Poklady z přírody 83 – Aloisie citronová

Má silnou citrónovou vůni, která je intenzivnější poté, co se květů nebo listů rostliny dotknete. A má také široké využití v kuchyni, v léčitelství, kosmetice, jako repelent i v chovu drůbeže. 

Aloisie citronová (Aloysia citriodora nebo také Aloysia triphylla, Lippia citriodora, Lippia triphylla, Verbena triphylla nebo Zapania citriodora)  je vytrvalý keř z čeledi sporýšovité (Verbenaceae), řádu hluchavkotvaré  (Lamiales).

U nás se můžete setkat také s názvem klapourek citrovonný, aloisie trojlistá nebo verbena citrónová.  V anglicky hovořících zemích se používá název Lemon Verbena nebo Lemon beebrush, sweet-scented verbena, lemon-scented verbena, lemon tree, herb Louisa, verbena oil plant. 

Setkat se můžete také s názvy jako: Aloysia, Cedrón, citrininé aloyzija, citron-aloysia, citromverbéna, citroenverbena, Erba luigia, Herb Louisa, herb Loisa, Hierba Luisa, Lemon-Scented, sitruunaverbena Verbena, Louisa, Verbena Citrodora, Verveine Citronnée, Verveine Citronnelle, verbena odorosa erveine des Indes, Verveine du Chili Pérou, Verveine Odorante, Zappania citrodora, Zitronenverbene nebo Zironenduftstrauch. 

Výskyt

Původem je z Jižní Ameriky, uvádí se severozápadní Argentina, Paraguay, hory Bolívie, Peru a Ekvádoru. Zdomácněla také v Brazílii, Chile, Kolumbii a Uruguayi, pěstuje se i v Mexiku. Dovezena byla i do Severní Ameriky, Indie, Afriky a do Evropy. Ve Středomoří zplaňuje, v chladnějších oblastech se pěstuje jako hrnková rostlina.

Dobře roste v oblastech s průměrnými ročními teplotami v rozmezí od 18 ° C do 28 ° C (snáší 14 ° C–33 ° C) a průměrnými ročními srážkami v rozmezí od 600 mm do 1 000 mm (snáší 500–1800 mm). Ve volné přírodě se vyskytuje v nadmořských výškách od 500 až do 3500 m. Objevuje se v lesích a křovinách, roste i na slunných místech podél cest. 

Charakteristika

Rod Aloysia zahrnuje více druhů, nejznámější je aloisie trojlistá. 

Keře aloisie dorůstaní výšky 2 až 6 metru. V teplých oblastech mírného klimatu bývají obvykle nižší, uvádí se že dorůstají 60–120 cm. Na větvích vyrůstají v přeslenech po třech zelené kopinaté listy s hrubou texturou, široké 7 až 25 mm. Listy jsou většinou celokrajné, ale vyskytují se i jemně zubaté.

Malé světle purpurové, narůžovělé nebo bílé květy vyrůstají v latách, které vyrůstají na konci lodyh nebo v paždí listů. Řídká latnatá květenství mohou být až 25 cm dlouhá. Kalich oboupohlavních květů je 2–3,5 mm dlouhý, koruna dorůstá 3,5–5,5 mm. Opylovačem je hmyz. Na severní polokouli kvete od poloviny léta do podzimu. Semena dozrávají v září a říjnu, jsou malá, tvaru kapky a tmavohnědé barvy. 

Trocha historie

Do Evropy dovezli aloisie Španělé. Jako první si rostliny všiml a poprvé ji popsal evropský botanik Philiber Commerson, který sbíral rostliny v Buenos Aires. Psal se rok 1767.  Rostlina byla dovezena  do botanické zahrady v Madridu, kde jej v roce 1797 pojmenovali profesoři Casimiro Gómez Ortega a Antonio Palau y Verdera. Rod Aloysia byl pojmenován na počest princezny Marie-Luisy Parmské, manželky španělského krále Karla IV. Název byl publikován v knize Palau Parte Práctica de Botánica v roce 1784. 

Neoficiální dovozy rostlin ze Španěly ovládané části Ameriky zpravidla ztroskotaly. Když v roce 1785 přivezl své sbírky francouzský botanik Joseph Dombey, rostliny byly zabaveny a měly shnít ve skladech. Semena Aloisie ale byla odeslána Charlesovi Louisovi L'Héritier de Brutelle do Paříže, ten rostlinu pojmenoval jako Verbena triphylla a koncem roku 1785 název zveřejnil v Stirpes Novae.  V Paříži získal exemplář Aloisie John Sibthorp, profesor botaniky na Oxfordu, a poskytl jej britskému zahradnictví. O roku 1797 byla citrónová verbena běžná ve sklenících v okolí Londýna a její popularita se dále zvyšovala.

Později se jako okrasná, léčivá aromatická  rostlina aloisie rozšířila do dalších oblastí. Znaly ji i naše babičky.

Uplatnění má v kulinářství. Listy lze využít k přípravě lahodných čajů, které mají v oblibě zejména Španělé a Francouzi, Využít je lze i do jiných nápojů, vhodné jsou také do salátů, dresinků, jogurtů, smootie, želé, marmelád, pesta, sušenek, ovocných pohárů a pudinků  i zeleninových a houbových pokrmů. Jejich citrónová chuť se hodí také k dochucení pokrmů z ryb nebo drůbeže. Listy lze připravit podobně jako špenát. Aloisie pokrmům dodá osvěžující a lahodnou citrónovou chuť. Silice se používá k výrobě likérů.

V roce 1935 se začal v Peru vyrábět z listů nealkoholický nápoj Inca Kola, který je v Jižní Americe populární dodnes. V Americe je olej v Aloisie označený za bezpečný, používá se jako příchuť do potravinářských výrobků. 

Využití má Aloisie také v medicíně. Působí protizánětlivě i proti plísním, má antioxidační účinky, potlačuje viry i úzkost, blahodárně působí na nervový systém, který zklidňuje.

Lidová medicína doporučuje listy aloisie potírat hmyzí štípance. Čaj má uklidňující účinky, pomáhá při nespavosti, ulevit by měl od astmatu, migrény, poruch trávení a nadýmání, ale také bolestí zubů, horečnatém nachlazení či depresi. Má mírně sedativní účinky, používá se ke zmírnění bronchiálního a nosního překrvení. Poslouží také k osvěžení dechu, upravuje srdeční činnost i činnost jater, listy a kvetoucí vrcholy uvolňují svaly. Uvádí se také, že omezuje záněty v kloubech a pomáhá při potížích s pohybovým aparátem. 

Dávka 5 g listů aloisie 1x denně k hlavnímu jídlu nebo v menších dávkách k jídlům během dne může pomoct s dodržením diety. Aloisie podporuje odvodnění a detoxikační schopnosti lidského těla.

Na přípravu čaje je potřeba 1 čajová lžička sušených listů a  250 ml horké vody, nálev se nechá pod pokličkou 10 minut odstát.  Čaj je možné užívat až 3× denně. 

Esenciální olej se používá v aromaterapii při léčbě nervových a zažívacích potíží a také při léčení akné, vředů a cyst, dále k usnadnění trávení, léčbě kocoviny, odstranění akné, odplavení tuků z těla, léčbě cirhózy jater, snížení stresu, odstranění deprese, léčbě impotence a frigidity, snížení zánětu, léčbě sexuálně přenosných infekcí, zamezení bušení srdce a nastolení rovnováhy v těle. Zábaly z citronové verbeny pomáhají uklidnit oteklé nebo zarudlé oči.

Doporučuje se však určitá opatrnost, i zde platí, že i dobrého moc škodí. Dlouhodobé užívání nebo velké dávky mohou způsobit podráždění žaludku. Fytochemikálie obsažené v listech aloisie mohou ovlivňovat účinky některých léků. Pokud léky užíváte, konzultujte proto užívání aloisie se svým lékařem. Nedoporučuje se ji používat v průběhu těhotenství a kojení a pro děti do 7 let.

Využití má i v kosmetice, z listů stonků nebo parou z listů se lisuje olej k výrobě parfémů, toaletních vod a deodorantů. Olej může při styku se slunečním zářením  způsobit alergické podráždění pokožky, má fytotoxický účinek. V rámci Evropské unie se proto k tomuto účelu nepoužívá, je zakázaný. 

Listy lze macerovat v mandlovém oleji, a použít pro masáž, v domácích pleťových vodách nebo krémech. Extrakt může pomoct s redukcí váčků pod očima a otoků kolem očí, stačí přiložit na 15 minut. Bylinný ocet s Aloisií je vhodný na zvláčnění a osvěžení pokožky. 

Rostlina odpuzuje mouchy a další hmyz, esenciální olej z ní je účinným insekticidem v koncentraci 1 - 2%.

Provonět může i byt, sušené listy lze přidat do potpourri nebo vonných sáčků nebo polštářků. Přidat jej jej možné i do vosku na výrobu svíček. 

Co rostlina obsahuje

Hlavními složkami oleje extrahovaného z aloisie je citran (30 – 35 %), nerol a geraniol. 

V listech se nachází významné množství antioxydantů, alkaloidů, flavonoidů, tříslovin, z nichž převažuje tanin. Zastoupeny jsou také silice např. citral, limonen, geraniol, pinen, nerol, cineol, citroncol, dipenten, linalol, carvon, citroneol, cineol, linalol, alfa i beta pinen, eugenol. Dalšími zajímavými složkami jsou verbascosid a verbenalin. 

Pěstování

U nás se pěstuje jako letnička nebo hrnková rostlina. Vhodná jsou slunná místa. Pokud rostliny nemají dostatek slunečního svitu, aroma je méně výrazné.

Půda je vhodná lehká, dobře propustná, alkalická. Rostliny snáze přežijí v chudší půdě. Přebytečná voda podporuje hnilobu kořenů.  Zálivka by měla být pravidelná, ale ne nadbytečná.

Vysévá se koncem jara, nejlépe ve skleníku. Po vysetí je potřeba substrát chránit před vyschnutím a udržovat na světlém místě. Sazenice se přepichují do větších nádob. Množit se dá i pomocí řízků z polozralého dřeva.

Ze škůdců se mohou objevit mšice, molice nebo  roztoči. Proti mšicím lze použít postřik měkkým draselným mýdlem nebo mýdlem Marsilia ředěným vodou.

Rostliny nejsou otužilé, teplota by neměla poklesnout pod 5°C.  Ochranu vyžaduje i v místech, kde se téměř nevyskytují mrazy. Na zimu je vhodné je přenést do vnitřních prostor s teplotou alespoň 5 – 10 °C a omezit zálivku. Rostliny upadnou do vegetačního klidu, listy opadají.  Při teplotách vyšších než 15°C rostou i v zimě. 

Na záhoně mohou mírný mráz přečkat také ve svých hlubokých kořenech. Rostlinám je potřeba seříznout nadzemní části a kořeny přikrýt slámou. Pokud zimu přečkají, obráží poměrně pozdě. V některých zahradnictvích uvádí i kultivary odolné vůči mrazu. Např. u kultivaru Maria Luisa' udává zahradnictví Flos  -9 až -12 °C. Řízkované mladé rostliny dobře přezimují v pokoji.

Přezimované rostliny je potřeba pravidelně přihnojovat.

Při přesazování se používá propustná, hlinitopísčitá zemina, na dno květináče je potřeba umístit drenážní vrstvu. Během růstu je prospěšné pravidelné přihnojování.
Aloisie roste poměrně rychle, větvením rostlin je možné podpořit jarním řezem. Vytvarovat se dají i stromky. 

Sběr

Ideální dobou pro sklizeň je konec léta, kdy jsou listy aromatičtější. Dá se ale sklízet po celý rok. Sklízet by se mělo malé množství listů, tak aby rostlina byla schopna přežít. 

Před přezimováním je možné rostlinu ořezat a listy usušit. 

Zpracování

Listy se suší na větraném a zastíněném místě. Sušené listy si udrží vůni po čerstvých citronech dva až tři roky. Přechovávají se v uzavřených sklenicích na stinném tmavém místě. 

Využití u drůbeže

I u drůbeže má antioxidační, protizánětlivé a antivirové účinky. 

Vědci ověřovali účinky prášku z listů aloisie  na výkon a imunitu brojlerů při tepelném stresu. Výsledky studie potvrdily, že doplnění stravy kuřat o 1,0 % prášku z citronové verbeny a 250 mg/kg vitaminu C pomohlo potlačit negativní účinky způsobené tepelným stresem.

Listy nebo esenciální olej z aloisie lze použít jako prostředek proti vnějším parazitům, lze jej aplikovat – použít sušené listy nebo nakapat několik kapek oleje do snáškových hnízd, nebo ředěný olej přímo na zvířata. Chovatel paduánek z Francie používá zejména k ošetření chocholů 10 kapek esenciálního oleje ředěného ve 100 ml olivového, slunečnicového nebo kokosového oleje. 

Esenciální olej z aloisie má také vliv na prodloužení trvanlivosti kuřecího masa, krom toho je součástí řady receptů.