. Kromě vojenské hodnosti byl spisovatelem a chovatelem kachen. Nejdříve nazval světlou mutaci kachen kampbelek Honey Campbells. Poté, co se v roce 1949 přestěhoval se svou rodinou, 1 500 kachnami a dvěma psy do města Criccieth v severním Walesu, přejmenoval tyto zajímavě zbarvené kachny na Welsh Harlequin Ducks. Spekuluje se ale i o vazbách na orpingtonské kachny, elsberské kachny nebo světle zbarvené indické běžce.

Bonnet později vytvořil také plemeno Whalesbury Duck, a to křížením elsberských kachen a velšských harlekýnů. V souvislosti s prací s kachnami napsal také knihu Praktický chov kachen (Practical Duck Keeping, 1960). Tato kniha byla považována za bibli chovatelů kachen a používá se dodnes. 

Paul-Erwin Oswald, první předseda klubu chovatelů kachen v Německu, ke zbarvení uvádí: Pokud jde o barvu, krémové divoké zbarvení velšských harlekýnů tvoří spojení mezi ještě světlejšími rázy kachen, např. kachnami čárkovanými a mnohem tmavšími kachnami kampbelkami. Mohli bychom si myslet, že je to „mišmaš“ barev, ale existují zde jasně definované hranice. Kachny čárkované mají černé zrcátko, zatímco u velšských harlekýnů je hnědé a u overberžských kachen modré.

Jejich zkušeným chovatelům se stále daří udržovat toto plemeno vitální a se všemi jeho původními vlastnostmi.

Roku 1968 byla vejce převezena také do USA, až do roku 1980 zde byla chována pouze malá hejna. Vznikla tu také stříbrná varieta. Uznány tady byly až roku 2001.

U nás jsou relativně mladým plemenem.

Plemenné znaky

Pro velšské harlekýny jsou typické oblé tvary, mírně zvednutý trup a hladká spodní linie, bez podbřišku nebo kýlu. Jde o plemeno středního tělesného rámce, kačer dorůstá hmotnosti 2,5 kg, kachny 2,0 kg.

Středně dlouhý trup je dobře zaoblený, mírně zvednutý, horní a dolní linie probíhají souběžně.

Dlouhá záda spadají mírně vzad. Prsa se požadují plná, výše nesená, břicho dobře vyvinuté, ale pevné. U starších kachen bývá břicho volnější. 

Také podlouhlá hlava má oblé tvary, jen mírně stoupající čelo a suché líce. Zobák by měl být středně dlouhý, běžné šířky, s rovnou horní linií. Zobák kačera má hnědou až olivovou barvu a tmavý nehet. Kachny mají zobák černozelený. Poměrně vysoko nasazené oči mají hnědou barvu.

Středně dlouhý krk je jen mírně zahnutý, nepříliš silný, plynule přechází v prsa a záda.

Také křídla jsou středně dlouhá, pevně přiléhají k trupu, jsou uzavřená. Ne zcela uzavřený ocas plynule přechází do linie zad. Holeně vystupují jen málo, běháky se požadují středně dlouhé, kačer má o něco vyšší postoj než kachna. Barva běháků kačera je oranžová, běháky kachen mají nahnědlou až hnědočernou barvu.

Měkké hladké opeření pevně přiléhá k trupu.

Nejčastější exteriérové vady

Výlukovými vadami jsou odchylky ve tvaru trupu. U současné populace bývá problém délka trupu. Křídla nesmí být volná ani odstávající v ramenou.

Nepřipouští se čistě žlutý zobák u obou pohlaví.

Barevné rázy

Chovají se v jediném barevném rázu, a to krémové divoké.

Zbarvení kačera

Základní barva je máslově bílá, hlava hnědočerná se zeleným leskem a bronzovým nádechem, tato tmavá barva přechází i do zbarvení krku. Od světlejší barvy trupu ji odděluje výrazný, ostře ohraničený a uzavřený bílý krční proužek.

Prsa, šíje, ramena a vrchní část boků jsou mahagonově hnědé s výrazným krémově bílým lemem. Břicho a peří okolo slabin je máslově bílé, kačírek, křídelní krovky a spodní část trupu jsou stejné barvy jako hlava. Ocas by měl být tmavě bronzové barvy se světlým, krémově zbarveným lemem.

Spodní část zad je stříbrná až šedohnědá, s tmavými skvrnami. Každé péro by mělo být lemované krémovou barvou.

Křídelní krovky mají šedohnědou vlnkovanou kresbu a krémové lemy.

V letkách se střídá krémová a hnědá barva s náznakem zeleného lesku. Zrcadlo je tmavě hnědé.

Zbarvení kachny

Základní barva je máslově bílá, hlava a krk mají hnědožlutou barvu v podobném odstínu s jemnou hnědou kresbou od hlavy po horní část krku.

Ve spodní části krku navazující na prsa je barva výrazná, krémová. Horní část prsou, šíje, záda a boky by měly být světle hnědé s krémovým lemem, spodní část zad hnědě strakatá, spodní část prsou a břicho jsou krémové. Křídelní krovky by měly být hnědě vlnité, letky krémové, sytě hnědě melírované, zrcadlo hnědé s jemným bronzovým leskem a tmavě hnědým lemem. Peří ocasu je nahnědlé.

Zbarvení kachen se v průběhu času mění. Čím jsou starší, tím jsou tmavší a krémově zbarvený okraj per se zmenšuje. Tyto změny by neměly ovlivnit hodnocení na výstavách. 

Co se týče barvy, populace není zcela jednotná. Sjednotit ji lze neustálým výběrem vhodných jedinců.

Nežádoucí je černá barva v horní části prsou, na šíji, ramenou a bocích. U kačera se trestá bíle zbarvený kačírek, velmi široký nebo v zadní části neuzavřený krční kroužek. U kachen se nesmí objevovat oční pruhy. Postihuje se zcela chybějící krémové zbarvení lemů per, modrá zrcadla v křídlech i bohatý zelený lesk.

Užitkovost

Požaduje se snáška 80 vajec s hmotností 65 g a bílou skořápkou. Uvádí se ale, že snáškou některé kachny konkurují slepicím. S 240 až 330 vejci není divu.

Dobrá je také masná užitkovost, jejich maso je libové.

Specifika chovu

Jak již bylo zmíněno, velšští harlekýni jsou nenároční, jejich chov je snadný. Velmi rády si potravu vyhledávají sami. I ony jsou nazývány „slimáčí policií“. Zelené krmivo je nutností. Pokud mají dostatečný výběh, kde si mohou potravu nasbírat, stačí doplnit směs běžně dostupných zrnin. Přidat lze i vařené brambory se šrotem nebo otrubami.

Nezbytný je přístřešek, ve kterém není průvan, suché stelivo, dostatek čisté pitné vody k pití. Vhodný je prostor s čistou vodou ke koupání – postačí i malá vana, vodu je ale potřeba pravidelně čistit. 

Při výběru zvířat do chovu by měl hlavní roli hrát typ, teprve poté by měly přijít na řadu odstíny zbarvení.

Kachny na vejcích většinou sedí a vodí mláďata. I u jednodenních kachňat velšských harlekýnů lze pohlaví určit s 90% jistotou pomocí barvy zobáku. Kačírci mají tmavý zobák a kachny jej mají světlý s tmavou skvrnou na konci. I při odchovu je podmínkou udržet prostředí teplé, suché a čisté.

V posledních letech jsou v USA také oblíbenými domácími mazlíčky, právě pro svou klidnou povahu. Nazývají je také „klauni ze světa kachen“.