Malí psi s velkými výkony

Jedinečné soutěže pro nejmenší lovecké psy pořádá Klub chovatelů jezevčíků ČR. Pro laika to jsou až neuvěřitelné výkony trpasličích a králičích jezevčíků. Například poslušnostní cviky musí mrňousové vykonávat v lese místy s trávou, větvemi a pařezy a přitom podobně dokonale jako velká lovecká plemena.

Chůze u levé nohy páníčka se v terminologii lovecké kynologie nazývá voděním psa, a to buď na volno, nebo na řemeni, což nelovečtí kynologové znají jako chůze u nohy se psem. Je až dojemné sledovat, jak právě ti nejmenší lovečtí psi pozorně sledují svého páníčka-vůdce, aby šli při jeho levé noze, nepředběhli ho a zaostávat mohou jen nepatrně. Přitom musí přeskakovat větve, vyhýbat se stromům, kořenům, pařezům a překonávat nerovnosti. 

 

Disciplíny pro praxi

Jedna ze soutěží podle zkušebního řádu v práci na králíka pro králičí a trpasličí jezevčíky se konala o víkendu uprostřed července ve Volském žlebu u Ronova. Soutěž a zkušební řád pro tuto disciplínu vychází z lovu divokých králíků, kterých kdysi bylo v přírodě hodně a právě nejmenší plemeno jezevčíků bylo vyšlechtěno pro lov této zvěře. 

Soutěžní řád vyžaduje, aby zúčastnění psi byli dokonale ovladatelní a dokázali dohledat postřeleného králíka. Jak uvedl jeden z rozhodčích, doc. MVDR. Karel Bukovjan, CSc., soutěže se zúčastnili převážně špičkově připravení psi. 

Potvrdilo se to hned v prvních disciplínách poslušnosti, kdy rozhodčí hodnotili výkony psů vysokými známkami. Už na první pohled bylo zřejmé, že úroveň připravenosti v poslušnosti snese srovnání s výkony nejlepších služebních psů.

Zde je třeba připomenout, že nelze porovnávat výkony v poslušnosti psů určených pro praxi s výkony psů sportovních, neboť ti cvičí na rovné travnaté ploše a musí předvádět naprosto dokonalou a elegantní poslušnost. Necvičí se tedy pro praxi, ale pro co nejlepší sportovní výkony. 

Jako při honu 

Jiným poslušnostním cvikem, který předváděli na zmíněné soutěži trpasličí a králičí jezevčíci (zastoupení byli hladkosrstí, drsnosrstí i dlouhosrstí), bylo chování na stanovišti. 

Cílem tohoto cviku je, aby pes prokázal vycvičenost, ale i pevnou nervovou soustavu, neboť na nic z toho, co se děje před ním, nesmí reagovat. Stále musí zůstat odložený vedle levé nohy vůdce. Přitom za každý projev neklidu, ať už pohybem, nebo hlasem, ztrácí body.

A co má tento cvik imitovat? Jednu z epizod při honu. Honci 10 minut prochází v rojnici lesem a hlasem spolu s údery klacků pomyslně plaší zvěř asi 30 metrů před psem. Během této doby zazněly také tři výstřely do vzduchu.

I v tomto případě byli rozhodčí spokojeni. V 11 případech (z 12 soutěžících) to dali najevo nejvyššími známkami, pouze jeden obdržel dva body  (nejvyšší 4, nejnižší 1, nesplnil 0).

Vrcholem je vlečka

Vrcholem soutěžního dne byla vlečka s králíkem. Soutěžícím vůdcům bylo známo pouze to, co je dáno zkušebním řádem.

Tedy že vlečka je dlouhá nejméně 250 kroků, začíná u vyznačeného místa, kde je trochu srsti králíka, na terase jsou dva pravoúhlé lomy a přibližně po 200 krocích je označeno místo, kde vůdce vypouští psa z barvářského řemene. Zbývajících 50 metrů pracuje samostatně.

Z místa vypuštění pak vůdce spolu se dvěma rozhodčími sleduje psa, přičemž ho nesmí jakkoliv povzbuzovat. Úkolem psa je na tomto úseku dohledat imitaci králičí nory (průměr 18–20 cm a délka 80–100 cm). 

V noře je zasunutý králík, kterého má jezevčík vytáhnout. Tím však jeho úkol nekončí. Králíka totiž musí vášnivě hlídat nebo s ním třepat, případně ho přinést vůdci, který se s rozhodčími mezitím přesunul do blízkosti nory.

Na celé vlečce se hodnotí zmíněné čtyři výkony, tedy dohled na řemeni, volné hledání, vytažení z nory a nakonec chování ke zvěři.

Na soutěž do Volského žlebu dorazili jezevčíci s několika různými loveckými zkouškami, i proto byla radost pohledět na jejich výkony, byť ne každý vůdce mohl být spokojený s výsledky práce svého svěřence. Nebyli ve dvou případech spokojeni ani nekompromisní rozhodčí, takže se u dvou pejsků objevily dvě nuly.

Shodou okolností oběma asi králík příliš nevoněl, neboť z dosledu na řemeni i z volného hledání měli známku nejvyšší, avšak vytáhnout králíka z nory se jim nechtělo, a tudíž nemohli obdržet ani známku za jeho následné hlídání (v lovecké terminologii: chuť ke zvěři). 

S výcvikem opatrně

Oblíbenost trpasličích a králičích jezevčíků, a to jak drsnosrstých, krátkosrstých, tak dlouhosrstých, je veliká. I proto se na štěňata čeká nezřídka přes rok. Často je to přání dětí, které jim rodiče rádi splní. Jde totiž o malého pejska, který nezabere v bytě ani při přepravě mnoho místa a skromný je i na objem krmné dávky. 

Mnohá štěňátka však splňují pouze roli rodinných kamarádů, takže cenné lovecké geny se dále neupevňují. Zkoušky lovecké upotřebitelnosti se totiž u těchto mrňousků ani pro uchovnění nevyžadují.

Na druhou stranu, když mnohé děti vidí, co vše jsou schopni tito malí jezevčíci zvládat, rády by si také vyzkoušely své výcvikové umění. Před takovou snahou však zkušení myslivečtí kynologové varují, neboť děti jsou temperamentní, nemají zkušenosti ani trpělivost. A to může mít negativní dopad na pejsky těchto malých plemen, neboť jezevčíci si dlouho pamatují. A napravovat později chyby vyplývající z velkého výcvikového tlaku na jedince je během na dlouhou trať. Mnohé se dá pokazit za chvíli, ale napravovat se musí třeba i měsíce.

A jak dlouho trvá výcvik malých jezevčíků? „To se nedá přesně říct, neboť záleží na vlohách jedince a na představě majitele, pro jakou loveckou upotřebitelnost chce psa mít. Příprava pro soutěže na králíka trvá kolem jednoho roku, při intenzivnějším výcviku to může zkušený kynolog zvládnout i za šest měsíců,“ konstatuje Karel Bukovjan.

Všem novým zájemcům o výcvik jezevčíků však doporučuje obrátit se na zkušené myslivecké kynology.