Psí specialisté 20 let po teroristických útocích v USA

Svět v šoku – tak lze nazvat den 11. září 2001, kdy se teroristé zmocnili na komerčních linkách dvou dopravních letounů a narazili s nimi do dvojčat mrakodrapů Světového obchodního centra v New Yorku. K téměř třem tisícovkám obětí a zraněných se přidaly další ve chvíli, kdy třetí unesený letoun narazil do Pentagonu ve Washingtonu a čtvrtý Boeing 767 havaroval v Pensylvánii. Stalo se tak po předchozí marné snaze pasažérů zmařit teroristům převzetí řízení letounu. A proč tuto tragickou událost připomínat v souvislosti s kynologií? Důvodů je více.

Především si lidé na celém světě uvědomili, že v následujících dnech záběry kamer či fotografie ve všech médiích velmi často zobrazovaly odvěké pomocníky lidstva – psy. Služební psi specializovaní na vyhledávání výbušnin od nejrůznějších bezpečnostních složek neustále křižovali veřejné prostory, kde by mohly hrozit další útoky teroristů. 

Byla to především letiště, nádraží, přístavy a prostory, kde se konaly různé větší kulturní, sportovní či jiné společenské akce. Zkušenosti z předchozích teroristických útoků na celém světě ukázaly, že nejúčinnější obranou je prevence, tedy kromě jiného odhalování nastražených, převážených nebo ukrývaných výbušnin. 

Psi se tak stali ještě více významnými pomocníky při zajišťování bezpečnosti lidí a objektů, než tomu bylo kdykoliv dříve.

V tomto směru naše policie ve srovnání s jinými zeměmi patřila v roce 2001 k těm lépe připraveným. „Máme po zkušenostech z hrozeb bombovými útoky připravených padesát psů k vyhledávání výbušnin. Po jednom až třech v každém kraji, další jsou u ochranné služby a u pyrotechniků,“ uvedl tehdejší šéf policejní kynologie plukovník Jiří Novotný.

Přestože v naší zemi nedošlo od útoku na newyorská dvojčata k závažnému teroristickému ohrožení, mají čeští policejní kynologové v pohotovosti stále dostatek dobře připravených čtyřnohých specialistů. Alespoň to v rozhovoru pro iFaunu potvrdil vedoucí odboru kynologie a hipologie Policejního prezidia ČR plukovník Mgr. Petr Kozák. 

Pane plukovníku, mohl byste v souvislosti se smutným výročím teroristického útoku na Světové obchodní centrum a Pentagon vzpomenout na své dojmy z té strašné události?

Tragédii jsem prožíval hodně intenzivně. Rok předtím jsem byl ve Spojených státech jako instruktor v kurzu speciálního výcviku psů ATF a američtí chovatelé a přátelé Jim a Claudie Hirschovi, od kterých jsem měl služebního labradora, mě pozvali na návštěvu New Yorku.

Dvojčata Světového obchodního centra patřila k velkým atrakcím, a tak jsme je při prohlídce města nemohli vynechat. Komplex na mne udělal velký dojem, bylo to úžasné architektonické dílo, které intenzivně žilo. O to emotivněji jsem prožíval jeho zničení s téměř třemi tisícovkami obětí. O útoku jsem se dozvěděl po cestě z jednání krajského výboru ČKS.

Jak dlouho jste v době útoku sloužil a jaké služební psy jste měl?

V roce útoku jsem sloužil deset let na oddělení služební kynologie PČR – Správy severomoravského kraje. Měl jsem bombaře labradora Steva a malinoise Foxe z Hückelovy vily na vyhledávání drog. 

Pociťoval jste po 11. září 2001 zvýšený tlak na přípravu psích specialistů na vyhledávání výbušnin? 

Pokud si dobře vzpomínám, naše jednotka psovodů specialistů v době daného útoku měla čtyři psí bombaře. Na přelomu století se tehdejší šéf severomoravské služby pořádkové policie plk. Lessy nespokojil s dosavadním stavem, kdy tam sloužil jediný psovod specialista na vyhledávání výbušnin. Brzy tak naplnil svou vlastní představu a skupinu specialistů rozšířil na počet pěti psů včetně našeho tehdy detašovaného pracoviště v Olomouci. 

Neuvědomuji si, že by útoky letadly nějak extrémně zvedly společenskou poptávku po speciálně vycvičených psech. Situace se však výrazně změnila po dalších dvou velkých teroristických útocích, ke kterým se přihlásila al-Káida.

Jedenáctého března 2004 explodovaly v Madridu v ranní špičce nastražené výbušniny ve třech vlacích. Zahynulo 190 lidí a dalších 1 900 bylo zraněno. 

Rok nato, 7. července, vybouchly v Londýně tři bomby v soupravách metra a jedna v patrovém autobuse. Útoky si vyžádaly 52 obětí.

To byly události, které výrazně ovlivnily pohled na využívání psů k vyhledávání výbušnin u všech ozbrojených sborů, a tedy i u naší policie.

Kolik má dnes PČR psů vycvičených na detekci výbušnin?

Je to více než dvojnásobek, jaký měla PČR v době útoku na dvojčata. Jsou úměrně rozmístění po celém území ČR tak, aby při hrozbě bombovým útokem byli včas a v potřebném počtu na místě ohrožení.

Samozřejmě se využívají také preventivně, a to v mnoha směrech. Například při kontrolách prostor, kde se mají pohybovat významní politici, státní návštěvy, případně v místech, kde se mají konat velké kulturní či sportovní akce. 

Jak ukazují výsledky policejních přeborů, často jste figuroval se svými psími specialisty na předních pozicích. Vzpomínáte si na své největší úspěchy?

Nejvíce mně utkvěl v paměti výkon fenky německého ovčáka Kety. Byla to neobyčejně pracovitá fenka, což se ukázalo nejen při policejním šampionátu psů na vyhledávání výbušnin v roce 2011, kdy zvítězila, ale i při každém praktickém nasazení.

Při jednom to dopadlo málem tragicky. To když bylo v roce 2014 nahlášeno uložení výbušniny v budově pobočky České národní banky v Ostravě, kde jsme pracovali se třemi psy. Kety tam pracovala s takovým zaujetím, že uklouzla na mramorové podestě a po pádu z výšky pěti schodů si doslova roztříštila loket.

Přivolaný veterinář to neviděl dobře, končetinu zafixoval a hned domluvil operaci ve Vojenském veterinárním ústavu v Hlučíně. Dodnes jsem vděčný týmu veterinářů, kteří ji po pětihodinové operaci a doporučené desetiměsíční rehabilitaci vrátili do služby. Její pohyb nebyl sice dokonalý, to ji však při nasazení nikterak neomezovalo. Sloužila ještě rok, do svých jedenácti let. 

Nemohu však nezmínit své překvapení, když jsem ji po téměř roční výcvikové přestávce poprvé nechal vyhledávat různé výbušniny. Ona pracovala naprosto dokonale, jako by neměla žádnou pracovní pauzu. Věděl jsem, že má skvělou čichovou paměť, přesto jsem žasl.

Ovšem ani výkony Foxe z Hückelovy vily nelze opomenout, neuvěřitelné výkony podával při vyhledávání drog ve službě i na poli soutěžním. Ve svých deseti letech to dotáhl na vicemistra republiky. Škoda jen, že vrcholové policejní soutěže se během jeho produktivního věku pět let nekonaly.

Já měl vlastně velké štěstí, všichni moji psi byli úžasní, včetně mého ve službě posledního německého ovčáka bombaře Zika od Policie ČR.

Můžete přiblížit, jak probíhá výběr a příprava psovodů a psů, jak se v hantýrce říká, bombařů?

Myslím, že to je nad rámec jednoho článku. Doporučil bych věnovat se tomuto tématu samostatně a třeba to spojit s návštěvou výcvikového střediska.

Děkuji za doporučení, přesto se chci zeptat: co považujete za nejdůležitější ve výcviku těchto specialistů?

Práce se psem na detekci výbušnin je velmi odpovědná, vždyť jde o bezpečnost osob a objektů, co mnohou být v ohrožení. Od psovoda to vyžaduje neustálou píli, sebekázeň, sebevzdělávání a obětavost při výcviku i samotném nasazení.

Od této práce se nelze odpojit, proto si velmi vážím všech, především rodin, které mají pochopení pro takové pracovní nasazení a umožňují našim psovodům dělat svou práci co nejlépe.

Nepochybně si čeští policejní kynologové vyměňují zkušenosti s kolegy v zahraničí. Jak taková spolupráce probíhá?

Ano, mezinárodní výměna zkušeností je důležitá. Řada policejních psovodů si například mohla osobně vyzkoušet během kurzů koncem devadesátých let a v roce 2000, jak Američané cvičí psí specialisty ve svém centru ATF. Já jsem tam byl dvakrát a některé z jejich výcvikových přístupů jsem do té doby neznal. 

Oni například už tehdy veškerou denní krmnou dávku využívali jako motivaci – odměnu při výcviku. Některé z jejich zkušeností využívám dodnes, byť poněkud modifikovaně. Je důležité nahlédnout ke kolegům v zahraničí a využít to, co si myslíme, že je lepší než naše dosavadní postupy.

V některých případech se zase můžeme přesvědčit, že naše výcviková schémata jsou efektivnější. Spolupracujeme s řadou zahraničních kolegů, a to nejen v oblasti výcviku, vzájemným vysíláním psovodů na policejní přebory, ale i při praktickém výkonu služby se psy. K tomu slouží různá společná přeshraniční cvičení se sousedními státy. Takže si pak můžeme v příhraničních oblastech navzájem pomáhat, ať už je to při pátrání po nezvěstných osobách, jako je tomu v krajích sousedících s Polskem či Slovenskem, nebo při společném výkonu služby v okolí hranic, jako tomu bývá v Ústeckém nebo Plzeňském kraji.

Jaký význam přisuzujete pořádání policejních přeborů psovodů a psů?

Podle mne mají zásadní význam, neboť se většina policejních psovodů snaží dostat mezi ty nejlepší. A to znamená intenzivně se připravovat a pak předvést, co se svým psem policista dokáže. Bez přeborů by byla nižší motivace k přípravě.

Na soutěžích hraje také nemalou roli nervové vypětí, což je další zkušenost a přínos pro každého účastníka. Přebory se konají ob jeden rok, což znamená, že jeden rok soutěží psi všestranní, další rok psí specialisté na vyhledávání výbušnin a drog.

Málo se ví, že policejní psovodi byli v posledních letech vysíláni na řadu bezpečnostních misí do zahraničí. Můžete v krátkosti přiblížit, kde, v jakém počtu a k jakému účelu byli čeští policejní psi využíváni?

Opět se dostáváme k tématu, které by si zasloužilo větší prostor. Mohu jen stručně sdělit, že naše policie spolupracuje v rámci Evropské unie s řadou států, které mají velké problémy s nelegální migrací a snaží se dopadnout převaděče.

V rámci Frontexu se naši policejní psovodi podílí na výpomoci kolegům například ve Španělsku, Maďarsku, v Bulharsku a Řecku. Hodně jich absolvovalo také dvou- až tříměsíční mise v Makedonii, kde se ročně vystřídá 5 až 6 psovodů. Zřejmě nejvíce se na misích v zahraničí podílí policejní psovodi z Olomouckého kraje.   

 

Pane plukovníku, děkuji za rozhovor. Přeji vám pracovní i osobní úspěchy a rád bych, kdybyste někdy příště přiblížil veřejnosti psí specialisty a jejich využití i úspěchy psů všech kategorií v posledních letech.