Vlastní kůň, díl 30: Pestrá strava pro koně

Seno jako základní krmivo poskytuje koni dostatek vlákniny, kterou jeho střevní bakterie přemění na těkavé mastné kyseliny. Ty se dostávají do krve a v játrech se změní na glukózu, hlavní zdroj energie, jakési palivo pro tělo. Té je i z píce dostatek k tomu, aby kůň žil, a dokonce i lehce pracoval pro člověka. Současně mu kvalitní seno poskytne i dostatek bílkovin, které slouží jako zdroj stavebních částic pro obnovu a udržování tělesných tkání. Jsou koně, kteří budou pouze na seně velmi dobře prosperovat po většinu svého života. Jsou však situace nebo jedinci, jimž seno stačit nebude. Vy jako majitel budete muset takovému koni dodat další živiny, k senu ho přikrmovat jinými krmivy. 

Pojďme se podívat, kdy k senu přidat další krmiva, jaká vybrat, kde je pořídit a jak je koni podávat.

Není jádro jako jádro

K senu se nejčastěji přidává takzvané jádro. Pod tímto kouzelným slovíčkem se skrývá krmivo, které koni dodá i v malém množství víc energie než seno nebo tráva. Říkáme mu proto také koncentrované krmivo nebo koncentrát. Na prvním místě to jsou obiloviny, konkrétně oves, ječmen či kukuřice. Nositelem energie jsou škroby nacházející se v jejich zrnech, což jsou složité molekuly cukrů (sacharidů), které se začínají trávit (tedy štěpit na menší molekuly) v žaludku koně a poté v tenkém střevě, kde se rozloží na nejmenší molekuly schopné projít do krve – glukózu. Ta je hlavním zdrojem energie pro život všech buněk v těle i pro svalovou práci. 

Existují však i jiná krmiva bohatá na energii, například olejniny nebo přímo oleje. Nositelem energie jsou zde tuky, tedy mastné kyseliny.

Poměrně běžně se dnes používají ke krmení koní i luštěniny, nejvíce sója. Ty nejsou ani tak zdrojem energie jako spíš bílkovin důležitých pro výstavbu nebo obnovu tkání. Další bílkovinná krmiva jsou například pivovarské „zbytky“, tedy sladový květ (klíčky pivovarského ječmene) či pivovarské kvasnice. 

To všechno jsou koncentráty – i malá hrst těchto krmiv koni dodá hodně potřebných živin. Pojďme se podívat na jednotlivá zmíněná krmiva trochu blíž.

Obiloviny – pro rychlost vašich koní

Protože obiloviny jsou přímým zdrojem glukózy a k rozložení jejich škrobu na glukózu není potřeba bakteriální fermentace v tlustém střevě, poskytují takzvaně rychlou energii. Pokud plánujete využívat svého koně pro činnosti, kde je důležitá rychlost a dynamický pohyb, je dost možné, že právě obiloviny budou pro něho tím nejlepším „jádrem“.

Na prvním místě zde stojí oves, který je svým složením pro trávicí systém koní nejvhodnější. Může se dávat celý, koně ho pak důkladně prožvýkají a prosliní, což pomáhá udržovat jejich chrup zdravý. Ovesné zrno je obalené v plevě, která je sice pro koně nestravitelná, ale výborně podporuje zdravou peristaltiku střev. Máte-li koně, který přezubuje (mezi 2,5–5 lety), nebo koně starého s již obroušenými zuby, možná bude dobré mu oves před krmením namačkat. Pozor! Namačkaný oves se nesmí skladovat příliš dlouho (ideálně ne déle než půl dne), protože má poměrně vysoký obsah tuku a ten by mohl žluknout. 

Ječmen a kukuřice mají velmi tvrdá zrna, proto se musí našrotovat nebo povařit. Tepelná úprava kromě toho zlepšuje i dostupnost jejich příliš velkých škrobových zrn. Do krmných směsí pro sportující koně se dnes často přidává extrudovaná kukuřice, například v podobě lupínků.

Obiloviny s sebou ale nesou i několik vážných rizik. V první řadě je to větší výkyv hladiny glukózy v krvi, což se u některých koní může projevit nadměrnou nervozitou, „bujností“. Tato krmiva jsou také odpovědná za schvácení kopyt; někteří koně je vůbec nesmí dostávat, například jedinci trpící metabolickým syndromem, zátěžovou myopatií, již dříve schvácení koně, tlustí koně a poníci obecně. 

Pšenice se taky využívá ke krmení koní, ale protože obsahuje lepek, ve větším množství způsobuje koním trávicí potíže. Většinou se proto jen přidává po trochách do různých krmných směsí. Žito se koním nekrmí vůbec, nese s sebou více škod než užitku.

Pozor! Něco jiného jsou pšeničné otruby. Jedná se o slupky, které zůstávají po namletí pšeničných zrn na mouku, nejsou tedy jádrem, nejsou zdrojem energie. Otruby naopak obsahují poměrně málo energie a kromě toho dodávají nesprávný poměr vápníku a fosforu; pokud to není nutné, doporučuji je koním raději nedávat, aspoň ne ve větším množství. V malém množství se často objevují v různých krmných směsích nebo jako „nosiče“ například minerálních látek v minerálních krmných doplňcích.

Olejniny – bezpečná pomalá energie

Olejniny nebo lépe (a většinou levněji) oleje jsou vynikajícím zdrojem velmi koncentrované energie v podobě tuků. Proto jich stačí do krmení přidat jen trochu a svoji práci odvedou. Velká množství se ostatně nedoporučují ani proto, že koně od přírody nemají pro trávení tuků dostatek enzymů. Tuky, chemicky triglyceridy, se v žaludku a později v tenkém střevě za pomoci enzymů a žluči štěpí až na glycerol a krátké mastné kyseliny, které se vstřebají do krve. Organismus je však neumí rovnou využít, musí je nejdříve v játrech přeměnit na glukózu a tu už pak dodá buňkám i pracujícím svalů. A to chvíli trvá. Proto o olejích a olejninách mluvíme jako o zdroji „pomalé energie“ (což platí i pro vlákninu), která je vhodná pro pomalejší, ale klidně i dlouhotrvající práci (vytrvalost, vysoká drezura, malé skoky, celodenní náročné výlety, těžký tah a práce v lese apod.). Olejniny a oleje jsou také vhodné pro koně, kteří potřebují přibrat, nebo jimi lze dodat energii koním pobývajícím i ve velké zimě venku. Krmí se jimi i koně, kteří z různých zdravotních důvodů nemohou dostávat obiloviny, a pouze seno jim k jejich práci nestačí.

Slunečnicová nebo lněná semínka jsou výborným zdrojem tuků, ale pro krmení koní bývají poměrně drahá (i když chutná!). Většinou je najdeme v menším množství v některých krmných směsích. Rostlinné oleje (klidně ty obyčejné kuchyňské, například slunečnicový, řepkový nebo pak dražší kukuřičný či rýžový) se obvykle přilévají do jádra v malém množství, obvykle jedno nebo dvě deci denně. 

Bílkoviny nejsou energie, ale stavební látky

Krmiva bohatá na bílkoviny potřebují především rostoucí mladí koně (hříbata) nebo vysokobřezí či kojící klisny. Bohatým zdrojem bílkovin je dnes oblíbená sója (v podobě sojových výlisků či extrudovaných šrotů) nebo vojtěška (v podobě sušené „moučky“ slisované do pelet). Sója se obvykle přidává do krmných směsí, vojtěškové granule můžete často koupit samostatně. Kromě těchto dvou plodin se koním někdy přidávají (opět jako součást krmných směsí) jiné luštěniny, například hrách nebo bob, popřípadě mléčné produkty: sušená syrovátka či sušené odstředěné mléko. Pivovarské produkty (kvasnice, sladový květ) lze sehnat v pivovarech buď čerstvé (pozor na rychlé kažení!), nebo se prodávají i komerčně v sušené podobě. I ty je však nutné přidávat do krmení jen po trochách; nadměrné množství silně zatěžuje játra a ledviny. 

Pracujícím dospělým koním obvykle není nutné bílkoviny nějak zvlášť přidávat; seno, popřípadě obiloviny jich zajistí dostatek.

Pomalá energie v podobě tzv. supervlákniny

Když už mluvím o zdrojích energie, zmíním ještě „supervlákninu“, kterou obsahují okopaniny. Ne, to už není jádro. Okopaniny, v našem případě obvykle krmná mrkev, krmná řepa či cukrovarské řízky (zbytky řepy cukrovky po vyluhování cukru), jsou totiž v podstatě voda, voda, voda a pak nějaké živiny, proto by se – na rozdíl od jádra čili koncentrátů – měly krmit ve větším množství. To by však bylo drahé, a tak je majitelé využívají spíš jako pamlsek. Trochu jinak je to s cukrovarskými řízky; ty lze běžně sehnat v sušené podobě a u některých koní tvoří společně se senem základ krmení. Právě do nich se velmi často zamíchává například vojtěšková moučka jako nositel bílkovin či olej jako „energetická bomba“.

Tato krmiva jsou pro koně většinou bezpečná a představují zdroj tzv. „pomalé energie“. Vláknina obsažená v okopaninách, takzvaná supervláknina, je lépe stravitelná a dodá koni více energie než vláknina v seně. Okopaniny koním obvykle velmi chutnají, proto se často používají i jako zchutňovadla nebo třeba jako „nosič“ v případě, že potřebujeme do koně dostat minerály, léky a jiné méně atraktivní doplňky. 

Vždy však myslete na to, že pokud je podáváte v sušené podobě, musíte je včas a dostatečně namočit; jinak by nabobtnaly v jícnu nebo žaludku koně a mohly by způsobit nenahraditelné škody.

Kde pořídit a jak uskladňovat jádro

Kromě internetových obchodů lze jednosložková krmiva, tedy celé obilí, obilné šroty, slunečnicová a lněná semínka, někdy i řepné nebo vojtěškové pelety či sušené cukrovarské řízky, pořídit v zemědělských prodejnách krmiv a osiv, popřípadě v prodejnách s chovatelsko-zahrádkářským sortimentem. Možná tam najdete i některé krmné směsi a vitaminy s minerály pro koně. Kvalitní krmné směsi osvědčených značek pak pořídíte v řadě obchodů s jezdeckými potřebami. 

Krmiva pro koně se obvykle prodávají v pytlích po 20 nebo 25 kg, obiloviny a šroty i po 50 kg. 

Jádro nebo obecně jakékoli krmné směsi a doplňková krmiva je třeba mít v suché místnosti a ve stálé teplotě, která nebude v zimě klesat k nule ani stoupat v létě přes 20 °C. Nejlepší je přesypat je z pytlů do kovových nebo aspoň plastových uzavíratelných sudů, kontejnerů či podobných nádob, aby nenavlhly a nedostali se do nich myši či jiní škůdci. 

Koncentrovaná a doplňková krmiva se sypou do žlabů připevněných na zeď nebo je můžete koni podat na zem v kyblíku či podobné nádobě. Při krmení jádrem nezapomínejte na individuální přístup ke koni – na rozdíl od sena nemůžete postavit na zem několik plných kyblíků a nechat koně, ať si sami berou, kam přijdou a kolik si toho vybojují. Jádro se vždy krmí tak, aby koně na sebe nemohli, proto se uvazují, zavírají do boxů či malých výběhů nebo oddělují ohradníkem. Až dožere poslední kůň, kyblíky nebo jiné nádoby se posbírají a umyjí. I trvale pověšené žlaby je nutné pravidelně čistit, především v létě, aby v nich zbytky nezakysly nebo nezačaly plesnivět či hnít.

Šroty a jiná sypká krmiva je třeba navlhčit vodou, aby se koním nelepila v hubě. Všechna bobtnavá krmiva musíte dostatečně včas namočit. Nikdy nepodávejte koni krmivo horké ani hodně teplé; může se velmi nepříjemně spálit.

Pytle s jádrem nebývá nutné nakoupit na celý rok dopředu jako seno, myslete však na to, že je vždy třeba mít doma nějakou rezervu, nikdy nekrmit až „na doraz“, aby kůň musel den či více dní „čekat“, než koupíte nový pytel. 

 

Příště si řekneme, jak zjistit, zda kůň má dostatek krmiva, a jak si přibližně zjistit, kolik mu toho máme dát.