Rorýs obecný – poznámky na objednávku
Málokterý z divokých ptáků sdílí svůj život společně s člověkem tak úzce jako tento excelentní letec, kterého nemůžeme neobdivovat. Hnízdí v dutinách, původně skal, a dokonce i stromů, ale dokázal téměř dokonale využít nabídky jiných dutin, které mu člověk nechtěně nabídl. Žít člověku tak nablízku může být opravdu výhodné, ale více než často může být taková výhoda obrácena zcela na hlavu. I tohle se rorýsům stalo. Život člověka podléhá jakýmsi vlnám, jež mnohdy postrádají jednoduchou logiku. Jedno z přísloví třeba říká, že řeči se vedou a pivo se pije. Vyjadřuje to návod k udržení poklidného tempa života, návod, jak nebrat příliš dramaticky všechno to, co se kde namluví, aniž by se něco skutečně udělalo. Snaha je něco jiného než skutek. Často na to doplatí právě ti rorýsové.
Rozvoj a budoucnost rorýsů
Rorýsové, podle literatury, hnízdili původně ve skalách, případně i ve stromových dutinách. Sice jsem to neviděl na vlastní oči, nicméně je to prokázáno docela důvěryhodně. V knize Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR je vyjmenováno několik přírodních, skalních lokalit, kde rorýsové stále hnízdí.
Hnízdění v dutinách stromů bylo prokázáno ze Šumavy, ze starých dubů na hrázi Nové řeky na Třeboňsku a nověji také z bývalého vojenského prostoru Ralsko, kde nalezli hnízdo v borovici v dutině po strakapoudovi velkém v roce 2002.
Nicméně většina rorýsů si oblíbila modernější příbytky. Nejprve asi přešla mladší populace ze skal na hradní zříceniny a ta nejmladší pak i na panelové domy. Může to vyvolávat otázku, zda i u rorýsů nemohou existovat populace vyznávající starý způsob života, oproti populacím, které využívají modernější způsoby. Neboli konzervativci a modernisté.
A také další otázku. Pravidelně se píše, že rorýs je pták společenský, když jej můžeme vídat v jeho leteckých akrobatických rejích okolo střech starých domů v celých skupinách. Jako všechno na světě to bude nakonec asi mnohem složitější. Jejich společný výskyt na určitých místech bude dán nejspíš lokálně příznivou potravní nabídkou.
Rovněž větší počet hnízdících ptáků vedle sebe je dán vhodným místem. Osamělé hnízdo v dutině po strakapoudovi naopak o nějakém společenském pudu příliš nesvědčí.
V novější době se však rorýs dostal v mnoha případech do střetu zájmů s člověkem. Jeho nejoblíbenější hnízdiště mu byla zčásti nabídnuta kvůli zanedbané údržbě domů za období čtyřiceti let mylných představ soudruhů o správném způsobu života nebo také při co nejúspornější výstavbě nových bytů, když na lepší způsob prostě nebylo. Při opravách starých domů tak byla následně zazděna většina vletových otvorů rorýsů a většina paneláků se zatepluje. Dutiny a vletové otvory opět zazděny. Není se proto čemu divit, že rorýsů nám nějak ubylo. Vyvolává to další otázky.
Ochrana přírody
Výše uvedené skutečnosti, které ohrožují život rorýsů, byly ornitologům, potažmo ochráncům, dobře známé. Bránit zateplování domů však prostě nelze. Proto byl také, mimo jiné, rorýs vyhlášen ptákem roku 2004. S tím je spojena důležitá osvětová činnost, která se dále široce rozvinula.
Vzpomínám si třeba na akce rorýsí školy nebo jak se to jmenuje, kde žáky seznamují s životem těchto ptáků, vyrábějí pro ně náhradní hnízdní budky a učí se o ochraně přírody. Snahu nikomu nelze upřít. Přes třicet let tady máme jiné poměry, se kterými přišla také někdy až přemíra ochrany přírody. Máme samostatné ministerstvo životního prostředí, inspekci životního prostředí, na každém větším samosprávném úřadu odbor životního prostředí a další ochranářské organizace.
Za této situace se potom dočtete, že stavební firma, kdesi v Ústí nad Labem, zazdila hnízda chráněných rorýsů i s mláďaty, na což upozornil náhodný znalec ptáků. Stavební firmu, která zateplovala školku, prý na takovou okolnost nikdo neupozornil. Majitelem stavby má být obecní úřad. Jenže taková školka musí mít svého ředitele či ředitelku zodpovídající kromě za děti i za budovu. Stavební firma musí mít na místě i svého stavbyvedoucího a stavebního mistra, kteří by měli být všímaví. Ale i na takové zateplení musí být vypracován projekt, pod nímž musí být podepsán projektant, který vlastní razítko, že je k takové činnosti uznán schopným. A projekt zase musí někdo další odsouhlasit.
Dnes máme tedy již celých sedmnáct let poté, kdy byl rorýs vyhlášen ptákem roku, a helemese, jako kdyby se celou tu dobu vůbec nic nedělo. Třeba jsem si myslel až dosud, že takové zateplení veřejných budov bylo dávno uděláno. A ony to byly v podstatě jen žvásty. Asi stále neumíme odlišit pravdivé slovo od žvástu. Ale nemyslete si, že jsou na tom škodní jen ti rorýsové. Mnozí to zřejmě pochopí až tenkrát, až bude všechno na buben.
Náhradní bydlení rorýsů
Českou společností ornitologickou byla představena konstrukce hnízdní budky pro rorýse, a byla dokonce organizována akce na rozmístění takových budek. Neznám sice podrobnosti, dozvěděl jsem se o tom okrajově, nicméně tuto informaci nemohu vynechat. Taková akce běží.
V lokalitě mého bydliště ale vhodná není. Zatím jsem na fotkách viděl nejméně dva typy těchto budek a ani jeden se mně nelíbil. Skutečné jejich využití rorýsy neznám. Mnohokrát jsem však za svůj život viděl rorýse zaletovat do hnízdních otvorů a vždy to bylo jako přes kopírák. Vždy to bylo vysoko, nejméně tak deset metrů. Někde pod okapem byla u stěny domu mezera, která vedla vzhůru, pod střechu. Touto mezerou potom rorýs vylezl nahoru, tam kde končí zeď. Na zdi leží nosný trám střechy zvaný pozednice. Přímo na tom trámu nebo v jeho okolí je dostatek plochého místa k postavení hnízda. Tak vypadá prostor, který je rorýsy modernější generace preferován.
Letecký manévr při vletu je až nápadně podobný. Dokonce i u rorýsů velkých, které jsem kdysi pozoroval v Dubrovníku. Nejprve přilétající pták letí dolů, aby nabral rychlost, a potom letí obloukem vzhůru, podél stěny, přímo do vletové štěrbiny. Takhle se jim to nejvíc líbí. Hnízdní budka s vletovými otvory, sice ve spodní části, avšak na přední straně, nezdá se mi být to pravé ořechové. Sice jsem viděl na fotkách i typ budky s vletovými otvory přímo na spodní straně, tedy na dně, ale uprostřed. Konstrukci budky, respektive umístění vletových otvorů, by to nejspíš chtělo vylepšit.
Důležité je také umístění, vyvěšení budky. Vyvěšení na nízký komín nestačí. Nevylučuje to sice případné zahnízdění rorýsů, ale pokud taková konstrukce není vypiplána k dokonalosti, nabízíme tím možnost podnájmu dalším, původně neuvažovaným nájemníkům. Nejvíce vrabcům domácím. Již i na internetu můžete zhlédnout fotku, na které z rorýsí budky vykukuje vrabec domácí.
Predace
Při všem tom našem obdivu k leteckému umění rorýsů jejich mistrovství nevylučuje možnost, že i takový letecký mistr může být uloven pernatým dravcem. Otevřel jsem si starou knížku od dr. Josefa Jirsíka Naši dravci. Je tam celá část, kde cituje práci německého ornitologa Uttendörfera. Ten je znám největším zpracováním rozborů potravy krahujců, převážně z míst, kde tito dravci škubají svou kořist. Z okolí 632 hnízd krahujců bylo určeno jako jejich kořist na 42 261 ptáků 24 druhů.
A byla vypočítána také četnost této jejich kořisti. Vypovídá to o mnohém. Jako nejčastější, nejoblíbenější kořistí, která se umístila na prvním místě, je uveden vrabec domácí. Těch skončilo v žaludku krahujců 4 293. Na druhém místě je pěnkava obecná s 3 451 kusy. Na třetím drozd zpěvný s 3 051 kusem. Na čtvrtém skřivan polní s 2 922 kusy. Všechno to jsou druhy ptáků, jejichž úbytek v naší přírodě je více než znatelný.
Buď se tedy o jejich radikálně snížených počtech vůbec nemluví, anebo je takové snížení přisuzováno jiným příčinám. V Praze třeba zmizeli vrabci, ale v jistou dobu tady hnízdilo neobvykle mnoho krahujců. Chraň bože, aby se někdo snad odvážil přisoudit zmizení vrabců na účet krahujců. V okolí mého bydliště, tak před dvaceti léty, jsem našel dvě hnízda krahujců ani ne vzdušnou čarou jeden kilometr od sebe vzdálená. V obou hnízdech měli po šesti mláďatech. Uttendörfer říká, že samice sežere 3–4 ptáky za den, menší samec 2–3 ptáky. Když si vezmu do ruky kalkulačku a začnu násobit, přičemž vezmu v úvahu vždy menší uváděné počty, u samice odečtu dva měsíce, kdy při sezení na hnízdě nemá lovit, a u mláďat uvažuji jen o jednom ptáku za den, který je zapotřebí pro jeho vývoj, vychází mně za rok na 8 tisíc ulovených ptáků za rok v okolí těchto dvou hnízd krahujců.
Nehovoří to o ničem jiném než o tom, s jakou oblibou si my lidé lžeme do vlastní kapsy. Ale abych se vrátil k rorýsům. Mezi ulovenými ptáky nalezl Uttendörfer také 17 rorýsů. Nedovedu si sice představit, jak to krahujci mohli dokázat, nicméně musím přijmout skutečnost, že ani rorýs nemůže být vyjmut jako potenciální kořist krahujce.
Hlavní příčinou úbytku rorýsů je menší nabídka vhodných míst pro jejich hnízdění, proto se snažíme tuto skutečnost nějak napravit. To sice děláme, a dokonce je taková činnost někdy finančně snad dotována. Neměli bychom však přehlédnout ani další tlaky. Méně vhodně konstruované hnízdní budky obsazují další nájemníci, kteří rorýse vytlačí. Třeba vrabci nebo rehkové.
V Praze se objevil další pták, který se pohybuje v místech hnízdění rorýsů, a je jím kavka obecná. Ta se v Praze nebývale rozmnožila. Kavky v některých částech obsadily kdejaký výklenek a komín ve starší zástavbě. Jsem přesvědčen o tom, že dovedou proniknout i na půdy domů a vybrat kdejaké dostupnější hnízdo rorýsů. Záliba kavek ve vybírání vajec jiných ptáků je dostatečně známá. Současnou prosperitu kavek lze přičítat nejspíše na vrub změně způsobu vytápění. Uhlím dnes topí jen málokdo a nevyužívané komíny obsadily kavky.
Pokud se týká ohrožení mláďat ptáků hnízdících v dutinách, dnes víme, že někteří predátoři se naučili lovit mláďata i z těchto bezpečnějších prostor. Mláďata před vylétnutím čekají na nakrmení v blízkosti vletového otvoru. Jakmile se zatmí, žadoní o potravu. Byly pozorovány poštolky vytahující mláďata rorýsů z hnízdní budky. Straky jsou v této činnosti mistry nad mistry.
Letecké manévry rorýsů
Některé skutečnosti sice znáte, leč lidské vzpomínky jsou nespolehlivé. Ledacos lze udělat za podmínky, jste-li ve správnou dobu na správném místě. Tak jsem si řekl, že se zajedu podívat na rorýse někam, kde určitě budou. V Rakovníku mají nejméně dvě středověké městské brány, z nichž jedna je dobře pro pozorování položená, hned naproti je totiž parkoviště zdarma. Stará stavba, kterou rorýs nemůže nemilovat.
Tak jsem tam zíral asi tři čtvrtě hodiny. Rorýsi tam sice sem tam prolétali, jeden zalétl známým manévrem i k hnízdu, ale neviděl jsem žádnou básnicky popisovanou honičku provázenou silným křikem, jak to praví stará literatura. Především pak Alfred Brehm a jeho Život zvířat, na kterém jsme vyrostli. Vždyť jsem to také vídával. Ano, ale spíše až v pozdějším čase, v podvečerních hodinách. Nad ulicí, ve výšce okapů střech se žene křičící letka několika rorýsů, která připomíná mezi ptáky nadzvukové stíhačky páté generace. Není to hejno, je to rodina. A neděje se to na začátku hnízdní sezony, ale někdy až po vylétnutí mláďat.
Uvědomil jsem si to při čekání na rorýse v Rakovníku. Měl jsem na to čas. No ano. Autobusem na jeho konečnou u parlamentu přes most na Kampu, cestou u Mešťánků na jedno a dál k tanku na další autobus. Tam býval vpodvečer vždy rorýsí letecký den. Jestli se tedy přemůžu, musím se tam zase podívat. Koneckonců si může i moudivláček zapsat do kalendáře, kdy viděl poprvé ty řvoucí letky.
Pokud se týká vlastních záznamů, viděl jsem v průběhu života rorýse na obloze poprvé 20. dubna a naposledy asi třicet rorýsů lovících před hradbou bouřkových mraků 6. října. Rok bych musel dohledat, nicméně datum mi potvrdil také Václav Hájek z Petřin, který znal ptáky velice dobře. Nakonec byl i kroužkovatelem. Ty rorýse tenkrát také pozoroval.
Tak jsem si malinko osvěžil paměť, něco zase jednou po čase přečetl a dostal impulz, na co se v nejbližší době trochu zaměřit.
